16 Ad 22/2024 – Městský soud v Praze

16 Ad 22/2024- 67 - text 11 16 Ad 22/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobkyně: Bc. M. D., bytem X, právně zastoupené JUDr. Barborou Steinlauf, MA, Ph.D., advokátkou, sídlem Fetrovská 893/29, Praha 6, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 1292/25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 5. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž bylo rozhodnuto o tom, že rozhodnutí žalované č. j. X ze dne 4. 3. 2024 se ruší a řízení se zastavuje, přičemž bylo zároveň konstatováno, že žalobkyni nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. 2. V žalobě namítla nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaná dle žalobkyně nesprávně zjistila její zdravotní stav, neměla k dispozici kompletní lékařskou dokumentaci. Skutkový stav byl zjištěn v rozporu se zásadou dle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, (dále jen „správní řád“). Žalobkyně má za to, že z odůvodnění žalované vyplývá, že žalovaná v námitkovém řízení nepřihlédla k aktuální zdravotnické dokumentaci žalobkyně, kterou zaslala praktická lékařka, MUDr. X, a své rozhodnutí opřela o neúplnou zdravotnickou dokumentaci z let 2022 – 2023. Dokumentace byla praktickou lékařkou zaslána do datové schránky Územní správy sociálního zabezpečení, namísto České správy sociálního zabezpečení. Tento nedostatek nemůže dle žalobkyně vyústit v nesprávné posouzení jejího zdravotního stavu. Žalobkyně měla za to, že k odeslání relevantní zdravotnické dokumentace žalované došlo. 3. Žalobkyně má za to, že její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se zhoršil natolik, že dosahuje invalidity III. stupně. Posudek o invaliditě v námitkovém řízení neodpovídá skutečným omezením žalobkyně v její pracovní schopnosti i v ostatních běžných aktivitách. Žalobkyně není způsobilá v žádné míře pracovat, neboť neustále trpí jednak bolestmi a jednak projevy úzkostné poruchy. Pro akutní potíže spojené s její psychiatrickou diagnózou a se souvisejícími komorbiditami byla během let 2023 a 2024 osmkrát hospitalizována. Z aktuálního vyjádření (ze dne 21. 4. 2024) registrující praktické lékařky žalobkyně vyplývá odborné zjištění o tom, že celkové množství nálezů bylo k danému dni 87 ambul. vyšetření a hospitalizací. V roce 2023, od 20. 1. 2023 do 31. 3. 2024, byla žalobkyně hospitalizována 8x v délce 123 dnů, z toho 92 dnů v psychiatrických zařízeních nebo centrech duševního zdraví. Od porodu dcery 13. 3. 2021 došlo k prohloubení depresí, stavů úzkosti až panické ataky, uváděny bolesti kloubů a svalů, parestezie končetin, pálení a svědění kůže, bolesti břicha, bolesti hlavy, pocity nesoustředění, zažívací obtíže. Je v trvalé péči na psychiatrii a neurologii, gastroenterologii, alergologii, imunologii, urologii, gynekologii a poslední 2 roky opakované hospitalizace na psychiatrii. Vyzkoušela 20 druhů antidepresiv, bez účinku a s celou řadou vedlejších účinků, které vedou dle jejího vyjádření až k suicidiálním myšlenkám. Udává naprosté vyčerpání. Lékařka vyjádřila názor, že většina problémů žalobkyně vychází z psychiatrické diagnózy a není zde velká naděje na zlepšení. Lékařský posudek je v řízení o přiznání invalidního důchodu stěžejním důkazem, musí dostát zákonným požadavkům. Ty spočívají především ve zhodnocení toho, jak se zdravotní stav posuzované osoby liší od zdravého člověka a v jakých ohledech zdravotní stav posuzovaného omezuje především jeho pracovní schopnost (rozsudek NSS ze dne 23. 3. 2017, č. j. 2 Ads 17/2017 – 15). Toto posouzení musí posudkový lékař provést na základě úplné zdravotnické dokumentace. Dále žalobkyně odkázala na závěry rozhodnutí NSS ze dne 14. 12. 