8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 15/2023- 28 - text 11 8 Ad 15/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně: proti žalovanému: Ficek & Wood, s.r.o., IČ: 25273540 sídlem Římská 103/12, 120 00 Praha 2 zastoupená advokátkou Mgr. Zuzanou Mládkovou sídlem 17. listopadu 237, 530 02 Pardubice Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčném právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2023, č. j. MPSV-2023/113451-421/1, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2023, č. j. MPSV-2023/113451-421/1 a rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajská pobočka po hlavní město Prahu ze dne 26. 1. 2023, č.j. ABA-T-1480/2022 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 800 Kč k rukám její právní zástupkyně, a to do jednoho měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2023, č. j. MPSV-2023/113451-421/1 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR – pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 26. 1. 2023, č. j. ABA-T-1480/2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni podle § 78a odst. 10 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), uložena povinnosti vrátit příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce (dále jen „příspěvek“) za 1. čtvrtletí roku 2020 ve výši 104 119 Kč. 2. Důvodem bylo porušení dohody, kterou žalobkyně uzavřela s úřadem práce dne 31. 10. 2019, a zákonné povinnosti uvedené výklad § 78 odst. 2 písm. d) bod 1 zákona o zaměstnanosti, tj. podmínky vyplácení mzdy či platu bezhotovostně převodem na účet vedený u peněžního ústavu nebo poštovní poukázkou nejméně 80 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením ve smyslu zákona o zaměstnanosti, a to v období 12 měsíců přede dnem podání žádosti. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně úvodem žaloby zrekapitulovala skutkový stav. Uvedla, že měla uzavřenu mandátní smlouvu se společností KLAUS v.o.s. (nyní TAXARO s.r.o.), jejímž předmětem bylo mj. zpracování mzdy pro žalobkyni, včetně výpočtu odvodů. Za společnost KLAUS v.o.s. zpracovávala a vypočítávala mzdy paní B. Ta zaslala žalobkyni mzdové listy za leden 2020, na základě kterých žalobkyně vyplatila mzdy a odvody, to vše bezhotovostními převody. Tedy všem zaměstnancům v této fázi žalobkyně uhradila 100 % jejich mzdy, neboť podkladem pro úhradu mezd byly mzdové listy zpracované specialistou, se kterým měla žalobkyně uzavřenu mandátní smlouvu. Teprve následně žalobkyně zjistila, že paní B. chybně vypočetla odvody na zdravotní pojištění všech zaměstnanců za období ledna 2020 (odvody byly příliš vysoké, protože nebyla uplatněna sleva na osoby se zdravotním pojištěním). Proto byly v původně zaslaných mzdových listech za leden 2020 mzdy zaměstnanců nižší. Žalobkyně spolu s paní B. komunikovaly se zdravotními pojišťovnami, které přeplatky na pojistném žalobkyni vrátily. Vůči zaměstnancům poté bylo třeba doplatit dluh na mzdě, který z důvodu, aby stihla výplatní termín, žalobkyně vyplatila zaměstnancům v hotovosti, s výjimkou paní Evy Švadlenkové, jíž byla mzda vyplacena na účet ve správné výši. 4. Správní orgány nesprávně vykládají ustanovení zákona o zaměstnanosti a dohody uzavřené mezi žalobkyní a Úřadem práce ČR, které stanoví mj. podmínku vyplácení mzdy či platu bezhotovostně převodem na účet vedený u peněžního ústavu nebo poštovní poukázkou (dále jen „bezhotovostně“) nejméně 80 % zaměstnanců, které jsou osobami se zdravotním postižením. Zákon přitom vyžaduje, aby zaměstnavatel vyplácel dané procento zaměstnanců v období 12 měsíců předcházející uzavření dohody, nikoli v jednom daném kalendářním měsíci. 5. V čl. III bod 1. dohody o uznání zaměstnavatele za zaměstnavatele na chráněném trhu práce ze dne 31. 10. 2019, č. ABA-UZ-69/2019 (dále jen „dohoda“), se žalobkyně zavázala po dobu účinnosti dohody plnit podmínky uvedené v čl. II bodě 1. dohody tak, jak to vyplývá z informací uvedených v žádosti o uzavření dohody ze dne 19. 9. 2019, ve kterém je konstatováno, že žalobkyně mj. vyplácela v období 12 měsíců před dnem podání žádosti o uzavření dohody o uznání nejméně 80 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, mzdu nebo plat bezhotovostně převodem na účet vedený u peněžního ústavu, nebo poštovní poukázkou, a proto byla se žalobkyní uzavřena dohoda. 