5 As 104/2008 — Nejvyšší správní soud

10 A 90/2024- 50 - text 10 A 90/2024 - 50 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše a soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: PD Power s.r.o., IČ 29133327, sídlem Roháčova 145/14, 130 00 Praha 3, zastoupená Mgr. Janem Sýkorou, advokátem, sídlem Chebská 355/49, 360 06 Karlovy Vary proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65 100 00 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2024, č. j.: MZP/2024/220/1768, Sp. zn. ZN/MZP/2023/220/391 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění I. Předmět věci 1. Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Ústí nad Labem (dále jen „prvostupňový orgán, ČIŽP nebo „inspekce“), rozhodnutím č. j. ČIŽP/44/2023/7510 ze dne 12. 10. 2023 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“) uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“), a uložil jí podle ustanovení § 15 odst. 2 kontrolního řádu pokutu ve výši 250 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobkyně se u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, odboru výkonu státní správy II, ze dne 24. 7. 2024, č. j.: MZP/2024/220/1768, sp. zn.: ZN/MZP/2023/220/391 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že snížil výši pokuty na 240 000 Kč a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Žaloba 3. Žalobkyně v žalobě shrnula skutkové okolnosti věci. Namítla, že její jednání nenaplnilo materiální znak přestupku. Poukázala na to, že po obdržení oznámení o pokračování kontroly dne 22. 6. 2023 požádala prvostupňový orgán dne 27. 6. 2023 o nový termín kontroly s tím, že není schopna zajistit svou účast během kontroly. Žalobkyně, resp. její jednatel neměla důvod se domnívat, že triviální žádosti o nový termín, kdy navíc žalobkyně nepožadovala nikterak „dramatické“ posunutí termínu, nebude vyhověno. Přípis ČIŽP ze dne 27. 06. 2023, kterým byla žalobkyně vyrozuměna o nevyhovění posunutí termínu kontroly, byl žalobkyni doručen až dne 3. 7. 2023, byť ho ČIŽP odeslala dne 27. 6. 2023. Žalobkyně tak nevěděla, že žádosti nebylo vyhověno. Proto nelze hovořit o tom, že by jakkoliv aktivně či úmyslně zabránila provedení kontroly. Žalobkyně se neztotožnila se žalovaným, že došlo k naplnění formální i materiální stránky přestupku tím, že byl ohrožen veřejný zájem v souvislosti s ochranou životního prostředí. Toto odůvodnění naplnění materiální stránky považuje za nepřezkoumatelné. Věcně je pak dle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 74/2021-54 ze dne 2. 3. 2023) toho názoru, že nikoliv vždy je naplněním formálního znaku naplněn též znak materiální. 4. Žalobkyně poté zdůraznila, že nevěděla o tom, že kontrola skutečně proběhne. Vyhověním žádosti o posunutí termínu pokračování kontroly nehrozilo jakékoliv zmaření kontroly. Kontrola probíhá již od května 2022. Neexistoval tak jediný relevantní důvod, proč ČIŽP nemohla žádosti o posunutí termínu vyhovět. Nehrozil zde jakýkoliv negativní dopad na případná kontrolní zjištění a žalobkyně neměla žádný důvod kontrole bránit. Pokud by chtěla žalobkyně cokoliv zakrývat či zastírat, mohla to za více než jeden rok trvání kontroly dávno učinit. Žalobkyně navíc nežádala o posunutí kontroly o nepřiměřeně dlouhou dobu. Žalobkyně odmítá, že by nechtěla poskytnout součinnost. Naopak byla připravena poskytnout potřebnou součinnost, tak aby kontrola byla dokončena co nejdříve, řádně si přebírala poštu a s ČIŽP komunikovala. Kontrola neproběhla, neboť z důvodu nepřítomnosti jednatele neměla další osoba oprávnění zastoupit žalobkyni, jednalo se spíše o nedorozumění, nikoliv o úmyslné protiprávní jednání. 5. Dále žalobkyně namítla, že dle § 9 písm. b) kontrolního řádu a tomu odpovídajícího § 2 správního řádu je kontrolující osoba povinna šetřit práva a oprávněné zájmy osob a uvědomit s dostatečným předstihem dotčené osoby o úkonu, které činí, je-li to potřebné k hájení jejich práv a neohrozí-li to účel úkonu. Takto inspekce podle jejího názoru nepostupovala. Kontrola trvala již ca jeden rok, je s podivem, proč nešlo posunout termín o pár dní, navíc inspekce zůstala další rok nečinná. Žalobkyně poukázala na rozsudek Krajského soudu v Brně, který ve svém rozsudku ze dne 22. 9. 