2 Ads 9/2003 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 16/2023- 111 - text 14 16 Ad 16/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobkyně: N. R., bytem, právně zastoupena advokátkou JUDr. Anitou Pešulovou, sídlem Rumunská 1798/1, Praha 2, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 1292/25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 5. 2023, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 24. 5. 2023, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 19 529,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně JUDr. Anity Pešulové, advokátky. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 12. 2022, č. j. X, které bylo potvrzeno a kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní důchod. 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že nesouhlasí s posouzením svého zdravotního stavu. Zmínila, že žalovaná v napadeném rozhodnutím odkázala na posudek z námitkového řízení ze dne 14. 4. 2023, ze kterého vyplývá, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně bylo shledáno zdravotní postižení uvedené v kapitole V (duševní poruchy a poruchy chování), položce 4c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity č. 359/2009 Sb., (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), procentní míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30 - 45 %. Lékař uvedl, že po stránce komunikace s PSSZ a návštěv žalobkyně v četných ordinacích nelze konstatovat značně sníženou úroveň sociálního fungování. Proto nelze psychickou poruchu hodnotit vyšší taxací než 30 %. K doloženým lékařským zprávám z revmatologie uvedl, že je považuje účelově za nadhodnocené. Obtíže uváděné žalobkyní označil za nepotvrzené. Žalobkyně namítá, že posudek je nedostatečný. Byl vypracovaný v rozporu s doloženou zdravotní dokumentací. Lékař neposuzoval zdravotní stav žalobkyně, ale vyjadřoval se k tomu, jak žalobkyně navštěvuje ordinace a hodnotil, jak jedná s PSSZ. Tyto skutečnosti nepatří mezi hodnotící hlediska. Posudek je neobjektivní, zavádějící a zlehčující zdravotní obtíže žalobkyně. Pokud měl posudkový lékař nějaké nejasnosti ohledně předložené zdravotní dokumentace, měl vyzvat ošetřující lékařku k doplnění nebo vysvětlení. Nařčení z toho, že je zdravotní stav žalobkyně nadhodnocený, bez dalších zjištěných skutečností, snižuje objektivitu posudku. Posudek byl dle žalobkyně vypracován v rozporu s vyhláškou a v ní uvedených kritérií pro posouzení. Lékař požadavkům pro posouzení dle vyhlášky nedostál. Jednotlivé skutečnosti zjištěné z lékařské dokumentace nekvalifikoval podle příslušných hledisek a nepřiřadil k nim hodnocení, v jaké míře se odlišují od normy. Součástí posudkového zhodnocení je sice shrnutí posudkově významných lékařských nálezů a zpráv, avšak v samotném posudkovém zhodnocení, nečinil z těchto informací lékař žádné závěry, data z lékařských zpráv jsou pouze opsána, aniž by k nim bylo přidáno jakékoliv vysvětlení. Žalobkyně nesouhlasí ani se závěrem, že její obtíže způsobené revmatickou artitidou nesnižují její schopnost a nelze ji považovat za invalidizující. I tento závěr lékaře je v rozporu s předloženými lékařskými zprávami. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Názor žalobkyně je dle ní v rozporu s údaji uvedenými v posudku. Lékař žalované podrobně rozvedl jednotlivé lékařské zprávy, které hodnotil v souladu s posudkovými zásadami dle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. V textu vysvětluje, co je středně těžká depresivní fáze, jak se posudkově hodnotí, a z jakého důvodu ji hodnotí dolní procentní hranicí rozmezí příslušné položky. Pro dokreslení malé závažnosti duševní poruchy žalobkyně uvádí další skutečnosti, které svědčí pro to, že její deprese nemohou být natolik závažné, nakolik se objektivně projevují v běžném životě a jednání žalobkyně. Posudek žalované v žádném případě nezlehčuje zdravotní potíže žalobkyně, pouze je posudkově medicínsky vyhodnocuje. Lékař se pozastavil nad rozpory ve vyšetření na ambulanci revmatologie dne 11. 1. 2023, která uvádí jiné, objektivně zjištěné skutečnosti, na rozdíl od pozdější zprávy ze dne 22. 3. 2023, v níž se uvádí, že se jedná pouze o telefonickou konzultaci, nikoliv o nové objektivní vyšetření v přítomnosti žalobkyně, tato zpráva cituje jiné, závažnější zjištění, než které jsou v původní zprávě uvedeny. Vzhledem k volnému hodnocení důkazů posuzující lékař vysvětluje, z jakého důvodu využívá k hodnocení zdravotního stavu a pracovní schopnosti zprávu ze dne 11. 