19 A 9/2025 – Městský soud v Praze

19 A 9/2025- 56 - text 23 19 A 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobkyně: X, narozená dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupená advokátkou Mgr. Naďou Smetanovou sídlem Masarykovo nábřeží 246/12, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí sídlem Loretánské náměstí 101/5, 118 00 Praha 1 osoba zúčastněná na řízení: X, narozený dne X bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2025, č. j. 300023/2025-MZV/VO, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2025, č. j. 300023/2025-MZV/VO, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 140 Kč k rukám právní zástupkyně do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2025, č. j. 300023/2025-MZV/VO (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl, že rozhodnutí Velvyslanectví České republiky v Hanoji (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 31. 10. 2024, č. HANO 2024 09 17 0006, o zamítnutí žádosti o krátkodobé vízum, podané dne 17. 9. 2024 žalobkyní, je v souladu s § 20 odst. 5 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). II. Žalobní body 2. Žalobkyně namítala, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí nevypořádal s jejími námitkami ani předloženými důkazy k žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza. Žalobkyně ve své žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza namítala nesprávnost závěru o účelovosti manželství. Také reagovala na jednotlivá tvrzení zastupitelského úřadu o rozporech vyplynuvších z provedených pohovorů. K žádosti dále doložila listinné důkazy dokládající další návštěvu manžela ve Vietnamu: jeho letenku a společné fotografie pořízené v období od 25. 10. 2024 - 14. 11. 2024, kdy ji manžel ve Vietnamu navštívil. Žalovaný se však s jejími tvrzeními a důkazy nevypořádal. 3. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem žalovaného, že by měla problém získat právo pobytu sama. Ve slabém socioekonomickém zázemí spatřuje žalovaný možnou motivaci žalobkyně k opuštění země původu. Žalobkyně v této souvislosti považuje za potřebné uvést, že o schengenské vízum nikdy v minulosti nežádala, a pokud by se neseznámila se svým manželem, který nemůže dlouhodobě žít ve Vietnamu, o podání žádosti o krátkodobé schengenské vízum by ani neuvažovala. 4. Ke druhému pozitivnímu indikativnímu kritériu, zda byl pár před sňatkem v dlouhodobém vztahu, se žalovaný nevyjadřuje. Z předložených listinných důkazů a z pohovorů provedených s oběma manželi však vyplynulo, že pár se před svatbou znal přibližně rok, manželé se seznámili v červnu 2023 ve Vietnamu, následně si psali přes aplikaci Zalo, pak se opětovně osobně potkali v březnu 2024 a do manželství vstoupili v rámci 3. pobytu manžela žalobkyně ve Vietnamu. Další návštěvu žalobkyně její manžel realizoval na přelomu měsíců říjen/listopad 2024. Minimálně ke dni podání žádosti o schengenské vízum lze proto mít za to, že vztah manželů lze považovat za vztah dlouhodobý. 5. Žalovaný se dále v napadeném rozhodnutí zabývá třetím indikativním kritériem, které rovněž nepovažuje za naplněné, protože žalobkyně a její manžel nesdíleli společnou domácnost. V rámci druhé návštěvy manžela žalobkyně ve Vietnamu bydleli na hotelu, v průběhu třetí návštěvy pak bydleli u rodičů žalobkyně. Ke čtvrté návštěvě se žalovaný nevyjadřuje. Pobyt v hotelu ani bydlení u rodiny zastupitelský úřad nepovažuje za sdílení společné domácnosti. 6. Žalobkyně má za to, že důvody, pro které s manželem nevedla společnou domácnost v obvyklém slova smyslu, jsou zcela zřejmé. Manžel žalobkyně žije v České republice, kde pečuje o nezletilého syna, a má zde takové vazby, které mu neumožňují dlouhodobě pobývat v zahraničí. Žalobkyně nedisponuje vízem, které by jí umožnilo do České republiky přesídlit, a je tedy zcela odkázána na možnosti svého manžela navštívit ji ve Vietnamu. Cena letenek, délka letů, a zejména celá řada povinností, které manžela žalobkyně vážou k České republice, způsobují, že manžel nemůže do Vietnamu cestovat více než 2x ročně. Skutečnost, že v průběhu 3. a 4. návštěvy manžela žalobkyně ve Vietnamu bydleli manželé v domě rodičů žalobkyně a s těmito (jak prokazují fotografie) trávili také společný čas, naopak vypovídají o kvalitě manželského vztahu. 