16 A 50/2025 – Městský soud v Praze

16 A 50/2025- 25 - text 11 16 A 50/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: S. O., nar. X, státní příslušnost: Republika Uzbekistán, zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Štanglem, sídlem Zárubova 506/4, Praha 4, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 10. 2025, č. j. CPR-27255-3/ČJ-2025-930310-V237, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo částečně změněno rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, ze dne 5. 8. 2025, č. j. KRPA-136625-44/ČJ-2023-000022-SV, kterým bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) ve znění účinném do 30. 6. 2023 uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU v délce 1 rok. Počátek této doby byl stanoven od okamžiku, kdy uplyne doba stanová k vycestování. Současně podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla žalobci stanovena doba k vycestování do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Bylo konstatováno, že se na žalobce se nevztahují důvody znemožňující vycestování dle § 179 zákona o pobytu cizinců. Toto rozhodnutí bylo částečně změněno tak, že nově bylo uvedeno, že počátek doby zákazu vstupu na území členských států EU nastane od okamžiku, kdy žalobce vycestuje z území členských států EU. Ve zbylé části bylo rozhodnutí potvrzeno. 2. Žalobce namítl rozpor obou rozhodnutí s právními předpisy, a to s § 2 odst. 1 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, (dále jen „správní řád“), § 3 téhož zákona, § 68 odst. 3 téhož zákona a § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný podle žalobce nesprávně posoudil jeho odvolací námitky, neodstranil nezákonnost a nepřiměřenost prvoinstančního rozhodnutí. Správním orgánem nebyl náležitě zjištěn skutečný stav věci dle 3 správního řádu. Je povinností správního orgánu zjistit všechny rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu je ukládána povinnost. Správní orgán zjistil pouze okolnosti svědčící v žalobcův neprospěch. Žalovaný se nevypořádal s námitkou, že má žalobce v ČR zázemí. Má zde přítelkyni, pronajatý byt, bankovní účet, mnoho přátel a aktivit. Za takové situace nebylo možné po žalobci spravedlivě požadovat, aby se nevrátil na území ČR alespoň urovnat a případně ukončit své závazky. Dále žalobce namítal nepřiměřenost stanovené délky správního vyhoštění. Poukázal na fakt, že délka jeho nelegálního pobytu byla krátká, v řádu dnů, k čemuž odkázal na rozsudek zdejšího soudu č. j. 1 A 81/2016 – 22 ze dne 8. 12. 2016 a č. j. 1 A 100/2017 ze dne 11. 10. 2017. V souvislosti s touto námitkou žalobce namítl také porušení zásady legitimity očekávání a povinnosti, že rozhodnutí má odpovídat okolnostem případu. Uvedl, že se správním orgánem spolupracoval a má na území zcela zásadní vazby. Předchozí rozhodnutí mu bylo doručeno fikcí a nemohl tedy vědět, že již na území České republiky nemůže pobývat. S tím se správní orgán ve svém rozhodnutí nevypořádal. Délka správního vyhoštění představuje zásah do soukromého a rodinného života žalobce, s tímto se správní orgány rovněž dle něj nevypořádaly. Bylo na místě zohlednit žalobcův rodinný život na území ČR, délku jeho nelegálního pobytu, integraci a fakt, jaké má zázemí v zemi původu. K hodnocení přiměřenosti dopadů rozhodnutí žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2007, č. j. 1 As 38/2007 – 80 a rozsudek ze dne 22. 11. 2007, č. j. 1 As 39/2007 – 72. Žalobce se dopustil porušení právních předpisů pouze neoprávněným pobytem, správní orgány účelově zlehčovaly jeho integraci na území. Nehodnotily, že žalobce hovoří česky, má na zde přítelkyni, která je občankou ČR. Žalobce by také chtěl si co nejdříve požádat o pobytové oprávnění a vrátit se k pobytu na území ČR. Rozhodnutí představuje zcela nepřiměřený zásah. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 4. Ze správního spisu soud zjistil tyto skutečnosti. 5. Dle úředního záznamu ze dne 18. 4. 2023 se žalobce dostavil na cizineckou policii za účelem řešení svého pobytu. Předložil biometrický cestovní doklad Uzbekistánu. Následně bylo kontrolou zjištěno, že měl poslední vízum typu D platné od 16. 2. 2021 do 1. 5. 2021. Od té doby nevycestoval, přičemž jiné pobytové oprávnění nebylo nalezeno. 6. Součástí správního spisu je dále rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 23. 