16 A 15/2024 – Městský soud v Praze

16 A 15/2024- 32 - text 16 16 A 15/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: V. T., státní příslušností Ukrajina, bytem , zastoupeného advokátem Mgr. Markem Sedlákem, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 4. 2024, č. j. OAM-20377-8/ZM-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo sdělení o nesplnění podmínek, jímž bylo žalobci sděleno, že podmínky stanovené v § 42g odst. 7 a 8 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), pro zaměstnávání žalobce u nového zaměstnavatele nebyly splněny. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že ke dni 31. 1. 2024 skončil jeho pracovní poměr u předchozího zaměstnavatele a začala běžet doba 60 dnů, ve které byl povinen ohlásit změnu zaměstnavatele, jinak platnost jeho karty zaniká. Dne 28. 3. 2024 žalobce změnu zaměstnavatele oznámil, od tohoto dne začala žalovanému běžet lhůta 30 dnů pro sdělení, že podmínky pro změnu zaměstnavatele žalobce nesplňuje. Žalovaný toto sdělení vydal dne 12. 4. 2024. Žalobce považuje postup žalovaného uvedený v odůvodnění sdělení za nesprávný. Vzhledem k tomu, že se na § 42g odst. 7 až 11 zákona o pobytu cizinců nevztahují ustanovení části druhé a třetí správního řádu, postupuje se v řízení ve smyslu § 158 odst. 1 správního řádu podle části čtvrté správního řádu. Pokud žalovaný došel k závěru, že oznámení žalobce o změně zaměstnavatele trpí vadami, byl podle § 37 odst. 3 správního řádu povinen mu pomoci nedostatky odstranit nebo ho vyzvat k jejich odstranění a poskytnout mu přiměřenou lhůtu, a to přesto, že se na řízení vztahuje výluka z části druhé a třetí správního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaný takto nepostupoval a bez výzvy k odstranění vad zaslal žalobci sdělení o nesplnění podmínek, byl jeho postup nezákonný. Jednalo se navíc o odstranitelnou vadu spočívající ve zjevné písařské chybě ve formuláři „Oznámení oznamovatele o změně zaměstnavatele“, a to v kolonce pro datum nástupu k novému zaměstnavateli. To muselo být žalovanému zřejmé již z toho, že oznámení bylo podáno dne 28. 3. 2024, tedy 27 dnů po chybně uvedeném předpokládaném nástupu k novému zaměstnavateli. Podle žalobce teprve po marném uplynutí lhůty stanovené k odstranění vad podle § 37 odst. 3 správního řádu nastávají ex tunc účinky ustanovení § 42g odst. 9 věty druhé zákona o pobytu cizinců. Toto ustanovení tedy nevylučuje použití § 37 odst. 3 správního řádu. Proto ve smyslu § 63 odst. 3 zákona o pobytu cizinců nedošlo k zániku zaměstnanecké karty žalobce uplynutím doby 60 dnů podle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. 3. Žalobce dále namítl, že považuje napadené sdělení o nesplnění podmínek za odporující požadavkům Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/98/EU, o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě ze dne 13. 12. 2011 (dále jen „Směrnice“). K tomu konkrétně poukázal na bod 17 preambule Směrnice. Z formulace, která pojednává o „zamítnutí žádosti o změnu“ je zřejmé, že se nejedná o deklaratorní rozhodnutí, ale že rozhodnutí o změně zaměstnavatele je konstitutivní. Dále poukázal také na čl. 4 odst. 1, 2 Směrnice, ze kterých vyplývá, že sdělení o splnění či nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele je konstitutivním rozhodnutím. Za nejpodstatnější označil žalobce čl. 5 odst. 4 Směrnice. Směrnice výslovně předpokládá, že v případě vad žádosti o vydání, změnu nebo obnovení zaměstnanecké karty, je žadatel písemně o těchto vadách vyrozuměn a k jejich odstranění je mu stanovena přiměřená lhůta. Z hlediska tohoto požadavku Směrnice postup žalovaného před vydáním napadeného sdělení neobstojí. Přestože je v § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců uvedeno, že ustanovení části druhé a třetí správního řádu se na řízení podle § 42g odst. 7-11 zákona o pobytu cizinců nevztahují, vzhledem k požadavkům Směrnice byl žalovaný povinen postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu, protože tento postup byl potřebný. Použití ustanovení části druhé a třetí správního řádu v případě potřebnosti předpokládá i § 154 správního řádu. 4. V souvislosti se svými námitkami žalobce odkázal na právní názory rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Azs 124/2023-34, ze dne 27. 