7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 7/2024- 52 - text 10 9 Ad 7/2024 Číslo jednací: 9 Ad 7/2024-52 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: MUDr. J. K. bytem XXX zastoupen JUDr. Alicí Hejzlarovou, LL.M., MBA., advokátkou se sídlem Urxova 430/3, Praha 8 proti žalovanému: náčelník Generálního štábu Armády České republiky se sídlem nám. Svobody 471/4, Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne XXX, č. j. XXX takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele agentury personalistiky Armády České republiky ze dne XXX, sp. zn. XXX, jehož výrokem I. byl žalobce na vlastní žádost propuštěn dnem XXX ze služebního poměru vojáka z povolání, výrokem II. bylo žalobci uloženo uhradit České republice – Ministerstvu obrany náhradu nákladů spojených se studiem v celkové výši XXX do 60 dnů od propuštění, a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. II. Žaloba. 1. Žalobce v žalobě popsal průběh správního řízení a podrobně poukázal zejména na své odvolání ze dne XXX a vyjádření v průběhu odvolacího řízení před vydáním rozhodnutí ze dne XXX, ve znění doplnění ze dne XXX (dále též „vyjádření v odvolacím řízení“), v němž identifikoval svědky, jejichž svědecké výpovědi navrhoval doplnit. Zdůraznil, že v odvolání i ve vyjádření v odvolacím řízení rozporoval zejména platnost dohody o zvýšení vzdělání ve specializačním vzdělávání ze dne XXX, ve znění dodatku ze dne XXX (dále též „specializační dohoda“) pro absenci náležitosti dle § 60 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (dále též „ZVP“). Žalobce žalobou brojil proti výroku II. prvostupňového rozhodnutí o stanovení povinnosti žalobci uhradit náklady spojené se studiem dle § 145 odst. 1 písm. l) ZVP v celkové výši 1 170 000 Kč do 60 dnů od propuštění. 2. Žalobce dále tvrdil, že se žalobou napadené rozhodnutí nedostatečně vypořádalo s jeho odvolacími námitkami, což souvisí s nedostatečně zjištěným skutkovým stavem ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Žalovaný neuvedl v rámci své pravomoci řízení a prvostupňové rozhodnutí do souladu s právními předpisy, ale naopak pokračoval ve svévolném a protiprávním výkladu právních předpisů, tím žalobce zkrátil na jeho právech. Uvedené prokazuje jednostranný a účelový postup v rozhodování žalovaného. 3. Konkrétně v prvním žalobním bodu namítal, že specializační dohoda neobsahovala uvedení druhu nákladů, které bude žalobce jako voják povinen uhradit, nesplní-li svůj závazek setrvat ve služebním poměru ve smyslu § 60 odst. 2 písm. c) ZVP (dále jen „druhy nákladů“), ani druhy nákladů a celkovou částku nákladů, které bude zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli, pokud nesplní svůj závazek setrvat v zaměstnání ve smyslu § 234 odst. 3 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“). Dle žalobce musí být jednotlivé druhy nákladů výslovně uvedeny, není možné pouze odkázat na jednotlivá ustanovení vyhlášky, která druhy nákladů rovněž nestanovuje a pouze se vypořádává s určením výše náhrady a doby, po kterou měl být žalobce povinen ve služebním poměru setrvat. I kdyby připustil, že by určení druhů nákladů mohlo být řešeno odkazem, tak v dohodách o zvýšení vzdělání nebylo na vyhlášku č. 265/1999 Sb., kterou se stanoví doba setrvání ve služebním poměru u vojáků z povolání (dále jen „vyhláška“), v rámci stanovení druhu nákladů dostatečně odkázáno. Poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 14. 4 2005, sp. zn. I.ÚS 625/03, dle kterého je základním principem výkladu smluv priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, a rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 30. 1. 2014, č. j. 3 Ads 30/2013-23, podle nějž musí být z příslušné dohody daná náležitost zřejmá. S poukazem na § 60 odst. 2 ZVP považoval za zřejmé, že se zákonodárce domáhal výslovného označení jednotlivých náležitostí včetně druhů nákladů. Není tak možné v dohodě pouze odkázat na jednotlivá ustanovení vyhlášky. Neobsažení takovýchto informací je v rozporu se zákonem a jako takové zakládá neplatnost dohod. 4. Podstatou druhého žalobního bodu je nesouhlas žalobce s argumentací žalovaného stran koncentrace řízení dle § 82 odst. 4 věta první správního řádu. S ohledem na jednotnost správního řízení nebyly jeho důkazní návrhy učiněny po koncentraci řízení. K tomu poukázal na rozsudek NSS ze dne 7. 4. 