7. Ke čtvrtému indikativnímu kritériu, tedy zda pár přijal vážný dlouhodobý právní nebo finanční závazek se společnou odpovědností (hypotéka na bydlení atd.), žalovaný opětovně uvádí, že ani toto kritérium nepovažuje za naplněné, přestože manželé přijali vážný právní závazek - vstoupili do manželství. Co se finančních závazků týče, z provedeného dokazování vyplynulo, že manželé mají v České republice zajištěno bydlení, o hypotéce proto neuvažují, a pro spotřebitelský úvěr neshledávají důvod. 8. K prvnímu z negativních kritérií, že pár se před svatbou nikdy nesetkal, žalovaný uvádí, že toto kritérium stricto sensu naplněno nebylo. Přesto polemizuje nad tím, že manželé přistoupili k tak závažnému rozhodnutí, jakým je vstup do manželství, aniž by se dobře poznali. K důvodům pro vstup do manželství se žalobkyně vyjádřila již ve své žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza. Nelze mít sporu o tom, že na dálku je budování vztahu a manželství skutečně velice náročné, což si manželé uvědomovali již před svatbou. Manžel žalobkyně nechce a ani nemůže žít trvale ve Vietnamu, nemůže manželku ani často navštěvovat a současně nechce mít vztah na dálku, jak tomu bylo v jeho minulosti, protože to považuje za překážku k plnohodnotnému partnerskému životu. V minulosti manžel žalobkyně strávil několik let v dlouhodobých vztazích na dálku, což bylo pro něj emočně i časově náročné. Po těchto zkušenostech si uvědomil, že nechce znovu procházet podobným obdobím, kdy jsou partneři od sebe odděleni a nemohou sdílet každodenní život. Manželé se proto rozhodli jednat rychleji a učinili zásadní krok k tomu, aby mohli být spolu jako manželé. Jediným prostředkem k tomu, aby manželé mohli být spolu v České republice, je právě podání vízové žádosti. 9. Další indikativní kritérium, že se pár neshoduje, pokud jde o jejich osobní údaje, o okolnosti jejich prvního setkání nebo důležité osobní informace, které se jich týkají, považuje žalovaný také za naplněné. Tyto rozpory se mají týkat svatby, kolik stála, kdo ji platil, kdo kupoval svatební prsteny, a zda manželé dostali svatební dary. Také k těmto údajným rozporům se žalobkyně vyjádřila ve své žádosti o nové posouzení důvodů neudělení víza, avšak žalovaný je žádným způsobem nereflektoval. Žalobkyně svatbu nehradila, měla za to, že ji hradili její rodiče a její manžel, a jak posléze zjistila, hradili ji její rodiče, kteří také převzali svatební dary, jelikož hradili svatební oslavu. O tom, že svatba a svatební oslava proběhly, nelze mít sporu, neboť k žádosti žalobkyně předložila jak oddací list, tak svatební fotografie, a to jak z fotografického studia, tak ze svatební oslavy. Rozpory ve výpovědích týkající se svatby tak nenasvědčují tomu, že manželství bylo uzavřeno účelově. 10. Manželům je dále vytýkáno, že žalobkyně nevěděla, že její manžel má dluh u finančního úřadu a že je s ním vedeno trestní řízení. Žalobkyně skutečně v době pohovoru o manželově trestním řízení nevěděla, manžel žalobkyně doufal, že tento problém do doby příjezdu manželky do České republiky vyřeší. Okolnosti a důvody trestního řízení si však manželé následně vydiskutovali. Manželovi trest odnětí svobody nehrozí, důkazní situace svědčí v jeho prospěch, přičemž více než 90 % zadrženého zboží mu již bylo vráceno, a u zbývající části není prokázáno, zda jde skutečně o padělky. Dluh u finančního úřadu přímo souvisí s trestním řízením a dle manželových slov je téměř celý kryt prostředky, které jsou momentálně zadržovány policií. 11. S poukazem na tvrzení manžela, že svého syna o sňatku s žalobkyní zatím neinformoval, vyslovuje žalovaný pochybnost o tom, zda manželé skutečně plánují vést společný život. Žalovaný při této úvaze opomíná, že syn manžela žalobkyně je v pubertě, se žalobkyní zatím neměli možnost si vytvořit vztah, přičemž příjezd žalobkyně do České republiky, který je navíc v tuto chvíli bohužel poměrně nejistý, mu přinese významnou životní změnu. Manžel se proto snaží k této otázce přistupovat citlivě a syna na změnu životní situaci připravuje postupně. 12. Žalovaný má za to, že také další negativní indikativní kritérium bylo naplněno, když manželé nemají společný komunikační jazyk. Žalobkyně mluví pouze vietnamsky, její manžel mluví česky, anglicky a na základní úrovni také vietnamsky. Žalobkyně v této souvislosti uvádí, že její manžel mluví vietnamštinou na takové úrovni, aby