9. 2023, který řešil skutkově v podstatě shodnou věc. 5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že veškerá poučení, jaké jsou podmínky pro změnu zaměstnavatele, co je třeba a v jaké formě oznámení předložit, byly uvedeny v tiskopisu. Žalobce sám připustil, že při uvedení data nástupu k novému zaměstnavateli došlo k písařské chybě, zřejmě si nepřečetl informace z tiskopisu oznámení změny. Do rubriky, u níž je uvedeno, že je nutno oznámení podat nejpozději 30 dnů před tím, než se změna má uskutečnit, vepsal datum 1. 3. 2024, i když oznámení podával až dne 28. 3. 2024. K uvedení data 1. 3. 2024 rozhodně nedošlo omylem, jak se snaží žalobce tvrdit, toto datum je totiž uvedeno jako den nástupu do zaměstnání v předložené pracovní smlouvě. Žalovaný dále sdělil, že nezpochybňuje, že sdělení o splnění či nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele je úkonem podle části čtvrté správního řádu a že se s ohledem na § 154 téhož zákona na postup při vyřízení tohoto oznámení vztahují základní zásady činnosti správních orgánů v hlavě první správního řádu. Žalobce dále namítal na to, že měl být žalovaným vyzván k odstranění vad podání, tedy oznámení o změně zaměstnavatele. Žalobce se však mýlí, pokud má za to, že na oznámení změny zaměstnavatele lze aplikovat zmíněnou obecnou právní úpravu obsaženou ve správním řádu. Zákon o pobytu cizinců ve vztahu ke správnímu řádu zákonem zvláštním, a proto se použije přednostně (§ 1 odst. 2 správního řádu). Zákon o pobytu cizinců v § 42g odst. 7 výslovně uvádí, jaké podmínky mají být v případě oznámení změny zaměstnavatele (a dalších změn) splněny, a v § 42g odst. 8 zase, jaké doklady mají být k oznámení změny zaměstnavatele předloženy. Není-li, byť jedna z podmínek uvedených v § 42g odst. 7 splněna, nebo není-li předložen byť jediný doklad vyžadovaný v § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců, na oznámení se hledí, jako by nebylo učiněno (§ 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců). Ustanovení § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců vylučuje použití obecné úpravy správního řádu o odstraňování vad podání. Skutečnost, že nebyl předložen některý ze zákonem stanovených dokladů, nebo není splněna některá z podmínek uvedených v § 42g odst. 7, je zřejmá již při doručení oznámení žalovanému. Tedy již v tento okamžik je postaveno na jisto, zda oznámení učiněné je, nebo není. Žalovaný nemůže vyzývat podatele k odstranění vad podání, které zvláštní zákon (zákon o pobytu cizinců) považuje již za neučiněné. Považuje-li se oznámení za neučiněné, nemá žádných právních následků a nemůže tak žalovanému, jaksi dodatečně, vzniknout povinnost vyzvat žalobce k odstranění vad oznámení dle § 154 ve spojení s § 37 odst. 3 správního řádu. V podstatě ke stejnému závěru dospěl též Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 26. 4. 2022, č. j. 3 A 106/2020 – 30. Zákon o pobytu cizinců obsahuje v § 42g odst. 9 zvláštní úpravu, která vylučuje použití § 37 odst. 3 správního řádu. Žalovaný dále poukázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2024 č.j. 41 A 29/2023-34. Podmínka doručení oznámení nejméně s 30 denním předstihem není zákonem stanovena bezúčelně, ale má stěžejní význam v celém procesu změny zaměstnavatele a dalších změn. 6. Žalobce dovozuje povinnost žalovaného vyzvat k odstranění vad či jinak ji poučit o vadách jejího oznámení o změně zaměstnavatele z textu Směrnice. Dle žalovaného daná směrnice otázku změny zaměstnavatele vůbec neřeší. Tuto problematiku řeší až Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2024/1233 ze dne 24. 4. 2024 o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě. Směrnice 2011/98/EU vůbec nepočítá s tím, že by docházelo ke změně zaměstnavatele případně druhu práce jinak než vydáním nového jednotného povolení, tedy nové zaměstnanecké karty. Změnu zaměstnavatele v podobě, ve které ji upravuje zákon o pobytu cizinců, upravuje až nová směrnice č. 2024/1233. V čl. 8 odst. 1 namítaná směrnice sice hovoří o změně jednotného povolení, nicméně již nevymezuje, co se změnou jednotného povolení myslí. Je pouze jisté, že tím není změna těchto základních parametrů (zaměstnavatele neb druhu práce). Máme-li jít po významu slova „změna jednotného povolení“ mělo b