2017, č. j. 5 Ads 158/2016 – 57. Žalovaná nezměnila pokles pracovní schopnosti u žalobkyně a stanovila pokles dle kapitoly V, položky 1c (pokles o 35 – 49%). Vzhledem k projevům více zdravotních postižení pak zvýšila míru poklesu pracovní schopnost u žalobkyně o deset procentních bodů, tedy v důsledku na 55 %, což odpovídá II. stupni invalidity. Žalobkyně má za to, že z aktuální zdravotnické dokumentace její praktické lékařky vyplývá, že pokles pracovní schopnosti se rovná zvlášť těžkému postižení podle položky 1e) kap. V přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, a tedy III. stupni invalidity. V důsledku intenzivních projevů potíží spojených s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, podstupování náročné léčby a opakujících se hospitalizací, je žalobkyně výrazně omezena ve všech aktivitách včetně schopnosti vykonávat zaměstnání. Dle závěrů praktické lékařky žalobkyně navíc nezabírá žádná léčby klasickými antidepresivy a nelze očekávat zlepšení. 4. Žalovaná navrhla vyhotovení posudku u posudkové komise MPSV a zamítnutí žaloby. Poukázala na posudek z námitkového řízení ze dne 14. 5. 2024, podle kterého stav žalobkyně dosahoval invalidity druhého stupně. Posuzující lékařka v posudku mj. uvedla, že do datové schrány právního zástupce byla zaslána informace o zahájení řízení s informací, že lze doručit případné nové lékařské nálezy, a to na adresu IZPS do 30 dnů od doručení žádosti s tím, že k podkladům dodaným později, se nepřihlíží. Lhůta skončila dne 10. 5. 2024, přičemž do té doby nebyly předloženy žádné nové skutečnosti. 5. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 6. Žalobkyně požádala o invalidní důchod 7. 12. 2011. 7. Následně jí byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně (dle posudku ze dne 3. 10. 2014 bylo rozhodujícím zdravotním postižením postižení dle kapitoly V, položky 4c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), míra poklesu pracovní schopnosti stanovena 50 %). 8. Dále dle posudku ze dne 17. 10. 2016 bylo rozhodné postižení dle kapitoly V, položky 4c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, míra poklesu pracovní schopnosti 55 %). 9. V prosinci 2017 konstatována invalidita třetího stupně. Posudek ze dne 12. 12. 2017 stanovil jako rozhodné onemocnění postižení dle kapitoly V, položky 5d) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, míra poklesu pracovní schopnosti 70 %. 10. V roce 2020 byla invalidita opět snížena na druhý stupeň (posudek ze dne 29. 1. 2020 uvedl jako rozhodné postižení postižení dle kapitoly III, oddílu A, položky 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, míra poklesu pracovní schopnosti 50 %). 11. Dle posudku ze dne 22. 4. 2022 bylo rozhodující postižení dle kapitoly V, položky 7b) přílohy, míra poklesu pracovní schopnosti 50 %, šlo o invaliditu druhého stupně. 12. Posudkem o invaliditě ze dne 12. 10. 2023 bylo shledáno, že stav žalobkyně již neodpovídá invaliditě druhého stupně, ale pouze prvního stupně, datum změny od 12. 10. 2023, datum platnosti posudku do 31. 10. 2024. Jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu uvedeno zdravotní postižení dle kapitoly V, položky 5c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena 35 %. 13. Na podkladě tohoto posudku byl žalobkyni invalidní důchod snížen. 14. Dle posudku z námitkového řízení ze dne 14. 5. 2024 byla žalobkyně nadále invalidní ve druhém stupni invalidity, datum změny stavu 29. 1. 2020. Datum platnosti posudku do 31. 5. 2026. Jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu uvedeno zdravotní postižení dle kapitoly V, položky 1c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena 45 %, přičemž byla navýšena ještě o 10 % na celkových 55 %. 15. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. 16. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, (dále též „ZDP“) pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. 17. Podle § 39 odst. 2 ZDP jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 18. Podle § 39 odst. 3 ZDP pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouh