5 Azs 125/2004 — Nejvyšší správní soud

1 A 36/2025- 35 - text  13 1 A 36/2025- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce F. J. M. H., narozeného dne X, státní příslušnost: X, naposled bytem v ČR: X, zastoupeného Tomášem Verčimákem, advokátem sídlem Dřevná 382/2, 128 00 Praha, proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P.O. BOX 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 9. 2025, čj. CPR-17817-4/ČJ-2025-930310-V237, takto: I. Rozhodnutí Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 2. 9. 2025, čj. CPR-17817-4/ČJ-2025-930310-V237, a rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 10. 4. 2025, čj. KRPA-361138-56/ČJ-2023-000022-SV, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10.140 Kč k rukám zástupce žalobce Tomáše Verčimáka, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“), uložila žalobci správní vyhoštění rozhodnutím ze dne 10. 4. 2025, čj. KRPA-361138-56/ČJ-2023-000022-SV, podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), tj. z důvodu, že na území ČR nebo na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „členské státy EU a smluvní státy“) pobýval bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn, konkrétně v období od 26. 5. 2023 do 30. 10. 2023. Dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, stanovil správní orgán I. stupně na 10 měsíců, přičemž její počátek určil ode dne, kdy žalobce vycestuje z území EU a smluvních států. Dobu k vycestování stanovil žalobci na 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. 2. O podaném odvolání žalobce rozhodla Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie (dále jen „žalovaná“) podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), rozhodnutím ze dne 2. 9. 2025, čj. CPR-17817-4/ČJ-2025-930310-V237, tak, že změnila (zkrátila) dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území, na 4 měsíce. Ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Žalobce se nyní podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“). 3. V dané věci žalovaná rozhodovala již podruhé. Poprvé svým rozhodnutím ze dne 16. 2. 2024, čj. CPR-45141-3/ČJ-2023-930310-V237, zrušila původní rozhodnutí správnímu orgánu I. stupně ze dne 31. 10. 2023, čj. KRPA-361138-14/ČJ-2023-000022-SV, a věc mu vrátila k novému projednání s tím, že bylo vydáno v rozporu s požadavkem v § 3 správního řádu na zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. K tomu uvedla, že žalobce se dostavil za účelem podání žádosti o ukončení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana ČR, kdy tvrdil, že v té době disponoval pobytovou kartou s platností vyznačenou do 22. 9. 2024 (evidenčně ovšem zneplatněna ke dni 11. 2. 2022). Konkrétně pak správnímu orgánu I. stupně vyčetla, že za těchto okolností žalobce skutečně nemusel vědět o zrušení platnosti svého pobytu na území a aktuálně nebylo ani zřejmé, zda o tom vědět mohl a měl, když v tomto ohledu správní spis neobsahoval žádný podklad, na kterém by bylo možno takové závěry založit. Taktéž označil původní rozhodnutí správního orgánu I. stupně za nepřezkoumatelné, pokud jde o otázku soukromého a rodinného života žalobce, a to právě s ohledem na žalobcem prezentovaný nový partnerský vztah s přítelkyní pocházející z Polské republiky. V tomto směru proto nařídil správnímu orgánu I. stupně doplnit dokazování o nezbytné písemnosti a informace, včetně výslechu žalobce, resp. jeho nové přítelkyně. II. Obsah žaloby 4. Žalobce v žalobě namítl, že obě rozhodnutí správních orgánů (která dle konstantní judikatury správních soudů tvoří jeden celek) jsou nicotná a nepřezkoumatelná, správní řízení o správním vyhoštění vedl minimálně správní orgán I. stupně vadně, správní orgán I. stupně rovněž nerespektoval právní názor nadřízeného správního orgánu. 5. Předně namítl, že napadené rozhodnutí je nicotné, protože ukládá povinnosti, které nelze splnit. Napadené rozhodnutí stanoví zákaz pobytu na 4 měsíce od okamžiku vycestování z EU, avšak žalobce se již na území EU nenachází, takže doba zákazu nemůže začít plynout. Totéž platí pro povinnost vycestovat do 15 dnů od právní moci rozhodnutí – ta nemůže být splněna, protože žalobce již vycestoval. Není tedy zřejmé, od kdy by uložená doba správního vyhoštění vůbec měla plynout, pokud k vycestování došlo mnoho měsíců před vydáním rozhodnutí. 