6 Azs 163/2015 — Nejvyšší správní soud

19 A 5/2025- 92 - text 16 19 A 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: A. G., narozený dne X státní příslušnost Ruská federace zastoupený advokátkou Mgr. Barborou Kutovou sídlem Štefánikova 1/65, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 4, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2025, č. j. OAM-23038-18/DP-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2025, č. j. OAM-23038-18/DP-2024, kterým žalovaný zamítl žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia dle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu. II. Žalobní body 2. Žalobce uvedl, že povolení k dlouhodobému pobytu mu bylo vydáno za účelem studia. Vzhledem k tomu, že žalobce ještě nedostudoval a čekal ho již poslední ročník studia, podal v červenci roku 2024 žádost o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu. Při rozhodování o prodloužení povolení k pobytu žalovaný zjistil, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu dle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) v jednočinném souběhu § 358 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestný zákoník“) a že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 vydaným pod sp. zn. 40 T 5/2024, byl žalobci za to uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 12 měsíců s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu do 17. 11. 2026 a dále trest propadnutí věci. Tento rozsudek byl pak potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 9 To 151/2024. 3. Z citovaného rozsudku (zejména bodu 15.) však jednoznačně vyplývá, že trestný čin byl žalobcem spáchán v důsledku zkratkovitého jednání studenta nemajícího doposud žádný konflikt, který pouze v daný moment zpanikařil. V návaznosti na uvedené pak soud neshledal důvody pro to, aby byl žalobci uložen trest vyhoštění. Jednání žalobce totiž jednoznačně nedosahovalo takové intenzity, která by zakládala důvodnou obavu z recidivy nezákonného jednání či ohrožení zájmů České republiky (dále jen „ČR“). Žalobce má na ČR hluboké vazby a spojuje svůj život právě s touto zemí, je řádným studentem vysoké školy, nadaným šachistou a obecně zodpovědným a slušným mladým mužem. 4. Hlavní otázkou trestního řízení bylo, zda osoby bez služebního stejnokroje příslušníka Policie ČR, které žalobce vyzvaly k předložení dokladu totožnosti, skutečně předložily policejní odznak. Žalobce toto popírá. Tvrdí, že když požádal o prokázání jejich příslušnosti k Policii ČR, aby měl jistotu, že jde o skutečné příslušníky policie, policisté reagovali nepřiměřeně – uchopili jej za oděv. Tento postup vyvolal u žalobce paniku, v důsledku čehož instinktivně sáhl po pepřovém spreji a užil ho vůči osobě, která jej držela, a dal se na útěk. Soudy však uvěřily verzi příslušníků Policie ČR, kteří tvrdili, že postupovali v souladu se zákonem, a svědecké výpovědi těchto dvou policistů byly v neprospěch žalobce. Je však třeba zdůraznit, že tito svědci nemohli vypovědět jinak, neboť by tím přiznali porušení povinností podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o policii“), jelikož policejní příslušník je dle § 12 odst. 1 tohoto zákona povinen při provádění úkonu prokázat svou příslušnost k policii průkazem zaměstnance policie se zřetelně viditelným identifikačním číslem, anebo takto učinit ihned, jakmile to okolnosti úkonu dovolí, sdělit zákonný důvod zjištění totožnosti podle ust. § 13, § 63 téhož zákona a splnit též řadu dalších povinností, jež nebyly v předmětném případě splněny. Svědecké výpovědí dvou příslušníků policie tak dle očekávání byly v neprospěch žalobce a soud jim uvěřil. Nicméně z popisu situace je v každém případě jednoznačné, že se nejednalo o předem plánovaný trestný čin, který by mohl svědčit o agresivní povaze žalobce, který ostatně žádným jiným způsobem na dané osoby neútočil. 