2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

10 A 11/2025- 98 - text 17 10 A 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobkyně: H. S. zastoupena advokátem Mgr. Ing. Pavlem Knoppem sídlem Pekařská 1004/26, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MZE-68122/2024-14141 z 28. 11. 2024 takto: I. Rozhodnutí žalovaného č. j. MZE-68122/2024-14141 z 28. 11. 2024 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 39 506 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce, advokáta Mgr. Ing. Pavla Knoppa. Odůvodnění: 1. Vymezení věci a napadené rozhodnutí. 1. Předmětem sporu je splnění podmínky „zemědělského obhospodařování“ ve smyslu § 7 odst. 2 písm. c) nařízení vlády č. 50/2015 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování přímých plateb zemědělcům, u některých dílů půdních bloků (dále „díl“ či „DPB“) v žalobkynině užívání. Od splnění této podmínky se odvíjí nárok na jednotnou platbu na plochu zemědělské půdy (dále „jednotná platba“ či „platba SAPS“). Žalobní argumentace se týká především dílu 13, proto se soud i v rekapitulační části rozsudku zaměří na tento díl. 2. Žalobkyně pořádala 6. 5. 2022 Státní zemědělský intervenční fond (dále „Fond“) o jednotnou platbu pro rok 2022 na zemědělskou půdu o celkové výměře 21,21 ha. Fond provedl 21. a 22. 9. 2022 kontrolu na místě, při níž a) zjistil porušení podmínky obhospodařování u 12 dílů a b) nemohl identifikovat průběh hranice u dalších pěti dílů. Tato porušení se týkala celkem 9,02 ha půdy, tedy 74 % plochy, u níž žádné porušení zjištěno nebylo (12,19 ha). Žalobkyně podala proti protokolu o kontrole námitky, v nichž zpochybňovala obě zjištěná pochybení, ale uspěla s nimi jen v menší části, která nemá pro nynější soudní řízení význam. Fond následně rozhodnutím z 15. 3. 2023 udělil žalobkyni sankci ve výši 1,5násobku rozdílu mezi plochou uvedenou v žádosti a plochou zjištěnou při kontrole. Tato sankce přesáhla požadovanou výši dotace, a proto Fond žalobkyninu žádost zamítl. Žalobkyně se proti rozhodnutí odvolala a žalovaný první rozhodnutí Fondu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Fond i napodruhé žalobkyninu žádost zamítl a žalovaný také toto rozhodnutí zrušil. Napotřetí Fond rozhodnutím z 15. 7. 2024 přiznal žalobkyni platbu SAPS ve výši 40 848,83 Kč, jelikož způsobilá plocha podle něj činila 17,81 ha; jako nezpůsobilou z důvodu porušení podmínky obhospodařování naopak shledal půdu o celkové ploše 3,40 ha, vyskytující se na několika různých dílech. Konkrétně u dílu 13 s deklarovanou zemědělskou kulturou „jiná trvalá (J)“ šlo o 0,7265 ha (plocha A) a 0,0514 ha (plocha C) z deklarované výměry 1,33 ha. 3. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí souhlasil se zjištěními Fondu, podle nichž část půdy nebyla řádně obhospodařovaná. Z fotodokumentace pořízené při kontrole na místě a z protokolu o této kontrole vyplývá, že žalobkyně tuto podmínku nesplnila: na různých dílech se nacházel vzrostlejší travní porost, staršiny, vysoký plevel, náletové dřeviny či skládka klestí atp. U dílů s kulturou J byla žalobkyně povinna provést aspoň jednu základní zemědělskou operaci (t. j. sečení travního porostu v meziřadí a příkmených pásech stromů a péči o tyto stromy) do 31. 8. daného roku. Seč provedená až po kontrole na místě nemá z tohoto hlediska žádnou váhu. Žalobkyně se pokoušela prokázat provedení seče v dřívější fázi roku vlastními fotografiemi, protokoly z kontroly provedené Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským (dále „ÚKZÚS“) 28. 7. 2022, potvrzením Státního pozemkového úřadu o existenci mezníku a svědeckými výpověďmi, ale jediným orgánem oprávněnými ověřit plnění podmínek pro jednotnou platbu je Fond. Žalobkyně vysvětlovala větší výskyt plevele na dílu 13 pěstováním jestřabnice východní (jetelnice), v jejímž porostu je výskyt plevele přirozený, ale žalovaný s odkazem na fotodokumentaci z kontroly na místě shledal, že tato plodina se na dílu 13 nenachází. Konkrétně na tomto dílu žalovaný ve shodě s Fondem zjistil porost netravního charakteru s velkým zaplevelením, a tuto plochu tedy neuznal jako komplexně obhospodařovanou. Výskyt plevelu přitom nelze obhajovat tím, že pravidla ekologického zemědělství umožňujíc neposečení 5 až 15 % ploch v zájmu vyšší biodiverzity, protože žalobkyně žádá o jednotnou platbu z dotačních titulů, které to neumožňují. Žalovaný odmítl argumentaci nadprůměrným množstvím srážek v srpnu 2022 s poukazem na to, že žalobkyně měla učinit oznámení o vyšší moci, pokud jí tato okolnost znemožnila splnit její zákonnou povinnost. Žalovaný uznal, že Fond se nedostatečně vypořádal s odvolací námitkou ohledně jestřabiny východní, ale tento nedostatek žalovaný dle svého přesvědčení napravil. 