7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

17 Ad 18/2024- 49 - text 10 17 Ad 18/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobkyně: proti žalovanému: Mgr. R. G. bytem XXX právně zastoupena advokátem Mgr. Zdeňkem Krmáškem sídlem U Rourovny 556/3, Ostrava Nejvyšší státní tajemník sídlem Jindřišská 34, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2024, č. j. MV-89081-3/SR-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně podanou žalobou brojí proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně do rozhodnutí státní tajemnice v Ministerstvu práce a sociálních věcí (dále jen „služební orgán“) ze dne 21. 2. 2024, č. j. MPSV-2024/47272-332, jehož výroky: a. byl uznán úraz žalobkyně vzniklý na základě škodní události ze dne 1. 10. 2020 za služební úraz, b. bylo rozhodnuto o částečném zproštění z povinnosti nahradit škodu a nemajetkovou újmu v rozsahu 2/3 škodního plnění dle § 270 odst. 2 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, c. byla žalobkyni přiznána náhrada za ztrátu na výdělku, utrpěnou bolest, ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložené náklady spojené s léčením, d. byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. 2. Žalobkyně podaným odvoláním napadla shora uvedené výroky prvostupňového rozhodnutí pod písm. b), c) a d). Mezi stranami proto není sporné uznání úrazu ze dne 1. 10. 2020 za úraz služební. Tento úraz spočíval v úrazu žalobkyně při stahování okenní rolety, u níž ale byl přetržený kuličkový provázkový ovladač, žalobkyně tudíž při pokusu dosáhnout přetrženého ovladače vylezla nejprve na otáčivé křeslo a posléze i levou nohou na stůl, jehož deska pod její vahou praskla, v důsledku čehož žalobkyně dopadla na levou nohu a utrpěla tříštivou zlomeninu levého kotníku a lýtkové kosti. II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně shledává napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, jelikož žalovaný se neměl vypořádat s námitkami žalobkyně. Dle žalobkyně nebyl služebním orgánem náležitě zjištěn skutkový stav věci a žalovaným byla dále pouze zopakována argumentace uvedená v prvostupňovém rozhodnutí. Znalecký posudek Výzkumného ústavu bezpečnosti práce v. v. i. ze dne 14. 2. 2023, č. ZP-01/23, o nějž bylo opřeno prvostupňové rozhodnutí, považuje žalobkyně za nevypovídající, jelikož při jeho vyhotovení nebyly služebním orgánem předložena kompletní dokumentace dokládající přesný popis úrazu, a dále se jedná o výzkumnou instituci zřízenou Ministerstvem práce a sociálních věcí, tj. uvedený posudek nelze použít jako důkaz, ale jen jako další vyjádření Ministerstva práce a sociálních věcí. 4. Žalobkyně dále považuje napadené rozhodnutí za nezákonné z důvodu kvalifikace jejího jednání vedoucího k řešenému služebnímu úrazu za jako lehkomyslné, čímž byly dle prvostupňového rozhodnutí splněny podmínky pro částečné zproštění z povinnosti nahradit škodu dle § 270 odst. 2 písm. b) zákoníku práce. Dle žalobkyně bylo její chování v kontextu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 21 Cdo 2757/2020 možné považovat pouze za běžnou neopatrnost, jelikož je v praxi běžné, že nedosáhne-li zaměstnanec na věci umístěné na polici či ovladač žaluzie či rolety, nevolá automaticky správu budovy, nýbrž se pokusí situaci vyřešit svépomocí, což nelze považovat za hazardérství či nebezpečné riskování dle § 270 odst. 2 písm. b). zákoníku práce. Žalobkyně nadto zpochybnila, že i kdyby závadu nahlásila, došlo by k nápravě vady až v řádu delších dnů či týdnů, ačkoli nevhodné světelné podmínky představovaly překážku pro výkon práce okamžitě, přičemž nevykonala-li by žalobkyně svou přidělenou práci, mohlo by posléze po ní být vyžadováno práci nadpracovat v jiný den. Dle žalobkyně proto služební orgán i žalovaný při posouzení věci vycházeli pouze ze samotného jednání žalobkyně, ne již z důvodů, které žalobkyni k jejímu jednání vedl, tj. že se žalobkyně snažila si vytvořit vhodné pracovní podmínky pro výkon práce. 5. Žalobkyně se také vyhradila proti tomu, že měla být nebezpečnost jednání zřejmá již na první pohled, zejména vypadnutí z okna mělo být technicky nemožné, žalobkyní využitá kolečková židle rovněž měla vykazovat na starém koberci dostatečnou stabilitu. V této souvislosti proto žalobkyně shledává míru osvobození Ministerstva práce a sociálních věcí z povinnosti nahradit škodu v rozsahu 2/3 za nepřiměřené s ohledem na zjištěný skutkový stav a judikaturu. 