16 A 53/2025 – Městský soud v Praze

16 A 53/2025- 27 - text 8 16 A 53/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: T. T. T., nar. , státní příslušnost: Vietnamská socialistická republika, zastoupen advokátem Mgr. Petrem Škopkem, sídlem Dukelských hrdinů 59/II, Rakovník, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2025, č. j. MV-115238-6/OAM-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Přijímacího střediska cizinců Zastávka, č. j. CPR-4629-24/ČJ-2025-931200-SV, ze dne 28. 6. 2025, které bylo potvrzeno a kterým bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 a 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, (dále též „smluvní státy“) v délce tří let. Dále bylo uvedeno, že tato doba začne běžet po vycestování žalobce z uvedeného území. Nebude-li postupováno podle § 128 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, stanovila se současně v souladu s § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, v návaznosti na § 118 odst. 3 téhož zákona, doba k vycestování z území členských států EU a smluvních států do země státního občanství žalobce nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat, nebo která ho přijme, do 30 ti dnů po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí nebo od okamžiku, kdy žalobce pozbude postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany a toto rozhodnutí bude pravomocné. 2. Žalobce namítl, že výrok napadeného rozhodnutí odporuje § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců, resp. § 119a odst. 2 tohoto zákona. Správní orgány nesprávně posoudily zjištěný skutkový stav, rozhodnutí je v rozporu s § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, (dále jen „správní řád“). Žalovaný argumentoval tím, že pokud se týká dopadu uloženého správního vyhoštění do soukromého života žalobce, tak, že žalobce sdělil, že v ČR nemá žádné aktivity, sportovní, kulturní a společenské vazby, majetek ani závazky, českému jazyku v mluvené ani psané formě nerozumí. Pokud se týká v odvolání zmíněného pana X, z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že se jedná o krajana, který poskytuje ubytování vietnamským státním občanům, a poradil žalobci požádat na území ČR o mezinárodní ochranu. Žalovaný dále zmínil, že žalobce vypověděl, že na území ČR ani EU nemá žádnou osobu, kvůli které by ukončení jeho pobytu na území bylo z hlediska zásahu do soukromého života nepřiměřené. Dle žalovaného je zřejmé, že u žalobce nelze hovořit o žádné míře integrace na území ČR ani o jeho odcizení vůči zemi jeho státní příslušnosti. Dle žalobce nebyla právní otázka přiměřenosti dopadu předmětného rozhodnutí do soukromého života správně posouzena. Ustanovení § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců obsahuje pouze demonstrativní výčet kritérií. Žalovaný nevzal při svém rozhodování v úvahu další relevantní hlediska. Žalovaný nepřihlédl ke skutečnosti, že na území České republiky žalobce pobývá od března roku 2020, přičemž za více než pět let musel nutně navázat hlubší vazby a vztahy s lidmi žijícími na území ČR, byť s ohledem na neznalost češtiny především v rámci vietnamské komunity (mj. s žalobcem zmiňovaným X). Tuto skutečnost žalobce považuje za notorietu, kterou není nutné prokazovat. 3. Dále žalobce namítl, že výrok napadeného rozhodnutí odporuje § 179 zákona o pobytu cizinců. Žalobce má za to, že v rozporu s § 3 správního řádu, resp. § 50 odst. 3 správního řádu, správní orgán I. stupně, resp. žalovaný, náležitě nezjistil skutkový stav a dospěl k nesprávným skutkovým závěrům. Žalovaný zdůraznil, že žalobce v průběhu správního řízení popsal svou situaci a bylo zjištěno, že jeho potíže nijak nesouvisí s důvody předpokládanými tvůrci ochranných opatření upravených v ustanovení § 179 zákona o pobytu cizinců, resp. dle čl. 2 až 6 Úmluvy. Dle žalovaného na tomto zjištění nic nemění ani to, že žalobce v protokolu o výslechu zmínil, že se v letech 2018-2019 zúčastnil (nespecifikovaného počtu) manifestací proti vlivu zamýšlených staveb továren, přičemž mu bylo ze strany policie vyhrožováno zadržením. Dále žalovaný akcentoval, že žalobce nebyl vietnamskými státními orgány ani před opuštěním vlasti v roce 2020 jakkoliv postižen, vycestoval z Vietnamu legálně a bez jakýchkoli problémů. Navíc žalobce v rámci správního řízení do