8 Afs 78/2006 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 14/2024- 54 - text 2210 Ad 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše, soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové ve věci žalobce: JUDr. Mgr. Bc. P. K., Ph.D. sídlem Velké náměstí 7/12, 397 01 Písek zastoupen advokátem Mgr. Petrem Šmehýlem sídlem Polská 1282/16, 120 00 Praha proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí odvolacího kárného senátu České advokátní komory sp. zn. K 46/2021 z 5. 9. 2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Kárné řízení. 1. Žalovaná kárným rozhodnutím sp. zn. K 46/2021 z 27. 5. 2022 shledala, že se žalobce dopustil kárného provinění tím, že ačkoliv od roku 2013 nejméně do 12. 2. 2021 zastupoval společnost Tiskárna RUCH s.r.o., IČO: 413 27 268, jejímž jednatelem a společníkem byl J. K., na jejíž majetek byl 17. 2. 2015 prohlášen konkurz a insolvenčním správcem byl ustanoven Ing. J. R., IČO: 694 17 458, převzal právní zastoupení společností UNIFIN, s.r.o., IČO: 627 41 811, a LKJ Czech s.r.o., IČO: 243 06 541, jejichž jednatelem byl J. K., a dále J. K. a L. K., ve sporech proti insolvenčnímu správci Tiskárny RUCH, a to v řízeních vedených u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 59 C 47/2018, sp. zn. 22 C 317/2018 a sp. zn. 26 C 12/2018, u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 10 C 243/2018 a u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 151/2019 a sp. zn. 38 Cm 29/2019, tedy a) při výkonu advokacie nejednal čestně a svědomitě, b) při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, a za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže ukládající mu poctivým, čestným a slušným chování přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, a c) neodmítl poskytnutí právních služeb, jestliže v související věci poskytl již právní služby jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, čímž porušil i) § 16 odst. 2 věty před středníkem zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ii) § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky (dále jen „etický kodex“), a iii) § 19 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii. Žalovaná proto žalobci uložila kárné opatření ve formě pokuty 32 400 Kč a rovněž povinnost zaplatit 8 000 Kč jakožto náhradu nákladů kárného řízení. Proti prvostupňovému rozhodnutí brojil žalobce odvoláním. 2. Odvolací kárný senát žalobou napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění stručně shrnul nosné závěry prvostupňového rozhodnutí a k odvolacím námitkám týkajícím se průběhu prvostupňového jednání konstatoval, že při ústních jednání konaných 24. 9. 2021 a 11. 4. 2022 kárný senát postupoval správně, a dodal, že žalobce ani jeho právní zástupce proti protokolaci nevznesli žádných námitek. K poukazu žalobce na skutečnost, že v případech jiných osob žalovaná postupovala odlišně, odvolací kárný senát poznamenal, že tato argumentace nikterak nenapadá a nevyvrací správnost prvostupňového rozhodnutí. Ztotožnil se rovněž s kárným senátem stran hodnocení závažnosti žalobcova kárného provinění a s tím souvisejícího druhu a výše uložené sankce. 2. Průběh soudního řízení. 3. Žalobce v žalobě předně namítá, že při rozhodování žalované v obou stupních došlo k obsazení členů kárného senátu netransparentním způsobem, což porušilo žalobcovo práva na spravedlivý proces. Ustanovení rozhodujícího senátu nemůže být projevem libovůle, ale musí pro to existovat jasně nastavena pravidla. V případě žalované však taková pravidla neexistují a žalovaná prostřednictvím předsedy kárné komise bez jakéhokoliv zdůvodnění v průběhu řízení změnila členy kárného senátu a jejich postavení. 4. Dále žalobce namítá, že napadené rozhodnutí vydala vyloučená osoba, konkrétně JUDr. V. V. Připomněl, že v průběhu kárného řízení uplatnil námitku podjatosti této osoby, neboť žalobce v minulosti zastupoval klienta M. M. ve sporu o zaplacení odměny za poskytnuté právní služby, vyvolaném právě JUDr. V. Žalovaná sice o námitce podjatosti rozhodla, avšak nezohlednila skutečnou povahu věci. V důsledku aktivního jednání žalobce totiž JUDr. V. nezískal po M. M. požadované plnění a JUDr. V. byl nucen zaplatit soudní poplatky a náklady řízení k rukám žalobce. Postavení žalobce ve vztahu k JUDr. V. bylo dle žalobce komplikované, a to zejména s ohledem na postavení JUDr. V. ve vztahu k žalované, u níž byl dlouholetým členem odvolací kárné komise. Z takto popsaného jednání žalobce dovozuje, že mezi účastníky tamějšího řízení nešlo o spor klientů, ale fakticky o spor žalobce s JUDr. V. 5. Napadené rozhodnutí vychází podle žalobcova názoru z nesprávně zjištěného skutkového stavu a spočívá na nesprávném právním hodnocení. Žalobce odkázal na úpravu dokazování obsaženou v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, a dodal, že v napadeném rozhodnutí jsou chybně označeny listiny a zaznamenáno provádění důkazů čtením. Obdobně je chybně zachycen průběh celého jednání před kárným senátem, neboť žalobce byl ujišťován o doručení příloh v rámci jeho jednotlivých podání, avšak posléze vyšlo najevo, že žádná z dotčených příloh nebyla žalované doručena. Z protokolu o jednání konaném 24. 9. 2021 se však podává odlišné vyjádření, přičemž žalobce neměl možnost se s protokolem v průběhu jednání seznámit; byl mu doručen až po jednání. Žalobce dovozuje, že žalovaná na jednu stranu striktně vychází jako ze zásadního důkazu z protokolu o soudním jednání konaném 15. 5. 2015 u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, „ačkoliv jak členům kárného senátu kárné komise jako obecně všem praktikujícím advokátům musí být zřejmé, že za situace, kdy účastník není seznámen s protokolem o jednání a jeho grafickou podobou, tak proti ní – navíc za situace, kdy hodnocení je realizováno řadu let po vlastním jednání – nebylo důvodu protestovat.“ Žalobce přitom v průběhu řízení navrhoval k prokázání nesprávnosti tohoto protokolu výslech účastníků daného jednání, avšak odvolací kárný senát na jeho návrhy nikterak nehleděl a nezaprotokoloval je. 6. K meritu věci žalobce rozporuje, že by se kárného provinění dopustil. Trvá na tom, že zastupoval Tiskárnu RUCH pouze od 17. 7. 2014 do rozhodnutí o jejím úpadku, tj. do 17. 2. 2015. Učinil tak pouze z důvodu ochrany zájmů jeho dosavadního klienta a jednatele společnosti, J. K., souvisejícími s jeho povinností podat insolvenční návrh na svoji společnost, a z důvodu zastupování dotčené společnosti v několika souvisejících soudních řízeních. Veškerá komunikace mezi Tiskárnou RUCH a žalobcem přitom probíhala výlučně prostřednictvím J. K. a žalobce neměl přístup k žádným materiálům společnosti. Zastoupení Tiskárny RUCH bylo od počátku koncipováno jako časově omezené do rozhodnutí o jejím úpadku. Žalobce dodal, že tuto věc před převzetím zastoupení Tiskárny RUCH konzultoval s odborníky z České advokátní komory, kteří jej utvrdili v tom, že kolize či konflikt zájmů nehrozí. Žalovaná přitom opět neprovedla v tomto směru žalobcem navržené důkazy a nereagovala na jeho argumentaci. 7. Napadené rozhodnutí je též v rozporu s totožným rozhodováním ve skutkově a právně totožných věcech. Žalobce odkazuje na jednání JUDr. R. N., LL.M., místopředsedy žalované, a jeho působení v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 61 INS 6410/2014 a rovněž na jednání JUDr. M. Š. a JUDr. M. N., místopředsedkyni žalované. Žalobce upozorňoval žalovanou na jednání JUDr. N., avšak dozvěděl se, že se o kolizi nejedná. Žalobci je rovněž známo, že v případě advokátů JUDr. Š. a JUDr. N. byla žalovaná informována třetí osobou o možném konfliktu zájmů, avšak žalovaná odpověděla, že se o konflikt v zastupování nejedná. 8. Žalobce nakonec poukazuje na absenci odůvodnění výroku napadeného rozhodnutí týkajícího se výše uložené sankce. V jiné věci totiž žalovaná za závažnější prohřešek uložila toliko napomenutí. Dle žalobce je proto zjevné, že žalovaná žalobci uložila trest ve zjevně nepřiměřené výši, neboť nevysvětlila rozdíly v těchto věcech. Navrhuje proto, aby soud od uloženého trestu upustil, případně jej snížil v zákonem stanovených mezích. 9. V rámci posledního žalobního bodu žalobce namítá, že napadené rozhodnutí představuje zneužití práva, neboť jej trestá nikoliv za skutek, ale za své spory s některými členy svého představenstva a kontrolní rady. Jednak uvádí, že žalovaná má sídlo v Praze a pobočku v Brně, a přestože žalobce sídlí v Písku, který je dvakrát vzdálenější Brnu než Praze, předvolávala jej na ústní jednání do Brna. Namísto toho, aby žalovaná rozhodla ve věci při jednom jednání, nutila žalobce k opakované účasti na třech jednání. Kárnému senátu ž