6 Afs 52/2015 — Nejvyšší správní soud

8 Af 9/2023- 51 - text 22 8 Af 9/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové a ve věci žalobkyně proti žalovanému České aerolinie a.s., IČO 45795908 sídlem K letišti 1068/30, 161 00 Praha 6 zastoupena společností Grant Thornton Tax & Accounting s.r.o. IČO 080 61 068, sídlem Pujmanové 1753/10a, 140 00 Praha 4 Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2023 č. j. 6377/23/5200-11431-711360 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně si od korejské společnosti pronajala v roce 2013 letadlo a v roce 2018 i motor. Sporné je mezi ní a finančními orgány to, zda se příjmy korejské společnosti z pronájmu mají danit pouze v Korejské republice nebo zda je lze danit i v České republice, kde má příjem z pronájmu zdroj. 2. Pro rozhodnutí ve věci je podstatný výklad mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění, kterou uzavřela Česká a Slovenská Federativní republika s Korejskou republikou v roce 1992. 3. Totožná otázka mezi stejnými účastníky pouze pro jiná zdaňovací období již byla u zdejšího soudu řešena pod sp. zn. 11 Af 25/2021, 8 Af 1/2021 a 9 Af 2/2020. Osmý senát se závěry městského soudu v těchto jiných věcech souhlasí. S ohledem na totožnost řešené otázky zdejší soud vyšel z rozsudku ze dne 31. 1. 2023, č. j. 11 Af 25/2021-57, jehož závěry byly potvrzeny Nejvyšším správním soudem v jeho recentním rozsudku ze dne 7. 12. 2023, č.j. 10 Afs 27/2023 – 76, proto ve svém rozsudku převzal. II. Dosavadní průběh řízení 4. Žalobkyně zaslala Specializovanému finančnímu úřadu vyúčtování daně z příjmů právnických osob vybírané srážkou pro rok 2019. Uvedla, že na dani odvedla 20 131 942 Kč a mělo na ní být sraženo 3 750 969,- Kč. Zaplatila tedy o 16 380 973 Kč více. 5. Specializovaný finanční úřad vyzval žalobkyni k odstranění pochybností. Uvedl, že žalobkyní tvrzený rozdíl v odvedené a vykázané částce daně se vztahuje ke společnosti Korean Air Lines Co., Ltd., sídlem 260, Haneul-gil, Gangseo-gu, Soul 07505, Korejská republika (dále jen „Korean Air Lines“). Ve vztahu k této společnosti žalobkyně daň odváděla a uváděla ji i v hlášeních o splnění povinnosti odvodu sražené daně z příjmů dle § 22 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Specializovaný finanční úřad má za to, že rozdíl v částkách vznikl v důsledku změny žalobkynina názoru na daňové posouzení příjmů společnosti Korean Air Lines ze smlouvy o nájmu letadla A330 OK-YBA. S ohledem na zjištění z minulých zdaňovacích období následně Specializovaný finanční úřad popsal, proč má za to, že Česká republika je oprávněna z příjmu z nájemní smlouvy vybrat 10% daň v souladu se zákonem o daních z příjmů a čl. 12 odst. 2 Smlouvy mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Korejskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů podepsané 27. 4. 1992 a vyhlášené sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 124/1995 Sb. (dále jen „SZDZ 1995“). 6. Žalobkyně na výzvu odpověděla a setrvala na svém názoru, že příjem z pronájmu letadla je ziskem z provozování letadla v mezinárodní dopravě dle čl. 8 SZDZ 1995, a má být proto zdaněn jen v Korejské republice. Navrhla pokračování v dokazování, nicméně žádné další důkazní návrhy neuvedla. 7. Specializovaný finanční úřad dospěl k závěru, že žalobkyně jeho pochybnosti neodstranila. Proto vydal 31. 10. 2019 platební výměr čj. 181124/19/4300-12711-506131, kterým žalobkyni stanovil k přímé úhradě daň z příjmů právnických osob vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně ve výši 20 131 942 Kč. V odůvodnění vysvětlil, že trvá na svém názoru, že příjem z pronájmu letadla podléhá v České republice dani ve výši 10 %. K žalobkynině návrhu na pokračování v dokazování uvedl, že neuvedla žádné nové skutečnosti, ani nepředložila návrh na provedení konkrétních důkazních prostředků, proto není důvod v dokazování pokračovat. 8. Žalobkyně se proti platebnímu výměru odvolala. K výzvě žalovaného doložila dodatky k nájemní smlouvě, potvrzení o daňovém domicilu společnosti Korean Air Lines a doklady o zaúčtování závazků vůči této společnosti. Zároveň vysvětlila, čeho se týkaly položky pronájem motoru a zápůjčka náhradních dílů, které uvedla v příloze k vyúčtování daně. 9. Žalovaný doplnil správní spis o dokumenty z předchozích zdaňovacích období. Z nich vyplývá následující. 