19 A 23/2025 – Městský soud v Praze

19 A 23/2025- 29 - text 9 19 A 23/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: V. H. T., narozený dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zajištěn v X proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2025, č. j. KRPA-24655-29/ČJ-2025- 000022-ZZC, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „žalovaný“), jímž byl žalobce podle ust. § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěn za účelem správního vyhoštění na dobu 90 dní. II. Žalobní body 2. Žalobce namítal, že napadeným rozhodnutím byla zkrácena práva žalobce, napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, neboť žalovaný vycházel z nesprávně a nedostatečně zjištěného stavu věci a své rozhodnutí zdůvodnil toliko obecnými úvahami bez toho, aby se blíže zabýval proporcionalitou omezení osobní svobody žalobce a pregnantně vysvětlil, proč se uchýlil k jeho zajištění. Žalobce rovněž namítal nedostatečnou individualizaci napadeného rozhodnutí, která o to více svědčí o tom, že se žalovaný dostatečným způsobem nezabýval konkrétní situací žalobce a rezignoval na své zákonné povinnosti. 3. Žalovaný je povinen ve všech případech zvážit možnost aplikace mírnějších opatření. Žádný z důvodů pro zajištění cizince uvedených v § 124 odst. 1 a § 124b zákona o pobytu cizinců přitom sám o sobě nepředstavuje skutečnosti, pro které by bez dalšího nebylo možné využití zvláštního opatření ve smyslu § 123b zákona o pobytu cizinců. Argumentace ve vztahu ke zvláštním opatřením není důkladná a přesvědčivá, absentují dostatečně odůvodněné a podložené úvahy vedoucí k závěru, že žalobce nebude s příslušným orgánem veřejné moci spolupracovat, nesplní podmínky zvláštního opatření a zmaří rozhodnutí o správním vyhoštění. Ke zdůvodnění nutnosti zajištění žalovaný předkládá jen málo relevantních důvodů a vysvětlení, přičemž stěžejním důvodem pro zajištění je nebezpečí, že z území České republiky (dále jen „ČR“) nevycestuje, přičemž je z žalobcova jednání tento úmysl údajně zcela zjevný. Samotná tato skutečnost nemůže bez dalšího být jediným právně relevantním důvodem pro zajištění cizince. Tento názor ostatně vyslovil i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 28. 2. 2017, č. j. 5 Azs 20/2016-38, v bodě 34. 4. Žalobce má adresu, na které může pobývat. Úvahy žalovaného by znamenaly, že žádná osoba s uloženým správním vyhoštěním by nedosáhla na toto zvláštní opatření, neboť vždy může hrozit riziko rychlého odstěhování. Nedostatek finančních prostředků pak nesouvisí s povinností se osobně hlásit policii, nadto má žalobce osobu, která je ochotna mu poskytnout finanční záruku a pomoc. 5. Žalovaný též zcela nedostatečným a nepřezkoumatelným způsobem zdůvodnil délku zajištění. 6. Žalobce se domnívá, že žalovaný porušil § 2 odst. 2 a 4, § 3, § 50 odst. 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších přepisů, ale především čl. 8 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 Evropské úmluvy o lidských právech. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný shrnul podstatné okolnosti případu, odkázal na své rozhodnutí. Zdůraznil, že přestože je každý případ cizince zcela individuální, vždy lze mezi těmito případy najít mnoho společných znaků, které vedou k běžné praxi rozhodování ve věci za určitých podmínek obdobným či stejným způsobem. Tak tomu bylo i v případě žalobce, který pobýval na území v rozporu s vydaným rozhodnutím o správním vyhoštění nelegálně, bez jakéhokoliv dokladu totožnosti či pobytového oprávnění. IV. Obsah správního spisu 8. Soud ze správního spisu zjistil, že dne 10. 12. 2024 nabylo právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace vydané Policií ČR, Odborem cizinecké policie Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 27. 11. 2024, č. j. KRPA-367066/ČJ-2024-000022, s dobou zákazu pobytu jeden rok. Žalobci byla zároveň stanovena doba k vycestování z území smluvních států do 20 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobce však nevycestoval a od 31. 12. 2024 se nacházel na území ČR neoprávněně v rozporu se zákonem. 9. Žalobce byl kontrolován hlídkou Policie ČR dne 19. 