11 A 133/2025 – Městský soud v Praze

11 A 133/2025- 38 - text  10 11 A 133/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobce: I. státní příslušník Ukrajiny bytem X zastoupen advokátem Mgr. Davidem Peprla-Goldbergerem sídlem Jana Nečase 1343/29, 616 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci pro nepřijatelnost dne 23. 7. 2025 takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že 23. 7. 2025 vrátil žalobci jako nepřijatelnou žádost o poskytnutí dočasné ochrany, zaevidovanou pod sp. zn. OAM-0400487/DO-2025, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu obnovit stav před vrácením jeho žádosti o poskytnutí dočasné ochrany a tuto žádost přijmout. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 15 210 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobcova advokáta Mgr. Davida Peprla-Goldbergera. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá určení, že zásah žalovaného, kterým mu vrátil žádost jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (Lex Ukrajina), byl nezákonný. Zároveň navrhl, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho práv a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti. 2. Žalovaný vyhodnotil žádost jako nepřijatelnou, protože žalobce získal dočasnou ochranu v Německu. To zjistil z Platformy pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany (TPP), v níž je u žalobce v rubrice „Type of protection“ uveden znak „ia“, který se používá tehdy, bylo-li žadateli povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany uděleno, ale již není platné. Důvodem nepřijatelnosti pak byla rovněž skutečnost, že žalobce v žádosti uvedl, že dne 24. 2. 2022 pobýval na území České republiky. Není proto osobou, na kterou by se podle § 3 zákona č. 65/2022 Sb. vztahovala dočasná ochrana, protože před vypuknutím konfliktu nepobýval na Ukrajině. 2. Žalobní argumentace 3. Žalobce uvedl, že v únoru 2022 uprchl z Ukrajiny. Hned na to uprchla z Ukrajiny též jeho manželka se synem. Žalobce s rodinou pobýval až do února 2024 v Německu. Následně se přestěhovali do České republiky a dočasné ochrany v Německu se vzdali. V ČR chtěli trvale zůstat – měli zde zajištěno ubytování, práci a syn žalobcovy manželky zde chodil do základní školy. Žalobce preferuje pobyt v ČR i proto, že zde žije dcera jeho manželky, které je uděleno pobytové oprávnění z titulu dočasné ochrany. 4. Žalobcova manželka v minulosti získala dočasnou ochranu v ČR, ta ji však byla následně odňata z důvodu údajné kolize s dříve udělenou dočasnou ochranou v Německu. Rodina proto byla nucena odstěhovat se zpátky do Německa, kde jim byla na žádost dočasná ochrana obnovena. Přestože je žalobce přesvědčen, že jeho manželce byla dočasná ochrana odňata nezákonně, rozhodl se v ČR dne 23. 7. 2025 podat žádost o dočasnou ochranu znovu. Ukončil proto trvalý pobyt v Německu a vycestoval, čímž mu v souladu s německým zákonem o pobytu, výdělečné činnosti a integraci cizinců na území Spolkové republiky Německo mělo zaniknout pobytové oprávnění v Německu. Žalovaný přesto jeho žádost o dočasnou ochranu odmítl jako nepřijatelnou. 5. Výluku ze soudního přezkumu podle § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. označil žalobce s odkazem na judikaturu za rozpornou s unijním právem. Vrácení jeho žádosti proto lze přezkoumat. 6. Nezákonnost zásahu žalobce spatřuje v tom, že odepření registrace osoby, která již v minulosti byla registrována v jiném členském státě, je v rozporu se směrnicí Rady 2001/55/ES (směrnice o dočasné ochraně), prováděcím rozhodnutím Rady 2022/382 (prováděcí rozhodnutí Rady) i judikaturou Nejvyššího správního soudu (NSS). Směrnice o dočasné ochraně totiž zavádí automatickou a okamžitou ochranu pro osoby uvedené v čl. 2 odst. 1 a 2 prováděcího rozhodnutí Rady. 7. Žalovaný měl s ohledem na všechny předložené doklady a skutečnosti uvedené v žádosti o dočasnou ochranu žalobci oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany udělit. Postup podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. odporuje unijnímu právu. Žalovaný neměl žádost odmítnout, ale měl ji věcně projednat, neboť žalobce sice v minulosti získal dočasnou ochranu v Německu, ta mu však prokazatelně zanikla. Pokud by žalovaný přesto měl za to, že žalobcovo pobytové oprávnění z titulu dočasné ochrany v Německu je stále platné, měl žalobce poučit o nemožnosti čerpání práv plynoucích z dočasné ochrany ve více členských státech současně. Jestliže by žalobce – tak jako v tomto případě – trval na své žádosti a chtěl práva z dočasné ochrany čerpat výlučně v ČR, měl žalovaný ověřit, zda vydáním povolení k pobytu na území ČR dojde podle práva dotčeného hostitelského státu automaticky k zániku předchozího pobytového oprávnění nebo žalobce vyzvat, aby sám učinil kroky k ukončení dočasné ochrany v Německu. Žalobce k tomu odkazuje na rozsudky NSS z 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 174/2024-42 a 1 Azs 336/2024-42, a na zprávu Veřejného ochránce práv sp. zn. 585/2025/VOP/VVO, čj. KVOP-14354/2025. 