7 Afs 102/2007 — Nejvyšší správní soud

17 A 57/2024- 30 - text  6 17 A 57/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: proti žalované: Mgr. J. H. bytem X Česká advokátní komora se sídlem Národní třída 16, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 4. 2024, č. j. 10.01-000136/24-0003, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaná rozhodla o jeho žádosti o určení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby ze dne 26. 2. 2024 tak, že dle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, advokáta neurčila, neboť dospěla k závěru, že šlo o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva dle § 18c odst. 5 zákona o advokacii. 2. Předmětem žádosti byl úmysl žalobce brojit ústavní stížností proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 12. 2023, č. j. 12 Co 305/2023-80 (dále jen „usnesení odvolacího soudu“), vydané ve věci žalobce proti žalovanému Vodafone Czech Republic, a.s. (dále jen „Vodafone“), o 1 861 Kč s příslušenstvím, kterým bylo odmítnuto odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 14. 6. 2023, č. j. 15 C 119/2022-64 (dále jen „prvostupňový rozsudek“), pro nepřípustnost. Žádost byla odůvodněna tím, že usnesení odvolacího soudu nebylo doručeno žalobci z datové schránky odvolacího soudu, nýbrž z datové schránky prvostupňového soudu, a to bez povinné konverzní doložky. To způsobuje neplatnost a neúčinnost usnesení odvolacího soudu, a to vzhledem k již zahájeným krokům soudního exekutora k vymožení povinnosti uložené prvostupňovým rozsudkem. 3. Prvostupňový rozsudek výrokem I. uložil žalobci povinnost zaplatit Vodafone částku 1 861 Kč a v částce 360 Kč návrh společnosti Vodafone zamítl, čímž byla nahrazena rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu. Výrokem II. zamítl prvostupňový rozsudek část žaloby, v níž se žalobce po žalovaném domáhal náhrady škody ve výši 1 756 Kč. Výrokem III. prvostupňový rozsudek uložil žalobci povinnost zaplatit Vodafone náhradu nákladů řízení ve výši 18 102 Kč. Jak nárok Vodafone, tak vzájemný nárok žalobce jsou bagatelní věci, proto byl subsidiárně aplikován § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a odvolání bylo tudíž dle usnesení odvolacího soudu nepřípustné. II. Obsah žaloby 4. Žalobce v žalobě namítal, že prvostupňový soud na základě zjevné libovůle „odmítl“ žalobcův protinávrh na započtení náhrady nemajetkové újmy ve výši 485 488 Kč, která mu měla vzniknout v důsledku praktik Vodafone spočívajících v opakovaném a dlouhodobém zasílání písemných a SMS hrozeb exekucí s úmyslem domoci se úhrady protiprávně požadované částky 6 388,41 Kč. Prvostupňový soud taktéž na základě libovůle „odmítl“ i další protinávrh žalobce na započtení náhrady škody ve výši 1 756 Kč, která žalobci vznikla v důsledku tvrzeného protiprávního vypovězení smlouvy o poskytování internetového připojení za zvýhodněných podmínek ze dne 13. 3. 2013, na dobu určitou 2 let, která byla prodloužena dne 13. 3. 2015 na další 2 roky, v jehož důsledku musel žalobce uzavřít jinou smlouvu na dražší internetové připojení poskytované jiným poskytovatelem. S ohledem na protinároky žalobce se nemohlo jednat o bagatelní částky. Žalobce měl za to, že bylo hrubě porušeno jeho ústavní právo na spravedlivý proces a spravedlivé rozhodnutí, což zapříčinilo exekuční vymáhání uložených povinností. 5. Dále žalobce rozporoval zákonnost způsobu doručení usnesení odvolacího soudu prostřednictvím prvostupňového soudu. Žalobce uvedl, že k přeposlání datové zprávy lze přistoupit pouze dvěma způsoby: buďto přeposláním datové zprávy prostřednictvím informačního systému datových schránek (dále jen „ISDS“) v nepozměněné podobě, nebo přeposílající požádá konverzní autoritu o provedení konverze digitalizovaného souboru, která ověří, že datová zpráva byla neporušena a prošla skrze ISDS, poté provede konverzi přiložených digitálních souborů, obsažených v datové zprávě, uvede datum konverze a další údaje, a teprve takto zkonvertovaný soubor spolu s konverzní doložkou lze přeposlat prostřednictvím ISDS. Ani jeden z těchto způsobů nebyl prvostupňovým soudem dodržen. Přiložením elektronického podpisu přitom nelze nahradit ověření a prokázání skutečnosti, že rozhodnutí o odvolání prošlo skrze ISDS mezi odvolacím a prvostupňovým soudem. Žalobce proto vyjádřil obavy, že v tomto případě bylo usnesení odvolacího soudu podvrhem. III. Vyjádření žalované k podané žalobě 6. