5 Ads 228/2019 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 9/2024- 126 - text 12 8 Ad 9/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce: M. K., narozený X, bytem X proti žalované: Vojenská zdravotní pojišťovna, IČ 47114975, sídlem Drahobejlova 1404/4,190 00 Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 4. 2024, č. j. 1/150/860289-2024, takto: I. Rozhodnutí revizní komise žalované ze dne 10. 4. 2024, č. j. 1/150/860289-2024, a rozhodnutí žalované ze dne 8. 3. 2024 č.j. 339493-2023-3, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žaloba o zaplacení 30 000 Kč se odmítá. Žalobce se poučuje o tom, že může do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku podat žalobu k místně příslušnému okresnímu (obvodnímu) soudu. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 000 Kč, a to do jednoho měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se svou žalobou ze dne 10. 5. 2024, upřesněnou podáním ze dne 3. 6. 2025, domáhá zrušení rozhodnutí revizní komise žalované ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. 339493-2023-3, č. j. 1/150/860289-2024, kterou bylo zamítnuto jeho odvolání do rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti o poskytnutí a úhradu zdravotních služeb a úhradu léčivého přípravku Spravato 28 mg NAS SPR SOL. a zaplacení 30 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění a náhrady nemajetkové újmy. 2. Z rozhodnutí žalované se podává, že dle předložené zdravotnické dokumentace se jedná o pojištěnce s diagnózou těžké farmakorezistentní depresivní poruchy. Obtíže žalobce trvají od 23 let věku, bez uspokojivé remise. Žalobce byl v péči několika psychiatrů a podstoupil opakovanou hospitalizační péči v letech 1992 (pozn. soudu zřejmě má být uvedeno 2012) a 2017 ve Fakultní nemocnici Plzeň, kterou na vlastní žádost ukončil. ECT žalobce odmítá. 3. Žalovaná v žalobou napadeném rozhodnutí dospěla k závěru: „Z výše uvedeného, včetně doplnění jak pojištěnce, tak ošetřujícího lékaře, lze konstatovat, že v daném případě se nejedná o jedinou možnost léčby, neboť doposud nebyla využita léčebná metoda ECT, lázeňská léčba, ale ani z doplnění, nebyly doloženy důkazy, že požadovaná léčba je jedinou možnosti z hlediska zdravotního stavu pojištěnce a došlo tak k naplnění podmínek § 16 ZVZP.“ II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobce v žalobě uvedl, že je osobou se zdravotním pojištěním a žalovaná mu brání k přístupu ke zdravotní péči v rozporu s úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením, což považuje za nezákonnou diskriminaci. 5. Dále uvedl, že každý den je pro něj velkým utrpením, má velké bolesti celého těla a většinu času musí být na polohovatelném lůžku. Lék Spravato je jedinou možnou léčbou doporučenou jeho ošetřujícím lékařem. Elektrokonvulzivní léčba (dále jen „ECT“), kterou VoZP argumentuje, není pro něj v současné době vhodná, což je nad pochyby jasné z lékařské zprávy, a žalobce ji podstupovat nechce, kvůli možným rizikům. Obdobu lázeňské léčby absolvoval 2x ve FN Plzeň. Žalobce v podání ze dne 27. 5. 2024 doplnil, že anestezie, kterou by musel podstoupit při ECT, je pro něj riziková i z důvodu jeho nadváhy (morbidní obezita). 6. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 31. 5. 2024 uvedla, že má za to, že žalobce nesplňuje podmínku jediné možnosti z hlediska zdravotního stavu, jelikož ošetřující lékařka žalobce ve vztahu k ECT uvedla, že žalobci byla tato alternativa nabídnuta, žalobce ji však odmítl, což je jeho právo. Co se týče druhé alternativy - lázeňské léčby, k tomu uvedla, že tato byla žalobci opakovaně nabídnuta, žalobce ji však není schopen vzhledem k výrazné paralyzující únavě a bolestem celého těla. Dle žalované z toho nelze dovodit, že jsou tyto alternativy u žalobce vyloučeny. Rovněž u žalobce nenastaly výjimečné okolnosti, ať již související s jeho zdravotním stavem či nikoliv, které by odůvodňovaly rozhodnutí o úhradě tohoto přípravku. III. Posouzení žaloby 7. Městský soud v Praze (dále jen „soud“) na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů [dále jen „s. ř. s.“]), přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 8. Předmětem sporu jsou meze a podmínky aplikace ust. § 16 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, podle něhož příslušná zdravotní pojišťovna hradí ve výjimečných případech zdravotní služby jinak zdravotní pojišťovnou nehrazené, je-li poskytnutí takových zdravotních služeb jedinou možností z hlediska zdravotního stavu pojištěnce. 