18 A 84/2024 – Městský soud v Praze

18 A 84/2024- 58 - text  8 pokračování 18 A 84/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobkyně: Kostelecké uzeniny a.s., IČO 46900411 sídlem č.p. 60, 588 61 Kostelec zastoupena advokátkou JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D. sídlem Jungmannova 24, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 za účasti: Státní zemědělský a intervenční fond sídlem Ve Smečkách 33, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 3. 10. 2024, č. j. MZE-64899/2024-11155 takto: I. Rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 3. 10. 2024, č. j. 64899/2024-11155, a usnesení Ministerstva zemědělství ze dne 25. 7. 2024, č. j. MZE-55626/2024-14112, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. Sylvie Sobolové, Ph.D., advokátky. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V nynější věci se městský soud zabýval jednak procesními otázkami, jednak existencí překážky litispendence dle § 48 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (správní řád). Ta měla dle žalovaného nastat v důsledku „duplicitního“ návrhu žalobkyně na zahájení sporného řízení ve smyslu § 141 správního řádu. 2. Návrhem z 24. 10. 2022 na zahájení sporného řízení z veřejnoprávní smlouvy žalobkyně požádala žalovaného, aby uložil Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu (Fond) povinnost schválit žádost žalobkyně o platbu z 21. 6. 2021 v rámci dotačního projektu „Inovace technologie výroby tepelně opracovaných masných výrobků pasterizovaných v obalu“ a povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (návrh 1). Žádost o platbu se přitom vztahovala k Dohodě o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova ČR uzavřené mezi Fondem a žalobkyní dne 18. 5. 2018 (Dohoda). 3. Návrhem z 28. 11. 2023 na zahájení sporného řízení z veřejnoprávní smlouvy žalobkyně požádala žalovaného, aby uložil Fondu povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 70 137 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 11. 5. 2023 do zaplacení a povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (návrh 2). Žádost o zaplacení částky ve výši 70 137 500 Kč s příslušenstvím se přitom vztahovala rovněž k Dohodě. 4. Usnesením z 25. 7. 2024, č. j. MZE-55626/2024-14112, rozhodlo Ministerstvo zemědělství, Odbor Řídicí orgán rozvoje venkova tak, že se řízení o návrhu 2 zastavuje (prvostupňové rozhodnutí). S odkazem na překážku litispendence žalovaný uvedl, že oba návrhy žalobkyně co do obsahu petitu požadují shodně vyplacení dotace v rámci předmětného projektu (dotační žádost reg. č. 17/005/16220/563/000056). Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně rozklad. V záhlaví označeným rozhodnutím ministr zemědělství rozklad zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil (napadené rozhodnutí). Proti tomuto rozhodnutí brojila žalobkyně žalobou. II. Žaloba 5. Žalobkyně se domáhala toho, aby bylo napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Závěr o existenci překážky litispendence je nesprávný a nezákonný, v rámci obou sporných řízení nebyla splněna podmínka „totožnosti věci“. Žalovaný tím porušil též ústavně garantovaná práva žalobkyně, zejména právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Listina) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva). 6. Žalobkyně uvedla, že § 48 správního řádu ukládá kumulativní splnění dvou podmínek pro naplnění překážky litispendence – musí se jednat o řízení v téže věci a řízení vedené z téhož důvodu. Dle žalobkyně v případě sporných řízení neexistuje „totožnost věci“, neboť předmětem sporného řízení 1 je pouze povinnost rozhodnout o žádosti o platbu, nikoliv povinnost zaplatit dlužnou částku. Předmětem sporného řízení 2 je pak jedině povinnost zaplatit dlužnou částku, nikoliv povinnost rozhodnout o žádosti o platbu. U sporných řízení tedy existuje odlišný předmět řízení a projednávají se v něm odlišná práva nebo povinnosti účastníků. 7. Žalobkyně dále zdůraznila, že v případě sporného řízení 1 je jádrem sporu skutečnost, že Fond nerozhodl o žádosti o platbu ve lhůtě sjednané v Dohodě, kdežto v případě sporného řízení 2 je jádrem sporu to, že Fond sice o žádosti o platbu již rozhodl, učinil tak však nezákonně a zmařil podmínku pro vyplacení dotace, v důsledku čehož žalobkyni vznikla za Fondem pohledávka na zaplacení dotace. Žalovaný tedy zcela nesprávně a nedůvodně směšuje mezi povinností zaplatit dlužnou částku a povinností rozhodnout o žádosti o platbu. 