7 As 397/2018 — Nejvyšší správní soud

8 A 68/2024- 90 - text 14 8 A 68/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně proti žalovanému JARNETTE RÉCLAME spol. s r.o., se sídlem Polská 1673/13, Praha 2 zastoupen Mgr. Radanou Vítovcovou, advokátkou se sídlem Pod Tržním náměstím 612/6, Tábor Ministerstvo dopravy se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalované Ministerstvo dopravy dne 29. května 2024 doručilo vlastníkům pozemků parc.č. X a Y v katastrálním území Horní Počernice, obci Praze, výzvy č.j. MD-18698/2024-940/1 a č.j. 75/2019-120-REKZ/5, k odstranění reklamních zařízení. Tato reklamní zařízení jsou ve vlastnictví žalobkyně, která tyto pozemky v místech, kde jsou umístěna reklamní zařízení, užívá na základě nájemní smlouvy. Ministerstvo dopravy, odbor pozemních komunikací jako věcně příslušný silniční správní úřad podle § 40 odst. 2 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb. oznámilo vlastníkům pozemků, že v silničním ochranném pásmu dálnice D11 se nachází jedno reklamní zařízení na pozemku parc.č. X v k.ú. Horní Počernice, obci Praze, a jedno reklamní zařízení na pozemku parc.č. Y v k.ú. Horní Počernice, obci Praze. 2. Těmito výzvami žalovaný vyzval Ředitelství silnic a dálnic s.p., jakožto majetkového správce dotčené dálnice, aby na základě pověření k odstraňování reklamních zařízení č.j. 30/2016-410-PRIV/2 ze dne 11. 6. 2016, přistoupilo ve věci výše uvedených reklamních zařízení k jejich odstranění (včetně nosné konstrukce), resp. aplikaci postupu v souladu s § 31 odst.10 a odst.11 zákona o pozemních komunikacích, a vlastníky pozemků k poskytnutí součinnosti a ke zjištění vlastníka reklamního zařízení postupem dle § 31 odst.10 zákona o pozemních komunikacích. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně v žalobě uvedla, že označené výzvy žalovaného č.j. MD-18698/2024-940/1 a č.j. 75/2019-120-REKZ/5, jsou nezákonné, a zasahují nepřiměřeným způsobem do práv žalobkyně. 4. Uvedená reklamní zařízení jsou umístěna na pozemcích parc.č. X a Y, k.ú. Horní Počernice, obci Praha na základě povolení stavebního úřadu Městské části Praha-Horní Počernice, č.j. 17607/1227/99 ze dne 13.12.1999, a sdělení tehdy příslušného silničního správního úřadu – odboru dopravy MHMP č.j. MHMP-15652/1999/DOP-R4/Fr ze dne 7. 12. 1999. V roce 1999 byl silničním správním úřadem odbor dopravy Magistrátu hlavního města Prahy, a to z toho důvodu, že komunikace, v jejíž blízkosti jsou reklamní zařízení umístěna, nebyla v té době dálnicí D11. 5. Tento tehdy příslušný silniční správní úřad k žádosti žalobkyně ve svém stanovisku ze dne 7. 12. 1999 sdělil, že podle stanoviska Policie ČR, Správy hl. m. Prahy, dopravního inspektorátu, nebude umístěním dvou kusů reklamních panelů při spojce D11-Černý Most na pozemcích parc.č. Z a A, k.ú. Horní Počernice, ohrožena bezpečnost a plynulost silničního provozu, a rovněž že se nejedná o zvláštní užívání komunikace. Z hlediska ochrany komunikace podle § 31 a 32 zákona č. 13/1997 Sb. nemá námitek proti umístění reklamního zařízení žalobcem. 6. Silniční správní úřad tehdy věc posoudil v souladu s tehdy platnými právními předpisy, když dovodil, že se reklamní zařízení nenachází v ochranném pásmu komunikace. Zákonem č. 196/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, lze reklamní zařízení, jehož zřízení a provozování na dálnici, silnici I. tříd nebo jejich silničním pomocném pozemku nebo v silničním ochranném pásmu dálnice a silnice I. třídy, které bylo silničním správním úřadem povoleno přede dnem nabytí účinnosti zák. č. 196/2012 Sb. (1.9.2012), nadále provozovat za splnění podmínek uvedených v povolení do zániku tohoto povolení, nejdéle však do 5 let ode dne nabytí účinnosti zákona č. 196/2012 Sb., tj. do 1. 9. 2017. 7. Žalobkyně rovněž uvedla, že předmětná reklamní zařízení, kterých se výzvy týkaly, byla také v blízkosti pěti a více staveb, avšak nikoli staveb s číslem popisným nebo orientačním – toto změněné ustanovení o definici souvisle zastavěného území obce dle § 30 se objevilo v novele zákona č. 13/1997 Sb. až 1. 7. 2011 nabytím účinnosti novely č. 152/2011 Sb. 8. Umístění reklamních zařízení v roce 1999 bylo tehdy žalobkyní řádně ohlášeno stavebnímu úřadu v Praze Horních Počernicích. K této žádosti jmenovaný úřad sdělil, že proti umístění reklamních zařízení nemá námitek. Žalobkyně tak splnila v roce 1999 veškeré potřebné náležitosti pro zřízení a provozování předmětných reklamních zařízení v souladu s platnými právními předpisy, a proto jako vlastník reklamního zařízení provozuje uvedené reklamní zařízení od roku 1999, v souladu s platnými právními předpisy a nepřetržitě. 