5 Afs 56/2023 — Nejvyšší správní soud

9 A 26/2024- 29 - text  8 9 A 26/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci Žalobce: Kraj Vysočina se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2024, č. j. MMR-671/2024-26 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým nebylo vyhověno jeho námitkám proti Opatření řídícího orgánu Integrovaného regionálního operačního programu (dále též „poskytovatel dotace“ nebo „řídící orgán“) ze dne 29. 6. 2023, kterým dle § 14e zákona č. 218/2000 Sb., rozpočtových pravidlech (dále jen „rozpočtová pravidla“) za porušení části II. odst. 3 Podmínek rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 25. 3. 2021, č. j. 25071/2021-55/1, ve znění pozdějších změn, nebyla k žádosti žalobce o platbu č. CZ.06.1.42/0.0/0.0/20_118/0016045/2023/001/POST (dále též „Žádost“) vyplacena část dotace ve výši 4 083 521,68 Kč (výrok I.), poskytnuté z Integrovaného i regionálního operačního programu (dále jen „IROP“) v rámci projektu s registračním číslem CZ.06.1.42/0.0/0.0./20_118/0016045 s názvem „II/353 Stáj – Zhoř, 2. stavba“ (dále též „stavba II/353 Stáj – Zhoř, 2. stavba“). Stalo se tak na základě výsledku administrativního ověření Žádosti Centrem pro regionální rozvoj České republiky (dále jen „Centrum“), které ve vztahu k IROP vykonává roli zprostředkujícího subjektu dle přímo použitelných předpisů EU, kdy bylo identifikováno porušení Obecných pravidel pro žadatele a příjemce, vydání 1.13, platných od 15. 10. 2019 (dále též „Obecná pravidla“). 2. Dle Opatření došlo k porušení při zadávání veřejné zakázky označené v systému MS 2014 číslem 0002 s názvem „II/353 Stát – Zhoř“ (dále též „veřejná zakázka“), kdy část výdajů nárokovaných v Žádosti nenaplňovala jednu ze základních podmínek způsobilosti výdaje ve smyslu kapitoly 10 Obecných pravidel, a to podmínku přiměřenosti výdaje, která je součástí tzv. pravidel 3E (výdaj musí být hospodárný, účelný a efektivní a jeho výše musí odpovídat cenám v místě a čase obvyklým). 3. Tohoto pochybení se měl žalobce dopustit tím, že ze zadávacího řízení vyloučil dodavatele Metrostav Infrastructure a. s. (dále též „vyloučený dodavatel“ nebo „Metrostav“), který podal nejlevnější nabídku, aniž by v rámci výzvy k součinnosti před podpisem smlouvy dle § 122 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“) vůči vyloučenému dodavateli v souladu s § 46 odst. 1 ZZVZ učinil opakovanou výzvu k předložení dokumentů poté, co původní lhůta uplynula, a ani poté, co obdržel veškeré požadované doklady v příloze námitek proti vyloučení Metrostav, neprovedl nápravná opatření v podobě zrušení rozhodnutí o vyloučení Metrostav, kdy podaným námitkám nevyhověl. Finanční oprava byla poskytovatelem dotace stanovena v částce 4 083 521,68 Kč, odpovídající rozdílu mezi nabídkovou cenou Metrostav a nabídkovou cenou druhého v pořadí z dodavatelů – společníci společnosti EC Stáj-Zhoř, Eurovia CS, a. s. a COLAS CZ a. s. (dále též „vybraný dodavatel“ nebo „EC Stáj – Zhoř“), se kterým byla uzavřena smlouva připadající na část stavby II/353 Stáj – Zhoř, 2. stavba (předmět projektu), kdy celkový rozdíl mezi nabídkovými cenami dodavatelů přesahoval 16, 3 mil. Kč. 4. Dále bylo žalobou napadeným rozhodnutím opatření poskytovatele dotace uvedené ve výroku I., tj. ponížení dotace o částku ve výši 4 083 521,68 Kč žalovaným potvrzeno s tím, že tato částka nebude žalobci jako příjemci dotace vyplacena s konečnou platností (výrok II.). II. Žaloba 5. Žalobce nesouhlasil se závěry žalovaného o tom, že měl postupovat podle § 122 odst. 3 ZZVZ a s tím souvisejícím závěrem, že měl zaslat opakovanou výzvu obdobným postupem jako podle § 46 odst. 1 téhož zákona, resp. že mohl zmeškání lhůty k předložení dokladů vyloučenému dodavateli Metrostav prominout. Žalobce k tomu poukázal na rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ve věci sp. zn. ÚHOS-ES0213/2021/VZ (dále též „rozhodnutí ÚHOS“), a z jeho bodu 102 citoval. Podle žalobce z něj vyplývá povinnost zadavatele podle § 122 odst. 7 účastníka ze zadávacího řízení vyloučit, jinak by zadavatel postupoval v rozporu se zákonem. Výklad žalovaného učiněný v rozporu se závěry rozhodnutí ÚHOS, jako aktivně legitimovaného státního orgánu, je proto nezákonný. K tomu žalobce dále poukázal na základní principy a