1 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

6 A 64/2022- 54 - text 12 6 A 64/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. a JUDr. Naděždy Treschlové v právní věci Žalobkyně: 1. zábrdovická s.r.o. sídlem Příkop 838/6, Zábrdovice, Brno proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2022, č.j. MZP/2022/530/887 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1 Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze dne 10. 8. 2022 domáhala zrušení rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (dále jen „žalovaný“, kterým je obecně označován i správní orgán 1. stupně, nemá-li rozlišení vliv na kontext odůvodnění) ze dne 9. 6. 2022, č.j. MZP/2022/530/887 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl žalobkynino odvolání a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Ústí nad Labem (dále jen „správní orgán 1. stupně“), ze dne 30. 3. 2022, č.j. ČIŽP/44/2022/2437 ze dne 30. 3. 2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2 V něm správní orgán 1. stupně konstatoval, že žalobkyně se v souvislosti s umístěním stavby o půdorysu cca 4x5 m, stavby o půdorysu cca 10x8 m s opláštěním z OSB desek a sedlovou střechou, stavby se sedlovou střechou o půdorysu cca 8x8m s opláštěním z OSB desek a stavby s pultovou střechou o rozměrech 5x3m (vše na pozemku p.č. X. v k.ú. Cínovec) a dále realizací oplocení z prken a lesnického pletiva na pozemcích p.č. X. a X. v k.ú. Cínovec, dopustila přestupku podle ust. § 88 odst. 2 písm. a) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“), přestupku podle ust. § 88 odst. 1 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., přestupku podle ust. § 88 odst. 2 písm. n) zákona č. 114/1992 Sb. a přestupku podle ust. § 88 odst. 2 písm. n) zákona č. 114/1992 Sb., a to tím, že nejméně od srpna 2020 do dubna 2021 na území Přírodního parku Východní Krušné hory prováděla stavební činnosti, a to bez souhlasu orgánu ochrany přírody k umisťování a povolování staveb, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, nejméně od srpna 2020 do dubna 2021 bez nutné výjimky vydávané dle ust. § 56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. ze zákazů stanovených § 49 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., škodlivě zasahovala do přirozeného vývoje zvláště chráněného druhu rostliny koprníku štětinolistého (Meum athamanticum) zařazeného dle § 48 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb. a § 14 odst. 1 vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., mezi ohrožené druhy, nejméně od srpna 2020 do dubna 2021 měnila způsob využití pozemků mimo zastavěné a zastavitelné území obce Cínovec ležící v Ptačí oblasti Východní Krušné hory bez předchozího souhlasu příslušného orgánu ochrany přírody, nejméně od srpna 2020 do dubna 2021 na území Evropsky významné lokality Východní Krušnohoří prováděla stavební činnosti bez předchozího souhlasu příslušného orgánu ochrany přírody. 3 Za uvedené přestupky správní orgán 1. stupně žalobkyni uložil pokutu ve výši 500.000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. 4 Z obsahu správního spisu Městský soud v Praze zjistil, že výstavbu na dotčených pozemcích zahájila společnost AE SERVICES s.r.o. v červenci roku 2019, aniž by k provádění stavby bylo vydáno oprávnění ze strany stavebního úřadu. Jednatelem společnosti AE SERVICES s.r.o. je tatáž osoba, která byla ode dne 6. 5. 2020 (zápis žalobkyně do obchodního rejstříku) do 8. 9. 2022 (převod podílu na jiného společníka) jediným společníkem a zároveň i jednatelem žalobkyně. Ve věci bylo zahájeno řízení o odstranění staveb ze strany příslušného stavebního úřadu. Obsah žaloby 5 V žalobě žalobkyně namítala nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu, že žalovaný dospěl na základě shromážděných podkladů k nesprávnému skutkovému zjištění a napadené rozhodnutí tak na základě těchto chybných skutkových zjištění vychází z nesprávných právních posouzení, současně žalovaný uložil nezákonnou pokutu. 