4 As 108/2013 — Nejvyšší správní soud

2 A 22/2025- 23 - text 9 č. j. 2 A 22/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobce: X, nar. X státní příslušnost: X zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2025, č. j. OAM-1195-17/ZM-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2025, č. j. OAM-1195-17/ZM-2025 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto, že se žalobci neuděluje zaměstnanecká karta podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. g) ve spojení s § 9 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť je důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce namítal, že utajovaná informace, která je podkladem napadeného rozhodnutí, vychází z obyčejné pomluvy, neboť žalobce neohrožuje veřejný pořádek a považuje hodnotový systém České republiky za sobě blízký a atraktivní, a proto s ním souzní. Žalobce namítal, že neohrožuje bezpečnost, svrchovanost ani územní celistvost státu. Není „kriminálním živlem“ – to by nepobýval na svobodě. Žalobce neohrožuje ani život či zdraví místních obyvatel. Nedostává se do střetu ani se zájmem na ochranu majetku, neboť neprovozuje zásadní podnikatelské, investiční ani kriminální aktivity. Podle žalobce tedy zbývalo podezření na ohrožení demokratických hodnot společnosti. K tomu žalobce namítal, že neexistuje přesná definice pojmu „demokratické hodnoty“, což vede k jeho častému zneužívání a degradaci na pouhou floskuli typu dříve používaného „budování míru“. Skutečné demokratické základy podle žalobce představuje ochrana rovnosti občanů. Žalobce namítal, že ustanovení zákona, které aplikoval žalovaný na projednávanou věc a které má blízko skutkové podstatě správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, je žalovaným nadužíváno. Zamítnutí žalobcovy žádosti není spravedlivé, jako by nebylo spravedlivé uložení správního vyhoštění. Zpracovatel utajované informace nevycházel z komplexní znalosti žalobce a jeho aktivit, nýbrž z pomluv nezakládajících se na pravdě. Podezření z náboženské radikalizace považuje žalobce za nesmyslné, neboť ačkoliv je muslimem jako většina jeho krajanů, nábožensky se nijak neprojevuje. Žalovaný měl požádat autora utajované informace o potvrzení stanoviska v návaznosti na žalobcovo vyjádření. Žalobce v žádném případě není náboženským radikálem. Muslimská obec v ČR prakticky neexistuje, neboť je roztříštěna na zcela nesourodé skupinky rusky či arabsky hovořících věřících, kteří nevykazují žádné politické aktivity. Žalovaný přijal strohé a nekonkrétní závěry negativního stanoviska, nevyžádal si žádné upřesnění, ani neprovedl výslech žalobce, aby se mohl přesvědčit o jeho postojích a názorech, což je v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). III. Vyjádření žalovaného k žalobě 3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že postupoval podle § 169m zákona o pobytu cizinců, podle nějž se záznamy, které obsahují utajované informace, uchovávají odděleně mimo spis a nestávají se jeho součástí. Podkladem napadeného rozhodnutí je informace od bezpečnostní složky státu, na jejímž základě lze konstatovat, že žalobcovo jednání ohrožuje bezpečnost státu. V odůvodnění napadeného rozhodnutí přitom může být obsah utajované informace vyjeven jen v takovém rozsahu, který nezmaří účel jejího utajení. Tento postup není v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu. Žalovaný uvedl, že utajovaná informace nevychází z pomluv, ale jejím původcem je bezpečnostní složka státu. Tento zásadní podklad přitom popisuje skutečnosti, ze kterých vyplývá, že žalobce může ohrozit bezpečnost ČR. Žalovaný odkázal na bod 44 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2025, č. j. 20 A 58/2024-46, který v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl žalobcovu žádost o vydání povolení k trvalému pobytu, souhlasil s tím, že žalobce představuje riziko pro bezpečnost ČR, a to z důvodu jeho náboženské radikalizace. Žalovaný uvedl, že utajované informace jsou dostatečně přesvědčivé a věrohodné, že umožňují učinit tento závěr, přičemž odkázal na stranu 8 napadeného rozhodnutí. Závěrem žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 4. Ze správního spisu soud zjistil, že žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl žalobcovu žádost o udělení zaměstnanecké karty ze dne 7. 