3. 2021, č. j. OAM-23248-13/ZM-2019, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty z důvodu, že na výzvu nepředložil všechny potřebné doklady. 7. Dne 18. 4. 2023 byl proveden výslech žalobce. Sdělil, že je zdráv. Do ČR přijel v roce 2017 za strýcem a za prací. Byl v X a v Y, kde pracoval na stavbách a jako tovární dělník. Adresu pobytu měl hlášenou v Z. V roce 2018 na dva měsíce vycestoval do vlasti. Od té doby zde byl nepřetržitě na základě zaměstnaneckých karet. K dotazu, že bylo zjištěno, že dne 23. 4. 2019 žádal o dlouhodobý pobyt v podobě zaměstnanecké karty, kdy o této bylo rozhodnuto dne 23. 3. 2021, žalobce sdělil, že výsledek tohoto řízení neznal, dopis mu byl zřejmě doručován v době, kdy nebyl přítomen na nahlášené adrese on ani strýc. Správní orgán I. st. žalobci dále sdělil, že mu bylo uděleno vízum s platností od 16. 2. 2021 do 1. 5. 2021, vzhledem k výsledku zmíněného řízení však pozbylo platnosti v den právní moci, tj. dne 23. 3. 2021. K tomu žalobce zopakoval, že dané vzniklo tím, že mu bylo rozhodnutí doručeno v době nepřítomnosti, kdy o něm nevěděl, je si vědom toho, že zde je nelegálně. Proto nevycestoval. V ČR nemá žádný majetek a nenavštěvuje lékaře. O azyl nežádal. Má finanční prostředky na pobyt i na vycestování. Je svobodný a bezdětný. Na území ČR má partnerku, se kterou jsou asi 6 měsíců, ale nežijí spolu. Je to Češka. Ve vlasti má žalobce rodiče a bratry. S rodinou není v kontaktu, nemají dobré vztahy. V ČR má jen strýce. Vycestování by bylo nepřiměřené vůči jeho přítelkyni, pokud by s ním odjela do Uzbekistánu, tak by neměli kde být. Nemá zde žádné závazky, trestnou činnost nepáchal. V návratu do vlasti mu nic nebrání, nic mu tam nehrozí, nemá ale dobré vztahy s rodinou. Vycestuje dobrovolně, nemá zde žádné společenské ani kulturní vazby. 8. Dne 13. 6. 2023 byl proveden výslech svědka – partnerky žalobce ta uvedla, že žalobce zná od prosince roku 2022, od té doby spolu tráví víkendy, kdy jsou u ní, jinak žalobce jezdí do místa svého bydliště, kde pracuje různě po rychlých občerstveních. Plánují společnou budoucnost, uvažují o sestěhování se, partnerka má dceru, od které nemůže odjet, proto nemůže jezdit ona za žalobcem. Dcera má žalobce ráda. V případě vycestování žalobce do Uzbekistánu by s ním partnerka odjet nemohla kvůli dceři, práci a rodině. 9. Součástí správního spisu je dále závazné stanovisko ze dne 16. 6. 2023, ev. č. ZS56120 se závěrem, že vycestování žalobce do Uzbekistánu je možné. 10. Dne 10. 2. 2024 bylo žalobci rozhodnutím správního orgánu I. st. č. j. KRPA-136625-19/ČJ-2023-000022-SV, uloženo správní vyhoštění na dobu jeden rok. 11. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém právní zástupce mj. vytkl, že se správní orgán nezabýval vztahem žalobce s jeho druhem. 12. Jak dále plyne ze správního spisu, bylo dne 18. 6. 2024 vydáno rozhodnutí žalovaného, kdy žalovaný prvostupňové rozhodnutí zrušil a vrátil věc správnímu orgánu I. st. k novému projednání, a to z důvodu, že se jednalo o řízení zahájené podle zákona o pobytu cizinců ve znění do 30. 6. 2023, kdy v této době ještě nebylo v zákoně ustanovení § 170 odst. 7, přičemž bylo dle žalovaného potřebné vyřešit vztah žalobce s jeho druhem. 13. Ve správním spise je dále obsažena výzva ze dne 19. 7. 2024, kterou byl žalobce informován, že v jeho případě byly zjištěny nové informace týkající se jeho druha, přičemž byl vyzván k doložení souvisejících skutečností. Na výzvu žalobce reagoval sdělením, že je stále ve vztahu s dříve zmiňovanou partnerkou a s druhem, o kterém hovořil správní orgán, nikdy v žádném vtahu nebyl. Informace o druhovi byla pouze omylem součástí odvolání. 14. Dne 24. 6. 2025 byl žalobce a jeho družka jako svědkyně předvolání k výslechu. 15. Dne 17. 7. 2025 se konaly tyto výslechy. Partnerka žalobce sdělila, že se s žalobcem zná od prosince roku 2022, vídají se asi jednou měsíčně, kdy za ní žalobce přijede na víkend. Pracuje a bydlí v T, přítel bydlí v X, kde má nahlášenou adresu, jinak se zdržuje v Y, pracuje na brigádách jako security. Partnerka sdělila, že společnou budoucnost neplánují, s dcerou má partner dobrý vztah. Vycestování žalobce by pro ni nic neznamenalo, bylo by jí to líto, ale nešlo by o zásah do jejího rodinného života. S žalobcem by určitě nika