Městský soud v Praze 11 Ad 11/2025 – Přestupky na úseku zajištění plnění oprávnění orgánu ochrany veřejného

Žalobkyně se žalobou podanou do datové schránky soudu dne 2. 9. 2025 domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým k odvolání žalobkyně částečně změnil rozhodnutí Hygienické stanice hlavního města Prahy ze dne 22. 8. 2022, sp. zn. S-HSHMP 13970/2021, č.j. HSHMP 36547/2022, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle ust. § 92n odst. 1 písm. b) zákona č. 258/2000 Sb. a byla jí za tento přestupek uložena pokuta ve výši 1 000 Kč. Žalovaný napadeným rozhodnutím uložil žalobkyni toliko trest napomenutí a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

Městský soud v Praze se nejprve zabýval posouzením otázky, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro to, aby mohl rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení) a přitom dospěl k závěru, že tomu tak není.

Zákon umožňuje podat žalobu ve správním soudnictví jen ve stanovené lhůtě.

Podle ust. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.

Podle ust. § 72 odst. 4 s. ř. s. zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.

Podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. nestanoví-li zákon jinak, soud odmítne návrh, jestliže byl návrh podán předčasně nebo opožděně.

Městský soud v Praze z doručenky předložené žalovaným zjistil, že napadené rozhodnutí bylo doručeno žalobkyni do datové schránky dne 1. 7. 2025. Posledním dnem lhůty pro podání žaloby tak byl den 1. 9. 2025. Žalobkyně ale podala žalobu až dne 2. 9. 2025, tedy po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty.

Vzhledem k tomu, že žalobkyně nejprve zaslala soudu podání, které obsahovalo pouze první stránku žaloby, a teprve následně toto podání doplnila o celou žalobu, považuje soud za nutné uvést, že obě tato podání byla doručena do datové schránky soudu dne 2. 9. 2025, tedy po uplynutí zákonem stanovené lhůty.

Žaloba je tedy zjevně podána opožděně, a proto ji soud podle ust. § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl.

O nákladech řízení ve výroku pod bodem II. usnesení soud rozhodl dle § 60 odst. 3 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Soud pro úplnost uvádí, že nevyzýval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku z podané žaloby; přičemž vycházel z ust. § 6a odst. 4 a § 10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle nichž se poplatek za návrh na zahájení řízení nevybírá, jestliže jej soud před prvním jednáním odmítne, a pokud žalobce poplatek zaplatí, soud jej v těchto případech vrátí z účtu soudu.