1. 2025 s tím, že se zaměstnanecká karta neuděluje podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. g) ve spojení s § 9 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců, neboť je důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu. Svůj postup odůvodnil tím, že obdržel od bezpečnostní složky státu (dále jen „bezpečnostní složka“) informace vztahující se k osobě žalobce. Tyto informace byly žalovanému poskytnuty v režimu utajení (stupeň „vyhrazené“) podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti (dále jen „zákon o utajovaných informacích“). Těmto informacím byla přiřazena čísla jednací V16/2025-OAM a V84/2024-OAM a popisují skutečnosti, na jejichž základě nelze než dospět k závěru, že žalobce ohrožuje bezpečnost České republiky. Dne 31. 1. 2025 učinil žalovaný do správního spisu záznam č. j. OAM-1195-11/ZM-2025, podle nějž bylo žalobci v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu dáno na vědomí, že podkladem napadeného rozhodnutí jsou písemnosti uchovávané mimo spis pod č. j. V16/2025-OAM, a V84/2024-OAM, se kterými se žalobce nemůže seznámit. Z obsahu utajovaných informací lze podle žalovaného usuzovat na náboženskou radikalizaci žalobce, a to v rozsahu, který představuje riziko možného ohrožení bezpečnosti státu. S odkazem na judikaturu správních soudů zabývající se hodnocením utajovaných informací pak žalovaný uvedl, že utajované informace obsahují popis konkrétních skutkových zjištění učiněných bezpečnostních službou. Jedná se o dlouhodobou a soustavnou aktivitu žalobce. Jednání je popsáno do detailu a působí tím věrohodně, a pokud jde o rozsah poskytnutých informací, tak rovněž přesvědčivě. Zároveň je lze podřadit pod pojem „ohrožení bezpečnosti státu“ ve smyslu ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, neboť směřují proti nejzákladnějším hodnotám společnosti, které jsou chráněny trestním právem. Žalovaný se dále zabýval otázkou přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života, přičemž konstatoval, že žalobce nemá na území ČR žádné rodinné příslušníky, kteří by zde disponovali pobytovým oprávněním. Žalobce je svobodný, bezdětný a oba jeho sourozenci a rodiče žijí v X. Rodinné vazby má tedy žalobce pouze v zemi původu. Žalobce na území nevlastní žádnou nemovitost. Jeho zdravotní stav je dobrý. Žalobce je vědeckým výzkumníkem na Technické univerzitě v Liberci a ke své žádosti přiložil pracovní smlouvu uzavřenou se společností Bühler Praha s.r.o. Žalobce disponoval pobytovým oprávněním platným do 15. 5. 2025, které napadeným rozhodnutím nebylo dotčeno. Nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života v důsledku vydání napadeného rozhodnutí tedy v případě žalobce nebyl shledán. V. Právní posouzení věci soudem 5. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právní stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 6. Podle § 46 odst. 1 zákona o pobytu cizinců pro povolení k dlouhodobému pobytu platí obdobně § 31 odst. 1 písm. a) až e), § 33, 34, 37, 38, § 55, § 56, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum. Ministerstvo povolení k dlouhodobému pobytu dále nevydá, pokud cizinec neplní na území účel, pro který mu bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů a pro který mu má být vydáno povolení k dlouhodobému pobytu, nebo pokud cizinec neplnil v době platnosti víza k pobytu nad 90 dnů na území účel, pro který mu bylo vízum uděleno; to neplatí, pokud cizinec prokáže, že se jednalo o neplnění účelu ze závažných důvodů po přechodnou dobu. K žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu podle § 42 je cizinec dále povinen předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění, které