10. Ministerstvo financí v souvislosti se vstupem České republiky do OECD vydalo 1. 1. 1996 sdělení ve vztahu k přímým daním. V něm uvedlo, že Česká republika akceptovala s výhradou Doporučení týkající se modelové smlouvy o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmů a majetku. Výhrada se týkala mj. čl. 12 modelové smlouvy. Česká republika uvedla k odst. 1 tohoto článku, že si vyhrazuje právo zdaňovat licenční poplatky u zdroje. K odst. 2 uvedla, že si vyhrazuje právo dodat k definici licenčních poplatků znění „za používání nebo právo používat průmyslové, obchodní nebo vědecké zařízení“. K odst. 3 si vyhradila právo navrhnout ustanovení, kde bude definovat zdroj licenčních poplatků analogicky jako v čl. 11 odst. 5 modelové smlouvy. 11. Žalobkyně uzavřela se společností Korean Air Lines nájemní smlouvu na letadlo 30. 4. 2013. Smlouva definovala daňové povinnosti společnosti Korean Air Lines jako vlastnice letadla (Owner Taxes) tak, že zahrnují daňové povinnosti, jež plynou pouze z činnosti korejské společnosti nesouvisející s provozem letadla žalobkyní, nebo které korejské orgány uplatní na čistý příjem či jiné zisky korejské společnosti. Daňová povinnost vlastnice letadla nezahrnuje daň, již by požadoval jakýkoliv orgán veřejné moci a která by vyplývala z užívání a provozování letadla nebo činnosti žalobkyně jako nájemkyně. V čl. 19 smlouvy si žalobkyně s vlastnicí letadla sjednaly, že nájemné je očištěno od všech daňových povinností v České republice a žalobkyně musí hradit všechny ostatní daně v souvislosti s pronájmem letadla, vyjma daňové povinnosti vlastnice letadla. Žalobkyně následně uzavřela se společností Korean Air Lines několik dodatků, v nichž změnily dobu nájmu a výši nájemného. 12. Pronajaté letadlo bylo od května 2013 zapsáno v leteckém rejstříku tak, že jeho vlastnicí je společnost Korean Air Lines a provozovatelkou žalobkyně. 13. České finanční orgány požádaly v srpnu 2017 korejské finanční orgány o mezinárodní výměnu informací. Ty jim sdělily, že příjmy společnosti Korean Air Lines z pronájmu letadla jsou daněny v Korejské republice, a uvedly přehled částek za pronájem, které korejská společnost zahrnula do svých daňových přiznání a které odpovídají částkám (čistého) nájemného. Korejská společnost nežádala započtení daně sražené v České republice. Zároveň sdělily, že příjem z pronájmu letadel představuje pouze malou část příjmů korejských aerolinek. Ve zdaňovacích obdobích 2013 až 2016 představoval 0,6 až 1,4 % provozních výnosů. 14. Vláda ČR předložila Poslanecké sněmovně návrh usnesení, kterým by sněmovna souhlasila s ratifikací Smlouvy mezi Českou a Korejskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů, která byla podepsána v Soulu 12. 1. 2018 a následně vyhlášena pod č. 1/2020 Sb. m. s. (dále jen „SZDZ 2020“ nebo „nová SZDZ“). V předkládací zprávě vláda uvedla, že SZDZ 1995 již zcela neodpovídá současným podmínkám, proto se příslušné úřady obou zemí dohodly na její celkové renegociaci. SZDZ 2020 byla připravena na základě vzorových modelů OECD a OSN. Vláda dále uvedla, že čl. 8 nové SZDZ upravuje zdanění zisků z provozu dopravních prostředků v mezinárodní dopravě, „přičemž je výslovně stanoveno, že takovéto zisky zahrnují např. i zisky z pronájmu těchto dopravních prostředků“. 15. Po proběhlém odvolacím řízení žalovaný napadeným rozhodnutím změnil stanovenou výši daně na 20 066 312 Kč a v návaznosti na to též tabulku výpočtu a rozdíl mezi vyúčtovanou částkou a stanovenou daní. Ve zbytku zůstal výrok beze změny. Otázku zdanění příjmů z pronájmu letadla a motoru podle SZDZ 1995 posoudil stejně jako Specializovaný finanční úřad. Výši daně snížil, neboť žalobkyně v odvolacím řízení vysvětlila, že část příjmů plynula z pronájmu motoru od německé společnosti a u části se nejednalo o zápůjčku náhradních dílů, ale o jejich nákup. III. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 16. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a nezákonné. Navrhla, aby ho soud společně s platebním výměrem zrušil, vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení. 17. Nepřezkoumatelnost spatřuje žalobkyně v tom, že žalovaný opřel své rozhodnutí o nepodložené důkazy. Žalovaný zároveň zcela nedostatečně vypořádal žalobkyninu odvolací námitku, že pokud by ČR chtěla omezit aplikaci čl. 8, uplatnila by k tomuto článku Modelové smlouvy OECD (Model Tax Convention on Income and on Capital) výhra