9. Podle žalobkyně se na daná reklamní zařízení nevztahuje povinnost jejich odstranění dle zákona o pozemních komunikacích č. 13/1997 Sb. v platném znění, neboť tato reklamní zařízení byla zřízena na dotčených pozemcích v době před nabytím účinnosti zákona č. 152/2011 Sb., a provozování reklamních zařízení je ve formě ohlášení (v souladu s platnými předpisy v roce 1999) možné na dobu neurčitou. 10. Předmětná reklamní zařízení byla v roce 1999 umístěna v souvisle zastavěném území obce v souladu s tehdejším právem a po splnění všech náležitostí, a nejsou tedy stavbami pro reklamu zřízenými a povolenými na základě povolení silničního správního úřadu (viz stanovisko Ministerstva dopravy ze dne 8.2.2018, zn. 34/2018-120-OST/2 a ze dne 25.11.2016, č.j. 224/2016-120-OST/4). 11. Z tohoto důvodu nemůže převážit veřejný zájem ochrany bezpečnosti, když pozdější změny zákona o pozemních komunikacích se na předmětná reklamní zařízení žalobkyně nemají vztahovat, nad legitimním očekáváním žalobkyně, že je oprávněna předmětná reklamní zařízení provozovat, a to na dobu neurčitou. Předmětná reklamní zařízení také nemají žádný prokazatelný vliv na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. 12. Pozdější změnou zákona o pozemních komunikacích se rozumí především jeho změna zákonem č. 196/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb. o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů. Tato novela obsahuje ustanovení, že reklamní zařízení, jejichž zřízení a provozování na dálnici, silnici I. třídy nebo jejich silničním pomocném pozemku nebo v silničním ochranném pásmu dálnice a silnice I. třídy, které bylo silničním správním úřadem povoleno přede dnem nabytí účinnosti zák. č. 196/2012 Sb. (1.9.2012), je možné nadále provozovat za splnění podmínek uvedených v povolení do zániku tohoto povolení, nejdéle však do 5 let ode dne nabytí účinnosti zákona č. 196/2012 Sb., tj. 1. 9. 2017. 13. Pokud byla reklamní zařízení umístěna v roce 1999 v souvisle zastavěném území obce dle definice tehdy platného zákona o pozemních komunikacích, a v roce 2011 došlo k dílčí změně této definice, nemůže to mít zpětně vliv na toto konkrétní předmětná zařízení žalobkyně, neboť by šlo o nepřípustnou retroaktivitu ve vztahu k žalobkyni a nepřiměřený zásah do jejích práv. 14. Výzvy k odstranění reklamních zařízení dle judikatury Nejvyššího správního soudu představují úkon podle části čtvrté správního řádu, proti kterému není přípustný řádný opravný prostředek (srov. rozsudek ze dne 19.5.2016, č.j. 6 As 69/2016-39, č. 3412/2016 Sb. NSS nebo ze dne 29.9.2016, č.j. 9 As 130/2016-39). V souladu s citovanou judikaturou jsou výzvy považovány za pokyn ve smyslu § 82 soudního řádu správního, jemuž se lze bránit prostřednictví tzv. zásahové žaloby. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nemá od žalované žádnou věcnou zpětnou vazbu a nedošlo prozatím ke zrušení výzev, má důvodnou obavu, že jí bezprostředně hrozí nezákonný zásah žalovanou ve formě odstranění reklamních zařízení, a tedy zničení jejího majetku (stavby, která je v místě umístěna a provozována legálně a po právu). 15. Formální požadavky na obsah výzvy formuloval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17.1.2019, č.j. 7 As 397/2018-35, a to tak, že „výzva k odstranění reklamního zařízení podle § 31 odst. 9 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, musí jasně stanovit, komu je ukládána povinnost konat, v čem přesně tato povinnost spočívá, dokdy má být plněna a jaké mohou být následky jejího případného nesplnění. Právní úprava naopak nevyžaduje, aby jejím obsahem bylo rovněž uvedení úvah, na jejichž základě silniční správní orgán dospěl k závěru, že je splněna zákonem stanovená podmínka umístění reklamního zařízení v silničním pásmu.“ 16. Žalobkyně konstatovala, že napadené výzvy z formálního hlediska zřejmě splňují požadavky definované Nejvyšším správním soudem. Výzvy nejsou adresovány žalobkyni, která je vlastníkem označených reklamních zařízení. Žalobkyně i porozuměla tomu, v čem spočívá povinnost uložená výzvami, do kdy má být plněna a jaké