1. 2025 v obvodu městské části Praha 4, žalobce nepředložil žádný doklad, pouze nadiktoval své osobní údaje, následnou lustrací bylo zjištěno, že se žalobce zdržuje na území ČR v rozporu s vydaným rozhodnutím o správním vyhoštění č. j. KRPA-367066/ČJ-2024-000022 (veden v ENO od 10. 12. 2024). 10. Při podání vysvětlení dne 19. 1. 2025 žalobce uvedl, že cestovní doklad ztratil 27. 11. 2024 někde na ulici. Rozhodnutí o správním vyhoštění převzal osobně, nevycestoval, protože si chtěl vydělat peníze na letenku. Nemá doručovací adresu, žádnou nikde nehlásil, bydlí u kamaráda někde v Praze, adresu nezná. Nemá označenou schránu ani zvonek. U kamaráda má asi 2 000 Kč, nemá nikoho, kdo by za něj mohl složit kauci. V ČR nic nevlastní, pracuje jako brigádník na tržnici, sjednané zdravotní pojištění nemá. Je svobodný, bezdětný, rodinu má ve vlasti. Ve Vietnamu mu nic nehrozí, je to pro něj bezpečná země. Nyní by si chtěl vydělat peníze na návrat. 11. Na základě uvedeného vydal žalovaný dne 19. 1. 2025 rozhodnutí o zajištění podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců (č. j. KRPA-4655-11/ČJ-2025-000022-ZZC), které mu bylo předáno dne 19. 1. 2025. Tímto rozhodnutím byla stanovena doba jeho zajištění na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce dne 23. 1. 2025 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, vydalo dne 24. 1. 2025 Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky, rozhodnutí o zajištění podle ustanovení § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (č. j. OAM-100/BA-BA07-BA06-Z-2025), které nabylo právní moci dne 28. 1. 2025. S ohledem na tuto skutečnost bylo podle ust. § 127 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců zajištění žalobce podle zákona o pobytu cizinců dne 28. 1. 2025 ukončeno. Dne 20. 2. 2025 bylo vydáno rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany (č. j. OAM-100/BA-BA07-HA15-2025), žalobce podal žalobu, o které rozhodl Krajský soud v Plzni (rozsudek ze dne 29. 4. 2025, č. j. 33 Az 5/2025-23, nabytí právní moci dne 6. 5. 2025). O pravomocném ukončení řízení ve věci žádosti žalobce o udělení azylu mezinárodní ochrany byl žalovaný ze strany Ministerstva vnitra vyrozuměn dne 2. 5. 2025. 12. Dne 13. 5. 2025 byl žalobce po ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany zajištěn napadeným rozhodnutím na dobu 90 dnů. 13. Žalovaný v tomto rozhodnutí konstatoval, že po zhodnocení dosavadního chování žalobce dospěl k závěru, že existuje důvodná obava, že i nadále nebude respektovat rozhodnutí správních orgánů. Volba mírnějších opatření je vázána na předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při realizaci tohoto opatření a že neexistuje důvodná obava, že se nebude vyhýbat případnému výkonu správního vyhoštění. Cizinec by neplnil povinnost oznámit policii adresu místa a zdržovat se tam, neboť cizinec žádnou stálou adresu nemá, nemá ani označenou schránu či zvonek, nemá zde ani žádný majetek. K finanční záruce bylo zjištěno, že cizinec má jen minimum finančních prostředků, není nikdo, kdo by kauci mohl složit, do doby vydání rozhodnutí žádná kauce nabídnuta ani složena nebyla. Žalovaný neshledal možnou ani alternativu podle písm. c) citovaného ustanovení, spolupráci s policií nelze očekávat, s ohledem na pobytovou historii, když nebyl schopen svou situaci řešit ani v době oprávněného pobytu, obdobně by se nezdržoval v místě určeném policií. Žalovaný stanovil v napadeném rozhodnutí délku trvání zajištění na dobu 90 dnů, a to s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Uvedl, že žalobce nedisponuje cestovním dokladem a je tedy třeba pro stanovený cíl napadeného rozhodnutí zajistit mu náhradní cestovní doklad. K tomuto účelu bude nejprve třeba ověřit totožnost žalobce, kdy pro toto ověření bude dotazován Interpol a zastupitelský úřad státu, na jejímž základě může příslušný správní orgán požádat o vydání náhradního cestovního dokladu. K tomuto účelu bude s žalobcem sepisována žádost o zjištění totožnosti a vydání náhradního cestovního dokladu v příslušné jazykové mutaci, která bude zasílána na Ředitelství služby cizinecké policie, které žá