6 Konkrétně žalobkyně v první žalobní námitce namítla, že žalovaný zneužil správní uvážení k vědomé likvidaci žalobkyně jakožto právnické osoby uložením pokuty. Žalovaný v této souvislosti tendenčně vyložil judikaturu správních soudů tak, aby likvidační výši pokuty ospravedlnil údajným veřejným zájmem na tom, aby právnická osoba v daném oboru činnosti již nepůsobila. Předmětná judikatura jednak odkazuje na návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, přičemž trestněprávní norma nemůže být aplikována ve správním řízení, a jednak připouští takový postup pouze výjimečně, například u zvlášť závažných přestupků, v případě opakování deliktní činnosti či v případě založení právnické osoby za účelem páchání deliktní činnosti. V případě žalobkyně ovšem závěr o zvlášť závažném přestupku nemá oporu v zákonném ustanovení příslušného právního předpisu a je pouhým subjektivním hodnocením žalovaného. Nešlo ani o opakovanou činnost, neboť není pravdou, že by žalobkyně byla informována ze strany příslušného stavebního úřadu o rozporu její činnosti s územním plánem daného území, a přesto pokračovala ve výstavě dalších staveb. Žalobkyně byla ze strany stavebního úřadu vyrozuměna o spáchání přestupku podle stavebního zákona poprvé až rozhodnutím ze dne 1. 7. 2022, vedle toho bylo dne 14. 6. 2022 stavebním úřadem nařízeno odstranění stavby, obě rozhodnutí byla vydána až po období vymezeném žalovaným (srpen roku 2020 až duben roku 2021). Žádné předchozí závazné vyrozumění o přestupku žalobkyně ze strany stavebního úřadu neobdržela. Není ani pravdou, že by žalobkyně byla založena fakticky za účelem provádění protiprávní činnosti. Jde o spekulativní a smyšlený konstrukt žalovaného. Žalobkyně je zemědělským podnikatelem řádně zapsaným ve veřejném seznamu (evidence zemědělských podnikatelů) od 5. 5. 2020, provádějícím reálnou a dlouhodobou ekonomickou činnost, ke které potřebuje zvláštní povolení (registrovaný a povolený chov hospodářských zvířat. O její skutečné ekonomické činnosti svědčí i řádně podaná daňová přiznání, v nichž v roce 2020 vykázala zisk 37.232 Kč a v roce 2021 ztrátu 287.772 Kč. 7 Žalobkyně namítla, že žalovaný se nezabýval všemi kritérii při ukládání trestu, které zákon stanovuje. Naopak uložil trest založený na nezákonných tvrzeních, čímž vybočil z mezí správního rozhodnutí, a navíc jej uložil v likvidační výši. Je nepochybné, že stanovená výše pokuty dalece přesahuje ekonomické možnosti žalobkyně, která je při podání žaloby ve ztrátě ve výši 287.772 Kč. Navíc je pravděpodobné, že ani výtěžek z prodeje veškerého majetku by nestačil k uhrazení pokuty a vedl by s největší pravděpodobností k zániku žalobkyně. Postupem žalovaného tak byla žalobkyně zkrácena na svých právech vlastnit majetek ve smyslu ust. čl. 11 Listiny základních práv a svobod a podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle ust. čl. 26 Listiny základních práv a svobod. 8 V druhé žalobní námitce žalobkyně namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodu nedostatečného odůvodnění a vnitřní rozpornosti, neboť žalovaný podrobně nepopsal porušení právní povinnosti žalobkyní, napadené rozhodnutí neobsahuje úvahy vyžadované ust. § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), nevysvětluje, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku. 9 Žalobkyně upřesnila, že je jí vytýkáno umístění staveb v lokalitě s výskytem zvláště chráněného druhu rostliny – koprníku štětinolistého zařazeného dle § 48 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) a § 14 odst. 1 vyhlášky ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb. kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „prováděcí vyhláška č. 395/1992 Sb.“) mezi ohrožené druhy. Ve vztahu k dotčeným pozemkům ovšem žalovaný neprokázal, že se na nich skutečně vyskytuje rostlina koprníku štětinolistého a nijak se s touto skutečností v odůvodnění nevypořádal. Navíc rozporně na jedné straně uvádí poškození zvláště chráněného druhu rostliny koprníku, a na straně druhé uvádí, že se jedná o ohrožený druh rostliny, který se ale v Krušných hojně vyskytuje a který je schopný samovolné regenerace. Žalovaný tudíž nedostatečně odůvodnil tvrzenou existenci rostliny koprníku na dotčených pozemcích a už vůbec škodlivý zásah do jeho biotopu či přirozeného vývoje. 10 Obdobně to žalobkyně upřesnila ohledně posouzení skutečností souvisejících s tvrzeným výskytem tetřívka obecného na dotčených pozemcích. Pokud realizací předmětných staveb mělo být zasaženo do biotopu a podmínek pro zachování populace tetřívka obecného, nebyly k tomuto tvrzení opatřeny