6. Dále žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť se žalovaná dostatečně nezabývala důvody, pro které může žalobci uložit správní vyhoštění. Žalovaná zejména pominula vycestování žalobce, a tedy faktické splnění rozhodnutí, délku vedeného řízení způsobenou především nezákonnou (ne)činností správního orgánu I. stupně v řízení, fakt, že žalobce disponoval platným oprávněním k pobytu, na základě kterého dokonce vstupoval na území Schengenského prostoru a neměl nejmenší podezření, že by tak takové oprávnění nebylo platné apod. 7. Žalobce rovněž namítl, že některé skutečnosti, které žalovaná vzala s určitostí jako fakta, na základě kterých poté argumentovala jako důvodné pro uložení správního vyhoštění, nevyplývají z jakéhokoliv podkladu ve správním spise a žalobci není zřejmé, na základě jakého podkladu či skutečností bylo nadále nutné ukládat správní vyhoštění. 8. Dále žalovaná žádným způsobem do svého rozhodování nezahrnula fakt, že celé správní řízení trvalo více než 2 roky, a tedy jakékoliv uložení správního vyhoštění postrádalo veřejný zájem a smysl na potrestání žalobce, o to více, kdy se již na území ČR více než rok nenachází, anebo mělo být překvalifikováno na řízení o povinnosti opustit území podle § 50a zákona o pobytu cizinců. Žalobce byl navzdory tomu však během této doby nucen setrvávat ve stavu právní nejistoty, a to pouze z důvodu nečinnosti správních orgánů a nezákonných rozhodnutí, které byly doposud vydávány. Nebýt přitom iniciativy žalobce, který již mnoho měsíců po vycestování chtěl opětovně vstoupit do Schengenského prostoru, správní orgán I. stupně by se nezaktivizoval a není zřejmé, kdy by následně v řízení vůbec pokračoval a vydal jakékoliv rozhodnutí, kterým se řízení končí. 9. Žalobce též v žalobě rozvíjel úvahy o povaze a smyslu opatření správního vyhoštění, kdy zdůraznil, že jeho uložení s mnohaletým odstupem postrádá svou primární funkci, zvláště pokud žalobce vycestoval dobrovolně před vydáním rozhodnutí a uplynula doba odpovídající původně uloženému trestu, který tak mohl být již vykonán, pokud by bylo rozhodnutí zákonné a správní orgány by nebyly nečinné. Žalobce by tak již dávno mohl opět cestovat do zemí Schengenského prostoru. Žalovaná v návaznosti na předchozí rozhodnutí ani nezohlednila (analogicky v souladu s § 39 odst. 3 trestního zákoníku) dobu od spáchání jednání (neoprávněného pobytu), a změnu situace včetně polehčujících okolností. 10. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalované, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 11. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce namítl tytéž skutečnosti, které již žalovaná projednala v napadeném rozhodnutí. Zopakovala, že bylo napraveno pochybení správního orgánu I. stupně ve vymezení protiprávního jednání žalobce a adekvátním způsobem byla proto i zmírněna přísnost ukládaného opatření. Žalovaná v realizovaném postupu neshledala žádné pochybení, které by způsobovalo nezákonnost napadeného rozhodnutí a setrvala na svých závěrech. 12. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 13. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích uplatněného žalobního bodu a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. V souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl přitom o věci bez ústního jednání, neboť účastníci řízení v zákonem stanovené lhůtě nevyjádřili výslovný nesouhlas s takovým projednáním věci. 14. Po zhodnocení žalobních bodů v souvislosti se skutečnostmi vyplývajícími ze správního spisu, rozhodnými pro posouzení dané věci dospěl Městský soud v Praze k závěru, že žaloba je důvodná. 15. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce se dne 30. 10. 2023 dostavil na pracoviště OAMP za účelem ukončení svého přechodného pobytu rodinného příslušníka občana ČR, kde bylo kontrolou jeho cestovního dokladu zjištěno, že na území Schengenského prostoru přicestoval dne 26. 2. 2023 a území již neo