6 Azs 114/2015 — Nejvyšší správní soud

19 A 20/2025- 25 - text 18 19 A 20/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: K. E. O., narozený dne X státní příslušnost Nigerijská federativní republika zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 za účasti osoby zúčastněné na řízení: M. B., narozená dne X bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2025, č. j. CPR-8694-5/ČJ-2025-930310-V243, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2025, č. j. CPR-8694-5/ČJ-2025-930310-V243 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí ze dne 18. 2. 2025, č. j. KRPA-418801-89/ČJ-2019-000022-ZSV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), vydané Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 1, 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění a stanovena doba jeden rok, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, zároveň byla stanovena doba k vycestování z území do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí dle ust. § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. II. Žalobní body 2. Žalobce namítl, že dne 15. 4. 2025 odeslal cestou datové schránky žalovanému vyjádření matky žalobcova dítěte zachycující nové skutečnosti dle § 82 odst. 4 správního řádu, kdy správní orgán tento důkaz de § 68 odst. 3 správního řádu nevypořádal, což činí rozhodnutí nepřezkoumatelným. 3. Žalobce nerozporuje popisy vytýkaných skutků, neboť se uvedeného jednání skutečně dopustil a toto jednání je správním orgánem správně popsané i právně kvalifikované. Nesprávné je však posouzení přiměřenosti rozhodnutí dle § 174a zákona o pobytu cizinců, a to nejen v kontextu dosavadní bezúhonnosti účastníka řízení a poskytnuté součinnosti, nýbrž primárně z důvodu chybného posouzení jeho rodinných vazeb, realizovaných na území České republiky (dále jen „ČR“), kdy se podílí na výchově a výživě nezletilého syna N. Co se týče vazby k synovi, žalobce uvádí, že po narození syna nebyl uveden v rodném listě jako otec, neboť se s matkou dítěte rozešel, kdy ačkoliv ona sama jeho otcovství nepopírala, odmítala jakoukoliv součinnost při zápisu otcovství, pročež se účastník musel obrátit na Okresní soud v B., který věc zpracovával pod sp. zn. 25 Nc 1605/2021, a to od 22. 6. 2021 do 16. 4. 2024, kdy z doloženého rozsudku vyplývá, že ačkoliv matka dítěte nepopírala, že v době početí dítěte měla poměr toliko s účastníkem, a ačkoliv otcovství bylo následně potvrzeno testem DNA, matce dítěte se podařilo v řízení obstruovat natolik, že jej protáhla o takřka tři roky, kdy po celou dobu řízení neměl otec žádná rodičovská práva, proto styk s dítětem probíhal toliko se svolením matky, která styky vždy podmiňovala finančním plněním, které pak navíc v řízení o určení výživného popřela. Z tohoto důvodu je tedy obtížné vyčítat žalobci nižší míru vzájemných styků do doby vydání uvedeného rozsudku, neboť po majoritní část vedeného řízení sice byl faktickým otcem dítěte, nikoliv však matrikovým otcem, a tudíž rodičovská práva neměl. 4. Napadené rozhodnutí nijak nezohledňuje, že syn má poruchu autistického spektra, toto zdravotní omezení s sebou nese opožděný vývoj a určitou jeho autistickou úzkost a neochotu k jakýmkoliv změnám prostředí. Za normálních okolností by účastník po určení jeho otcovství mohl řešit neshody s bývalou partnerkou cestou návrhu na zahájení řízení o určení styků s nezletilým a následně by od soudu získal minimálně několikahodinové separátní styky bez účasti matky, avšak tento postup není s ohledem na autismus syna vhodný, a tudíž se účastník (navzdory všem obtížím v komunikaci s bývalou partnerkou a matkou syna) rozhodl, že bude styky vykonávat toliko za účasti matky, což i dotázaný orgán péče o dítě uvítal jako vhodný postup, neboť na dítě není kladen zvýšený stres ze změny prostředí a odloučení od matky. Pokud pak matka hodnotí takovýto postup jako krátké setkání, tak je její tvrzení pravdivé, avšak jiná možnost se účastníkovi nenabízí, neboť dítě nemůže odvést do své domácnosti a hrát si s ním v domácnosti matky taktéž nemůže, neboť to matka dítěte