19 Az 6/2025 – Městský soud v Praze

19 Az 6/2025- 21 - text 11 19 Az 6/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: F. A., narozený X. státní příslušnost: Republika Kazachstán bytem X. zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 4, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2025, č. j. OAM-1653/ZA-ZA11-K01-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Žalobní body 2. Žalobce úvodem své žaloby zmínil, že žádost o mezinárodní ochranu podal dne 3. 9. 2024. Při pobytu v domovském státě si byl nucen vypůjčit finanční prostředky od lichvářů za nápadně nevýhodných podmínek, a to na vyřízení pobytového oprávnění v EU a na úhradu ztráty z podnikání. Poté, co nestihl dluh včas splatit, čelil množství výhružek. I když pociťuje nebezpečí ze strany soukromé osoby, má za to, že mu hrozí postih podle právního řádu domovské země, který na všechny neuhrazené pohledávky nahlíží jako na podvod, sankcionovaný prostředky trestního práva. Důvodně se domnívá, že stát původu nedisponuje účinným systémem ochrany. Napadené rozhodnutí se nezaobírá otázkou trestnosti neuhrazení pohledávky. Soukromoprávní spor tak přeroste do konfliktu s veřejnou mocí. 3. Má za to, že správní orgán postupoval v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), pokud se nezaobíral pozicí domovské policejní složky, potažmo existencí případného orgánu vnitřní kontroly, který by dohlížel na zákonnost postupu policejního orgánu, na který se žalobcův věřitel obrátil. Odůvodnění napadeného rozhodnutí tak nabízí pouze obecné hodnocení úrovně dodržování lidských práv v domovské zemi žalobce, bez ohledu na jeho individuální situaci. Rozhodnutí nerozptyluje obavy z toho, zda bude kazašská policie postupovat objektivně a spravedlivě, pokud se na ni žalobce obrátí. Odůvodnění se pak vůbec nezabývá existencí úřadu ombudsmana. Žalobce se nedomnívá, že by se situace uklidnila, výhružkám čelil v domovské zemi i v zahraničí. 4. Dále uvedl, že napadené rozhodnutí vychází stran hodnocení bezpečnostní situace z nepřípustného podkladu v podobě dokumentu Informace OAMP – Kazachstán – Bezpečnostní a politická situace v zemi, což je podklad zpracovaný žalovaným, a závěry rozhodnutí jsou tak opřeny o materiál, jehož je žalovaný sám autorem. Závěrem žalobce namítl, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s možností udělení humanitárního azylu, jelikož se nevěnoval posouzení ekonomické situace v zemi žalobce a možnostem adekvátního výdělku pro obživu rodiny. Navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc žalovanému vrácena k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný úvodem svého vyjádření shrnul dosavadní průběh řízení a obsah žaloby. Uvedl, že s námitkami nesouhlasí, neboť nedokládají namítaná porušení zákonných ustanovení. Důvody pro udělení jakékoliv formy mezinárodní ochrany tu absentují. Zdůraznil, že jde o jednání soukromých osob, žalobce měl možnost se obrátit na příslušné kazašské instituce. Odmítnutí takové pomoci z jejich strany by mohlo být potenciálně azylově relevantní, avšak k tomu nedošlo. Žalobce nebyl ve vlasti stíhán nebo souzen, problémy s policií neměl. Ohledně námitky, že se nezabýval existencí úřadu ombudsmana, žalovaný uvedl, že žalobce měl možnost se ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu seznámit s podklady pro rozhodnutí a navrhnout jejich doplnění, což však neučinil, a to ani k dotazu žalovaného. Pouze zmínil, že v ČR potřebuje zůstat dlouho, do Kazachstánu se bojí jet, protože tam má velký dluh 70 000 amerických dolarů. Závěrem žalovaný uvedl, že považuje napadené rozhodnutí za zákonné, přezkoumatelné, vycházející z dostatečně zjištěného stavu věci a respektující ustálenou judikaturu. IV. Obsah správního spisu 6. Dne 8. 12. 2024 podal žalobce žádost o mezinárodní ochranu v X. Údaje k žádosti poskytl dne 16. 12. 2024. Uvedl, že je státním občanem Kazachstánu, národnosti X., dorozumí se X., vyznává X. Politické přesvědčení nemá, členem žádné strany ani aktivní v tomto směru nikdy nebyl. Je svobodný a bezdětný. Naposledy ve vlasti bydlel ve X., kde měl i registrovaný pobyt, v rodinném domě s X., X. a X. Domovskou zemi opustil dne 27. 7. 