2011, č. j. 5 As 7/2011-48, a rozsudek téhož soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008-115, a citoval z nich. Podotkl, že ač bylo řízení o propuštění ze služebního poměru na žádost, povinnost úhrady dle § 60 odst. 2 písm. c) ZVP byla uložena z moci úřední. Ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu neměla být dle judikatury správních soudů aplikováno, a byl oprávněn navrhnout i důkazy v prvostupňovém řízení nenavržené. K tomu poukázal na rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2019, č. j. 1 Azs 181/2018-29, a citoval z něj. Žalovaný pochybil, pokud neprovedl výslechy svědků k prokázání tak zásadní skutečnosti, jako je rozpor s dobrými mravy a nátlakové jednání, které mohou způsobit neplatnost specializační dohody. K dobrým mravům poukazoval na § 580 OZ s tím, že se žalovaný s absencí smluvní volnosti a rozporem s dobrými mravy nevypořádal. Dále poukázal na § 159 odst. 3 správního řádu stran uzavření veřejnoprávní smlouvy, důvodovou zprávu k tomuto zákonu a subsidiární použití § 6 odst. 1, 2 a § 1725 občanského zákoníku. Žalobce tvrdil neplatnost specializační dohody pro okolnosti jejího podpisu, kdy byl společně s dalšími vojáky z povolání ve shodném postavení vystaven nátlaku ze strany nadřízených, aby podepsali specializační dohody. Stalo se na společné schůze v aule, kdy jim bylo sděleno, že pokud tyto dohody v den složení státních zkoušek neuzavřou, budou zařazeni na služební místa neodpovídající jejich dosaženému vzdělání. Pro žalobce, jako čerstvého absolventa vázaného závazkem k Armádě ČR, se tato situace jevila bezvýchodně, kdy buď měl uzavřít nejasnou a neplatnou specializační dohodu nebo vykonávat činnost zcela neodpovídající dosaženému vzdělání, které jej stálo nesmírné úsilí v oboru, jež je pro něj životním posláním. Dále poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2014, sp. zn. II. ÚS 1774/14-1, a citoval z něj. Žalovaný postupoval protiprávně, jak v průběhu správního řízení, neboť porušil zásadu materiální pravdy a neumožnil žalobci výkon jeho procesních práv, tak v jednání předcházejícímu uzavření specializační dohody. Žalovaný zároveň pochybil, když tak zásadní skutečnost, jako je zejména nátlakové jednání, nikterak blíže neprověřil, potažmo následně nevyvodil příslušné důsledky. 5. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného. 6. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uváděl obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí. Ve vztahu k prvnímu žalobnímu bodu konstatoval, že žalobce v podstatě opakuje argumentaci, která jíž byla uplatněna v odvolacím řízení. V rozhodnutí vysvětlil, že je z textu předmětné dohody jednoznačné, že se odkazuje na vyhlášku a stanovuje, jakou celkovou částku je voják povinen uhradit, pokud nesplní svůj závazek setrvání ve služebním poměru po ukončení studia, namísto neurčitého stanovení jednotlivých druhů nákladů, které by následně byly vyčíslovány a ohraničeny maximální celkovou částkou uvedenou v dohodě. Zákonodárce již ve zmocňovacím ustanovení k vydání vyhlášky uvedeném v § 60 odst. 6 ZVP stanovil, že vyhláška má určit výši úhrady, kterou lze na vojákovi požadovat, pokud nesplní dohodu. Na základě tohoto zmocnění byla vydána vyhláška, jež je od začátku koncipována tak, že po vojákovi bude při nesplnění dohody požadována paušální částka za každý celý konkrétní měsíc studia, která je modifikována pouze o peněžní částku zaplacenou škole nebo vzdělávacímu zařízením ministerstvem obrany za studium vojáka. Vyhláška nepočítá s žádným jiným druhem úhrad, protože uvedená celková částka zahrnuje všechny náklady, které jsou po vojákovi požadovány. Jednotlivými „druhy náhrady“ podle § 60 odst. 2 písm. c) ZVP se tedy nerozumí konkrétní díl či náklady studia, které lze po vojákovi chtít uhradit jako např. cestovné, ubytování, strava a pod, nýbrž jednotlivé druhy paušálních náhrad podle vyhlášky, jako např. paušální náhrada za denní studium, za studium při výkonu služby, za studium v zahraničí, školné uhrazené vzdělávacímu zařízení. Tyto druhy náhrad lze v dohodě specifikovat buďto slovně nebo odkazem na příslušné ustanovení vyhlášky, což je nepochybně také možný způsob uvedení druhu nákladů. Takto je druh nákladů uveden i v předmětných dohodách. Jako druh nákladů je zde tudíž uveden paušální náklad za studium při výkonu služby ve specializované přípravě lékařů