1 As 436/2017 — Nejvyšší správní soud

17 A 94/2024- 24 - text [OBRÁZEK] 17 A 94/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: BULLDOG REKLAMA s.r.o., IČO 26157527 se sídlem Přetlucká 3354/12, Praha 10 zastoupený advokátem JUDr. Pavlem Kiršnerem se sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2 proti žalovanému: Úřad městské části Praha 11 se sídlem Ocelíkova 672/1, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2024, č. j. MCP11/24/058476/OV/Sve, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byla dle § 156 odst. 1 správního řádu opravena zřejmá nesprávnost v územním souhlasu žalovaného ze dne 1. 6. 2011, č. j. MCP11/11/037069/OV/Koš. Žalovaný v něm dle § 96 a § 106 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění do 31. 12. 2011 (dále jen „stavební zákon“), vyjádřil souhlas s umístěním a provedením stavby 1 ks stavby pro reklamu na pozemku č. parc. 1521/22 v kat. území Šeberov. Napadené rozhodnutí pak za tento text doplnilo text „spočívající v prodloužení doby trvání dočasné stavby do 27. 04. 2016“. Lze dodat, že napadené rozhodnutí bylo pouze poznamenáno do spisu (pročež je dle § 76 odst. 5 správního řízení odvolání proti němu nepřípustné) a žalobce byl o jeho vydání informován sdělením žalovaného ze dne 23. 9. 2024, č. j. MCP11/24/058578/OV/Sve. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do jeho práv, neboť napadené rozhodnutí učinilo ze stavby trvalé stavbu dočasnou s dobou trvání do dne 27. 4. 2016. Výroková část předmětného územního souhlasu totiž před vydáním napadeného rozhodnutí neuváděla omezenou dobu trvání předmětné stavby, tudíž šlo dle žalobce o stavbu trvalou. Předmětná stavba je přitom stále umístěna a žalobce má zájem na tom, aby byla umístěna i nadále. V důsledku vydání napadeného rozhodnutí je pak žalovaný oprávněn nařídit odstranění stavby. 3. Žalobce měl za to, že žalovaný nemohl postupovat dle § 156 odst. 1 správního řádu, poněvadž tento postup lze uplatnit pouze v případě, že tím nebude způsobena újma některé z dotčených osob. V daném případě však žalobci újma vzniká. Žalovaný měl proto postupovat dle § 156 odst. 2 správního řádu. V důsledku nesprávného postupu neměl žalobce žádnou možnost se k napadenému rozhodnutí vyjádřit, byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení a nebyla aplikována příslušná ustanovení o přezkumném řízení. 4. Žalovaný nezohlednil fakt, že žalobce nabyl oprávnění umístit a provést předmětnou stavbu jako trvalou v dobré víře, přičemž žalovaný tato práva nabytá v dobré víře nešetřil; v tomto ohledu je napadené rozhodnutí bez jakéhokoli odůvodnění. Žalobce k tomu odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. I. ÚS 17/16, dle něhož v situaci, kdy je nezákonnost aktu veřejné moci způsobená čistě pochybením na straně veřejné moci, zejména procesními vadami či nesprávným výkladem práva, může být důvěra jednotlivce narušena jen ze zcela zásadních důvodů veřejného zájmu. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Skutečnost, že doba povolení předmětné stavby jako stavby dočasné nebyla v předmětném územním souhlasu uvedena, vznikla nepozorností odborné referentky. Předmětná stavba je svou povahou stavbou dočasnou, což vyplývá z § 31 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, ve znění do 30. 6. 2011 (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“); maximální doba, po kterou lze na základě vydaného povolení zřizovat a provozovat reklamní zařízení v silničním ochranném pásmu, činí 5 let. 6. Jak vyplývá ze správního spisu, žalobce (tehdy pod obchodní firmou BULLDOG - orientační systémy s.r.o.) v ohlášení stavby ze dne 10. 5. 2011 uvedl, že předmětná stavba bude instalována po dobu pěti let. Žalobce přiložil rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravy, ze dne 27. 4. 2011, č. j. MHMP-349498/2011/DOP-O4/SI, v němž se platnost rozhodnutí o povolení stavby pro reklamu umístěné v ochranném pásmu místní komunikace I. třídy omezuje na dobu do 27. 4. 2016. 7. Žalobce s ohledem na výše uvedené musel vědět, že předmětný územní souhlas trpí vadou v podobě nestanovení trvání dočasné stavby. Na tuto skutečnost nikdy neupozornil, nepožádal o prodloužení doby trvání předmětné stavby a využíval předmětnou stavbu i po uplynutí zákonem stanovené doby trvání. Žalobce tak nemohl být v dobré víře, že byl předmětný územní souhlas vydán na dobu neurčitou, napadené rozhodnutí mu tudíž nemůže způsobit újmu. Posouzení žaloby soudem 8. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. 9. Soud rozhodl bez jednání, jelikož účastníci na výzvu dle § 51 odst. 1 s. ř. s. nereagovali. 10. Po posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 11. Podle § 156 odst. 1 správního řádu jestliže vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu trpí vadami, které lze opravit, aniž tím bude způsobena újma některé z dotčených osob, správní orgán je opraví usnesením, které se pouze poznamená do spisu. 12. Podle § 156 odst. 2 správního řádu vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu, které je v rozporu s právními předpisy a které nelze opravit podle odstavce 1, zruší usnesením správní orgán, který je vydal nebo učinil, a to s účinky ode dne, kdy bylo zrušované vyjádření nebo osvědčení vydáno anebo sdělení učiněno, nestanoví-li zákon jiný postup; takové usnesení lze vydat po dobu, po kterou trvají účinky vyjádření, osvědčení nebo sdělení. Na tento postup se přiměřeně použijí ustanovení hlavy IX části druhé o přezkumném řízení. 13. Podle § 31 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích silniční správní úřad vydá rozhodnutí o povolení zřizovat a provozovat reklamní zařízení [v silničním ochranném pásmu] právnické nebo fyzické osobě na základě písemné žádosti na dobu určitou, nejdéle na dobu pěti let, a v rozhodnutí stanoví podmínky zřizování a provozování reklamního zařízení. 14. Soud úvodem konstatuje, že předmětný územní souhlas je úkonem podle části čtvrté správního řádu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2019, č. j. 1 As 436/2017-43, Sb. NSS 3931/2019, zejm. body 23 a 33). Pokud tedy trpí vadami, je na místě postup dle § 156 správního řádu. Spornou otázkou je to, zda měl žalovaný postupovat dle odst. 1 citovaného ustanovení, jak tvrdí žalovaný, nebo dle odst. 2 citovaného ustanovení, jak tvrdí žalobce. 15. Soud má za to, že žalovaný postupoval správně, neboť žalobci nemůže být napadeným rozhodnutím způsobena jím tvrzená újma. Žalobce totiž nenabyl právo umístit předmětnou stavbu jakožto stavbu trvalou, poněvadž to vylučuje znění § 31 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. Z něj bez dalšího vyplývá, že reklamní zařízení umístěné v silničním ochranném pásmu je vždy stavbou dočasnou, a to maximálně na dobu pěti let. Dikci § 31 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích odpovídá i předmětné rozhodnutí silničního správního úřadu, v němž se platnost rozhodnutí o povolení předmětné stavby omezuje na dobu do 27. 4. 2016. 16. Za podstatné soud dále považuje to, že z § 31 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích vyplývá, že silniční správní úřad je v případě existence reklamního zařízení umístěného v silničním ochranném pásmu bez povolení, což zahrnuje i povolení již zaniklé, oprávněn a povinen reklamní zařízení odstranit a zlikvidovat, a to bez ohledu na skutečnost, zda reklamní zařízení bylo povoleno stavebním úřadem. Obdobná úprava je v nyní účinném znění zákona o pozemních komunikacích obsažena v odst. 9 a 10 téhož paragrafu, včetně dodatku o irelevantnosti povolení stavebního úřadu. 17. Předmětný územní souhlas byl vadný, neboť v rozporu s § 106 odst. 1 stavebního zákona neobsahoval u dočasné stavby dobu jejího trvání. Předmětný územní souhlas přitom nemohl z předmětné stavby učinit stavbu trvalou, neboť by to odporovalo výslovnému znění zákona o pozemních komunikacích, a rovněž by to bylo fakticky bezpředmětné, když k odstranění reklamního zařízení může přistoupit silniční správní úřad v důsledku uplynutí doby platnosti jím vydaného povolení. Napadené rozhodnutí opravou předmětného územního souhlasu stanovilo dobu trvání předmětné stavby coby stavby dočasné v souladu s předmětným rozhodnutím silničního správního úřadu, delší doba trvání dočasné stavby nepřicházela v úvahu. 18. Jelikož žalovaný postupoval správně dle § 156 odst. 1 správního řádu, jsou bezpředmětné námitky žalobce, že mu byla upřena možnost se k napadenému rozhodnutí vyjádřit, že byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení a že nebyla aplikována příslušná ustanovení o přezkumném řízení, neboť se vážou k aplikaci § 156 odst. 2 správního řádu, jež nebyla na místě. 19. Obava žal