2023 letecky a cestoval přes X. do X. Na území ČR vstoupil o den později, od té doby tu je nepřetržitě. Měl X. turistické vízum. V jiných státech EU předtím nepobýval, o mezinárodní ochranu žádá poprvé. Je zdráv, X. V minulosti nebyl v ČR ani v zahraničí trestně stíhán ani odsouzen. O mezinárodní ochranu žádá, neboť sousedům dluží 70 000 amerických dolarů, které nesplatil, a jeho věřitelé požadují navrácení těchto prostředků. 7. Pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany byl proveden dne 12. 6. 2024 v jazyce X. za přítomnosti tlumočníka. Při něm žalobce uvedl, že se k cestě z vlasti rozhodl v roce 2022, tehdy nicméně neměl peníze na cestu. Otec mu pomohl zařídit si X. vízum. V červenci 2023 přijel do ČR. V X. měl souseda, který odjel do X. Otec ve vlasti přeprodával ojetá auta. Soused se s otcem domluvil, že mu bude posílat do Kazachstánu ojeté vozy. Poslal fotky pěti aut, pro ně našli s žalobcem kupce a nechali si zaplatit zálohu. Žalobce následně do X. odcestoval, ale neměl v pořádku dokumenty, nepustili ho z letiště a musel se vrátit do Kazachstánu. Poslali zálohu, muž však poslal pouze jediné auto a přestal komunikovat. Otec poprosil známé, aby muže v X. zemi našli, ale bez úspěchu. Nyní dluží svým sousedům peníze za nedodané vozy. V domovské zemi byl naposledy v červenci 2023, zaplatil zprostředkovateli za jakékoliv vízum, on vyřídil X. Žalobce však přicestoval do Česka, protože tu měl kamarády, nikde jinde nebyl. Získat X. vízum bylo podle zprostředkovatele snazší, než žádat o české. Po příjezdu do tuzemska celou dobu nepracoval, pomáhají mu rodiče a kamarádi. Pokud by pracoval, přišla by na to policie a byl by vyhoštěn. Je si vědom, že se v ČR nachází nelegálně. O mezinárodní ochranu žádá až po roce a půl od příjezdu, neboť o této možnosti nevěděl. Sousedi mu vyhrožují, že pokud nezaplatí, bude mít problémy. Stejně hrozí otci, který ale oddaluje splátky a slibuje uhrazení dluhů. Výhružky jsou pouze verbální. Neví, jestli otci nebylo ublíženo, dlouho nebyl doma. Podařilo se již splatit dluh za jedno auto ve výši 20 000 dolarů. Otec mu řekl, aby odjel, tak odjel. Při výslechu v květnu na cizinecké policii tvrdil, že je v Česku za účelem turistiky, protože mu to poradil právník. Chtěl se vrátit domů, matka byla nemocná, ale rozmyslel si to, ve vlasti není bezpečno a je lepší se nevracet. Bojí se sousedů, v případě potřeby se může obrátit na kazašské orgány a ty mu pomohou, ale i tak musí splatit dluh a s tím mu policie nepomůže. S vyhrožováním mu nicméně určitě pomůže. S orgány domovské země žádné potíže neměl. V ČR má jen kamarády. Závěrem uvedl, že nechce nic doplnit, nemá nic, co by doložil. 8. Ve spise jsou založeny též fotokopie pasu žalobce, vystaveného orgány Republiky Kazachstán s vylepeným X. vízem typu X., platným pro jeden vstup na území států Schengenského prostoru po dobu devíti dnů. Dále je v pase vlepený též výjezdní příkaz přikazující opustit území ČR do 4. 6. 2024. Součástí spisu je též rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství Středočeského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly a eskort ze dne 23. 9. 2024, č. j. KRPS-127788-32/ČJ-2024-010022-ODV, jímž uvedený orgán uložil žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 a 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění na dobu jednoho roku. Z jeho odůvodnění plyne, že se žalobce dostavil dne 14. 5. 2024 na policii, kde uvedl, že mu onemocněla matka. Lustrací bylo zjištěno, že se nachází v pozorce a návratech, neboť má povinnost území opustit. Dne 24. 8. 2023 bylo s žalobcem zahájeno správní řízení vedené pod č. j. KRPC-117238/ČJ-2023-020023 podle ustanovení § 50a odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Proti rozhodnutí o uložení povinnosti opustit území podal žalobce dne 6. 9. 2023 odvolání, které bylo dne 12. 12. 2023 zamítnuto a zároveň byla stanovena lhůta 7 dnů pro vycestování. Žalobce se tak na území nacházel v době od 20. 12. 2023 do 14. 5. 2024 bez platného pobytového oprávnění. Správní orgán zároveň konstatoval, že vycestování nebrání žádná překážka a jeho odjezd je tedy možný. Žalobce ve správním řízení o správním vyhoštění vypověděl, že mu ve vlasti žádné nebezpečí nehrozí, do ČR