6 As 33/2011 — Nejvyšší správní soud

10 A 31/2024- 67 - text 10 A 31/2024 - 67 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: Ing. Jiří Hovorka se sídlem Generála Svobody 1720 43111 Jirkov proti žalovanému: Český telekomunikační úřad se sídlem Sokolovská 58/219, Vysočany 19000 Praha 9 za účasti: Mgr. M. B. bytem X o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu č.j. ČTÚ-1 868/2024-603 ze dne 1.2.2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění I. Předmět věci 1. Český telekomunikační úřad rozhodnutím ze dne 22. 12. 2023, čj. ČTÚ-47 279/2023-606/II. vyř. (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), odmítl část žádosti žalobce ze dne 8. 12. 2023, o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“), týkajících se řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 226/2021, a dále navazujícího řízení vedeného pod sp. zn. 135 EX 5128/22, kterých se jako procesní strany účastnili žalobce a žalovaný. Část informací žalobci přitom poskytl sdělením ze dne 22. 12. 2023, č. j. ČTÚ-47 279/2023-606. 2. Předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu rozhodnutím ze dne 1.2.2024, čj. ČTÚ-1 868/2024-603 (dále jen „žalované rozhodnutí“), zamítl rozklad žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. II. Žaloba a další vyjádření 3. Žalobce namítl dílem nepřezkoumatelnost žalovaného rozhodnutí, vady řízení a nesprávné právní posouzení věci. Je předně toho názoru, že v řízení byla porušena jeho procesní práva dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Žalobce uvedl, že ani jeden ze stupňů žalovaného mu neumožnil vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí a k oprávněným úředním osobám. Pouze se odkázal na příliš přísné lhůty informačního zákona. Z toho ale nevyplývá, proč nahlédnutí do spisu jiné úřady umožňují, ale žalovaný nikoli. Vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí by mohlo změnit výrok rozhodnutí, jak ve vztahu k informacím, které v době žádosti neexistovaly, tak informace, které sice existovaly, ale k jejich poskytnutí nedošlo. Vady tohoto rozsahu přitom vedly již v minulosti ke zrušení rozhodnutí. Žalobce se poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2010, čj. 8 Afs 21/2009-243 a rozsudek stejného soudu sp. zn. 5 A 152/2002 ze dne 17.12.2003. 4. Žalobce namítl nesprávné posouzení žádosti o informace a nesprávnou aplikaci § 11b zákona o svobodném přístupu k informacím. Správní orgán odmítl podle §11b informačního zákona poskytnutí informací vztahujících se k průtahům na straně správního orgánu a následnému soudnímu a exekučnímu řízení. Dle názoru žadatele se jedná o případ, kdy povinnost vyplývá z několika zákonů. Požadované informace, které byly podle § 11b InfZ odmítnuty, je povinen povinný subjekt mít a to na základě zákoníku práce (zejména § 248 až § 264), naplnění podmínek finanční kontroly dle zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, pro posouzení regresního vymáhání po chybujících zaměstnancích dle zákona 82/1998 Sb, o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. 5. Žalobce shrnul, že v tomto konkrétním případě došlo k řetězení řízení, kdy úřad sám přiznával vedení většího množství řízení. Místo toho, aby odškodnil v rámci mimosoudního projednání, nárok zamítl a ten byl přiznán soudem (řízení u Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 9 C 226/2021). Místo respektování pravomocného rozsudku soudu zůstal správní orgán nečinný. Neoslovil žalobce se žádostí o odklad platby a nechal soudem stanovenou lhůtu marně uplynout a vznikla tak další dvě řízení a to pověření soudního exekutora (Obvodní soud pro Prahu 9 č. j. 78 EXE 8082/2022) a exekuční řízení Exekutorského úřadu Chomutov sp. zn. 135 EX 5128/22. Dluh uhradil až 20.1.2023, tedy po několikanásobném marném uplynutí soudem stanovené lhůty, kdy proti soudem stanovené lhůtě nikterak nebrojil. Nastalá situace rozhodně nenasvědčovala postavení organizační složky státu s dostatkem práva znalých zaměstnanců, který by si měl být vědom soudem stanovené povinnosti. Přístup organizační složky státu neodpovídal jejímu postavení a povinnostem ve vztahu k hospodaření s veřejnými prostředky. Rovněž má stát bránit recidivě a řetězení sporů, což vyplývá jak ze zákoníku práce, tak z judikatury, např. z rozsudku ESLP ke stížnosti 10092/13 ze dne 8. února 2018. Povinný subjekt byl v uplynulé době kritizován ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu a v Registru kontrolních akcí NKÚ je např. Kontrolní akce č. 24/23, která se týká opět povinného subjektu. 