8. Žalobkyně rovněž uvedla, že i pokud by povinnost rozhodnout o žádosti o platbu byla Fondu uložena, jen stěží by se mohla prostřednictvím výkonu takto znějícího rozhodnutí domoci toho, aby Fond uhradil částku odpovídající výše dotace. Takovou povinnost by výrok rozhodnutí Fondu neukládal. Pro realizaci takového výkonu rozhodnutí by žalobkyně naopak potřebovala rozhodnutí, které Fondu ukládá povinnost zaplatit dlužnou částku. Pokud by byla Fondu uložena povinnost rozhodnout o žádosti o platbu, žalobkyně by splnění této povinnosti mohla exekučně vymáhat jen těmi prostředky, které jí zákon umožňuje pro účely exekuce nepeněžité povinnosti a žalobkyně by nepochybně takto nemohla exekučně vymáhat celou dlužnou částku. 9. Dle žalobkyně rovněž platí, že i pokud by Fond schválil žádost o platbu, tato skutečnost automaticky neznamená, že Fond dotaci žalobkyni též vyplatí. Může totiž nastat situace, kdy Fond žádost o platbu schválí (a v tomto rozsahu své povinnosti z Dohody splní), a přesto žalobci dotaci nevyplatí. Povinnost rozhodnout o žádosti o dotaci a povinnost vyplatit dotaci nelze směšovat, neboť jde o dvě zcela samostatné povinnosti a splnění jedné z nich neznamená, že současně nutně dojde i ke splnění druhé z nich. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout a nesouhlasil s tím, že by správní rozhodnutí byla nezákonná. Podle něj je všeobecně platnou základní zásadou správního práva, že správní orgán nemůže vést současně dvě správní řízení s týmž předmětem. Zastavení řízení přitom zajišťuje, že nedojde k protichůdným rozhodnutím, která by mohla ohrozit právní jistotu účastníků řízení. Překážka litispendence je přitom aplikována z úřední povinnosti. 11. Žalovaný poukázal na skutečnost, že na podání návrhu 2 reagoval dopisem z 12. 1. 2024, č. j. MZE-2819/2024-14112, tak, že návrh 2 posoudil v souladu s § 37 odst. 1 správního řádu jako doplnění již dříve podaného návrhu 1. Žalobkyně však tento postup žalovaného výslovně odmítla přípisem z 25. 1. 2024. Vzhledem k odmítnutí tohoto postupu žalovaný konstatoval překážku litispendence a řízení o žádosti 2 zastavil dle § 48 správního řádu. 12. Podle žalovaného je předmět řízení nutné posuzovat z celého obsahu návrhu, potenciálně i z jeho příloh včetně právních důsledků vyhovění návrhu. Žalobkyně v návrhu 1 sice výslovně nevznesla požadavek, aby výsledkem sporného řízení bylo vyplacení dotace Fondem, nicméně přímým a nevyhnutelným důsledkem vyhovění návrhu uložením povinnosti Fondu schválit žádost o platbu bude též její vyplacení. Dle žalovaného je tedy zřejmé, že vyhovění návrhu 1 by zcela jednoznačně vedlo k poskytnutí dotace a k jejímu vyplacení. Nelze se tedy ztotožnit s argumentem, že samotné schválení žádosti o platbu ještě nevede k vyplacení dotace. 13. Výsledkem obou řízení má tak být nepochybně to, že žalobkyni bude poskytnuta a vyplacena dotace vztahující se k dotčenému projektu na základě Dohody. Není ovšem možné vést dvě sporná řízení o uložení povinnosti Fondu poskytnout totožné částky k téže Dohodě. 14. Osoba zúčastněná na řízení (Fond) se k věci nevyjádřila. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 15. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a jedná se o žalobu přípustnou, splňující nezbytné formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí přezkoumal na základě skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí a v mezích uplatněného žalobního bodu (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 16. Soud předesílá, že obdobným případem se již zabýval v rozsudku z 13. 5. 2025, č. j. 11 A 115/2024 - 66, s jehož základními východisky se i nyní rozhodující senát ztotožňuje a v dalším je proto přebírá. O žalobě rozhodl bez nařízení jednání za podmínek § 51 odst. 2 ve spojení s § 76 odst. 1 s. ř. s. Neshledal ani potřebu vést dokazování, důvodnost žaloby bylo možné posoudit na podkladě důkazů obsažených ve správním spise. 17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky, podle nichž můž