5. Došlo tak k absurdní situaci, kdy policisté, kteří v předmětné době navíc byli mimo službu, se chovali vulgárně, neslušně a agresivně, neprokázali se odznakem, měli civilní oblečení i vozidlo a nepoužili výzvy, ze které by bylo patrné, že se jedná právě o příslušníky policie. Současně proti žalobci, který nebyl nijak agresivní (a žádným způsobem neohrožoval zdraví, život či majetek) a v důsledku výše popsaného chování policistů pouze pomalu ustupoval, což je v dané situaci zcela přirozená reakce, uchopili za oděv. Policisté však mohli žalobce alespoň vyzvat, aby dále neustupoval, nikoliv jej rovnou chytit za oděv, čehož se žalobce pochopitelně lekl, a v sebeobraně použil pepřový sprej. Vzhledem k uvedenému se žalobce chystá napadnout rozsudek ústavní stížností, jelikož je zcela přesvědčen o tom, že neměl být potrestán a že naopak ze strany příslušníků policie došlo k protiprávnímu jednání. 6. Žalobce studuje na soukromé Vysoké škole finanční a správní, kde školné činí přibližně 95 000 Kč ročně. Bylo by proto nespravedlivé, aby dvaadvacetiletý žalobce kvůli ojedinělému prohřešku nemohl dokončit několikaleté studium, které jeho rodinu stálo značnou finanční částku, zvláště když v současné době mu zbývá do konce studií pět měsíců. 7. Rovněž je nutné se vyjádřit ke spekulacím žalovaného, který považuje skutečný zájem žalobce získat vyšší vzdělání v ČR za „přinejmenším pochybný“, když žalobce během studia jedenkrát změnil vysokou školou. Žalovaný pak rovněž uvádí, že žalobcův obor lze jistě studovat i jinde než v ČR. S uvedenými hypotézami se samozřejmě nelze ztotožnit. Neumožnit dostudovat již uhrazený a téměř dostudovaný obor na české vysoké škole je jistě zásadním a neopodstatněným zásahem do práv žalobce, a to i přesto, že lze obor studovat i jinde. Co se týká změny vysoké školy, žalobce toto nepovažuje za jakkoliv relevantní argument ve smyslu, že by tím snad mělo být prokázáno, že žalobcův záměr získat vzdělání v ČR je pochybný, ke změně studované vysoké školy došlo pouze jednou, v žádném případě se tak nejedná o studenta, který by pravidelně měnil studovanou vysokou školu. Žalobce vysokou školu změnil v důsledku toho, že na něj, jako Rusa, byl na České zemědělské univerzitě po zahájení války na Ukrajině vyvíjen nátlak, aby ve studiu nepokračoval, mimo jiné i proto, že žalobcem studovaný obor začal být považován za rizikový, když i tato vysoká škola přestala přijímat ruské a běloruské studenty. Žalobci tak nezbylo nic jiného než vysokou školu změnit. 8. Neprodloužení povolení k pobytu by pro žalobce mělo vážné důsledky jak z hlediska studijního, tak i pro jeho celkovou budoucnost. Žalobce si v ČR vybudoval silné osobní vazby a fakticky považuje ČR za svůj domov, a tudíž neprodloužení povolení k pobytu by nepřiměřeně zasáhlo do jeho osobnostní sféry. 9. V doplnění žaloby ze dne 14. 4. 2025 žalobce zopakoval svou verzi, jak se udál skutek, za který byl odsouzený. Zdůraznil, že nepatří k těm, kteří by sedli v opilosti za volant nebo se dopouštěli soustavné trestné činnosti nebo někomu úmyslně ubližoval. Žalobce je stále hluboce přesvědčen o nespravedlnosti svého odsouzení a snaží se všemi zákonnými prostředky docílit přehodnocení svého jednání. Žalobce se před uvedeným incidentem nikdy žádné trestné činnosti nedopouštěl, nikdy nebyl ani pro žádnou trestnou činnosti prověřován a s výjimkou policie na úseku pobytu cizinců se v ČR s příslušníky policie do té doby nesetkal. Žalobce se v tu chvíli nedopouštěl trestného činu, s nikým se nepral, nikam se nevloupával, neřídil pod vlivem alkoholu a neměl důvod se kontaktu s policí bránit, pakliže by mu bylo bez pochyb prokázáno, že se jedná o příslušníky policie a bylo by mu jasně, i s ohledem na jazykovou bariéru, sděleno, co po něm příslušníci v danou chvíli chtějí a proč. Žalobce v danou chvíli pobýval se svým kamarádem na nábřeží a jedl. Žalobce sáhl ke své obraně, použití pepřového spreje, ve chvíli, kdy, již měl pocit, že tyto osoby na něj bezdůvodně útočí, následně utekl a volal o pomoc. Žalobce dodal, že je pravdou, že nemá na území ČR rodinné příslušníky s dlouhodobým pobytovým statusem, má zde však rodinné známé, kteří mu potřebné zázemí vytvářejí. Je rovněž pravdou, že žadatel je svobodný, bezdětný, nežije dosud ani v partnerském svazku. Žadatel na území pobývá po dobu 5 let a spravuje zde nemovitost ve vlastnictví svých rodičů. Žalobce má již složenu první část státní zkoušky, kterou je zkouška z ekonomie. Druhá část státní zkoušky a obhajoba jeho bakalářské práce jej čeká v měsíci červnu 2025, k tomuto dol