6. V takovém případě je na místě mít dostatek podkladů pro řešení škod, předcházení řetězí řízení, podklady pro škodní komise, opatření pro zamezení recidivy a tedy činnost jak z hlediska zákoníku práce, správního řádu, zákona o finanční kontrole a pro regresní vymáhání způsobené škody dle zákona 82/1998 Sb. Zde žalobce poukazuje na skutečnost, že podklady je povinen povinný subjekt mít i pokud by škodu nevymáhal, protože spravuje veřejné prostředky a je povinen doložit, proč tu či onu škodu nevymáhal, resp. jakým způsobem bránil recidivě, když už během řízení jeho zaměstnanci poukazovali na nárůst řízení personální nedostatečné obsazení a na další nedostatky. 7. Odůvodnění rozhodnutí není dostatečně konkrétní a neodpovídá postavení povinného subjektu jako organizační složky státu s povinnostmi vůči veřejným prostředkům a stavu po exekučním řízení, kdy na základě výše uvedených skutečností byl anebo je povinen požadovanými informacemi disponovat. Napadené rozhodnutí nereflektuje konkrétní okolnosti případu. 8. Žalobce je názoru, že požadované informace byl povinen povinný subjekt mít a pokud je nemá, je povinen je vytvořit a žadateli poskytnout. Aplikace §11b informačního zákona byla nesprávná, jedná se o vadné a nepřezkoumatelné rozhodnutí. 9. Žalobce dále brojil proti odepření informací o nakládání s veřejnými prostředky vůči Mgr. M. B., vedoucímu oddělení legislativního, odboru legislativního a právního ČTÚ. Žalobce je názoru, že se správní orgány odchýlily od judikátů týkajících se poskytování informací o odměnách. Z dosavadních případů vyplývá poskytnutí alespoň zobecněné informace se zaokrouhlením na 5000 Kč. Z předchozí kontrolní činnosti vyplynulo, že z provozních výdajů ČTÚ byly nejvýznamnější položkou platy a obdobné a související výdaje, které představovaly 70 % provozních výdajů ČTÚ. 10. Podle žalobce není ani v rozhodnutí rozkladového orgánu informace o tom, zda dotčený zaměstnanec s poskytnutím souhlasí, případně v jakém rozsahu. I pokud by dotčený zaměstnanec vyslovil nesouhlas s uspokojením žádosti, byl povinný subjekt s odkazem na §4 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, povinen vyzvat žadatele k vyjádření se k naplnění kritérií pro posouzení žádosti a tedy doplnit žádost o relevantní informace. Nic takového ale ani povinný subjekt ani rozkladový orgán neučinily. 11. Žalobce poukázal bez dalšího na internetový článek „Úředníci si rozdělili miliony na odměnách. Překvapilo to i starostku“, dostupný na webu https://www.lidovky.cz/domov/urednici-si-rozdelili-miliony-na-odmenach-prekvapilo-to-i-starostku.A120704_125728_ln_domov_mc. A že další rozhodné skutečnosti vyplývaly přímo z řízení o žádosti o informace (žádost o informace, obsah odvolání) a z předchozího exekučního řízení. 12. Podle žalobce žalovaný nesprávně bagatelizuje dopad řízení na 200 Kč. Došlo však k přiznání nákladů nejen exekučního, ale také kompenzačního řízení. Podle žalobce velké množství řízení si přitom způsobil žalovaný sám, když nezohlednil předchozí recidivu operátorů ve správních řízeních a toleroval pochybení mobilních operátorů, pro které nepřiměřená délka správních řízení ze strany ČTÚ nastala a to i přes předchozí opakované pokuty. 13. Žalobce zopakoval, že žádost o informace směřovala na vedoucího zaměstnance a na časové období od vynesení rozsudku po ukončení navazujícího exekučního řízení. Posouzení ze strany povinného subjektu i rozkladového orgánu nezohledňovalo konkrétní skutečnosti. Napadené rozhodnutí je vydáno v rozporu s konstantní judikaturou, správním řádem a není řádně odůvodněno. Jedná se o vadné a nepřezkoumatelné rozhodnutí. 14. Rozkladový orgán přikládá ochraně osobních údajů o odměnách vyšší míru ochrany, než by měla být. Judikatura od sebe odlišuje pracovníky vykonávající pomocné práce od vedoucích zaměstnanců. V případě této konkrétní žádosti se jednalo o vedoucího pracovníka, který zastupoval úřad navenek. Jedná se o organizačního složku státu s celorepublikovou působností. 15. Žalobci není zřejmé, na základě jakých relevantních skutečností dospěl žalovaný k závěru o tom, že by poskytnutí informace o příjmu M.B. jako osoby vyřizující za ČT