15 Af 6/2025 – Městský soud v Praze

15 Af 6/2025- 58 - text 12 15 Af 6/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: OBIS s.r.o., IČO: 624 15 603 se sídlem Uherská 635, Praha 9 zastoupená advokátem Mgr. Tomášem Hokrem, LL.M. se sídlem Na Poříčí 3a, Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2025, č. j. 1423/25/5300-21444-704561 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí specifikovaného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 5. 6. 2023, č. j. 5274887/ 23/2009-52525-105854, č. j. 5275126/23/2009-52525-105854, č. j. 5276401/23/2009-52525-105854, č. j. 5276997/23/2009-52525-105854, č. j. 5277137/23/2009-52525-105854, č. j. 5277387/23/2009-52525-105854 a č. j. 5278125/23/2009-52525-105854 (dále jen „dodatečné platební výměry“), kterými byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) ve výši 157 500 Kč a současně bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit penále ve výši 31 500 Kč za každé ze zdaňovacích období březen 2018, červen 2018, prosinec 2018, březen 2019, červen 2019, září 2019 a prosinec 2019. 2. Soud ze správního spisu zjistil, že dodatečné platební výměry byly vydány na základě výsledků daňové kontroly shrnutých ve zprávě o daňové kontrole č. j. 2896745/23/3001-60562-712379. Důvodem doměření daně bylo vyloučení nároku na odpočet DPH ze žalobkyní tvrzených přijatých plnění (provedení IT služeb) od dodavatele REXLIGHT s.r.o. (dále jen „REXLIGHT“). 3. Proti dodatečným platebním výměrům žalobkyně podala odvolání, o nichž žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím. V jeho odůvodnění po shrnutí skutkového a právního základu případu uvedl, že správci daně vznikly pochybnosti, zda se deklarovaná plnění fakticky uskutečnila. Tyto pochybnosti se zakládaly na skutečnosti, že na daňových dokladech předložených žalobkyní je vždy uveden totožný základ daně 750 000 Kč a daň 157 500 Kč, není uveden konkrétní předmět a rozsah provedených plnění a daňové doklady odkazují na smlouvu o dílo č. TSML00000917 ze dne 1. 2. 2017 uzavřenou mezi žalobkyní a REXLIGHT (dále jen „smlouva“), která pouze velice obecně popisuje obchodní spolupráci (a není tedy patrné, jaké plnění a zda vůbec bylo poskytnuto). Ani ze žalobkyní předložených seznamů služeb nelze dovodit, že by služby měl provádět pro odběratele žalobkyně externí dodavatel, a naopak spíše naznačují, že požadavky odběratele řešili pracovníci žalobkyně. V předloženém výkazu poskytnutých služeb je v části řešitel uvedena poznámka „ext 106 (REXLIGHT s.r.o.)“ a jako zadavatel je uvedena P. A. Ta ve své svědecké výpovědi uvedla, že společnost REXLIGHT jí není známa a nikdy ji do systému nezadávala (do systému jako řešitele zadávala zaměstnance žalobkyně). Není tedy jasné, kdo tuto poznámku do systému zadal a kdo práce fakticky vykonal. Svědkyně vývoj řešení požadavku vypisovala z (kompletní) e-mailové komunikace vedené pouze mezi odběratelem Magistrátem hlavního města Prahy (dále jen „MHMP“) a pracovníky žalobkyně (nikoli s REXLIGHT nebo jejími pracovníky). 4. Ze svědecké výpovědi jednatele žalobkyně Z. K. provedené v rámci daňového řízení vedeného u REXLIGHT vyplynuly další pochybnosti, neboť svědek nevěděl, kdo práce reálně vykonal, vstupoval do systému a prováděl opravy a používal hesla a připojení, což je krajně nevěrohodné, a rovněž se nezajímal o odbornou způsobilost pracovníků, kteří měli odbornou činnost provést. Při základní obezřetnosti by bylo nanejvýš žádoucí zjistit, kdo bude mít přístup do systému žalobkyně, kdo bude práce reálně vykonávat (a ověřit si odborné znalosti pracovníků), k čemuž však dle výpovědi jednatele žalobkyně nedošlo, ačkoli REXLIGHT není společností, která by se zabývala programováním a IT službami. Navíc z výpovědi vyplynulo, že REXLIGHT neměla řešit všechny požadavky MHMP uvedené v seznamech služeb, ale nějakou část měl řešit jednatel žalobkyně sám, a není tak zřejmý předmět a rozsah plnění, které mělo být dodáno ze strany REXLIGHT. 