nedovoluje. Setkání se tak odehrávají formou procházek, v rámci kterých otec navazuje kontakt se synem, a snaží se tak podílet na jeho výchově, přičemž pokud jde o otázku výživy i z výslechu matky dítěte vyplynulo, že otec výživné hradí, byť v nižší než soudem uložené výši, což je však pochopitelné a akceptovatelné s ohledem na absenci volného přístupu na trh práce. Žalobce se tak domnívá, že nelze jeho situaci hodnotit bez přihlédnutí k tomu, že získal rodičovská práva teprve před několika měsíci, a to nikoliv vinou vlastní nečinnosti, nýbrž obstrukčního jednání matky, která soudní řízení protahovala, kdy nyní nemůže vůči synovi (z pohledu péče) vystupovat silově, neboť musí brát ohled na jeho zdravotní stav. Provedeným dokazováním však bylo prokázáno, že účastník je skutečně otcem nezletilého občana ČR, se kterým se setkává a podílí se na jeho výchově i výživě. Zda takto popsaný kontakt postačí k legální úpravě pobytu je pak věcí posouzení řízení o žádosti o povolení k přechodnému pobytu, avšak z pohledu posouzení rodinných vazeb realizovaných na území ČR má účastník za to, že i takováto míra zapojení účastníka do života nezletilého syna je důvodem, pro který má být životní situace účastníka řešena cestou § 50a zákona o pobytu cizinců, namísto ukládání správního vyhoštění. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které považoval za podrobné, přezkoumatelné a podložené relevantními podklady. Protiprávní jednání žalobce bylo náležitě zjištěno. Ve svém postupu neshledal žádné pochybení, navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 6. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti: 7. Cizinec při pobytové kontrole dne 9. 12. 2019 předložil k prokázání totožnosti cestovní doklad pro uprchlíky vydaný Itálií a průkaz povolení k pobytu vydaný Itálií, přičemž následným odborným posouzením bylo zjištěno, že se v obou případech jedná o celkové padělky. Žalobce pobýval na území ČR dne 9. 12. 2019 bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. 8. Žalobce při výslechu dne 9. 12. 2019 tvrdil, že jiná jména neužívá a že jeho doklady nejsou padělané, vystupoval pod jménem O. E. O azyl žádal neúspěšně v Itálii. Uvedl, že se v ČR stará o syna. Žalobce byl zajištěn, následně požádal o udělení mezinárodní ochrany dne 15. 12. 2019. 9. Dne 4. 3. 2020 bylo žalobci uděleno správní vyhoštění na dobu dvou let (rozhodnutí č. j. KRPA-418801-26/ČJ-2019-000022-ZSV). Žalovaný jako dovolací orgán toto rozhodnutí zrušil dne 17. 6. 2020 (č. j. CPR-16705-2/ČJ-2020-930310-V243), neboť správní orgán dostatečně neobjasnil, zda má žalobce na území ČR skutečně potomka. 10. Podle vyjádření zástupce žalobce ze dne 4. 10. 2020 žalobce synovi zasílá výživné, se synem se pravidelně stýká v bydlišti matky po dobu 3 až 4 hodin, nosí mu dárky, oblečení, hračky, mají k sobě citový vztah. 11. Matka při výslechu dne 18. 1. 2021 uvedla, že zná pouze K. D. O., nikoliv účastníka řízení O. E. Za tři roky viděl syna 8x, o syna nikdy zájem neměl, nejevil zájem o jeho výchovu, vždy slíbil, že jej bude pravidelně navštěvovat, pak ho několik měsíců neviděl, nejdéle rok a půl. Peníze posílá nepravidelně, dvakrát ročně posílá balíček s oblečením. Nikdy s nimi nebydlel. 12. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 7. 5. 2021, č. j. OAM-495/LE-BA02-K03-2019, nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana v žádné formě. 13. Dle vyjádření zástupce žalobce ze dne 20. 6. 2021 matka otcovství žalobce nepopírá a umožňuje mu styk se synem. 14. Dne 22. 6. 2021 žalobce podal návrh na určení otcovství k Okresnímu soudu v B. 15. Podle vyjádření žalobce ze dne 12. 9. 2021 matka nezletilého má působit průtahy v řízení tím, že uvádí „bizarní stanovisko“, že otcem dítěte je občan Velké Británie. 16. Podle vyjádření matky ze dne 29. 9. 2021 během léta 2017 se s žalobcem několikrát viděli, sliboval pomoc s výbavou pro syna, drtivou většinu pořídila sama. Po narození syna ho o této skutečnosti informovala, přijel, zajímal se hlavně o rodný list syna, že tam potřebuje být zapsaný jako otec. Syna pak