2 As 2/2008 — Nejvyšší správní soud

6 A 30/2022- 108 - text 15 6 A 30/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: Zemědělské družstvo „Agroholding“ se sídlem v Bernarticích sídlem Bernartice 111, Bernartice proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2022, č.j. MZE-69819/2021-12111 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl námitku žalobce a potvrdil oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu, Regionálního odboru Olomouc (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 19. 10. 2021 č.j. SZIF/2021/0600496 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí) o tom, že byla provedena aktualizace evidence půdy na základě oznámení ze dne 10. 5. 2019. 2. Podstatou sporu je posouzení otázky, zda byly splněny zákonné podmínky pro aktualizaci evidence půdy u půdních bloků ve čtverci X, kód X (pozemek parc. č. XA v katastrálním území B.). II. Napadené rozhodnutí 3. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí shrnul dosavadní průběh řízení a dále uvedl, že nesouhlasí s právním názorem žalobce, který považuje za právní důvod k svému užívání pozemku p. č. XA , k.ú. B., vznik nájmu na základě zákona o půdě, protože mezi žalobcem a OSEVOU, Semenářským statkem Javorník, s.p. (dále také jen „OSEVA“) ze dne 1. 7. 1993 mělo vzniknout oprávnění užívat pozemek ke dni vydání ideální poloviny pozemku oprávněnému F. S. (dále jen „F. S.“) a na základě této skutečnosti měl vzniknout žalobci nájemní vztah ze zákona ke dni vydání ideální poloviny pozemku oprávněnému (17. 11. 1994). 4. Žalovaný argumentuje článkem V smlouvy o nájmu ze dne 1. 7. 1993, z něhož vyplývá, že smlouva o nájmu končí přechodem pronajatého majetku na příslušný Fond a pokud by byla uzavřena na dobu delší, zaniká právo užívat majetek dnem jeho přechodu na příslušný fond. Pokud tedy do smlouvy pozemek zahrnut byl, právo užívat pozemek zaniklo dnem, kdy majetek OSEVY, přešel v rámci privatizačního procesu na příslušný fond. 5. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2002 č.j. 28 Cdo 2047/2001 s tím, že pokud jednou vznikl nájemní vztah ze zákona ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“ nebo také „zákon o půdě“), ve prospěch OSEVY, nemohl tento vztah vzniklý ze zákona nahradit nový ve prospěch žalobce, který měl vzniknout okamžikem vydání ideální poloviny pozemku oprávněnému F. S. Došlo by maximálně ke vzniku podnájemního vztahu ve prospěch žalobce, který by zanikl ke dni přechodu majetku OSEVY na příslušný fond. Žalobci proto nikdy nevznikl nájem přímo ze zákona. Nadto se dle názoru žalovaného nájemní smlouva ze dne 1. 7. 1993 vztahovala pouze na movité věci. 6. Jelikož materiály týkající se nájemních vztahů z devadesátých let byly z větší části skartovány, nelze postavit najisto, zda došlo k ukončení nájemního vztahu mezi Pozemkovým fondem ČR a OSEVOU. Z privatizačního spisu č. 15139 prvostupňový orgán zjistil, že podnik Oseva, část Uhelná, neměl v užívání restituované pozemky, které byly vydány původním vlastníkům, a proto prodejem Podniku Oseva, části Uhelná, nemohlo dojít k přechodu nájmu ze zákona. Pozemky, které byly vydávány v rámci restitucí, zůstaly v užívání zbytkových podniků, a na ty pak přešel nájem ze zákona. Naopak majetek, který nebyl předmětem restitučních nároků, zůstal v užívání družstva. Proto i za předpokladu, že nájem vzniklý k účinnosti zákona o půdě mezi Pozemkovým fondem ČR a OSEVOU nebyl nikdy ukončen, smlouvou o prodeji podniku OSEVA ze dne 27. 6. 1996 nedošlo k přechodu nájmu ze zákona vztahujícího se k pozemku. Ke dni uzavření smlouvy o prodeji podniku nebyl dotčený pozemek smluvně zatížen ve prospěch žalobce. 7. V roce 1998 ideální podíl na pozemku zdědila po svém manželovi E. S. (dále jen „E. S.“), přičemž její souhlas s pronájmem ideálního spoluvlastnického podílu pozemku dokládá Příloha č. 1 k pachtovní smlouvě ev. číslo 1493 ze dne 26. 1. 2005. S ohledem na to, že nelze platně pronajmout či propachtovat ideální spoluvlastnický podíl k nemovitosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2020 č.j. 26 Cdo 508/2019), není předložená nájemní smlouva ev. číslo 1493 ze dne 28. 8. 1994 platná. Nadto byla účinnost této nájemní smlouvy stanovena zpětně ke dni 1. 10. 1993, přičemž k tomuto datu měl být pozemek dle tvrzení žalobce zatížen nájemním vztahem na základě smlouvy ze dne 1. 