1 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

11 A 8/2025- 55 - text 22 pokračování 11 A 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce Mgr. Marka Zimy ve věci žalobkyně: JONAS TOUR, s. r. o., IČ 253 02 752 sídlem Ostružná 82, 788 25 Ostružná zastoupena Mgr. Vojtěchem Peštukou, advokátem sídlem Estonská 574/4, 101 00 Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvu životního prostředí České republiky sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2024, čj. MZP/2024/2501896 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (dále též „žalovaný“) ze dne 18. 11. 2024, čj. MZP/2024/1896, kterým žalovaný rozhodl o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Olomouc (dále též „ČIŽP“ nebo „inspekce“) ze dne 1. 7. 2024, čj. ČIŽP/48/2024/3867, ve věci přestupků podle ustanovení § 125a odst. 1 písm. b) a 125d odst. 5 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“). Žalovaný provedl drobné změny v textu výroku a snížil výši pokuty, která byla žalobkyni uložena, z částky 310 000 Kč na částku 290 000 Kč, a ve zbývající převážné části odvoláním napadené rozhodnutí ČIŽP podle ustanovení § 90 odstavce 5 věty druhé zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů („správní řád“), potvrdil. 2. Podstata věci dle žalobkyně tkví v tom, že žalovaným byla žalobkyni po odvolacím řízení nezákonně a nesprávně uložena pokuta za přestupky spočívající v tom, že: - jako majitelka a provozovatelka vodního díla Zasněžovací systém Skiareál Ostružná (dále jen „zasněžovací systém“), situovaného v katastrálním území Ostružná, obce Ostružná, odebrala v období od 23. 2. 2021 do 23. 6. 2022 celkem 6 739,20 m3 povrchových vod pro výrobu technického sněhu z vodního toku Ostruženka bez povolení k nakládání s vodami vydaného místně příslušným vodoprávním úřadem podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) bod 1 vodního zákona, a spáchala tak přestupek podle ustanovení § 125a odst. 1 písm. b) vodního zákona; - dne 15. 12. 2022 provozovala zasněžovací systém v k. ú. Ostružná, obci Ostružná, v rozporu s podmínkami a povinnostmi, za kterých jí bylo předmětné dílo povoleno, konkrétně nedodržela při odběru povrchových vod pro výrobu technického sněhu z vodního toku Ostruženka pod stavidlem umístěným do koryta toku na pozemku parcelní číslo 1295 v k. ú. Ostružná minimální zůstatkový průtok Q 330= 9 l/s ve vodním toku Ostruženka, stanovený rozhodnutím Městského úřadu Jeseník, odboru životního prostředí (dále též OŽP MěÚ Jeseník – poznámka soudu), ze dne 19. 1. 2011, čj. MJ/55960/2010/2011/05/OŽP/R-12/Res, a spáchala tak přestupek podle ustanovení § 125d odst. 5 písm. a) vodního zákona, čímž porušila povinnost podle ustanovení § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona. 3. Za uvedené přestupky byla žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější (přestupek pod bodem 2 výroku), tedy podle § 125d odst. 8 písm. d) vodního zákona, pokuta ve výši 290 000 Kč. Žalobní důvody 4. Žalobkyně má za to, že po celou dobu disponovala platným oprávněním k nakládání s vodami, když původní rozhodnutí o povolení nakládání s vodami vydané OŽP MěÚ Jeseník z roku 2011 bylo v roce 2013 prodlouženo o dva roky původní platnosti (tj. do února 2023), a současně s tím žalobkyně tentýž orgán v roce 2022 požádala o prodloužení doby platnosti povolení nakládání s vodami, čemuž příslušný orgán vyhověl a současně přitom výslovně konstatoval, že jde o prodloužení dosavadního platného povolení. 5. Žalovaný tudíž pochybil, když v žalobou napadeném rozhodnutí konstatoval, že povolení k nakládání s vodami bylo platné do 22. 2. 2021, a žalobkyně tedy v inkriminované době od 22. 2. 2021 do 23. 6. 2021 nedovoleně odebrala podle předložené evidence celkem 6.739,2 m3 povrchových vod, čímž žalovaný napadené rozhodnutí zatížil nezákonností. 6. Žalobkyně má dále za to, že i kdyby se soud neztotožnil s hodnocením platnosti oprávnění k nakládání s vodami předestřeným žalobkyní, a dospěl k závěru, že v daném případě došlo ke spáchání přestupku nepovoleného odběru vod podle rozhodnutí ČIŽP a napadeného rozhodnutí, takové jednání by nenaplňovalo materiální znak předmětného přestupku, protože k prodloužení povoleného odběru vod došlo bez jakýchkoliv připomínek ze strany příslušného správního orgánu a bez jakékoliv změny v technickém vybavení. 