9 As 66/2009 — Nejvyšší správní soud

1 A 21/2025- 70 - text  14 1 A 21/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce: N. S., narozeného dne X, státní příslušnost: X, naposled hlášeným pobytem X zastoupeného Mgr. Pavolem Kehlem, advokátem sídlem Panská 895/6, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí (sdělení) žalovaného ze dne 22. 5. 2025, č. j. MV-82120-1/OAM-2025, OAM-29824-7/ZM-2025, takto: I. Rozhodnutí (sdělení) Ministerstva vnitra ČR, Odboru azylové a migrační politiky ze dne 22. 5. 2025, č. j. MV-82120-1/OAM-2025, OAM-29824-7/ZM-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23.280 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Pavola Kehla, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení sdělení žalovaného, jímž žalovaný žalobci k jeho oznámení o změně zaměstnavatele sdělil, že podmínky podle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců, pro zaměstnání žalobce na pracovním místě „Obsluha v zařízeních rychlého občerstvení (52460)“ u zaměstnavatele IRS Group s. r. o. nejsou splněny (dále též jen „sdělení o nesplnění podmínek“), neboť v době podání oznámení o změně zaměstnavatele již žalobci zanikla zaměstnanecká karta a nebyl tak oprávněn změnu platně oznamovat. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě předně žádal soud, aby se vyjádřil k otázce přípustnosti žaloby s ohledem na formu písemnosti, kterou žalobce napadl (sdělení o nesplnění podmínek); žalobce toto sdělení považoval za rozhodnutí ve smyslu § 9 správního řádu, k čemuž odkázal na usnesení zdejšího soudu čj. 17 A 102/2020-51. Z uvedeného dále žalobce dovozoval, že pokud je sdělení o nesplnění podmínek rozhodnutím ve smyslu výše citovaného ustanovení, musí tomuto rozhodnutí předcházet správní řízení, což vyplývá z podstaty věci. Jednou z povinností správních orgánů ve správním řízení přitom je rovněž povinnost vyzvat účastníka řízení k odstranění vad žádosti podle § 45 správního řádu, má-li tato žádost nedostatky, nebo umožnit, aby se seznámil s podklady pro rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. 3. Je-li sdělení o nesplnění podmínek materiálně rozhodnutím, je povinností správního orgánu meritorně zkoumat podmínky pro vydání takového rozhodnutí. Žalovaný se meritorně zabýval minimálně jedním z předložených dokladů, a to potvrzením Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) – informace o pojištěnci, ze kterého vyplynulo, že žalobce má ke dni podání oznámení dne 23. 4. 2025 pojistný vztah jakožto zaměstnanec společnosti CANDY BAR s. r. o. (dále též jen „původní zaměstnavatel“), a tento stav trval od 6. 3. 2024. Žalovaný však z „doloženého“ dokladu dovodil, že pracovní poměr žalobce zanikl ke dni 17. 2. 2025. To žalobce zcela vyloučil, neboť od svého původního zaměstnavatele neobdržel žádné vyrozumění o ukončení pracovního poměru, ani sám neučinil takové podání, jehož důsledkem by mělo být ukončení pracovního poměru k uvedenému dni. Žalobce uvedl, že u svého původního zaměstnavatele řádně pracoval na pozici „číšník“, kdy ode dne 14. 1. 2025 do 14. 3. 2025 po předchozí domluvě řádně čerpal dovolenou a odjel do vlasti. Na podporu svého tvrzení, že o tom byl původní zaměstnavatel řádně informován, žalobce uvedl, že jednatelka původního zaměstnavatele osobně odvezla žalobce dne 14. 1. 2025 na letiště Praha-Ruzyně a popřála mu hezkou dovolenou, a po jeho návratu zase žalobce osobně vyzvedla, k čemuž žalobce doložil výpis konverzace žalobce z aplikace Whatsapp. Žalobce pak 17. 3. 2025 nastoupil do svého zaměstnání a dále pro původního zaměstnavatele pracoval. Do dne podání žaloby tak žalobce neobdržel žádné vyrozumění o tom, že měl být jeho pracovní poměr ukončen. 4. Napadené rozhodnutí (sdělení) je proto pro žalobce překvapivé a o ukončení pracovněprávního poměru se dozvěděl až z napadeného sdělení. Žalobce odkázal na znění § 177 správního řádu, podle kterého se základní zásady činnosti správních orgánů uvedených v § 2 až § 8 správního řádu použijí při výkonu veřejné správy i v případech, kdy zvláštní zákon stanoví, že se správní řád nepoužije. Dle názoru žalobce však žalovaný porušil zásady stanovené v § 2 odst. 3 a 4 a § 3 správního řádu a jeho rozhodnutí nemá oporu ve spisech. Žalovaný zcela bezdůvodně upřednostnil informaci, která má svůj původ patrně v písemnosti ze strany původního zaměstnavatele, a která má evokovat zánik pracovněprávního poměru. Dle žalobce je však nepřípustné, aby žalovaný upřednostnil tvrzení zaměstnavatele, aniž by dal žalobci možnost se vyjádřit k rozporu jeho vlastního tvrzení (doloženého potvrzením od VZP) s tvrzením zaměstnavatele. Žalovaný tak postupoval v rozporu s § 3 ve spojení s § 50 odst. 1 a 4 správního řádu a ve spojení s § 51 odst. 1 zákoníku práce, kdy své rozhodnutí založil pouze na jednom dokladu a skutkový stav neověřil přes zjevný rozpor v doložených dokladech. 5. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 6. Žalovaný zaslal soudu rozsáhlé vyjádření k žalobě dne 25. 7. 2025. V něm předně uvedl, že nezpochybňuje názor, že sdělení o nesplnění podmínek je materiálně rozhodnutím a odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (NSS), která konstatovala, že se jedná o deklaratorní rozhodnutí ve smyslu § 65 soudního řádu správního (čj. 8 Azs 56/2021-41), nikoliv o rozhodnutí konstitutivní; žalovaný se tak neztotožnil s názorem žalobce, že jde o rozhodnutí podle § 67 správního řádu vydané ve správním řízení postupem podle § 9 téhož zákona, neboť s ohledem na výslovné vyloučení části druhé správního řádu se o takové rozhodnutí formálně nejedná. Judikatura správních soudů (např. rozsudek NSS, čj. 4 Azs 77/2022-25) ovšem opakovaně potvrdila, že proti sdělení o nesplnění podmínek dle § 42g odst. 9 lze podat žalobu, neboť se jedná o rozhodnutí podle § 65 soudního řádu správního (viz bod II. vyjádření). 7. K samotnému zániku zaměstnanecké karty žalovaný v bodě IV. vyjádření shrnul podstatné skutečnosti ze správního spisu, přičemž dodal, že při vyhodnocení oznámení žalobce vycházel z oznámení jednatelky původního zaměstnavatele, které žalovanému zaslala prostřednictvím datové zprávy dne 23. 4. 2025 o ukončení pracovního poměru ke dni 17. 2. 2025. Po připomenutí relevantní právní úpravy žalovaný dále uvedl, že žalobcem předložené potvrzení VZP nebylo možné považovat za doklad o trvání pracovněprávního poměru, neboť se nejednalo o dokument vyhotovený samotným zaměstnavatelem. K potvrzení VZP žalovaný dodal, že sice v něm bylo uvedeno, že pracovní vztah trvá od 6. 3. 2024, to však dle žalovaného spíše svědčilo o tom, že původní zaměstnavatel si nesplnil svou oznamovací povinnost o změně rozhodných skutečností podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, tj. ve stanovené lhůtě neohlásil ukončení zaměstnání žalobce, a tudíž za něj nadále hradil pojistné. Žalobce tak nepředložil doklad o splnění podmínky podle § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců. Žalobcem předložený doklad nemohl vést k opačnému závěru, naopak, žalovaný vzal za relevantní oznámení původního zaměstnavatele. Oznámení žalobce tak postrádalo jeden z povinných dokladů, tj. nebyla splněna jedna z kumulativně stanovených podmínek pro oznámení změny zaměstnavatele, proto bylo nutno na toto oznámení žalobce hledět jako by nebylo učiněno. 8. Dále žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že za účelem prošetření věci dne 17. 7. 2025, tedy po podání žaloby - pozn. soudu, požádal původního zaměstnavatele žalobce o poskytnutí součinnosti. V reakci na žádost původní zaměstnavatel doložil žalovanému dne 25. 7. 2025 dokument „Ukončení pracovního poměru dohodou“ ze dne 2. 1. 2025, dle kterého došlo k ukončení pracovního poměru dohodou ke dni 17. 2. 2025, tento dokument byl podepsán žalobcem, což žalovaný vyhodnotil srovnáním se žalobcovým podpisem, kterým se podepsal při pořízení biometrického dokladu. Původní zaměstnavatel dále doložil informaci o pojištěnci (žalobci) - výpis za období od 6. 3. 2024 do 3. 6. 2025, vydaného VZP dne 3. 6. 2025, z něhož vyplývá, že žalobce byl u původního zaměstnavatele zaměstnán do 17. 2. 2025. Všechny zmíněné dokumenty žalovaný předložil v kopii rovněž soudu. Žalovaný dodal, že výše uvedenými doklady je vyvráceno tvrzení žalobce, že nevěděl o ukončení pracovního poměru s původním zaměstnavatelem. 9. Žalovaný dále v bodech III., V. a VI. vyjádření upozornil na specifika postupu správního orgánu při vydávání sdělení, kdy není vedeno „klasické“ správní řízení, proto pouze včasné a perfektní oznámení změny zaměstnavatele je ex lege způsobilé k provedení takové změny. Žalovaný sice odkázal na judikaturu NSS, čj. 4 Azs 124/2023-34, dle které má správní orgán povinnost oznamovateli pomoct při odstraňování vad spočívajících v