protokolu sám sdělil, že není politicky aktivní a pokud mu bude uloženo správní vyhoštění, vycestuje dobrovolně. Dle žalobce při zjišťování okolností, jež by mohly nasvědčovat důvodným obavám o hrozícím skutečném nebezpečí pro žalobce v případě jeho vrácení do domovského státu ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců, měl správní orgán I. stupně svými doplňujícími otázkami při výslechu žalobce podrobněji zjistit skutkový stav. Správní orgán I. stupně měl zjistit podrobnosti o manifestacích, počtu účastí žalobce na nich, počtu účastníků, zda někteří byli státními orgány postihováni a jakým způsobem apod. Poukázal k tomu na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 66/2008 - 70 ze dne 30. 9. 2008, byť se týká správního řízení o udělení mezinárodní ochrany. 4. Žalobce je dále přesvědčen o tom, že výrok napadeného rozhodnutí odporuje § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 a 4 zákona o pobytu cizinců. Uložená doba správního vyhoštění ve výměře tří let, vzhledem k závažnosti protiprávního jednání žalobce a dalším okolnostem případu, je podle žalobce neadekvátní. Žalobce si je vědom závažnosti svého protiprávního jednání (nelegální vstup na území ČR a nelegální pobyt bez platného cestovního dokladu a bez platného oprávnění k pobytu), je zde ale polehčující okolnost, že během bezmála více než pěti let, co v ČR žije, nikdy nebyl stíhán pro trestný čin ani projednáván pro přestupek. Dle žalobce mu rovněž polehčuje, že se sám rozhodl přihlásit státním úřadům dne 31.1.2025, aniž byl např. zadržen při kontrole totožnosti. 5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 6. Ze správního spisu soud zjistil tyto skutečnosti. 7. Dle úředního záznamu ze dne 31. 1. 2025 se žalobce téhož dne dostavil do PSC Zastávka, kde požádal o udělení mezinárodní ochrany. Nepředložil žádný doklad totožnosti ani žádné oprávnění k pobytu. 8. Při výslechu dne 4. 2. 2025 žalobce uvedl, že jeho poslední bydliště bylo ve Vietnamu v jeho rodinném domě, bydlí tam jeho manželka a děti. Rodiče bydlí ve stejné vesnici, pouze v jiném domě. Je ženatý a má dva syny nar. 2016 a 2019. Cestovní doklad měl při cestě z Vietnamu, odevzdal jej ale v Rumunsku převaděči a nedostal jej ani přes žádost zatím zpět. Z Vietnamu cestoval 17. 2. 2020 do Rumunska, opatřil si za tím účelem rumunské pracovní vízum. Platnost víza byla 3 měsíce, žalobce jej již neprodlužoval, protože v Rumunsku byla velmi nízká mzda a nemohl tak splatit dluhy, kdy si půjčil prostředky ve vlasti na cestu z Vietnamu. Po měsíčním pobytu v Rumunsku tak odjel na doporučení krajanů do ČR, a to v kamionu za pomoci převaděče. Cestovní doklad mu nebyl vrácen. V ČR vystoupil nedaleko od Prahy a zkusil najít zaměstnání v Sapě, což se mu ale nepodařilo. Bydlel u kamaráda. Asi za dva dny našel práci, kdy pracoval na různých místech ČR na stavbách. Od příjezdu do ČR (9. 3. 2020) neměl pevné místo k bydlení, protože v rámci zaměstnání se pohyboval na různých místech. O azyl požádal na radu krajana. Převaděče sehnal přes internet, zaplatil jim v hotovosti. K dotazu, proč cestoval nelegálně, když měl převaděč jeho cestovní doklad s vízem, uvedl, že nevěděl, co může dělat, tak zkusil tuto cestu. Do ČR přijel nelegálně bez povolení a dokladu. V ČR pracoval na stavbách. V jiné zemi o azyl nežádal, a to ani v Rumunsku, neboť o této možnosti nevěděl. Je si vědom nelegálního pobytu. K dotazu, zda měl ve vlasti nějaké problémy se státními orgány, sdělil, že v roce 2018 – 2019 se účastnil manifestací ohledně životního prostředí, byl proti stavění továren. Policií mu bylo vyhrožováno, že bude zadržen, protože jednal proti vládě. Zadržen však nebyl a ani nedostal žádný trest. Politicky aktivní není. V ČR ani EU není žádná osoba, vůči které by vycestování žalobce bylo nepřiměřené. K dotazu, čeho se obává při cestě zpět do vlasti, uvedl, že zatím neví, ale chtěl by splatit dluh. Neví, zda se bude něco dít ze strany vietnamské policie. Má se kam vrátit, má ve Vietnamu manželku, děti a rodiče. Pokud bude pracovat, tak má dostatečné finanční prostředky k pobytu i na vycestování. Zdravotní pojištění nemá sjednáno. Jeho zdravotní stav je dobrý, lékaře nenavštěvuje. V ČR nemá žádné vazby. Nepáchal zde žádnou trestnou činnost. Při návratu do Vietnamu mu nehrozí ohrožení života, mučení an