14 Af 29/2023 – Městský soud v Praze

14 Af 29/2023- 192 - text 14 14 Af 29/2023- [OBRÁZEK][OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Martina Bobáka a Jana Ferfeckého ve věci žalobkyně: proti žalovanému: CITY POINT CZ, s.r.o., IČO 264 13 841 zastoupená advokátem Mgr. Martinem Moskalem oba sídlem Skořepka 1058/8, 110 00 Praha 1 Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 18. 8. 2023, čj. 28203/23/5300-22444-713021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Soud již jednou v této věci rozhodoval. Rozsudkem z 27. 3. 2024, čj. 14 Af 29/2023-57 (první rozsudek), žalobě vyhověl a zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí (napadené rozhodnutí). Tehdy dospěl k závěru, že reklama, kterou si žalobkyně objednala, souvisí s její ekonomickou činností. První rozsudek ovšem zrušil Nejvyšší správní soud (NSS) rozsudkem z 30. 5. 2025, čj. 8 Afs 113/2024-60. Dle NSS žalobkyně nebyla oprávněna k odpočtu daně z přidané hodnoty (DPH) u reklamního plnění z důvodu nesplnění podmínek § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (zákon o DPH). 2. Jak vyplývá z předloženého správního spisu a prvního rozsudku, žalobkyně vlastní čerpací stanici v Mariánských Lázních, kterou pronajímá Polygon Tech s.r.o., IČO 26350297 (nájemce) na základě nájemní smlouvy z 12. 11. 2009. Nájemce provozuje čerpací stanice pod značkou TEXACO. Tuto obchodní značku žalobkyně používá na základě smlouvy o poskytování ochranné známky z 31. 10. 2006. Značku TEXACO žalobkyně propagovala prostřednictvím reklamy umístěné na vozidlech BUBASTAV s.r.o., IČO 29090814, a to na základě smlouvy z 25. 12. 2010. 3. Dne 9. 9. 2020 Finanční úřad pro hl. m. Prahu (správce daně) zahájil u žalobkyně daňovou kontrolu. Ověřoval oprávněnost uplatněných nároků na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od BUBASTAV. Předmětem plnění měl být pronájem reklamních ploch na vozidlech BUBASTAV v celkové hodnotě 3 910 000 Kč. Správci daně vznikly pochybnosti o oprávněnosti odpočtu na základě předchozích zjištění za jiné zdaňovací období (srpen 2018). 4. Správce daně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala nárok na odpočet DPH dle § 72 a § 73 zákona o DPH. Žalobkyně nevyvrátila jeho pochybnosti o tom, že přijatá plnění použila pro svou ekonomickou činnost, a ani že je BUBASTAV uskutečnil v deklarovaném rozsahu. Správce daně pak žalobkyni osmadvaceti platebními výměry doměřil DPH za období srpen 2017 až prosinec 2019 (vyjma srpna 2018) celkem ve výši 570 360 Kč a penále ve výši 114 072 Kč. Žalobkyně se odvolala. 5. Následně žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a platební výměry potvrdil. Dle žalovaného umístění reklamy se značkou TEXACO nemělo přímou a bezprostřední souvislost s ekonomickou činností žalobkyně. Ta pronajímala čerpací stanici za fixní cenu, která se nevázala na obrat čerpací stanice. Žalobkyně výrobky značky TEXACO neprodávala. Tato reklama tedy neměla vztah k ekonomické činnosti žalobkyně. Žalobkyně nadto neprokázala přijetí plnění v deklarovaném rozsahu. Nekontrolovala dostatečně, zda vozidla dodavatele skutečně zobrazovaly objednanou reklamu. Předložené fotografie jsou neprůkazné. Některé fotografie se nevztahují k relevantním zdaňovacím obdobím. Na dalších fotografiích žádné reklamy nejsou, jiné zase zobrazují vozidla, které nejsou součástí smlouvy mezi žalobkyní a BUBASTAV. 6. Žalovaný odmítl provést další žalobkyní navržené důkazy. Žalobkyně mj. navrhovala výslech zaměstnanců čerpací stanice, kam jezdila vozidla společnosti BUBASTAV pravidelně tankovat. Dle žalovaného ovšem není spor o tom, že vozidla BUBASTAV byla polepena reklamními nápisy TEXACO. Sporný byl konkrétní rozsah plnění. O něm nemohli svědci vypovídat. Stejně žalovaný odůvodnil nevyhovění návrhu žalobkyně na výslech řidiče jednoho vozidla. Ani on dle žalovaného nemohl popsat konkrétní rozsah zdanitelných plnění. II. Podání stran a procesní vývoj věci 7. Žalobkyně v žalobě vznesla následující žalobní body: a) Daňovou kontrolu zahájil správce daně nezákonně. Správce daně si vůbec pochybnosti neověřil například pomocí místního šetření. b) Žalobkyně plnění přijala v rámci své ekonomické činnosti. c) Žalobkyně prokázala, že k plnění došlo v deklarovaném rozsahu. Správce daně a žalovaný nezákonně nevyslechli svědky navržené žalobkyní. 