fungování právního státu, zejména zásadu legitimního očekávání s tím, že žalovaný, jako vrcholný státní orgán na úseku správy dotací, nerespektoval závěry státního orgánu k tomu ze zákona pro oblast veřejných zakázek určenému. Uvedené nemůže zvrátit ani tvrzení žalovaného, že závěr o nevyplacení části dotace učinil nikoli z titulu porušení ZZVZ, ale pro nedodržení principů 3E. Závěry o nedodržení principů 3E a tím porušení zákona č. 230/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě (dále jen „zákon o finanční kontrole“) a Obecných pravidel totiž učinil žalovaný jako příčinný následek výkladu ZZVZ, který je v přímém rozporu se závěry rozhodnutí ÚHOS. 6. Žalobce považoval za nesporné, že pokud jsou posouzení, úvahy či závěry chybné a v rozporu se zákonem, nemohou být z nich učiněná posouzení, úvahy či závěry relevantní. Pokud tedy byl podle opakovaných závěrů v rozhodnutí ÚHOS žalobce povinen účastníka řízení vyloučit, jsou spekulace o ekonomických aspektech jeho nabídky zcela bezpředmětné, neboť mu pravomocným vyloučením zaniklo účastenství v předmětné veřejné zakázce. 7. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízením. III. Vyjádření 8. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný stručně shrnul skutkový stav a uvedl, že žaloba neobsahuje nové skutečnosti ani argumenty, se kterými by se nevypořádal ve svém rozhodnutí. 9. K námitce nezákonnosti pro přímý rozpor se závěry rozhodnutí ÚHOS a porušení zásady legitimního očekávání žalobce odkázala na podrobné zdůvodnění zejména na straně 8 až 11 žalobou napadeného rozhodnutí s tím, že žalobce vykládá rozhodnutí ÚHOS nesprávně. Mezi stranami není sporu o tom, že žalobce mohl v souladu se ZZVZ dodavatele Metrostav vyloučit, a žalovaný nikdy netvrdil opak. Nepovažoval za překvapivé, že ÚHOS, jakožto orgán dohledu nad dodržování pravidel stanovených ZZVZ, v postupu žalobce porušení ZZVZ neshledal. Nesouhlasil však s výkladem žalobce, že by v rozhodnutí ÚHOS byl jakkoli vyloučen postup žalobce, spočívající ve využití opakované výzvy k předložení dokladů nebo prominutí zmeškání lhůty k předložení podkladů. Nesvědčí tomu ani citace z rozhodnutí ÚHOS v žalobě. Takový závěr by ostatně odporoval dikci § 122 odst. 6 ZZVS, který prostřednictvím odkazu na obdobné využití § 46 odst. 1 téhož zákona jednoznačně umožňoval zaslání opakované výzvy či dokonce prominutí zmeškání lhůty k předložení dokladů i v případě výzvy dle § 122 odst. 3 písm. a) ZZVZ. Těmito hypotetickými úkony v zadavatele se však ÚHOS v předmětném rozhodnutí nezabývá, jelikož je zadavatel nevyužil a nemohly proto být předmětem přezkumu prováděného ÚHOS. 10. Žalovaný dále uvedl, že v pozici poskytovatele dotace dle vnitrostátních právních předpisů a řídícího orgánu ve smyslu čl. 96 odst. 5 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. 12. 2013 (dále jen „Obecné nařízení“) posuzuje dodržení dotačních pravidel. Mezi ně se kromě požadavků na dodržení právních předpisů (např. ZZVZ) při realizaci projektu řadí také požadavek na účelné, hospodárné a efektivní vynakládání dotačních prostředků, popsaných v obecné rovině v kapitole 10 Obecný pravidel, a ve vztahu k veřejným zakázkám také výslovně v kapitole 5.1 Obecných pravidel. Dodržení pravidel 3E nepochybně nemá přednost před aplikací ZZVZ nebo jiných právních předpisů, kterými je příjemce vázán. Jestliže však příslušná právní úprava poskytuje příjemci více variant možného postupu, měl by zvolit variantu, která povede k hospodárnějšímu, účelnějšímu a efektivnějšímu vynaložení veřejných prostředků. 11. Pokud tedy žalobci ZZVZ umožňoval zvolit postup, jehož využitím mohl docílit uzavření smlouvy na částku výrazně nižší, než kolik činila částka ve smlouvě s vybraným dodavatelem, měl takový postup zvolit. Nejednalo se pouze o teoretickou možnost, kdy vyloučený dodavatel Metrostav v průběhu zadávacího řízení aktivně reagoval na výzvy zadavatele a neexistují důvody, pro které by bylo možné se domnívat, že o veřejnou zakázku ztratil zájem v samotném závěru celého procesu a opakování výzvy by bylo neúčelné. Uvedené platí tím spíše, neboť následně Metrostav v námitkách proti svému vyloučení veškeré požadované doklady doložil. K tomu žalovaný poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2023, č. j. 3 A 9/2021-54,