5 As 76/2014 — Nejvyšší správní soud

15 A 43/2025- 52 - text 9 15 A 43/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Bc. Jana Schneeweise a Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobce: Mgr. J. B. zastoupený advokátem Mgr. Ing. Petrem Kociánem se sídlem Revoluční 14, Nový Jičín proti žalovanému: Obvodní soud pro Prahu 3 se sídlem Jagellonská 5, Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2025, č. j. 53 Si 286/2024-20 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí specifikovaného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný podle § 17 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“) odložil žádost žalobce o poskytnutí informace, jelikož žalobce ve stanovené lhůtě nevyhověl výzvě k zaplacení úhrady za vyhledávání informací podle § 17 odst. 1 InfZ. 2. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 22. 11. 2024 žalobce podal k žalovanému žádost o informace v rozsahu rozhodnutí žalovaného o návrhu povinného na zastavení exekuce ve věcech sp. zn. 35 Exe 653/2013 (včetně rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 39 Co 157/2022), sp. zn. 36 Exe 6141/2010 (včetně rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 36 Co 97/2020) a 35 Exe 3036/2014 (včetně rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 35 Co 331/2020). V oznámení ze dne 27. 11. 2024 (dále jen „oznámení“) žalovaný žalobce s odkazem na § 17 odst. 1 InfZ vyzval, aby do 60 dnů od doručení oznámení uhradil na účet žalovaného 1 000 Kč jako náklady za nezbytnou anonymizaci požadovaných rozhodnutí s ohledem na § 8a InfZ. Výši částky žalovaný odůvodnil tím, že celkový rozsah požadovaných rozhodnutí činí 155 normostran textu, přičemž z úřední činnosti je mu známo, že anonymizace jedné normostrany zabere minimálně 2 minuty. Celkově tedy anonymizace zabere minimálně 5 hodin, což představuje mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací a podle § 5 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 14. 7. 2011, č. j. 286/2011-OT-OST, kterou se stanoví sazebník úhrad za poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Instrukce“) činí náklad na hodinu takového vytvoření informace částku 200 Kč. Žalobce podal proti oznámení stížnost, kterou Ministerstvo spravedlnosti rozhodnutím ze dne 9. 12. 2024, č. j. MSP-819/2024-OSV-OSV/2 (dále jen „rozhodnutí o stížnosti“) zamítlo a výši úhrady potvrdilo. Následně žalovaný vydal napadené rozhodnutí ve formě přípisu, v němž vysvětlil, že žádost podle § 17 odst. 5 InfZ odložil proto, že žalobce ve lhůtě stanovené v oznámení úhradu nezaplatil. II. Obsah žaloby 3. Žalobce v žalobě namítl, že postup žalovaného je v rozporu s právem na informace (a kontrolu soudní moci) zaručeným Listinou základních práv a svobod, zákonem a základní povinností státu poskytovat informace o svých úkonech. Žádost se nevymyká běžnému poskytnutí informací o činnosti žalovaného, a nelze tak na ni klást omezení vyžadováním finanční úhrady. Anonymizace je přítomna v každém rozhodnutí soudní moci (jde o běžnou činnosti, jejíž automatizace je veřejně proklamována jako priorita) a nelze ji pojímat jako omezující kritérium v podobě mimořádně rozsáhlého vyhledávání informací. V případě požadovaných rozhodnutí s ohledem na jejich povahu ani obecně není třeba mnoho anonymizovat, což žalovaný neposoudil. Obdobné žádosti byly vyřízeny obdobnými povinnými subjekty bez vyžadování finanční úhrady. 4. Žalobce dále namítl, že žalovaný řádně (přezkoumatelně a zákonně) nevysvětlil svůj závěr, že anonymizace zabere 5 hodin (resp. 2 minuty na normostranu), přičemž ani to nepředstavuje mimořádně rozsáhlé vyhledávání. Je veřejně známo, že žalovaný již delší dobu disponuje technickými prostředky umožňujícími strojové provedení anonymizace. I kdyby žalovaný takovou technikou nedisponoval, tak neschopnost státní moci v současné době odpovídající vybavení pořídit nemůže jít k tíži občanům požadujícím po ní informace. Nepřezkoumatelný je i závěr o částce 200 Kč za hodinu vyhledávání a její přiměřenosti. Instrukce je již patrně obsoletní či neexistující (i kdyby existovala, byla by v rozporu s právními předpisy). Žalovaný žádný sazebník nepřijal, a odkazovat na Instrukci tak není možné. Instrukce a údaje o ní navíc nejsou dohledatelné. Dále je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro absenci řádného odůvodnění. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný soudu navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že jeho postup byl souladný s § 17 odst. 5 InfZ a konstantní judikaturou správních soudů. Žalovaný nezbytnou anonymizaci údajů v rozhodnutích požadovaných podle InfZ provádí tak, že dokument otevře ve formátu .doc a následně znečitelní dotčené údaje (tj. nepoužívá anonymizér). Anonymizér k dispozici má, ten však najde využití především v rámci postupu při zveřejňování rozhodnutí podle vyhlášky č. 403/2022 Sb., o zveřejňování soudních rozhodnutí (dále jen „vyhláška č. 403/2022 Sb.“). Z pohledu InfZ se anonymizují jiné údaje a navíc v minulosti se při vkládání rozsudku v rámci vyřizování žádosti podle InfZ do anonymizéru „nepřetáhla“ část výroku rozsudku. Anonymizaci provedenou v anonymizéru k tomu nelze považovat za bezchybnou a každé rozhodnutí je třeba podrobně projít a zkontrolovat. 6. Instrukce je dohledatelná například v systému ASPI (který je jistě žalobci coby advokátovi znám) nebo na stránkách žalovaného. Nejedená se o obecně závazný právní předpis, avšak soudy jsou povinny se jím jako resortním předpisem řídit. Její ustanovení přitom pouze zpřesňují některé pojmy a poskytují návod. Tvrzení žalobce, že anonymizace v rozsahu 5 hodin není mimořádně rozsáhlým vyhledáváním, je v rozporu s § 5 odst. 2 Instrukce. 7. Tvrzení žalobce, že v exekučních věcech není třeba anonymizovat v takovém rozsahu, nemá význam pro faktický postup při anonymizaci. Každé rozhodnutí je třeba důkladně projít a nelze předjímat rozsah anonymizace. Exekuční rozhodnutí se přitom obecně nezveřejňují. Dále nezáleží na počtu požadovaných rozhodnutí, ale na jejich rozsahu (155 normostran). Navíc podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2014, č. j. 5 As 76/2014-23 se nejedná o úhradu za anonymizaci, ale za vyhledávání případných informací, které nelze podle InfZ poskytnout. K pojmu mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací žalovaný odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. III. ÚS 3339/20 a komentářovou literaturu k InfZ. IV. Replika žalobce 8. V replice žalobce zopakoval, že žalovaný postupoval v rozporu se zákonem a že potíže s anonymizérem nemohou jít k tíži žalobce. K tomu dále odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. III. ÚS 3339/20 a uvedl, že ani tvrzení, že se dle InfZ a vyhlášky č. 403/2022 Sb., anonymizují rozdílné údaje, není relevantní. Pakliže by ve vyhlášce č. 403/2022 Sb., byly uvedeny údaje nad rámec InfZ a anonymizér na tyto nuance nebyl programován, jde tato skutečnost k tíži povinných subjektů. 9. Současně žalobce zopakoval, že Instrukce není dohledatelná. Na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti se nachází pouze elektronický výtisk z ASPI z roku 2016, přičemž ASPI je neoficiální platformou, která ničeho nedokazuje. Instrukce, pakliže je v systému ASPI umístěna, není veřejně přístupná a nachází se patrně v placené verzi. Není povinností občana mít placený přístup k systému ASPI. 10. Žalovaný dle mínění žalobce nezákonně požaduje, aby byla žalobcem požadovaná rozhodnutí vyloučena z nahlížení. 11. Žalobce dále uvedl, že jeho právní zástupce požádal žalovaného 25. 6. 2025 o rozhodnutí sp. zn. 35 EXE 653/2013 a rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 39 Co 157/2022. Žalovaný jej však vyzval k zaplacení částky 420 Kč za anonymizaci, což je v rozporu s judikaturou Městského soudu v Praze. Právní zástupce žalobce dále požádal žalovaného dne 8. 7. 2025 o rozhodnutí sp. zn. 35 EXE 653/2013, ani to mu však ke dni sepsání repliky nebylo poskytnuto. Žalovaný postupuje systematicky a účelově v rozporu se zákonem a svévolně brání přístupu k informacím. Závěrem se žalobce ohradil proti tvrzení žalovaného o zneužití práva na úkor protistrany tím, že je jako advokát právně zastoupen. Věc podle něj není jednoduchá. V. Ústní jednání před Městským soudem v Praze 12. Soud před ústním jednáním opatřením předsedy senátu ze dne 29. 7. 2025 vyloučil žalobcem požadovaná rozhodnutí z nahlížení, neboť jejich zpřístupnění žalobci formou nahlížení do spisu by vedlo k popření smyslu napadeného rozhodnutí, resp. důvodu jeho vydání. 13. Žalovaný se podáním ze dne 4. 7. 2025 z účasti na ústním jednání omluvil. 14. Při ústním jednání před soudem konaném dne 29. 7. 2025 právní zástupce žalobce setrval na podané žalobě a zopakoval část v ní obsažené argumentace. Současně uvedl, že po doručení oznámení samostatně požádal o poskytnu