16 A 25/2025 – Městský soud v Praze

16 A 25/2025- 14 - text 8 16 A 25/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: P. S., nar., Gruzie, t. č. pobytem, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2025, č. j. KRPA-168842-10/ČJ-2025-000022-ZZC, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o tom, že se podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) žalobce zajišťuje na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. 2. Žalobce namítl porušení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, (dále jen „správní řád“), skutkový stav nebyl dle něj zjištěn v nezbytném rozsahu, § 2 odst. 1 a 4 správního řádu, rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy a neodpovídá okolnostem případu, § 50 odst. 2 a 3 správního řádu, žalovaný si neopatřil dostatek podkladů, § 68 odst. 3 správního řádu, odůvodnění je nedostatečné, § 126 písm. a) zákona o pobytu cizinců, nebyla přezkoumána důvodnost zajištění, § 124 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců, žalovaný zajistil žalobce za účelem správního vyhoštění i přesto, že je v postavení žadatele o azyl, § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců, nebyla zhodnocena přiměřenost dopadů zásahu do žalobcových práv, zejména práva na osobní a rodinný život, čl. 28 odst. 4 Dublinského nařízení ve spojení s čl. 10 Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU ze dne 26. 6. 2013, v průběhu řízení nebylo potvrzeno, že nelze účinně aplikovat jiná, mírnější, opatření. 3. Žalobce namítl, že žalovaný nedostatečně zohlednil jeho individuální situaci spolu se situací jeho rodiny. Uvedl, že žije spolu se svou manželkou, v domácnosti s nimi žijí dvě nezletilé dcery – děti manželky z bývalého manželství. Žalobce je hlavním živitelem rodiny. Manželka trpí zdravotními obtížemi a není schopná rodinu živit sama. Na tom jsou nejvíc tratné právě dcery. V předchozím rozhodnutí o správním vyhoštění bylo mj. konstatováno, že manželka žalobce není schopna dlouhodobě pracovat pro pracovní neschopnost. Žalovaný extenzivně vyložil tvrzení o dostatečném zdraví pro podání svědecké výpovědi na celý případ. Popsanou situací se žalovaný nezabýval. Žalobcovo zajištění v zařízení je neproporcionální vůči účelu zajištění a je zásahem do jeho práv a práv rodiny, zejména nezletilých dcer. Žalobce dále poukázal na to, že zajištění je prostředkem ultima ratio. Bylo nedostatečně zhodnoceno, zda je možné aplikovat mírnější opatření na místo zajištění. Žalovaný znal místo pobytu žalobce na adrese X, Praha 11, na této adrese již byl v minulosti opakovaně kontrolován, mj. i za účelem výkonu trestu odnětí svobody. Žalovaný dle žalobce opomíjí vazby žalobce na území, když zpochybňuje, že by byl přítomen na udané adrese. Závěr žalovaného je nepřezkoumatelný a jednostranný. Opatření zdržovat se na dané adrese by bylo dle žalobce v jeho případě vhodným opatřením, reflektovalo by i jeho rodinný stav. Alternativně by se mohl hlásit policii. K dalším alternativám zajištění se žalovaný vyjádřil dle žalobce pouze stroze. 4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na to, že v případě žalobce byly naplněny podmínky pro jeho zajištění. Žalobci bylo uloženo správní vyhoštění, ve stanovené době nevycestoval a při kontrole dne 26. 5. 2025 bylo zřejmé, že maří rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobce je evidován jako nežádoucí osoba od 17. 3. 2025 do 31. 12. 2999. Žalovaný má za to, že rozhodnutí bylo náležitě odůvodněno. Odkaz žalobce v žalobě na porušení právních předpisů nepředstavuje žalobní body. Žalovaný má za to, že se vypořádal s otázkou realizovatelnosti správního vyhoštění. Žalobce je veden v evidenci nežádoucích osob. Nedošlo k nezákonnosti ani nepřiměřenosti. Existuje důvodná obava, že výkon rozhodnutí bude zmařen. K soužití s manželkou se žalovaný v rozhodnutí vyjádřil. Taktéž dostatečně vysvětlil, proč nepřistoupil k uplatnění mírnějších opatření. Žalobce neoprávněně setrvával na území, ač si musel být vědom povinnosti vycestovat. Musel počítat s negativními dopady tohoto pobytu. Žalovaný dále poukázal na nevěrohodnost žalobce. 5. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 6. Dle úředního záznamu ze dne 26. 5. 2025 byla v tento den provedena pobytová kontrola žalobce, který předložil gruzínský biometrický pas, na základě kterého byl ztotožněn. Lustrací bylo zjištěno, že je veden v evidenci ENO. 7. Součástí správního spisu je dále rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 2. 12. 2024, kterým byl žalobci zakázán vstup na dva roky. Dále je součástí spisu rozhodnutí o odvolání ve věci správního vyhoštění vydané dne 12. 3. 2025, kterým bylo rozhodnutí o správním vyhoštění potvrzeno. 8. Při podání vysvětlení žalobce uvedl, že je zdráv. Naposledy do schengenského prostoru přicestoval dne 4. 12. 2021 na základě biometrického dokladu, požádal zde o povolení k pobytu jako rodinný příslušník, avšak do dnešního dne neví o výsledku. V ČR se zdržuje na adrese X, Praha. Bydlí zde se svou manželkou a jejími dvěma dcerami. S manželkou se vzali v roce 2020. Do ČR cestuje žalobce pravidelně od roku 2004, od posledního vstupu na území zde je nepřetržitě. Ví o tom, že mu bylo dne 2. 12. 2024 vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění, proti kterému podal odvolání. O tom, že toto odvolání bylo zamítnuto a byla mu tak platně uložena povinnost vycestovat, nevěděl. Kdyby to věděl, tak by vycestoval. Nyní si je vědom, že se zde nachází neoprávněně. V roce 2007 se zde poznal se ženou, též cizinkou, jejíž dítě přijal za vlastní. Před dvěma lety se dozvěděl, že je hledaný pro neplacení alimentů. Byl také stíhán pro ublížení na zdraví, soud neproběhl. Za neplacení výživného byl 2 a půl měsíce ve vězení, propuštěn byl 10. 12. 2024. Do ČR přicestoval z důvodu, že zde má manželku. Nemá žádný majetek zde ani v Gruzii. Finanční prostředky si zajišťuje brigádně přes agenturu bez smlouvy. Nemá sjednáno zdravotní pojištění. K dotazu ohledně možného uložení zvláštních opatření žalobce sdělil, že bydlí na adrese X. K této adrese má vztah, bydlí zde jeho rodina. Kauci není schopen nabídnout. O azyl zde žádal před 20 lety, po vypuknutí války v Gruzii ale požádal o zastavení řízení a vrátil se do vlasti. Zatím nemá dostatečné finanční prostředky. Je ženatý. Manželka je státní příslušností ČR. Děti manželky s nimi žijí, ve vlasti má žalobce dvě dospělé dcery, s nimi ani jejich matkou však nežije. S rodinou v Gruzii je v pravidelném kontaktu. Má tam také matku. V ČR pečuje o manželku, která má rakovinu. Vycestování žalobce by bylo nepřiměřené vůči jeho manželce, která je nemocná. Sdílí domácnost s občanem ČR. Závazky zde nemá. Navštěvuje ale probační službu a platí výživné na výše uvedené dítě. Nebere léky ani žádné návykové látky. Gruzie je podle žalobce bezpečná země. Na výše uvedené adrese má označenou poštovní schránku. 9. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [(§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“)], při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 10. Podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění. 11. Podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění je policie povinna zohlednit případy nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin či jiných osob s dětmi. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem správního vyhoštění je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné. 12. K obecným námitkám žalobce ohledně porušení právních předpisů soud uvádí, že tuto jako důvodnou neposoudil. Žalobce pouze ve zcela obecné rovině poukázal na celou řadu právních ustanovení, která měla být porušena, ale nes