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaná setrvala na stanovisku uvedeném v napadeném rozhodnutí a navrhla, aby soud žalobu pro nedůvodnost zamítl. 7. Žalovaná odkázala na znění § 18c odst. 5 zákona o advokacii, na němž je napadené rozhodnutí postaveno. Žalovaná musí u každé žádosti o určení advokáta zkoumat naplnění zákonných podmínek dle § 18c zákona o advokacii a za tímto účelem provádí správní uvážení. Žádost žalobce nesplnila všechny podmínky daného ustanovení, a proto nezbylo než jí nevyhovět. 8. Podle žalované si žalobce v žalobě protiřečí, když tvrdí, že usnesení odvolacího soudu nenabylo právní moci v důsledku nezákonného doručení, a proto je navazující exekuční řízení taktéž nezákonné, zároveň však potvrzuje, že usnesení odvolacího soudu vešlo do jeho sféry vnímání a je mu znám jeho obsah. 9. Žalovaná nemusí mít stoprocentní jistotu o neúspěšnosti žalobcem uplatňovaného práva, nýbrž postačuje naplnění podmínky „zjevné neúspěšnosti“ (srov. § 36 odst. 3 s. ř. s.), resp. „zjevně bezdůvodné uplatňování práva“ dle § 18c odst. 5 zákona o advokacii. IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 10. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 11. Soud v dané věci rozhodl bez jednání, jelikož žalovaná s tímto postupem výslovně souhlasila a žalobce na výzvu soudu podle § 51 odst. 1 s. ř. s. nereagoval. 12. Soud při posouzení věci vyšel z následující právní úpravy: - Podle § 18c odst. 5 zákona o advokacii určí komora advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně žadateli, jehož příjmové a majetkové poměry to odůvodňují. Komora určí advokáta k poskytnutí právní služby žadateli, který osvědčil splnění zákonných podmínek, bez zbytečného odkladu. Komora žádosti nevyhoví, jestliže jde o zneužití práva nebo jdeli o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva. - Podle § 202 odst. 2 o. s. ř. není odvolání přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání. - Podle § 225 o. s. ř. doručí soud prvního stupně rozhodnutí o odvolání, pokud je nedoručil odvolací soud přímo. 13. Soud o podané žalobě uvážil následovně: 14. Soud konstatuje, že závěr žalované, že se v případě žádosti žalobce o určení advokáta jedná o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva dle § 18c odst. 5 věty třetí zákona o advokacii, je postaven na posouzení prvostupňového rozsudku a usnesení odvolacího soudu. 15. Jelikož bylo prvostupňovým rozsudkem rozhodováno v součtu o bagatelní částce nepřevyšující 10 000 Kč bez příslušenství, tedy nároku Vodafone ve výši 2 221 Kč a protinároku žalobce ve výši 1 756 Kč, byla naplněna hypotéza § 202 odst. 2 o. s. ř., dle něhož je odvolání proti takovému rozsudku nepřípustné. Současně v dané věci zjevně nedošlo k vydání prvostupňového rozsudku pro uznání nebo pro zmeškání. S tímto posouzením žalované na straně 2 napadeného rozhodnutí soud souhlasí. 16. Žalobce se pokoušel zvrátit tento závěr tvrzením, že v rámci soudního řízení učinil protinávrh na započtení náhrady nemajetkové újmy ve výši 485 488 Kč. Žalobce uvedl, že tento protinávrh byl „odmítnut“ – ve skutečnosti prvostupňový soud dle § 95 odst. 2 o. s. ř. nepřipustil změnu žaloby usnesením ze dne 17. 4. 2023, č. j. 15 C 119/2022-63. Žalobce neuvedl, že by se proti tomuto postupu prvostupňového soudu bránil, když s ohledem na nepřípustnost odvolání [§ 202 odst. 1 písm. d) o. s. ř.] by v úvahu přicházela ústavní stížnost, pročež je třeba vycházet z toho, že daný protinávrh nebyl v okamžiku vydání prvostupňového rozsudku součástí předmětu řízení. Výše daného protinávrhu proto nemůže být započítávána do souhrnu jistin, které byly předmětem soudního řízení, a nemůže tudíž učinit dotčené soudní řízení nikoli bagatelním a současně zvrátit závěr o nepřípustnosti odvolání z důvodu podle § 202 odst. 2 o. s. ř. Pro posouzení nyní projednávané věci je tedy daný protinávrh žalobce zcela bezpředmětný. 17. Nut