8. Žalobce rovněž uvedl, že s ohledem na princip právní jistoty, ochrany důvěry občanů v právo a předvídatelnost postupů správních úřadů v rámci EU důvodně předpokládal, že byl-li platně zaregistrován jako držitel dočasné ochrany v Německu, pak splňuje podmínky vyplývající z unijního práva a má být platně zaregistrován jako držitel dočasné ochrany i v ČR. 9. Žalovaný žádost odmítl také podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb. proto, že nebylo prokázáno, že žalobce je osobou podle § 3 téhož zákona. Byť žalobce vstoupil do Schengenského prostoru pár dní před vypuknutím ozbrojeného konfliktu na Ukrajině, žalovaný nijak neposuzoval, kde v tu dobu bylo jeho skutečné těžiště zájmů a v jakém rozsahu žalobce na území skutečně pobýval, případně na základě jakého právního důvodu. Žalobce nepřemístil své těžiště zájmů, ani své faktické bydliště mimo Ukrajinu, neměl v úmyslu trvale vycestovat a dlouhodobě žít v jiné zemi, mimo Ukrajinu. Na Ukrajině žil se svou rodinou – manželkou a nezletilým synem, kterého společně vychovávají. Návrat zpět na Ukrajinu mu však byl po vypuknutí ozbrojeného konfliktu znemožněn, byla mu tedy udělena dočasná ochrana v Německu. Vzhledem k tomu, že žalobce již dočasnou ochranou v Německu nedisponuje a návrat do země původu je v rozporu se zákazem navracení (non-refoulement), žalobce o udělení dočasné ochrany požádal v ČR společně se svou manželkou a jejím synem. Odkazuje k tomu na rozsudek NSS z 25. 6. 2025, čj. 10 Azs 12/2025-34. 10. Žalobce argumentuje též § 51 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, podle kterého platí, že rodinnému příslušníku cizince požívajícího dočasné ochrany podle tohoto zákona se udělí oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany na základě jím podané žádosti. Žalobce má za to, že tuto podmínku splňuje. 11. Žalovaný ani nezkoumal, zda nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele podle § 52 zákona o dočasné ochraně cizinců. Žalobce přitom na všechny rozhodné skutečnosti upozorňoval již při podání žádosti. Žalovaný měl provést řádné správní řízení, a to i za předpokladu, že by žalobce v žádosti žádné důvody hodné zvláštního zřetele neuvedl. Forma standardizovaného formuláře neposkytuje dostatečný prostor k tomu, aby mohl žalobce tyto skutečnosti označit. Žalovaný neměl žalobcovu žádost mechanicky odmítnout, ale měl mu umožnit, aby případné vady žádosti odstranil. Žalobce k tomu odkazuje na rozsudek NSS z 13. 2. 2025, čj. 1 Azs 305/2024-27. V souladu se zásadou materiální pravdy pak měl žalovaný zjistit skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. I proto byl postup žalovaného nezákonný. 3. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. 13. K důvodu odmítnutí žádosti podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., žalovaný uvedl, že žalobce figuruje v platformě TPP jako bývalý držitel dočasné ochrany v Německu. Žalovaný proto postupoval podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. a vrátil žalobci jeho žádost jako nepřijatelnou. Z formulace toho ustanovení jednoznačně plyne, že k naplnění důvodu nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu postačí, pokud cizinec v jiném členském státě o dočasnou ochranu získal, žádná další podmínka již není třeba. To znamená, že to, zda je aktuálně držitelem povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany nebo ne, není pro jeho naplnění rozhodné. Žalovaný dále zopakoval obdobné argumenty, které již mnohokrát přednesl v jiných řízeních před zdejším soudem (např. v řízení pod sp. zn. 18 A 38/2025, 10 A 86/2025 nebo 11 A 97/2025). 14. K důvodu odmítnutí žádosti podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb., žalovaný připomněl, že žalobce v žádosti sám uved