10 A 103/2025 – Městský soud v Praze

10 A 103/2025- 40 - text 8 10 A 103/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobců: a) H. T. R. b) nezletilá L. R. c) M. R. zastoupeni Sdružením pro integraci a migraci, o.p.s., IČO: 266 12 933 sídlem Havlíčkovo náměstí 189/2, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v nevpuštění žalobců na území České republiky takto: I. Připouští se změna žaloby na žalobu určovací, jíž se žalobci domáhají vyslovení nezákonnosti postupu žalovaného, jenž jim neumožnil v období od 1. 8. 2025 do 7. 8. 2025 vstup na území. II. Zásah žalovaného spočívající v tom, že neumožnil žalobcům v období od 1. 8. 2025 do 7. 8. 2025 vstup na území České republiky, byl nezákonný. III. Žalobcům se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Základ sporu. 1. Žalobci přicestovali 31. 7. 2025 na mezinárodní letiště Václava Havla Praha, a ještě téhož dne požádali v tranzitním prostoru letiště o mezinárodní ochranu. 2. Dne 7. 8. 2025 s nimi žalovaný provedl úkon – poskytnutí údajů k podaným žádostem o mezinárodní ochranu. 3. Jelikož žalobcům nadále nebyl umožněn vstup na území, podali 7. 8. 2025 dvě správní žaloby proti nezákonnému zásahu žalovaného. První žalobu podaly žalobkyně a) a b), soudu byla doručena ve 21.31 hodin a byla jí přidělena spisová značka 10 A 103/2025; druhou žalobu podal žalobce c), soudu byla doručena ve 21.33 hodin a byla jí přidělena spisová značka 10 A 104/2025. 4. Žalobci se v obou žalobách domáhali toho, aby soud vyslovil nezákonnost zásahu spočívajícího v tom, že jim žalovaný dosud neumožnil vstup na území, a aby zakázal žalovanému v tomto zásahu pokračovat, resp. uložil mu povinnost umožnit žalobcům vstup na území a dopravit je do azylového zařízení. 2. Průběh soudního řízení. 5. Žalobci v žalobách shodně namítli, že podle § 2 odst. 1 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, měli být považování za zranitelné osoby, měl jim být umožněn vstup na území a měli být dopraveni do azylového zařízení. To se však až do podání žaloby nestalo, stejně jako žalovaný nevydal rozhodnutí o nepovolení vstupu na území, ačkoli mu pro to § 73 odst. 3 zákon o azylu stanoví lhůtu pěti pracovních dnů. 6. Žalovaný ve vyjádřeních k žalobám popřel, že by se dopustil jakéhokoli nezákonného zásahu do práv žalobců. Připomněl, že žalobci požádali o mezinárodní ochranu ve čtvrtek 31. 7. 2025. V pondělí 4. 8. 2025 potvrdil objednaný tlumočník účast na plánovaném úkonu – poskytnutí údajů k žádosti. S ohledem na povinnost vyrozumět o konání tohoto úkonu žadatele alespoň s dvoudenním předstihem (§ 10 odst. 1 zákona o azylu) se tento úkon odehrál ve čtvrtek 7. 8. 2025. Žalovaný podotkl, že bez potvrzení účasti tlumočníka nemělo smysl žadatele k účasti vyzývat. Provedení úkonu poskytnutí údajů pak bylo nezbytné ke zjištění zásadních informací umožňujících jednotný postup ve vztahu k žalovaným, jelikož žalobci nedisponovali doklady, z nichž by vyplývalo, kdo je otcem dítěte. Teprve po poskytnutí údajů bylo možné určit vzájemný rodinný vztah žadatelů, vydat jim průkaz žadatele o mezinárodní ochranu a zajistit jejich převoz na území. K tomu došlo 8. 8. 2025. 7. Žalobci v replikách potvrdili, že žalovaný jim umožnil 8. 8. 2025 vstup na území, avšak s ohledem na to, že jsou zranitelnými osobami, měl tak učinit dříve, a to bez zbytečného odkladu. Zdůraznili, že provedení úkonu dle § 10 odst. 1 zákona o azylu není podmínkou umožnění vstupu na území. Vyčkávání na tento úkon by podle přesvědčení žalobců odporovalo smyslu právní úpravy ochrany zranitelných žadatelů a vedlo k nepřiměřenému prodloužení omezení jejich osobní svobody. 8. V doplnění žaloby k výzvě soudu, zda žalobci s ohledem na proběhlé umožnění vstupu na území na žalobách trvají, žalobci potvrdili, že nadále požadují projednání žalob a upravili žalobní návrh tak, že nově požadují deklaraci nezákonného zásahu, jenž měl trvat od 1. 8. 2025 do 7. 8. 2025. 9. Žalovaný v duplikách reagujících na tuto úpravu žaloby setrval na svém stanovisku, že postupoval v souladu se zákonem o azylu. Kromě toho poukázal na skutečnost, že žalobci opustili 22. 9. 2025 Pobytové středisko v Bělé pod Bezdězem, kam byli 8. 8. 