2022, č.j. 30 A 113/2021 – 41, poukázal na nutnost vzájemné komunikace kontrolujícího orgánu a kontrolované osoby před trestáním za neposkytnutí součinnosti. Inspekce dle žalobkyně jednala jednostranně v neprospěch žalobkyně. Žalovaný obhajobu žalobkyně neuznal a byť omluva nesplňovala náležitosti dle judikatury Nejvyššího správního soudu, je třeba vycházet z toho, že jednatel není právník, omluvu zpracoval během pobytu v zahraničí. 6. Žalobkyně se dále vyjádřila k tvrzení v předmětném záznamu o kontrolních úkonech, kdy ČIŽP uvádí, že do areálu žalobkyně měl kolem 9:55 hodin vjet nákladní vůz, který odvezl ocelový kontejner a že mělo jít o zaměstnance žalobkyně. K tomu žalobkyně uvádí, že žádného ukrajinského zaměstnance nezaměstnává. Je si však vědoma skutečnosti, že s takovými osobami spolupracuje spol. I., která má část areálu v nájmu a která využívá i stroje a vozidla žalobkyně. Dále poukázala na tvrzení v záznamu o situaci před bránou společnosti v čase 9:15-10:00. Žalobkyni není zřejmé, z jakého důvodu kontrolující osoby nevyzvaly vrátného k tomu, aby je vpustil do areálu žalobkyně, nevyužily své oprávnění dle § 7 kontrolního řádu a pasivně čekaly před areálem. Z popisu je zřejmé, že do areálu žalobkyně vjela nějaká osoba a ta ponechala vrata pootevřená. Tuto skutečnost potvrdil žalobkyni i vrátný. Minimálně od 9:30 tak byla vrata do areálu otevřená a kontrolujícím osobám ničeho nebránilo na pozemky vstoupit, neboť nebylo potřeba překonávat žádnou překážku. Kontrolující osoby se rovněž mohly legitimovat osobě, která měla být zaměstnancem žalobkyně, ta proto mohla poskytnout součinnost. Pakliže kontrolující osoby zjistily, že kanceláře jsou uzamčené, vstoupily tedy do areálu a kontrolu areálu mohly provést. 7. Žalobkyně dále namítla, že uložená pokuta je zjevně nepřiměřená a vybočující z praxe, že žalovaná při stanovení výše pokuty nepřihlédla k dalším zákonným kritériím pro ukládání pokut, že výše uložené pokuty nezohledňuje výše uvedené skutkové okolnosti celé věci (nevědomost o nevyhovění žádosti o nový termín kontroly, žádné negativní důsledky pro průběh kontroly apod). Zohledněna by měla být i otázka zavinění. 8. Nepřiměřenost pokuty je podle žalobkyně zřejmá i z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 09. 2022, č.j. 30 A 113/2021 – 41. Tehdy byla uložena pokuta ve výši 80.000 Kč pro třetí porušení povinnosti součinnosti, přičemž předchozí pokuty činily 10.000 Kč a 50.000 Kč. U žalobkyně byla uložena pokuta 240.000 Kč pro druhé porušení povinnosti součinnosti. Podle žalobkyně tedy v obdoných případech bývají ukládány nižší pokuty. 9. Dále by napadené rozhodnutí žalovaného mělo obsahovat podrobnější vysvětlení o výši uložené pokuty, neobsahuje žádné hodnocení povahy přestupku. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na napadeném i prvostupňovém rozhodnutí. Má za to, že omluva žalobkyně nebyla bezodkladná a ani odůvodněná, v tom poukázal na náležitosti omluvy dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2013, č. j, 6 As 25/2013 – 23. Podle jiného rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 90/2012-31 bylo pak povinností žalobkyně starat se o osud její omluvy. Žalobkyni byla od roku 2019 kontrola oznámena čtyřikrát, vždy se omluvila s tím, že jednatel společnosti je v zahraničí. Kontrola v projednávané věci byla zahájena v roce 2022, pro nesoučinnost žalobkyně (pokuta 50.000 Kč) nebyla dokončena. Z toho vyplývá, že žalobkyně jedná obstrukčně. 11. Žalovaný je dále názoru, že materiální stránka přestupku naplněna byla, neboť žalobkyně porušila povinnost potřebné součinnosti. Svým jednáním tak ohrozila zájem společnosti na řádném výkonu kontroly. Žalovaný specifikoval, že pro naplnění skutkové podstaty tohoto přestupku je rozhodné, zda jednání (konání či opomenutí) kontrolované osoby vedlo ke ztížení či zmaření průběhu kontroly tím, že neposkytla potřebnou součinnost. Žalobkyně tím, že se na místo kontroly nedostavila, neumožnila provést fyzickou kontrolu stavu a obsahu sedmi ocelových vodohospodářsky nezabezpečených nádrží situovaných na venkovních plochách areálu žalobkyně, které byly, nebo jsou využívány ke skladování závadných látek (olejů). Dále také žalobkyně nepředložila inspekcí požadované podklady, které inspekce specifikovala v oznámení o pokračování kontroly č. j. ČIŽP/44/2023/4767 ze dne 21. 6. 2023. 12. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně již čtyřikrát žádala o posun