6. Žalobkyně konečně spatřuje vady v průběhu řízení u služebního orgánu, který vydal prvostupňové rozhodnutí jako první úkon v řízení dle § 165 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „služební zákon“). Služební orgán tím měl v kontextu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2011, č. j. 3 Ads 132/2010-109 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2021, č. j. 25 Ad 8/2020-41 porušit zásadu materiální pravdy dle § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, jelikož žalobkyni nebylo umožněno seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim, v čemž žalobkyně také spatřuje porušení rovnosti účastníků řízení dle § 7 správního řádu. Dle žalobkyně lze vydat rozhodnutí jako první úkon v řízení pouze u řízení ve věcech služby dle § 159 odst. 1 služebního zákona, na řízení ve věci náhrady škody, které není v uvedeném ustanovení zmíněno, by se proto měl vztahovat správní řád dle § 160 služebního zákona. Žalobkyně také rozporuje závěry žalovaného, že se se znaleckým posudkem a dalšími podklady rozhodnutí mohla seznámit na jednání škodní komise Ministerstva práce a sociálních věcí, jelikož byla pozvána toliko na jednání škodní komise dne 15. 11. 2021, které ovšem předcházelo termínu zadání vypracování znaleckého posudku dne 1. 12. 2022. Žalobkyně dále nebyla pozvána na navazující jednání škodní komise dne 27. 6. 2023, na němž bylo vydáno doporučení k navýšení částečného zproštění k náhradě ze 30 % na 2/3 škodního plnění. Žalobkyně proto neměla být informována o zadání a vypracování uvedeného znaleckého posudku. Samotné vypracování znaleckého posudku vnímá žalobkyně motivovaným pouze snahou služebního orgánu ušetřit finanční prostředky na náhradu způsobené újmy. 7. Na základě výše uvedeného navrhla žalobkyně soudu zrušit napadené rozhodnutí, vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení a přiznat žalobkyni náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 8. Žalovaný se vyjádřil tak, že v prvostupňovém rozhodnutí jsou přehledně vysvětleny úvahy a byl náležitě zjištěn skutkový stav, což vedlo služební orgán k závěru, že došlo k naplnění podmínek pro zproštění z povinnosti úhrady nemajetkové újmy v rozsahu 2/3 škodního plnění, jelikož žalobkyně si musela být vědoma nebezpečí, které z jejího počínání hrozilo, protože užívaný kancelářský nábytek neprochází zátěžovými zkouškami ohledně nosnosti živých hýbajících se osob a ani k tomuto účelu neslouží. Z toho důvodu muselo být žalobkyni zjevné, že postoj, kdy stojí jednou nohou na kolečkové židli a druhou na stolku, není stabilní a může hrozit pád potažmo úraz, což dle žalovaného je o to zjevnější, jelikož žalobkyně se nepostupovala v úmyslu odvracení akutní hrozící újmy, protože nanejvýš hrozila nezpůsobilost výkonu služby pro nevyhovující pracovní podmínky, než by byla závada na základě ohlášení odstraněna či došlo ke změně počasí. Dle žalovaného měla žalobkyně uvědomit svého představeného, že jí nastalá situace znemožňuje výkon služby, a dokud by nedošlo k odstranění závady, jednalo by se o překážky ve výkonu služby, za které přísluší zaměstnanci plat, a proto by nebylo nutné, aby žalobkyně uvedenou dobu odpracovala v jiný den. 9. Dle žalovaného si musí státní zaměstnanci při výkonu služby dle § 122 služebního zákona ve spojení s § 249 odst. 1 zákoníku práce počínat tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví či majetku. Počínaní žalobkyně bylo dle žalovaného lehkomyslné proto v tom, že žalobkyně nebyla nijak způsobilá k tomu, aby usoudila, zda je deska kancelářského stolu dostatečně pevná či nikoli pro unesení váhy lidského těla. Uvedené dle žalovaného také nelze považovat za zcela běžné a nevybočující z obvyklého jednání státního zaměstnance, naopak se jedná o rizikové jednání, které je potenciálně způsobilé vést k újmě na zdraví či majetku. Dle žalovaného jsou tvrzení žalobkyně o tom, že technicky nemohlo dojít k propadnutí oknem, či o stabilitě kolečkové židle na starém koberci, považuje žalovaný za nepřesvědčivá. Dle žalovaného se týká žalobkyní zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 21 Cdo 2757/2020 skutkově odlišnou situaci, jelikož se týkal pohybu pracovníků na staveništi fotbalového stadionu, a proto není pro věc relevantní. 10. Závěr o rizikovosti konání žalobkyně je dle žalovaného v prvostupňovém rozhodnutí podrobně odůvodněn, přičemž zá