2 Afs 242/2023 — Nejvyšší správní soud

11 Af 9/2025- 72 - text 16 11 Af 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy ve věci žalobce: Město Horní Bříza, IČO 00257770 sídlem Třída 1. Máje 300, 330 12 Horní Bříza zastoupen advokátem Mgr. Tomášem Čermákem sídlem Na Sadech 2033/21, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Ministerstvo financí, IČO 00006947 sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1 za účasti: Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222 sídlem Staroměstské nám. 6, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2025, č. j. MF-15875/2016/1203-37, takto: I. Výrok II. a III. rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2025, č. j. MF-15875/2016/1203-37, se ruší a v tomto rozsahu se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 25 763 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Tomáše Čermáka, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci 1. Žalobci měla být poskytnuta dotace na realizaci projektu „Obytná zóna V Jámě“ (dále jen „Obytná zóna“) ve výši 92,5 % z celkových způsobilých výdajů projektu. Regionální rada regionu soudržnosti Jihozápad (dále jen „Poskytovatel dotace“) zkrátila žalobci dotaci o 5 012 925,85 Kč z důvodu dalších prací provedených nad rámec původně zadané zakázky (víceprací), o 762 000 Kč z důvodu nehospodárných výdajů za administraci projektu a o 659 364 Kč z důvodu neuznání výdajů ve výši 4 % z celkové výše dotace tvořících odměnu zpracovatele žádosti o dotaci. 2. Žalobce se nyní žalobou domáhá přezkoumání a zrušení části výroku II. a na něm závislého výroku III. v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl ve sporu z veřejnoprávní smlouvy mezi žalobcem (jakožto navrhovatelem) a odpůrcem ministerstvem pro místní rozvoj o zaplacení 6 434 289,85 Kč tak, že výrokem I. uložil odpůrci povinnost zaplatit část dotace ve výši 762 000 Kč do 30 dnů od právní moci napadeného rozhodnutí, výrokem II. žalovaný zamítl návrh na zaplacení části dotace ve výši 5 672 289,85 a výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva. 3. Žalobce uvedl, že se domáhá zrušení výroku II. napadeného rozhodnutí výhradně z důvodů, které se týkají nevyplacené dotace v rozsahu 5 012 925,85 Kč za stavební vícepráce spočívající v záměně povrchu vozovky (tj. použití živičného povrchu namísto betonové dlažby ) včetně podkladových vrstev a sanaci podloží komunikace v rozsahu 23 % celkové plochy místní komunikace a prodloužení odvodňovacího žlabu o 16 m oproti zadání veřejné zakázky podle původního projektu, které nebyly podle žalovaného objektivně nepředvídané a z důvodu údajně netransparentního zadání veřejné zakázky. Naproti tomu se žalobce nedomáhá zrušení výroku II. napadeného rozhodnutí z důvodů, které se týkají nevyplacené dotace ve výši 659 364 Kč z důvodu neuznání výdajů ve výši 4 % z celkové výše dotace tvořících odměnu zpracovatele žádosti o dotaci. 4. Pro snazší porozumění žalobní argumentaci soud předesílá, že povinnosti plynoucí z nyní napadeného rozhodnutí jsou totožné s povinnostmi plynoucími z rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2020, č. j. MF-15875/2016/1203-17 (dále též „rozhodnutí ze dne 18. 3. 2020“). Toto rozhodnutí bylo následně podrobeno přezkumu v rámci správního soudnictví. Městský soud nejprve rozsudkem ze dne 2. 6. 2023, č. j. 3 Af 19/2020-87, žalobu směřující proti rozhodnutí ze dne 18. 3. 2020 zamítl. Ke kasační stížnosti žalobce proti výše zmíněnému rozsudku zdejšího 3. senátu následně Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) rozsudkem ze dne 30. 5. 2024, č. j. 2 Afs 242/2023-36, tento rozsudek, stejně jako rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2020, zrušil. NSS ve svém rozsudku přitom zaujal určitý právní názor stran hodnocení některých skutečností rozhodných při posouzení věci. Tímto právním názorem byl poté žalovaný vázán při opětovném posouzení věci. 2. Obsah žaloby 5. Žalobce namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Dále namítl vadu řízení spočívající v tom, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu s důkazy, které jsou obsahem správního spisu. Rovněž namítl, že se žalovaný ve svém rozhodnutí nevypořádal s jeho námitkami, přičemž zároveň nerespektoval závazný právní názor NSS uvedený v rozsudku ze dne 30. 5. 