9. Soud při svých úvahách vyšel z následující právní úpravy: 10. Podle čl. 31 Listiny základních práv a svobod má každý právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. 11. Podle čl. 3 Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (Úmluvy o lidských právech a biomedicíně) publikované pod č. 96/2001 Sb. m. s.), kterou je Česká republika vázána, smluvní strany, majíce na zřeteli zdravotní potřeby a dostupné zdroje, učiní odpovídající opatření, aby v rámci své jurisdikce zajistily rovnou dostupnost zdravotní péče patřičné kvality. 12. S ohledem na dikci ustanovení čl. 31 věty druhé Listiny základních práv a svobod vzniká v kontextu posuzované věci otázka, co představuje právo vyplývající z tohoto ustanovení, resp. jaký vliv na obsah práva plynoucího z tohoto ustanovení má bytostná vlastnost každého veřejného systému zdravotní péče, a to limitovaný objem finančních prostředků, jenž je možné na úhradu zdravotní péče poskytnout. 13. Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 10. 6. 1996, sp .zn. Pl. ÚS 35/95 konstatoval, že disponibilní objem finančních zdrojů na úhradu zdravotní péče jako limitující faktor práva plynoucího z čl. 31 Listiny základních práv a svobod je obsažen v samotném znění tohoto ustanovení, neboť nárok občanů na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky je vázán na ústavní požadavek a rámec veřejného pojištění. Ústavní soud jako notorietu v tomto kontextu konstatoval, že „systém veřejného pojištění je jako každý pojišťovací systém limitován objemem finančních prostředků, který se získává na základě povinnosti platit pojistné na všeobecné zdravotní pojištění podle zákona ČNR 592/1992 Sb., v platném znění“. 14. Další konkretizaci obsahu práva vyplývajícího z čl. 31 Listiny základních práv a svobod lze nalézt v usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 5. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 23/98, v němž Ústavní soud konstatoval, že „podle čl. 31 Listiny má každý právo na ochranu zdraví a občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Těchto práv je pak podle čl. 41 odst. 1 Listiny možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které je provádějí. … právo na zdravotní péči je možno uplatňovat jen za podmínek, které stanoví zákon. Ten nepochybně musí vyhovovat obecnému ustanovení Listiny - článku 4, který zákonodárce opravňuje k omezení určitého základního práva zákonem, a zároveň stanoví, že toto omezení musí platit stejně pro stejné případy a vždy musí šetřit podstatu a smysl omezovaného práva či svobody. Zákon upravující práva plynoucí z čl. 31 Listiny tak nesmí mít diskriminační povahu, podmínky, za nichž je možno tato práva uplatňovat, jím musí být stanoveny tak, aby všem občanům byl zajištěn spravedlivý - tedy i vznik možných nerovností vylučující - způsob přístupu ke zdravotní péči přiměřené kvality“. 15. Dále Ústavní soud v nálezu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 1/12, konstatoval při posuzování souladu vymezení náležité odborné úrovně zdravotních služeb v ustanovení § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách (zejména s ohledem na část ustanovení vymezující kritéria „konkrétních podmínek“ a „objektivních možností“) s ústavním pořádkem následující: „…Napadená ustanovení obecným způsobem vymezují odborný standard (postup lege artis), jemuž musí odpovídat poskytování zdravotní péče a ostatních zdravotních služeb na území České republiky. Ve své podstatě jde o zákonem stanovené omezení způsobu výkonu této činnosti (čl. 26 Listiny), jež se týká všech zdravotnických pracovníků a jehož účelem je ochrana života a zdraví osob, které postupují určitý druh a formu zdravotní péče. Neodborné zacházení při jejím poskytování by totiž s ohledem na povahu konkrétního zákroku mohlo vést k závažným negativním zásahům do zdraví nebo tělesné integrity jednotlivce, v jejímž důsledku by se poskytovaná péče nejen míjela se svým účelem, nýbrž by se sama stala nebezpečím pro hodnoty, jejichž ochraně má sloužit. Smysl takto vymezeného požadavku je nicméně širší, a promítá se i do naplňování práva na život podle čl. 6 L