7 Afs 390/2019 — Nejvyšší správní soud

8 Af 13/2023- 76 - text 28 8 Af 13/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému KAVALIERGLASS, a.s., IČ: 47468815, se sídlem Křížová 1018/6, Smíchov, Praha 5, zastoupeného společností GT Tax a.s., IČ. 26420473, se sídlem Pujmanové 1753/10A, Praha 4, Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 5. 2023, č. j. 16612/23/5200-11434-707700, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Specializovaný finanční úřad, jako správní orgán prvého stupně (dále jen „správce daně“) vydal ve vztahu k žalobci dodatečné platební výměry na daň z příjmů právnických osob a to konkrétně: - Dodatečný platební výměr č. j. 83450/22/4200-11771-204179 ze dne 12. 5. 2022, kterým byla podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) a podle § 147 a § 143 odst. 1 daňového řádu doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 (dále jen „ZO 2014“) vyšší o částku Kč 24.948.710,-, stanovená na základě výsledku postupu k odstranění pochybností (§§ 89 a 90 daňového řádu) o správnosti a průkaznosti tvrzení uvedeného v podání č. j. 175940/21/4200-11771-204179 ze dne 9. 11. 2021, zahájeného výzvou podle § 89 daňového řádu č. j. 192417/21/4200-11771-204179 ze dne 22. 12. 2021; - Dodatečný platební výměr č. j. 85386/22/4200-11771-204179 ze dne 12. 5. 2022, kterým byla podle ZDP a podle § 147 a § 143 odst. 1 daňového řádu doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 (dále jen „ZO 2016“) vyšší o částku Kč 14.630.000,-, stanovená na základě výsledku postupu k odstranění pochybností (§§ 89 a 90 daňového řádu) o správnosti a průkaznosti tvrzení uvedeného v podání č. j. 192370/21/4200-11771-204179 ze dne 9. 11. 2021, zahájeného výzvou podle § 89 daňového řádu č. j. 192412/21/4200-11771-204179 ze dne 22. 12. 2021; - Dodatečný platební výměr č. j. 85455/22/4200-11771-204179 ze dne 12. 5. 2022, kterým byla podle ZDP a podle § 147 a § 143 odst. 1 daňového řádu doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 (dále jen „ZO 2018“) vyšší o částku Kč 14.630.000,-, stanovená na základě výsledku postupu k odstranění pochybností (§§ 89 a 90 daňového řádu) o dodatečném daňovém přiznání č. j. 141985/21/4200-11771-204179 ze dne 31. 8. 2021, zahájeného výzvou podle § 89 daňového řádu č. j. 176806/21/4200-11771-204179 ze dne 22. 12. 2021; - Dodatečný platební výměr č. j. 85472/22/4200-11771-204179 ze dne 12. 5. 2022, kterým byla podle ZDP a podle § 147 a § 143 odst. 1 daňového řádu doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 (dále jen „ZO 2019“) vyšší o částku Kč 14.630.000,-, stanovená na základě výsledku postupu k odstranění pochybností (§§ 89 a 90 daňového řádu) o dodatečném daňovém přiznání č. j. 141983/21/4200-11771-204179 ze dne 31. 8. 2021, zahájeného výzvou podle § 89 daňového řádu č. j. 176877/21/4200-11771-204179 ze dne 22. 12. 2021; - Dodatečný platební výměr č. j. 85489/22/4200-11771-204179 ze dne 12. 5. 2022, kterým byla podle ZDP a podle § 147 a § 143 odst. 1 daňového řádu doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 (dále jen „ZO 2020“) vyšší o částku Kč 14.636.080,-, stanovená na základě výsledku postupu k odstranění pochybností (§§ 89 a 90 daňového řádu) o dodatečném daňovém přiznání č. j. 155704/21/4200-11771-204179 ze dne 30. 9. 2021, zahájeného výzvou podle § 89 daňového řádu č. j. 176882/21/4200-11771-204179 ze dne 22. 12. 2021. 2. Správce daně takto rozhodl na základě postupů k odstranění pochybností ve vztahu ke zdaňovacím obdobím 2014, 2016, 2018, 2019, 2020, navazujících na výsledky daňové kontroly na daň z příjmu právnických osob zdaňovací období 2013, kdy dospěl k závěru, že emise tzv. korunových dluhopisů v roce 2012 neměla pro žalobce racionálně odůvodněný ekonomický smysl a transakce s ní spojené proto představovaly zneužití práva a dluhopisové úroky ve výši 77 000 000 Kč tak nejsou v předmětných zdaňovacích období daňově účinným nákladem. Dále správce daně dospěl k závěru, že od základu daně ve zdaňovacím období 2014 nelze odečíst část původně vyměřené daňové ztráty z roku 2013 ve výši 54 309 603 Kč, neboť byla kontrolou na daň z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2013 zrušena. 3. Proti dodatečným platebním výměrům podal žalobce odvolání, o nichž rozhodl žalovaný zamítavě žalobou napadeným rozhodnutím. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Jak žalobce v podané žalobě uvedl, mezi stranami jsou sporné dvě skutečnosti, prvá spočívá ve vyřešení otázky, zda náklady spojené s emitovanými dluhopisy jsou daňově uznatelné náklady, respektive zda v daném případě emisí dluhopisů došlo ke zneužití práva, čili zda hlavním účelem realizované emise, úpisů a splacení dluhopisů bylo získání daňového zvýhodnění v rozporu se zákonem o daních z příjmů. Druhá otázka spočívá v tom, zda byl správný postup správce daně, který v dodatečném platebním výměru za zdaňovací období roku 2014 při stanovení základu daně neodečetl část původně vyměřené daňové ztráty za zdaňovací období roku 2013 ve výši -54 309 603 Kč. 5. Žalobce v podané žalobě uvedl, že nesouhlasí se závěrem žalovaného, že v daném případě daňové orgány prokázaly naplnění objektivní i subjektivní složky zneužití práva. Zákaz zneužití práva je Ultima ratio, a proto musí být uplatňován restriktivně za pečlivého poměření jinými obdobně důležitými principy právního řádu, zejména principem právní jistoty. Za zneužití práva pak nelze považovat jednání, které sleduje racionální účel, které při pečlivém rozlišení situace má svůj samostatný racionální smysl a to, i když jde o variantu, která je pro žalobce daňově nejvýhodnější, což je legitimní, právem aprobovaný postup, jehož hlavním účelem není nedovolené daňové zvýhodnění. 6. Je výlučně na správci daně, aby prokázal, že hlavním účelem jednání daňového subjektu je získání daňového zvýhodnění, které je v rozporu se smyslem a účelem konkrétního právního předpisu. A) Nezákonnost opakované daňové kontroly 7. V prvé žalobní námitce žalobce namítl nezákonnost opakované daňové kontroly za zdaňovací období roku 2013. Namítl, že správce daně v průběhu vyměřovací řízení za zdaňovací období roku 2014, 2016–2020 vycházel ze závěrů nezákonně vedené opakované daňové kontroly a do daňových řízení převzal důkazní prostředky k jejichž získání došlo nezákonně. 8. Žalobce s odkazem na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu namítl, že správce daně vycházel v daňové kontrole za zdaňovací období let 2014 a 2016–2020 z výsledku nezákonně opakovaně vedené daňové kontroly za zdaňovací období roku 2013. Důkazní prostředky, které správce daně v rámci takto nezákonně vedené daňové kontroly získal, nelze využít, neboť se jedná o nezákonně získané důkazní prostředky; z uvedeného důvodu nemohou závěry žalovaného týkající se úrokových nákladů obstát. 9. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7Afs 390/2019 s tím, že v projednávané věci se jedná přesně o uvedený případ. Jak žalobce uvedl, správce daně provedl u žalobce místní šetření v rámci vyhledávací činnosti za účelem zjištění údajů týkající se emise dluhopisů v roce 2012 a s ní souvisejících skutečností rozhodných pro správné stanovení daně z příjmů právnických osob. Průběh místního šetření je zachycen v protokolu č. j. 1539815/17/2804–60562–607570. Před zahájením místního šetření si správce daně vyžádal velké množství podkladů a v rámci místního šetření požadoval po žalobci podání vysvětlení k jeho dotazům. Jednání trvalo více než dvě hodiny. Další podklady týkající se emise dluhopisů byly žalobcem na vyžádání správce daně zaslány datovou schránkou. Rozsah provedeného místního šetření překročil meze vyhledávací činnosti a místního šetření, jednalo se o zjišťování a ověřování daňové uznatelnosti úroků z dluhopisů, správce daně získané podklady hodnotil podobu téměř 1,5 roku. Žalobce namítl, že v rozsahu ověření daňové uznatelnosti úroků z dluhopisů se jednalo za zdaňovací období roku 2013 o nepřípustnou opakovanou daňovou kontrolu. 10. Žalobce nesouhlasí s argumentací žalovaného, který tvrdil že úkony nepřesahovaly rámec místního šetření, nesměřovaly k prověření stanovené daňové povinnosti a neumožnily prověřit skutečnosti, které mají vliv na možnost zahrnout úroky z dluhopisů do základu daně jako daňové účinné. Žalobce trval na tom, že se v případě provedeného místního šetření nejednalo o pouhé mapování terénu, ale fakticky o zjišťování a ověřování správnosti stanovení daňové povinnosti. B) Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí 11. Ve druhé žalobní námitce žalobce namítl nepřezkoumatelnost a vnitřní rozpornost závěr