2024, č. j. 2 Afs 242/2023-36. Právě nerespektování právního názoru NSS je středobodem žalobní argumentace. Jako poslední žalobní okruh žalobce označil nesprávné právní posouzení věci. 6. V rámci žaloby žalobce rozsáhle cituje výše označený rozsudek NSS, s jehož závěry se ztotožňuje. Převážná část citací se týká hodnocení důkazů žalovaným a jeho pochybení při vyvození správných závěrů z nich. Za zmínku stojí především závěr NSS, že na absenci geologického průzkumu nelze postavit závěr, že vícepráce nebyly důsledkem objektivně nepředvídané skutečnosti, k čemuž nesprávně dospěl žalovaný i 3. senát zdejšího soudu. Současně NSS seznal, že ani ze znaleckých posudků Ing. P. a doc. L. neplyne závěr o tom, že anomálie půdy, které měly za následek změnu povrchu vozovky, měl žalobce možnost zohlednit při přípravě projektu. Ze sdělení ministerstva dopravy ze dne 22. 10. 2013 pak nelze dovodit, že měl žalobce předpokládat problémy v podloží a provést geologický průzkum. 7. Žalobce se dále ohradil proti tvrzení, že v Horní Bříze nebyla realizována žádná jiná pozemní komunikace ze zámkové betonové dlažby. Poukázal na to, že kryt vozovky tohoto typu byl proveden v roce v 2006 v lokalitě „V Kolonii“. Dodal, že tato komunikace slouží v původní podobě již 19 let. Žalobce uznal, že většina komunikací v Horní Bříze má asfaltový kryt. To však samo o sobě není dle žalobce relevantní, jelikož se mohl rozhodnout pro jiný kryt komunikace z různých důvodů, a to např. estetických či ekonomických, což aproboval NSS. Současně žalobce i nadále tvrdí, že při stavbách žádných komunikací v Horní Bříze nebyly zjištěny anomálie v podloží. Stran geovědních map, na něž žalovaný odkazoval ve svém rozhodnutí, žalobce uvedl, že mu není zřejmé, jaké závěry z nich mají plynout. Poukázal navíc na to, že geovědní mapy jsou dostupné až od roku 2013, tedy poté, co byl projekt dokončen. Dále se žalobce vyjádřil k citaci žalovaného z tiskové zprávy č. 15/11 „Rekonstrukce místních komunikací v Horní Bříze finišuje“ (dále jen „Tisková zpráva“, příp. „TZ“), z níž dovodil, že v dané lokalitě byly před tím pouze prašné, nezpevněné komunikace a svažitý terén, což mělo vést k tomu, že žalobce měl předpokládat problémy s podložím a zvolit jiný typ krytu vozovky. Tento závěr dle žalobce postrádá logiku. Žalobce uvedl, že je všem zúčastněným již od počátku známo, že se v lokalitě nachází svažitý terén. Ten je však zároveň také v lokalitě „V Kolonii“, kde byla užita zámková betonová dlažba. 8. Dále se žalobce věnoval hodnocení znaleckého posudku doc. L. ze strany žalovaného. Žalobce namítá, že žalovaný tento posudek hodnotí shodně jako v rozhodnutí ze dne 18. 3. 2020, a proto nerespektuje závazný právní názor NSS formulovaný v rozsudku ve věci sp. zn. 2 Afs 242/2023. Stejně tak dle žalobce žalovaný nerespektuje právní názor NSS při hodnocení znaleckého posudku Ing. P. Dle žalobce není pravdou, že měl důvod rovnou zvolit živičný povrch komunikace, jelikož mu měly být jasné anomálie půdy a jejich vliv na volbu vhodného povrchu komunikace. 9. Žalobce dále poukázal na to, že se na staveništi vedle úseků s kvalitním podložím vyskytovaly lokální poruchy, které nebylo možné před obnažením ložné spáry předvídat. Projektant proto navrhl sanační opatření, která reagovala na skutečný stav znalostí o podloží na celé ploše stavby. Sanace se navrhla pouze v určitých úsecích, a nikoliv pod celou plochou, čímž se ušetřily finanční prostředky. Nezbytnost sanace přitom nebylo možné předvídat již v době zpracování projektové dokumentace. K prodloužení odvodňovacího žlabu žalobce uvedl, že při realizaci projektu došlo k změně povrchu vozovky na živičný povrch, z toho důvodu došlo ke změně odvodňovacích poměrů, vpusti se ocitly pouze na jedné straně vozovky a k některým pozemkům směřovaly dešťové vody z větší plochy než v původním projektu. Proto se musel celý odvodňovací systém přehodnotit a délky některých žlabů chránících pozemky se změnily. Z výše uvedeného tak dle žalobce plyne, že změna délky žlabů je pouze důsledkem změny krytu vozovky a nemohlo se jednat o chybu projektové dokumentace či dodatečný požadavek žalobce nad rámec běžných požadavků. 10. Žalobce dále namítl, že žalovaný dezinterpretuje informace plynoucí ze sdělení Stavebního úřadu MÚ Třemošná a ze sdělení Městského úřadu Nýřany. Žalobce má za to, že z nich neplyne, že by měl povinnost provést hydrogeologický a geotechnický průzkum. Současně z výše u