6 Azs 128/2016 — Nejvyšší správní soud

16 A 18/2025- 20 - text 9 16 A 18/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobkyně: Y. I., nar. X, neznámého pobytu, státní příslušnost Komorský svaz, zastoupena opatrovníkem Mgr. Petrem Svobodou, advokátem, sídlem Dukelských hrdinů 471/29, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2025, č. j. OAM-402/LE-LE05-LE05-NV-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto, že ve smyslu § 73 odst. 3 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), se jí vstup na území ČR nepovoluje. Podle § 73 odst. 4 zákona o azylu byla doba, na kterou se vstup nepovoluje, stanovena do 3. 5. 2025. 2. Žalobkyně uvedla, že dne 5. 4. 2025 požádala v tranzitním prostoru Letiště Václava Havla o udělení mezinárodní ochrany. Následně jí nebyl povolen vstup. Namítla, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné a nepřezkoumatelné, žalovaný nedostatečně zdůvodnil zajištění žalobkyně ve středisku. Žalovaný se dle žalobkyně věnoval spíše jinému zákonnému důvodu nepovolení vstupu. Mělo by dojít k jejímu propuštění. Z rozhodnutí vyplývá, že žalovaný přistoupil k zajištění žalobkyně, neboť nebyla prokázána její totožnost. Žalovaný ale rozhodnutí neodůvodnil ve vztahu k příslušnému zákonnému ustanovení. Zákonná podmínka zároveň nebyla dle žalobkyně splněna, neboť žalovaný její identitu znal, rozhodnutí je nezákonné. K okamžiku žádosti o mezinárodní ochranu byla žalovanému totožnost žalobkyně známa, byly mu sděleny její osobní údaje, se kterými zacházel jako s pravými. V obdobných případech ani žalovaný ověřování totožnosti nevyžaduje. Skutečnost, že neprochází žalobkyně databázemi v ČR či EU, jí nemůže být dávána za vinu. Žalobkyně předložila čestné prohlášení a fotokopii dokladu totožnosti. Doba nepovolení vstupu je dle žalobkyně nepřiměřená a odporuje účelu zajištění. Odůvodnění musí odpovídat důvodu zajištění a být dostatečně individualizované, toto nebylo splněno. V odůvodnění absentují kroky, které budou činěny směrem k ověření totožnosti žalobkyně. Dále měly být uvedeny časové odhady jednotlivých kroků. Žalovaný pouze uvedl, že je potřeba vyčkat na výsledky zjištění policie, což je ale nedostatečný postup. Žalovaný argumentoval dobou řízení o udělení mezinárodní ochrany, ale to dostatečně nevysvětluje vztah k důvodu zajištění ani nepopisuje časový odhad kroků, které budou dále činěny. Žalovaný musí po celou dobu zkoumat, zda trvají důvody zajištění žalobkyně, kdy pokud by se její totožnost podařilo ověřit, tomto musí být ukončeno, odůvodnění žalovaného je v tomto směru dle žalobkyně nedostatečné a nepřezkoumatelné. Žalobkyně má za to, že žalovaný ji fakticky zajistil spíše z důvodu předpokladu, že se prokázala cizím falešným dokladem, v důsledku čehož může být ohrožením pro bezpečnost státu nebo veřejný pořádek, nebo že by mohla mařit či stěžovat průběh řízení o mezinárodní ochraně. Žalovaný také v rozhodnutí uvedl, že žalobkyně podala žádost až po odepření vstupu, kdy se pokusila o vstup do ČR přes falešný doklad a následnou cestu do Francie, čemuž žalovaný zabránil a chránil tak veřejný pořádek. Tímto žalovaný dle žalobkyně sledoval zájmy dle § 73 odst. 3 písm. c) a f) zákona o azylu. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Žalobkyně poukázala také na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2023, č. j. 53 A 2/2023 – 22 a ze dne 11. 6. 2024, č. j. 48 A 8/2024 – 33, ve kterých byly popsány obdobné situace. Soud dospěl k závěru o pochybení žalovaného tím, že se nespokojil s čestným prohlášením žadatele a odůvodňoval délku zajištění délkou řízení o mezinárodní ochraně. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby nebo zastavení řízení pro neznámý pobyt žalobkyně. Uvedl, že s žalobními námitkami nesouhlasí, neprokazují, že by správní orgán porušil některé ustanovení správního řádu, zákona o azylu, či že by nesprávně určil celkovou dobu nepovolení vstupu žalobkyni na území. Rozhodnutí není dle něj nezákonné a byl dostatečně zjištěn skutkový stav věci. Žalobkyně přicestovala do Prahy dne 4. 4. 