1. 2023, nikoliv pozdější zprávu ze dne 22. 3. 2023, která byla sepsána pouze na základě telefonického hovoru. Žalovaná se neztotožnila s tvrzením žalobkyně, že posuzující lékař pouze opsal data z lékařských zpráv. Lékař netvrdí, že obtíže žalobkyně způsobené revmatoidní artritidou nesnižují její pracovní schopnost, pouze upozorňuje, že diagnóza revmatoidní artritidy nebyla dle zprávy ze dne 11. 1. 2023 dosud potvrzena, jedná se pouze o podezření a žalobkyně je léčena pro polyarthralgie s převážně subjektivními příznaky, které neodpovídají zjištěnému objektivnímu stavu. 4. Posudek PK MPSV v Praze nelze dle žalované pokládat za správný, úplný a přesvědčivý. Jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla určena středně těžká depresivní fáze u osobnosti akcentované, emočně nestabilní. Posudkově hodnocena shodně s posudkem žalované - dle kapitoly V, položky 4c), přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pokles pracovní schopnosti však je na rozdíl od posudku ČSSZ hodnocen horní procentní hranicí zde uvedeného rozmezí 30 - 45 %, tj. 45 %. Tato horní procentní hranice byla ve smyslu § 3 vyhlášky z důvodu dalších zdravotních postižení navýšena o další 5 % na konečných 50 % poklesu pracovní schopnosti. Dle žalované na rozdíl od posudku žalované ze dne 14. 4. 2023, který se podrobně zabývá hodnocením jednotlivých zpráv a vysvětluje, z jakého důvodu posudkově hodnotí jednotlivé skutečnosti, posudkové zhodnocení v posudku PK se omezuje pouze na citaci lékařských zpráv a subjektivní potíže žalobkyně. Posudkový závěr vůbec neuvádí, z jakého důvodu se přiklání k hodnocení středně těžké depresivní fáze horní procentní hranicí rozmezí příslušné položky, pouze konstatuje, že ji hodnotí rozdílně od posudku žalované. Přitom žalobkyně ještě v r. 2021 neužívala léky na deprese pravidelně (rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 13 Ad 40/2020- 67) a rozhodující příčinou DNZS byla onemocnění pohybového aparátu, nikoliv onemocnění duševní, přičemž její zdravotní stav se od té doby zásadněji nezměnil. Argument, že v PK příseděla odbornice v oboru psychiatrie, která žalobkyni vyšetřila při jednání, je irelevantní, neboť jednorázové vyšetření bez dlouhodobějšího sledování, bez provedení dalších objektivizujících důkazů, např. provedení objektivizujících psychiatrických a psychologických testů, je oproti dlouhodobému sledování na psychiatrické ambulanci neprůkazné a v zásadě nahodilé. Navýšení horní procentní hranice rozmezí příslušné položky o dalších 5 % bylo vysvětleno tendenčně, bez bližšího vysvětlení až hrubě neodborně, hodnocení dalších zdravotních postižení při malém dopadu psychických potíží na pracovní schopnost mělo být zahrnuto v základní sazbě poklesu pracovní schopnosti. Žalovaná proto navrhla vyhotovení srovnávacího posudku. 5. V replice žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s uvedeným závěrem žalované. Poukázala na to, že ani žalovaná nemá odborné znalosti a je vázaná závěry, které učiní lékaři posudkové služby. PK MPSV ve vztahu k soudu vystupuje spíš v roli blížící se znaleckému orgánu. Recenze posudku LPS přísluší posudkové komisi, nikoliv žalované, tedy pověřené úřednici, která nemá potřebné vzdělání. Žalovaná jako správní orgán v jiných případech zdůrazňuje, že zásadní pro daná řízení jsou zákonná ustanovení § 5 odst. 1 písm. i) a § 8 odst. 9 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Zdůrazňuje, že posouzení zdravotního stavu je otázkou vyžadující odborných znalostí, v důsledku čehož je vázána názorem posudkových lékařů. V nyní projednávané věci však polemizuje s posudkovým zhodnocením. Žalobkyně považuje posudek PK MPSV za úplný a dostatečně odůvodněný. Požadavky na kvalitativní stránku posudku jsou stanoveny judikaturou Nejvyššího správního soudu, např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2019 č.j. 8 Ads 138/2017-40. Komise rozhodovala v řádném složení, vycházela ze zdravotní dokumentace, kterou shledala dostatečnou, ze zpráv předložených žalobkyní a provedla její vyšetření při jednání, čímž vyhověla její námitce. Posudková komise potvrdila závěry prvostupňového i námitkového posudku, hodnotila shodně, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je postižení uvedené v kapitole V, položce 4c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Na rozdíl od předchozích posudků však komise shledala důvody k aplikaci § 3 odst. 2 vyhlášky a k nav