2025 převezeni, a žalovaný nezná jejich aktuální pobyt. Podle názoru žalovaného může jít o důvod pro zastavení soudního řízení ve smyslu rozsudku NSS 6 Azs 159/2015. 10. Usnesením z 21. 10. 2025 spojil soud řízení o obou žalobách ke společnému projednání. 3. Posouzení věci soudem. 11. Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále „s. ř. s.“), v § 82 stanoví, že každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším slova smyslu) správního orgánu, který není rozhodnutím a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 12. Ze setrvalé judikatury správních soudů vyplývá, že předpokladem pro poskytnutí ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu je kumulativní naplnění pěti podmínek: žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, který není rozhodnutím (4. podmínka) a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka) [např. rozsudek NSS 1 Aps 5/2012 z 11. 7. 2012]. Není-li tedy byť jen jediná z těchto podmínek splněna, soud žalobu zamítne (např. rozsudky NSS 2 Aps 1/2005 z 17. 3. 2005 nebo 1 Aps 10/2012 z 17. 3. 2005). 13. V tomto typu řízení soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí; rozhoduje-li pouze o určení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). Naposled uvedený případ nastal v nynější věci: žalobci se původně bránili proti trvajícímu zásahu, ale v podání z 19. 9. 2025 změnili žalobní návrh tak, že se domáhají toliko vyslovení nezákonnosti již ukončeného zásahu. Bylo by tak nadbytečné zabývat se tím, zda se žalobci mohli domáhat nápravy jinými prostředky (§ 85 s. ř. s.). 14. Úprava žalobního návrhu v podání z 19. 9. 2025 představovala změnu žaloby, kterou soud připustil podle § 95 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“) ve spojení s § 64 s. ř. s. Taková změna žaloby, reagující na ukončení žalovaného zásahu v průběhu soudního řízení, je obecně přípustná (srov. rozsudek NSS 1 Aps 3/2006, č. 1590/2008 Sb. NSS ze 17. 1. 2008 a nebránily jí ani okolnosti nynější věci, protože spočívala ve změně zápůrčí žaloby, jejíž součástí byl i návrh na deklaraci nezákonnosti zásahu, na žalobu čistě deklaratorní a současně v nepatrném prodloužení doby zásahu o necelé tři hodiny oproti stavu v době podání původní žaloby. Výsledky dosavadního řízení tak byly v plném rozsahu podkladem pro řízení o změněném návrhu (§ 95 odst. 2 o. s. ř.). 15. O připuštění změny žaloby soud sice rozhodl až v meritorním rozsudku, avšak změněný návrh před tím doručil žalovanému, jak vyžaduje § 95 odst. 1 o. s. ř., a umožnil mu se k němu vyjádřit. To žalovaný v duplikách z 30. 9. 2025 učinil. Žalovaný tak nebyl tímto postupem nijak zkrácen na svých procesních právech. Pro úplnost soud podotýká, že samotné nevydání usnesení o (ne)připuštění změny žaloby nemá podle judikatury NSS vliv na zákonnost rozsudku krajského soudu ve věci samé (rozsudek 1 Afs 234/2021 z 5. 1. 2023, bod 33). 16. Obecně platí, že předmět soudního řízení vymezí žalobce tím, jaké jednání veřejné správy označí za nezákonný zásah, tedy jak zásah zejména po skutkové stránce popíše (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS 7 As 155/2015, č. 3687/2018 Sb. NSS z 21. 11. 2017). V nynější věci spatřují žalobci nezákonný zásah v tom, že jim žalovaný neumožnil vstup na území v období od 1. 8 do 7. 8. 2025. 17. Tento úkon podle názoru soudu jednoznačně neměl povahu rozhodnutí (tím je až případné rozhodnutí o nepovolení vstupu na území podle § 73 odst. 6 zákona o azylu), byl zaměřen přímo proti žalobcům a žalobci jím byli přímo zkráceni na svých právech, jelikož zadržování žadatele o mezinárodní ochranu v přijímacím středisku v tranzitním prostoru letiště bez možnosti vstupu na území zasahuje do žadatelova práva na osobní svobodu (srov. rozsudek NSS 9 Aps 6/2007 z 22. 11. 2007). Zbývá tak posoudit, jestli měl tento zásah oporu v zákoně. 18. Úvodem právního hodnocení je třeba vyjádřit se k námitce žalovaného, že soud by měl řízení zastavit podle § 33 zákona o azylu s ohledem na neznámý pobyt žalobců, kteří ze své vůle opustili Pobytové středisko v Bělé pod Bezdězem. Podle citovaného ustanovení soud řízení zastaví mimo jiné tehdy, jestliže b) nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Toto ustanove