8. Žalovaný ve vyjádření z 4. 12. 2023 navrhl, aby soud žalobu zamítl. 9. Dne 27. 3. 2024 se ve věci konalo první jednání před soudem, při kterém žalobkyně i žalovaný setrvali na své argumentaci z písemných podání. Prvním rozsudkem soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Konstatoval, že reklama na značku TEXACO souvisela s ekonomickou činností žalobkyně, a tudíž byla způsobilá založit nárok na odpočet DPH. Soud zdůraznil, že i když žalobkyně čerpací stanici pronajímala za fixní nájemné, reklama mohla zvýšit atraktivitu této nemovitosti a tím i budoucí výši nájemného. Výdaje na reklamu tak mohly ovlivnit cenu výstupů žalobkyně. Vedle toho soud uzavřel, že daňové orgány měly k rozsahu plnění vyslechnout žalobkyní navržené svědky. Soud proto zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný kasační stížnost. 10. Po vydání prvního rozsudku soud vrátil věc žalovanému. Daňové orgány, vázány právními závěry prvního rozsudku, doplnily dokazování. Žalovaný následně osmadvacet platebních výměrů zrušil a řízení zastavil rozhodnutím z 19. 12. 2024, čj. 38566/24/5300-22444-713021 (nové rozhodnutí). 11. Až po vydání nového rozhodnutí NSS zrušil první rozsudek (rozsudkem 8 Afs 113/2024). V něm shledal, že žalobkyně neprokázala přímou a bezprostřední souvislost mezi reklamním plněním (propagací značky TEXACO) a svou ekonomickou činností (pronájmem čerpací stanice). Podle NSS reklama byla až důsledkem již existujícího nájemního vztahu, nikoli jeho příčinou, a výdaje na reklamu netvořily součást ceny nájmu. Žalobkyně tedy neunesla důkazní břemeno a nevznikl jí nárok na odpočet DPH podle § 72 odst. 1 zákona o DPH. NSS proto zrušil první rozsudek a věc soudu vrátil k dalšímu řízení. 12. Poté, co NSS rozsudkem 8 Afs 113/2024 zrušil první rozsudek, vyzval soud strany sporu, aby se vyjádřily ke skutkovému a právnímu stavu. 13. Žalobkyně ve vyjádření z 2. 7. 2025 setrvala na výhradách proti napadenému rozhodnutí. Domnívala se, že odpočet DPH uplatnila oprávněně. Z vyjádření mj. vyplývají následující argumenty: a) Svědci potvrdili, že reklamní polepy na vozidlech odpovídaly deklarovanému rozsahu. Dodatečné výslechy zaměstnanců čerpací stanice a společnosti BUBASTAV prokázaly, že reklamní plnění proběhlo řádně a tito zaměstnanci kontrolovali jeho plnění. b) Žalobkyně uvádí, že bez značky TEXACO by nepronajala čerpací stanici, což potvrdil i svědek D. Š. Reklama pomáhala udržet stabilního nájemce. To bylo pro žalobkyni klíčové, protože sama stanici provozovat nemohla a nájem byl jejím jediným příjmem. c) Čerpací stanice je jediným majetkem žalobkyně. Její propagace zvyšovala prestiž a hodnotu této nemovitosti. Investice do reklamy měly přímý vliv na zhodnocení majetku, což se odrazilo nejen v možnosti vyššího nájmu, ale i v potenciální prodejní ceně. Žalobkyně ostatně dlouhodobě plánuje prodej stanice, což dokládá důkazy. d) Reklama má přímou souvislost s ekonomickou činností žalobkyně – pronájmem a plánovaným prodejem čerpací stanice. NSS podle žalobkyně nevzal v potaz výslechy svědků ani její úlohu vlastníka, který aktivně pracuje na zhodnocení a prodeji majetku. 14. Žalovaný v replice z 12. 8. 2025 setrval na názoru, že žalobkyně nedoložila přímou souvislost mezi reklamním plněním a svou ekonomickou činností. Dle něj NSS potvrdil, že žalobkyně neprokázala, že by reklama ovlivnila výši nájmu nebo že by sloužila ke zvýšení ceny čerpací stanice při jejím prodeji. Tvrzení o prodeji označil NSS za hypotetická a nepodložená. Žalovaný upozornil, že soud musí vycházet ze skutkového stavu k datu původního rozhodnutí, tj. k 18. 8. 2023. Nové důkazy, včetně výslechů svědků a dokumentů o plánovaném prodeji, nemůže soud v řízení použít. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl, protože žalobkyně neunesla důkazní břemeno a nově předložené důkazy jsou procesně nepřípustné. III. Druhé posouzení žaloby 15. Soud v dalším řízení opět přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. 16. Při jednání žalobkyně setrvala na svých tvrzeních. Jednak polemizovala se závěry rozsudku 8 Afs 113/2024, jednak se domáhala provedení jí navrhovaných důkazů, které měly zvrátit závěry NSS o tom, že neunesla důkazní břemeno ve vztahu k ekonomické souvislosti jí pořizovaných reklamních služeb s příjmy z nájmu čer