9 As 66/2023 — Nejvyšší správní soud

16 A 38/2025- 43 - text 5 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: V. S., nar. X, st. příslušník RF bytem X zastoupen advokátem Tomášem Verčimákem sídlem Dřevná 382/2, Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, Praha 7 za účasti : A. P., nar. X, st. příslušnice RF bytem X zastoupena advokátem Tomášem Verčimákem sídlem Dřevná 382/2, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2025, č. j. OAM-44670-28/DP-2022, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2025, č. j. OAM-44670-28/DP-2022, se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 15 270 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce, advokáta Mgr. Tomáše Verčimáka. III. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného o zamítnutí jeho žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia ze dne 31. 10. 2022 podle § 46 odst. 5 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. g) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a povolení k dlouhodobému pobytu mu nebylo uděleno. Jako důvod žalovaný uvedl existenci důvodného nebezpečí, že by žalobce při svém pobytu na území mohl ohrozit bezpečnost státu. Rozhodnutí žalovaného je opřeno o informaci bezpečnostních složek č. j. D 27/2025-OAM v režimu utajení (stupeň „důvěrné“), která dle žalovaného popisuje působení žadatele zejména v rámci jeho pracovního života, včetně zasazení do časového rámce, skutečnosti jsou popsány do detailu a působí tím věrohodně, a pokud jde o rozsah poskytnutých informací též přesvědčivě. Popisované jednání žalobce je také relevantní ve vztahu k důvodu tohoto rozhodnutí, kterým je nebezpečí, které žalobce představuje pro bezpečnost České republiky, neboť jeho jednání má směřovat přímo proti bezpečnostním zájmům České republiky, potažmo evropských států, a to mimo jiné i s přihlédnutím k současné geopolitické situaci, která tak pouze akcentuje bezpečnostní riziko, které žalobce představuje, respektive by při dlouhodobém pobytu na území mohl dle žalovaného představovat. Z obsahu utajované informace má vyplývat, že existuje důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost státu z důvodu jeho účasti na prosazování zájmů státní moci Ruské federace, které jsou v rozporu s bezpečnostními zájmy České republiky. 2. Jedná se o druhé rozhodnutí o žádosti žalobce. Předchozí rozhodnutí o zamítnutí žádosti z identického důvodu č. j. OAM-44670-16/DP-2022 bylo rozsudkem zdejšího soudu č. j. 5 A 12/2023 - 65 zrušeno, kasační stížnost žalovaného byla rozsudkem NSS č. j. 3 Azs 188/2023 – 53 zamítnuta. 3. V rozsudku č. j. 5 A 12/2023 – 65 soud konstatoval, že z utajovaných informací musí být zřejmé, jakým způsobem byly získány, aby si soud mohl utvořit představu o tom, zda odrážejí skutečný stav věcí a zda nejsou zcela či zčásti zkreslené, nebo smyšlené. V tomto ohledu tvrzení bezpečnostní složky v dané věci však dle soudu neobstálo. Bezpečnostní složka pouze uvedla, že použila určitý počet zdrojů a zhodnotila stupeň jejich spolehlivosti. Taková míra neurčitosti tvrzení však soudu neumožnila učinit si představu o věrohodnosti poskytnutých informací. Pokud si soud není schopen učinit žádnou představu o věrohodnosti poskytnutých informací, nemůže ani dospět k závěru, že žalovaný unesl důkazní břemeno ohledně prokázání naplnění skutkové podstaty § 9 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců a neslučitelnosti pobytu žalobce na území ČR se zájmy České republiky. Zjednodušeně řečeno, přijal-li by soud žalovaným předloženou informaci jako dostatečnou, musel by pouze „slepě“ věřit správním orgánům, čímž by nebyla naplněna výše zmíněna přezkumná funkce soudu. Skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá ve spisech oporu a vyžaduje zásadní doplnění. Příslušná bezpečnostní složka státu navíc v jí podané utajované informaci sama konstatovala, že již orgánům státu předala veškeré informace týkající se tohoto případu, které mohla, a že žádné další informace o svých zdrojích a metodách neposkytne, neboť by to ohrozilo její důležitý zájem. 4. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 3 Azs 188/2023 – 53 ke kasační stížnosti žalovaného obsahující kromě jiného námitku, že osoba, která je uváděna jako jeden ze zdrojů utajované informace, je určitelná a informace zpravodajské služby není vymyšlená, uvedl : Utajované informace by tak měly obsahovat popis zdroje získaných informací a způsobu jejich získání, včetně popisu okolností a důvodů, pro které má policie nebo zpravodajská služba uvedené informace za věrohodné. Smyslem a účelem soudní kontroly rozhodování na základě utajovaných informací je především zajistit, aby k tomu byly používány pouze informace skutečné a věrohodné a aby tyto informace poskytovaly dostatečně přesný a spolehlivý skutkový základ pro právní posouzení věci (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2020, č. j. 2 Azs 259/2019  28, či ze dne 22. 9. 2021, 1 Azs 153/2021  78). Otázka věrohodnosti a přesvědčivosti utajovaných informací je v rámci soudního přezkumu klíčová právě proto, že sám účastník řízení nemůže jejich obsahu dostatečně oponovat, například namítat, že uváděné skutečnosti se nestaly nebo probíhaly jinak. Soud je tak postaven do situace, v níž nahrazuje jinak běžné kontradiktorní schéma soudního řízení, přičemž o skutečnostech obsažených v utajované informaci sám nemá rovněž dostatečné povědomí (dokonce je má nižší než žalobce a původce utajované informace); v rámci soudního přezkumu musí ale aprobovat či zpochybnit věrohodnost a relevanci těchto skutečností. Nejvyšší správní soud po seznámení s obsahem utajované informace č. j. D 194/2022OAM (podklad předchozího rozhodnutí žalovaného) dospěl ke stejnému závěru jako městský soud, totiž že doložená informace nedostojí výše uvedeným požadavkům na posouzení její věrohodnosti, respektive že míra neurčitosti tvrzení zpravodajské služby soudům neumožňuje učinit si dostatečnou představu o věrohodnosti poskytnutých informací. Tento závěr nemůže zvrátit ani přesvědčení stěžovatele, že již povaha činnosti zpravodajské služby svědčí o věrohodnosti poskytnutých informací, a není zde důvod, proč by v tomto směru fabulovala. Nejvyšší správní soud již v minulosti uvedl, že „ani okolnost, že informaci poskytl orgán vytvořený za účelem potírání nejnebezpečnějších forem kriminality, nemůže být důvodem pro automatické přiznání atributů věrohodnosti, přesvědčivosti a relevance. Tyto atributy utajovaného podkladu musí posoudit nejprve správní orgány ve správním řízení a následně je povinen takovou úvahu učinit soud“ (rozsudek ze dne 12. 3. 2020, č. j. 1 Azs 330/2019  36). Ani skutečnost, že se mělo jednat o prosazování zájmů Ruské federace, jež v současné době čelí různým mezinárodním sankcím, nemůže samo o sobě postačovat jako důvod považovat utajovanou informaci za natolik závažnou, že se její odůvodnění může vymykat z judikatorně vymezených kritérií věrohodnosti. Kasační soud tak nemohl ověřit, zda její tvrzení spočívají na skutečných a pravděpodobně pravdivých informacích, a proto nutně dospěl ke shodnému závěru, jako městský soud, že žalovaná ve spolupráci se zpravodajskou službou neunesla své důkazní břemeno ohledně neslučitelnosti žalobcova povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia a jeho setrvání na území se zájmy České republiky. 5. Městský soud v Praze se znovu seznámil obsahem utajované informace a to jak s předchozí informací č. j. D 194/2022-OAM, tak i novou informací č. j. D 27/2025-OAM, a je nucen konstatovat, že kromě stylistické úpravy struktury informace je obsah předchozí i nové utajované informace v zásadě zcela identický. Přitom žalovaný na straně 10 rozhodnutí uvedl : Původce utajované informace však v reakci na výsledek soudního řízení utajovanou informaci přepracoval, respektive dle svých možností doplnil o popis zdrojů a způsob získání informací. Skutečnost, že zpravodajská služba v minulosti v rámci předchozích soudních řízení odmítla poskytnout další informace o svých zdrojích, je nyní irelevantní. Správní orgán považuje za podstatné, že dle jeho názoru byly zpravodajskou službou k utajované informaci doplněny její zdroje, což bylo také dle soudu hlavním nedostatkem utajované informace, pro který si nemohl učinit vlastní závěr o její věrohodnosti. Soud má za to, že tvrzení žalovaného o doplnění způsobu získání informací je v rozporu se skutečným obsahem informace. Nadále není zřejmé, jakým způsobem byla získána informace o prosazování zájmů Ruské federace žalobcem. Shodně lze vytknout tvrzení žalovaného o doplnění zdrojů informace. Zdroje obou informací jsou zcela totožné, přičemž nedostatek zdroje jako takového nebyl zřejmě důvodem předchozího zrušujícího rozhodnutí, jestliže zdroje informací byly dle soudu i v