2025 a měla v úmyslu vstoupit na území ČR. Při pobytové kontrole se prokázala cestovním dokladem Francie na totožnost N. H., nar. X, st. přísl. Francie. Žádný jiný doklad ani povolení nepředložila. Z důvodu podezření, že není oprávněnou držitelkou cestovního dokladu, bylo provedeno odborné posouzení, které potvrdilo, že jde o doklad pravý, nicméně osoba, která jej předložila, není jeho oprávněným držitelem. Žalobkyně ke své osobě sdělila výše uvedené osobní údaje, ovšem jméno a příjmení ve tvaru Y. I., nepředložila však žádný doklad totožnosti. Z tohoto důvodu jí byl dne 5. 4. 2025 v souladu s § 163 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, odepřen vstup na území. Následně požádala o udělení mezinárodní ochrany. Dne 10. 4. 2025 uvedla do protokolu údaje ke své žádosti o udělení mezinárodní ochrany, sdělila mj., že je občankou Komor, komorské národnosti, muslimského vyznání a že nemá žádné politické přesvědčení, není členkou žádné politické strany a nemá s politikou nic společného, ale její otec je politik. Popsala svou cestu a prohlásila, že z Komor nejprve cestovala do Keni, kde zůstala asi půl roku, a poté dne 11. 3. 2025 odcestovala letecky do Dubaje a následně dne 4. 4. 2025 dále do Prahy. Prohlásila, že nemá cestovní doklad. Dále prohlásila, že je zdravá, nemá žádné zdravotní problémy, žádné omezení a žádné zvláštní potřeby. Trestně stíhaná dle svých slov není a nikdy nebyla. Za důvody své žádosti o mezinárodní ochranu označila obavy z komorské policie kvůli opoziční činnosti svého otce. V této souvislosti prohlásila, že byla mučena. Bylo zapotřebí vydat rozhodnutí o nepovolení vstupu na území dle § 73 odst. 3 písm. a) zákona o azylu, kdy žalovaný dospěl k závěru, že v jejím případě nebyla spolehlivě zjištěna její totožnost. Žalobkyně totožnost neprokázala žádným dokladem totožnosti a žádným ani nedisponuje. Ani lustrací v příslušných evidencích nebyly k její osobě a jí tvrzené totožnosti zjištěny žádné informace. Totožnost byla stanovena pouze na základě jí udaných údajů, které nebylo možné ověřit. Žalobkyně použila doklad, který je francouzskými úřady hledaný za účelem jeho zabavení. Spolehlivé zjištění totožnosti je přitom jedna ze základních podmínek pro posouzení žádosti o mezinárodní ochranu a následné vydání rozhodnutí ve věci. Žalovaný má za to, že žalobní námitky působí účelově se snahou poupravit skutečnosti, které žalobkyně uvedla v protokolu o pohovoru. Žalobkyně svoji žádost o mezinárodní ochranu podala poté, co se pokusila oklamat policii předložením dokladu, který je hledaný francouzskými úřady. Cílem žalobkyně ve skutečnosti je snaha dostat se na území ČR a pokračovat do Francie. Stanovená doba odpovídá zjištěnému stavu věci. Žalovaný doplnil, že žalobkyně svévolně opustila PoS Kostelec nad Orlicí dne 4. 5. 2025. 4. Ze správního spisu plynou tyto rozhodné skutečnosti. 5. Dle předávacího protokolu ze dne 5. 4. 2025 proběhlo ověření totožnosti žalobkyně jako žadatelky o udělení mezinárodní ochrany na základě jejího čestného prohlášení. Výsledek bezpečnostní prověrky v informačních systémech Policie ČR byl negativní, výsledek daktyloskopování v systému EURODAC byl také negativní. Dne 5. 4. 2025 byl žalobkyni odepřen vstup na území, podala žádost o udělení mezinárodní ochrany. 6. Součástí správního spisu je dále žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobkyně ze dne 5. 4. 2025, kde se označila jménem Y. I., nar. X, státní příslušnost Komorský svaz. Žalobkyně po příletu v rámci pobytové kontroly sdělila svou totožnost k uvedenému jménu, nicméně se zároveň prokázala cestovní dokladem na jinou osobu. Součástí spisu je také čestné prohlášení žalobkyně ze dne 5. 4. 2025, ve kterém opět uvedla jako svou totožnost osobu Y. I. Dále je součástí spisu odepření vstupu žalobkyni s uvedeným důvodem, že neměla validní cestovní doklad. Následuje odborné vyjádření ze dne 5. 4. 2025 k dotazu ohledně otázky posouzení pravosti žalobkyní předloženého dokladu. K tomu bylo odborným pracovištěm odpovězeno, že doklad je sice pravý, ale žalobkyně není jeho oprávněným držitelem, což bylo dokumentováno konkrétními zjištěnými rozpory. Při poskytnutí údajů o žádosti o mezinárodní ochranu žalobkyně sdělila své jméno a příjmení v opačném pořadí. 7. Napadeným rozhodnutím ze dne 10. 4. 2025 bylo rozhodnuto o odepření vstupu žalobkyni, kdy doba nepovolení vstupu byla stanovena do 3. 5. 2025. 8. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.), přičemž při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s. 9. Dle § 73 odst. 3 písm.