7. 1993. Každá nová Příloha č. 1 smlouvy ruší přecházející Přílohu č. 1, a proto nejpozději okamžikem uzavření přílohy, jež obsahuje jen ideální spoluvlastnický podíl bez souhlasu druhého spoluvlastníka (jímž byl Pozemkový fond ČR), se stala nájemní smlouva ev. číslo 1493 ze dne 28. 8. 1994 neplatná. Tuto vadu nemohla zhojit ani další Příloha č. 1 z doby, kdy již byla E. S. vlastnicí celého pozemku. Dle názoru žalovaného není uvedení pouze podílu chybou v psaní a počtech, jak tvrdil žalobce, čemuž odpovídají i doložené platby nájemného. 8. Žalovaný dále argumentuje Výpovědí z nájmu pozemků ze dne 29. 8. 2018 zaslanou E. S. žalobci, kde je vypovídán nájem pouze ideální poloviny pozemku, což odpovídá i vyjádření E. S. Stanovy žalobce z roku 2004 dohledatelné ve sbírce listin obchodního rejstříku ani neukládají povinnost členům družstva propachtovat žalobci pozemky, pokud tuto povinnost ukládaly stanovy dřívější, na E. S. se povinnost vztahovat nemohla, protože nebyla výlučnou vlastnicí pozemku. 9. Dle mínění žalovaného byl v řízení shromážděn dostatečný podkladový materiál a žalobcem navrhované výslechy jsou nadbytečné. 10. Žalovaný uzavřel, že žalobce neprokázal, že disponuje platným právním důvodem k užívání pozemku. III. Žaloba 11. Žalobce navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí z toho důvodu, že považuje napadené rozhodnutí za nesprávné a nezákonné. Následkem napadeného rozhodnutí žalobce neobdržel zemědělské dotace související s hospodařením na půdě v roce 2019. Žalobci svědčí nájemní smlouva uzavřená s E. S. i dřívější nájemní vztah vzniklý vydáním pozemku v restituci, který přešel na žalobce v rámci privatizace. 12. Žalobce uvedl, že na pozemku hospodařila ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., OSEVA, vlastníkem pozemku byla Česká republika a pozemek byl spravován Pozemkovým fondem ČR. OSEVĚ vzniklo dnem účinnosti zákona o půdě právo nájmu a žalobce 1. 7. 1993 v rámci privatizace od OSEVY převzal do užívání i tento pozemek včetně nedokončené výroby, která mu byla pronajata. Od té doby na pozemku žalobce hospodaří a na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 27. 6. 1996 se stal vlastníkem doposud pronajaté nedokončené výroby. Dne 17. 11. 1994 byla schválena dohoda o vydání nemovitostí mezi OSEVOU a oprávněnou osobou, F. S., ohledně ideální poloviny pozemku. Protože nedošlo k jiné dohodě, vznikl dnem vydání mezi F. S. a žalobcem nájemní vztah, který nahradil původní nájemní vztah vzniklý ze zákona. I pokud by toto nájemní právo svědčilo OSEVĚ namísto žalobce, zajisté by bylo smlouvou ze dne 27. 6. 1996 převedeno na žalobce. Žalobce byl již od 1. 7. 1993 v dobré víře, že je řádným uživatelem pozemku. Užívání pozemku žalobcem má právní kontinuitu. Zpochybňování ze strany Pozemkového úřadu ČR a žalovaného, tedy úřadů, které prováděly privatizaci, je nemravným jednáním ke škodě žalobce. Hodnocení jednotlivých důkazů považuje žalobce za neobjektivní. Žalovaný bez dalšího zkoumání vzal tvrzení E. S. za pravdivá, přestože jakožto členka žalobce měla v rozhodném období povinnost pronajmout předmětný pozemek žalobci, což také učinila a v souladu s tím se i chovala a nechala si vyplácet pachtovné a daň z nemovitostí. Žalobce odkazuje na nálezy sp. zn. I. ÚS 2447/13 a I. ÚS 436/05. 13. Žalobce navrhoval výslechy svědků, které nakonec správní orgán neučinil. Dopis E. S. ze dne 9. 11. 2018 potvrdil existenci nájemního vztahu k celému pozemku. 14. Povinnost E. S. pronajmout pozemek žalobci vyplývá ze stanov přijatých na členské schůzi družstva dne 27. 6. 2014, jíž se v zastoupení účastnila. IV. Vyjádření žalovaného 15. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. 16. Dále žalovaný konstatoval, že evidence zemědělské půdy podle uživatelských vztahů je záznamem zákonem stanovených informací o půdních blocích, jenž slouží ke zjednodušení a urychlení poskytování dotací a kontrole jejich plnění. 17. Žalovaný poukázal na článek V smlouvy ze dne 1. 7. 1993 z něhož vyplývá, že smlouva o nájmu končí přechodem pronajatého majetku na příslušný fond a pokud by byla uzavřena na dobu delší, zaniká právo užívat majetek dnem jeho přechodu na příslušný fond. Pokud tedy do smlouvy pozemek zahrnut byl, právo užívat pozemek zaniklo dnem, kdy majet