2. Průběh soudního řízení. 4. Žalobkyně v žalobě předeslala, že všechny plochy uvedené v jednotné žádosti naplňují podmínky pro poskytnutí dotace, avšak z důvodu procesní ekonomie brojí žalobou primárně vůči rozhodnutí o ploše dílu 13, u nějž svou argumentaci považuje za nejprůkaznější. Tvrzené důvody nezákonnosti se však vztahují také k ostatním dílům, na něž nebyla žalobkyni poskytnuta dotace z důvodu „neobhospodařování“. 5. V řízení byl nesprávně zjištěn skutkový stav, jelikož plochy A a C na dílu 13 byly označeny za neobhospodařované a žalobkyně kvůli tomu neobdržela dotaci v požadované výši. Žalobkyně vylíčila, že již v únoru a březnu provedla výchovný řez stromů a následně 27. 6. 2022 tento díl posekla s výjimkou malé části C na plně zapojené travnaté části, kterou ponechala neposečenou, a úplně celý díl pak posekla na konci září 2022. Dříve tak nemohla učinit jednak kvůli podmínkám ochrany modráska (NAEKO), jednak kvůli půdě nasáklé zvýšeným množstvím srážek na přelomu srpna a září, která neumožňovala dřívější výjezd techniky. Ponechání malé části dílu 13 neposečené nemůže být žalobkyni kladeno za vinu, jelikož tak z činila z důvodu podpory opylovačů a vyšší biodiverzity. Nařízení vlády č. 76/2015 Sb., o podmínkách provádění opatření ekologické zemědělství, umožňuje ponechat každoročně 5 až 15 % výměry daného dílu půdního bloku v meziřadí a manipulačním prostoru bez seče nebo pastvy, a není důvod, proč by tomu nemělo být stejně i v případě nařízení č. 50/2015 Sb. Provedení seče 27. 6. 2022 dokládá fakt, že třeba lebeda dosahovala v den kontroly (22. 9. 2022) výšky pouze po kolena a při bližším pohledu do porostu by byly patrné stopy po seči (zmlazení). Kdyby v tom roce nebyla provedena žádná úprava porostu, byla by lebeda v záři vysoká přes dva metry. Výška travního porostu byla způsobena i tím, že žalobkyně pěstovala na dílu 13 jestřabnici východní, v jejíchž porostech je výskyt plevele obvyklý. U této rostliny se v prvních letech provádí jen jedna jarní seč, aby v průběhu léta zesílila a nestresovaly ji opakované seče. Dle doporučení a dlouholetých zkušeností šlechtitele odrůdy se druhá seč provádí až na podzim (cca konec září). Do porostu jestřabiny východní navíc nejsou povoleny žádné herbicidy. Pracovníci Fondu však nejspíš tyto znalosti nemají a dost možná rostlinu ani nepoznají, protože ji pěstuje v celé České republice jen šest zemědělců. 6. Žalobkyně zdůraznila, že samotný výskyt plevelů nepředstavuje problém z hlediska legislativy, pokud nejde např. o výskyt sledovaných karanténních organismů dle zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči. Po žalobkyni nelze žádat, aby udržovala každý m2 po dobu celého roku bez jakéhokoli plevele. Pojem „zemědělské obhospodařování“ by měl být vykládán s ohledem na svůj smysl a účel. Žalobkyně dále namítla, že žalovaného názor, podle nějž seč musela být provedena do 31. 8., nemá oporu v právních předpisech; jedná se o svévolné rozšiřování povinností zemědělců nad rámec zákona. Svá tvrzení žalobkyně dle svého přesvědčení prokázala fotografiemi i dalšími důkazy, které však správní orgány odmítly provést, a žalobkyně se tak z napadeného rozhodnutí nedozvěděla odpovědi na své námitky. Předložila např. fotografie renomovaného slovenského fotografa Jakuba Cibíka, pořízené právě na dílu 13 v rámci exkurze konané 20. 8. 2022, které se zúčastnilo cca 20 lidí a na jejímž základě vyšel o pár dnů později článek v magazínu SME Dom a záhrada. Již na první pohled je přitom zřejmé, že se na fotografiích nachází stejná plocha jako na těch pořízených při kontrole. Fotodokumentace Fondu však je nedostatečná, nekvalitní a má nízkou důkazní hodnotu. Navíc se Fond při hodnocení některých fotografií odchýlil od závazného právního názoru vysloveného v prvním rozhodnutí žalovaného, podle nějž díl 13 nevykazuje známky starých neposečených rostlin, a dospěl k fakticky opačnému závěru. Žalovaný pak toto pochybení v nyní napadeném rozhodnutí nepochopitelně přešel. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že postup při zjišťování skutkového stavu je st