7. Žalobkyně má dále za to, že ve věci přestupku nedodržení minimálního zůstatkového průtoku (MZP) taktéž nebyl naplněn materiální znak předmětného přestupku, jelikož skutkový stav nebyl s ohledem na rozsah vydaných povolení zjištěn natolik dostatečně, aby mohlo být naplnění materiálního znaku daného přestupku inspekcí konstatováno. Současně také jak žalovaný, tak ČIŽP ve svých rozhodnutích uvedli závěry, které podporují tuto námitku žalobkyně, tzn. že i z rozhodnutí správních orgánů obou stupňů lze dovodit, že k naplnění materiální stránky přestupku spočívajícího v nedodržení minimálního zůstatkového průtoku žalobkyní nedošlo. Žalovaný tedy zatížil napadené rozhodnutí nezákonností, když rozhodnutí ČIŽP nezrušil pro nenaplnění materiální stránky předmětných deliktů. 8. Žalobce má také za to, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné v části odůvodnění stanovení výše uložené pokuty, když ačkoliv žalovaný uplatnil polehčující okolnost dodržení limitů „neplatného“ povolení k odběru vod žalobkyní (přičemž žalobkyně údajnou neplatnost povolení per se zpochybňuje od samotného začátku řízení), v ostatním se postavil za argumentaci ČIŽP v prvoinstančním rozhodnutí, která je z celé řady důvodů nepřezkoumatelná a tudíž nezákonná. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný úvodem svého vyjádření setrval na zákonnosti a věcné správnosti svého žalobou napadeného rozhodnutí, stejně jako prvoinstančního rozhodnutí ČIŽP, kterým byla žalobkyni uložena pokuta za přestupky podle vodního zákona, a zdůraznil, že žalobní tvrzení jsou fakticky totožná s důvody, které žalobkyně uplatnila v odvolání. 10. Žalovaný se neztotožňuje s tvrzením žalobkyně o tom, že jak inspekce, tak i on sám neprovedl řádné správní uvážení na základě zjištěného stavu věci. Žalovaný vycházel z obsahu správního spisu a jednotlivých kontrolních zjištění, jejichž rozsah i důkazní hodnota byly zcela postačující pro to, aby žalovaný mohl v rámci správní úvahy objektivně posoudit veškeré skutečnosti případu tak, aby ve věci mohl rozhodnout. V řízení bylo postupováno v souladu s příslušnými právními předpisy, tedy vodním zákonem, zákonem o přestupcích a správním řádem. Stejně tak nelze přijmout namítanou skutečnost, že v odvolacím řízení nebylo postupováno v souladu se zásadou materiální pravdy. Žalovaný v rámci odvolacího řízení zkoumal veškeré skutečnosti, které byly inspekcí zjištěny a zaznamenány. Žalobcem namítanou nezákonnost a nepřezkoumatelnost vydaných správních rozhodnutí pro nerespektování právních předpisů je nutno odmítnout. Obě správní rozhodnutí byla vydána v souladu s právními předpisy a řádně, srozumitelně a dostatečně odůvodněna. 11. K jednotlivým námitkám žalovaný uvedl, že prvotním rozhodnutím s několika výrokovými částmi bylo žalobkyni povoleno (I.) nakládání s vodami, (II.) stanovena hodnota MZP, (III.) vydáno stavební povolení k výstavbě vodního díla a (IV.) stanoveny povinnosti a podmínky pro provedení stavby. Platnost výroku I. byla časově omezena na 10 let od právní moci, tedy do 22. 2. 2021. Z podmínky č. 13 výroku IV. rozhodnutí je dále patrné, že žalobkyně měla stavbu vodního díla dokončit ve stanoveném termínu do 28. 2. 2013. Žalobkyně uvádí, že dne 1. 2. 2013 požádala o prodloužení platnosti stavebního povolení, které je součástí prvotního rozhodnutí jako výrok III. Vodoprávní úřad žalobkyni vyhověl a rozhodnutím ze dne 27. 3. 2013 platnost stavebního povolení pro stavbu vodního díla „Zasněžovací systém Skiareál Ostružná“ prodloužil o dva roky, tj. do 31. 12. 2015. Žalovaný k tomu konstatuje, že k prodloužení platnosti došlo pouze u stavebního povolení pro uvedenou stavbu vodního díla, nikoliv však, jak se žalobkyně mylně domnívá, v případě povolení k nakládání s vodami, které bylo vydáno samostatným dílčím výrokem I. prvotního rozhodnutí, přičemž doba platnosti tohoto povolení byla individuálně omezena na dobu 10 let, tj. do 22. 2. 2021. Žalobkyně tedy měla povinnost v dostatečném předstihu požádat ve smyslu § 12 odst. 2 a 4 vodního zákona o změnu povolení k nakládání s vodami, a