5. Svědecká výpověď tehdejšího jednatele REXLIGHT R. G. je nekonkrétní a rozchází se s dalšími důkazními prostředky. Podstatný je rozpor ohledně předmětu plnění s výpovědí jednatele žalobkyně, který tvrdil, že šlo o testování programů, ověřování chybových stavů, korekci dat až po nějaké programování fází, zatímco jednatel REXLIGHT opakovaně uváděl, že šlo jen o sběr dat, tj. rutinní a zdlouhavou práci nevyžadující odborné znalosti. Výpověď je rozporná i s předmětem plnění popsaným ve smlouvě. Jednatel REXLIGHT nedokázal sdělit, co konkrétně bylo předmětem plnění a kdo konkrétně práce vykonal, jak vybral dodavatele Czech Tax Agency SE a Royal – Transport s.r.o., a jak spolupráce s nimi probíhala. Jeho verze, kdy ve vší nevědomosti práci jednoduše delegoval dál bez jakéhokoli ověření a kontroly, není věrohodná. 6. Nekonkrétní byla i svědecká výpověď tehdejší členky představenstva Czech Tax Agency SE Ing. V. K., která nevěděla nic bližšího ohledně plnění, které mělo být pro REXLIGHT (potažmo pro žalobkyni jakožto finálního odběratele) uskutečněno (pouze obecně uvedla, že práce byly na někoho delegovány), ač se mělo jednat o dlouhodobou spolupráci v hodnotě milionů Kč ročně, což žalovaný považoval za nevěrohodné. Podobně tomu bylo i v případě svědeckých výpovědí tehdejšího obchodního ředitele Czech Tax Agency SE Ľ. N. a jednatele Royal – Transport s.r.o., L. K. provedených v rámci daňového řízení vedeného u REXLIGHT, které žalovaný rovněž hodnotil jako nekonkrétní, rozporné s dalšími důkazními prostředky a nevěrohodné. Pochybnosti posílila i skutečnost, že za zdaňovací období srpen 2018 a září 2018 REXLIGHT v rámci u ní vedeného daňového řízení neprokázala oprávněnost jí uplatněného nároku na odpočet daně mimo jiné ze zdanitelných plnění v oblasti IT služeb přijatých právě od Czech Tax Agency SE. 7. Dále na základě analýzy kontrolních hlášení Czech Tax Agency SE a Royal – Transport s.r.o., správci daně vznikla další důvodná pochybnost o faktické existenci plnění, neboť zjištěné řetězce se jevily jako ryze fakturační (není fakturováno reálné plnění a nárok na odpočet je uměle vytvořený na začátku řetězce a dále přefakturováván až k žalobkyni). U článků ve fakturačních řetězcích předcházejících Czech Tax Agency SE a Royal – Transport s.r.o., nedošlo z různých důvodů k odvedení daně, kterou žalobkyně nárokuje, a existuje tak podezření na narušení neutrality daně. 8. Na základě uvedeného správce daně dospěl k závěru, že existují důvodné a vážné pochybnosti o tom, zda se předmětná zdanitelná plnění fakticky uskutečnila a jaký měl být předmět a rozsah plnění, a unesl tak důkazní břemeno ve smyslu § 92 odst. 5 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Z žádného důkazního prostředku neplyne, že by žalobkyně fakticky přijala plnění od jakéhokoli externího subjektu, naopak existují indicie, že práce prováděli pracovníci žalobkyně. 9. Následně správce daně provedl svědecké výpovědi 3 zaměstnanců žalobkyně. M. F. jako jediný z nich (neurčitě) uvedl, že žalobkyně musela mít v letech 2018 a 2019 nějaký subjekt, který bude požadavky řešit. Neznal však jeho název ani jména osob, které práce prováděly, čemuž lze stěží uvěřit vzhledem k tvrzení, že tento dodavatel měl dle tvrzení svědka zajišťovat řešení 80  85 % požadavků, svědek byl dlouhodobým zaměstnancem žalobkyně a s její situací byl nejvíce obeznámen. Nelze uvěřit tomu, že neprobíhala komunikace s tímto externím subjektem a svědek nezná jeho název ani žádné řešitele. Výpověď svědka byla navíc rozporuplná, jelikož svědek uvedl, že u žalobkyně nebyl nikdo, kdo by požadavky řešil, a zároveň tvrdil, že 15–20 % požadavků řešili uvnitř žalobkyně (což je v rozporné i s výpovědí jednatele žalobkyně). Tvrzení svědka, že on požadavky neřešil, je navíc v rozporu s předloženým seznamem služeb. Výpověď M. F. tak byla nekonkrétní a v rozporu s dalšími důkazními prostředky. 10. Bývalý zaměstnanec K. K. věrohodně a konkrétně popsal svoji pracovní náplň i fungování supportu pro zákazníky. Osoba provádějící support musela dobře znát konkrétní software a k řešení velké části požadavků nebylo zapotřebí odborných znalostí IT. Výpověď K. K. se s výpovědí P. A. shoduje v tom, že příchozí požadavky bylo možné přidělit na konkrétní pracovníky a že support prováděl i jednatel žalobkyně a M. F. Skutečnost, že se svědek na řešení požadavků podílel, vyplývá i ze seznamu služeb. O žádném externím dodavateli a jeho pracovnících svědkovi nebylo nic známo. Rovněž bývalý zaměstnanec J. V. se věrohodně vyjadřoval k činno