6. Žalobkyně má za to, že neporušila ani ustanovení zákona, ani ujednání v dohodě, neboť za období 12 měsíců vyplácela nejméně 80 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, mzdu nebo plat bezhotovostně převodem na účet vedený u peněžního ústavu, nebo poštovní poukázkou. 7. Pokud žalovaný vztahuje povinnost vyplácet mzdu nejméně 80 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, bezhotovostně, výlučně k měsíci lednu 2020, pak taková povinnost ze zákona nevyplývá. Nelze tuto povinnost vztahovat pouze k výplatě mzdy za měsíc leden 2020, ale k období 12 měsíců. Dle názoru žalobkyně počítala kontrolní skupina poměr zaměstnanců, jimž nebyla vyplácena mzda bezhotovostně nebo poštovní poukázkou, silně zkreslujícím způsobem, který vede k přehnané tvrdosti a formalismu, a je v rozporu se zákonem i s dohodou. 8. Správní orgány obou stupňů pak v rozporu se zákonem uvádí, že v rámci následné veřejnoprávní kontroly se kontroluje každé čtvrtletí zvlášť a v rámci kontroly proto nebylo zjišťováno, zda žalobkyně vyplácela mzdu nejméně 80 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, bezhotovostně, za období 12 měsíců. 9. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 10. Uvedl, že námitky vznesené v žalobě byly ve stejném rozsahu uplatněny v odvolání a žalovaný se s nimi řádně a velmi podrobně vypořádal, proto zejména odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 11. Dohodou, kterou žalobkyně uzavřela s úřadem práce dne 31. 10. 2019, se v článku III. bod 1. žalobkyně zavázala po dobu účinnosti dohody plnit podmínky uvedené v čl. II bod 1. Tento bod obsahuje mimo jiné podmínku vyplácení mzdy či platu bezhotovostně převodem na účet vedený u peněžního ústavu nebo poštovní poukázkou nejméně 80 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením ve smyslu zákona o zaměstnanosti, a to v období 12 měsíců přede dnem podání žádosti. Žalobkyně se tak zavázala i nadále vyplácet mzdu 80 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, bezhotovostně. 12. Pokud jde o výklad § 78 odst. 2 písm. d) bod 1 zákona o zaměstnanosti, při výkladu právní normy je vždy nutno respektovat záměr zákonodárce a jak zákon, tak právní řád ve svém celku je nutno vykládat tak, aby odpovídal rozumnému uspořádání věcí. Účelem daného ustanovení je, aby se zaměstnancům, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, dostalo od zaměstnavatele řádné a prokazatelné výplaty mzdy. Takovým úmyslem byl zákonodárce veden, když stanovil podmínku vyplácet nejméně 80 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, mzdu nebo plat bezhotovostně. Novelizace předmětné právní normy pak měla zajistit ochranu zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, před nekalými praktikami zaměstnavatelů, které se objevovaly právě s výplatou mezd těmto na trhu práce zranitelným osobám. Jiný výklad, než že mzdou či platem se rozumí částka ve výši 100 % mzdového nároku, by se jevil absurdním, a ani při využití logického a teleologického výkladu by neobstál. Zákonodárce nehovoří o procentu z objemu mezd zaměstnanců, nýbrž zcela výslovně o procentu zaměstnanců, jimž má být mzda pro získání nároku na předmětný příspěvek bezhotovostně vyplácena. Tato podmínka pak musí být pro účely uzavření dohody o uznání zaměstnavatelem na chráněném trhu práce splněna ve 12 měsících před podáním žádosti o uzavření dohody. 13. Pokud jde o výklad § 78a odst. 10 zákona o zaměstnanosti, konkrétně textace „bylo Úřadem práce zjištěno, že zaměstnavatel přestal splňovat některou z podmínek stanovených pro uzavření dohody o uznání za zaměstnavatele na chráněném trhu práce“, touto podmínkou je v daném případě podmínka, aby zaměstnavatel v období 12 měsíců přede dnem podání žádosti o uzavření dohody o uznání zaměstnavatele vyplácel nejméně 80 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, mzdu nebo plat bezhotovostně. Při výkladu tohoto ustanovení je nutné zohlednit, že výslovně uvádí sloveso „přestal“. Sloveso „přestal“ jednoznačně indikuje, že cílem ustanovení je postihnout situace, kdy zaměstnavatel danou podmínku sice splňoval při uzavírání dohody o uznání, ale následně ji, v určitém okamžiku, splňovat přestal, tedy, kdyby hypoteticky žádal o uzavření nové dohody