2 A 31/2025 – Městský soud v Praze

2 A 31/2025- 23 - text 11 č. j. 2 A 31/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobce: X, narozený X státní příslušnost X zastoupený JUDr. Petrem Novotným, advokátem sídlem Archangelská 1568/1, 100 00 Praha 10 proti žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P.O. Box 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2025, č. j. CPR-19982-3/ČJ-2025-930310-V240 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2025, č. j. CPR-19982-3/ČJ-2025-930310-V240 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále též „cizinecká policie“) ze dne 26. 5. 2025, č. j. KRPA-168515-13/ČJ-2025-000022-SV, jímž bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 a písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) na dobu 1 roku a současně mu byla stanovena doba k vycestování do 15 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce v podané žalobě namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné z důvodu porušení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád “), neboť správní orgány nezjistily stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu a dále z důvodu porušení § 50 odst. 2 správního řádu, neboť správní orgány si neopatřily dostatečné podklady pro své rozhodnutí. Žalobce dále v žalobě dovozoval rozpor napadeného rozhodnutí s § 2 odst. 1 správního řádu, neboť nepostupoval v předmětné věci v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, s § 2 odst. 3 správního řádu, neboť nešetřil oprávněné zájmy žalobce jako osoby, jíž se činnost správního orgánu dotýká, a s § 2 odst. 4 správního řádu, neboť nedbal, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu. 3. Žalobce popíral, že by na území ČR pobýval nelegálně, neboť je držitelem biometrického pasu Moldavské republiky. Ztrátu svého biometrického pasu žalobce nahlásil, což plyne ze spisového materiálu. Ztráta cestovního pasu není důvodem pro uložení správního vyhoštění. Jako držitel biometrického pasu může žalobce po vstupu na území schengenského prostoru pobývat po dobu 90 dnů v období 180 dnů. Nebylo přitom prokázáno, že by žalobce překročil dobu 90denního pobytu na území ČR. 4. Žalobce dále namítal, že správní vyhoštění je nepřiměřeným zásahem do jeho soukromého a rodinného života a bylo namístě překvalifikovat věc na řízení o povinnosti opustit území podle § 50a zákona o pobytu cizinců. 5. Dále žalobce namítal, že cizinecká policie nemohla mít dostatečný časový prostor pro posouzení všech aspektů věci, neboť rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce bylo vydáno v ten samý den, kdy došlo k zahájení řízení o správním vyhoštění. 6. Podle žalobce je evidentní, že žalovaný nezjistil řádným způsobem skutkový stav věci a v jeho věci nebyly dány zákonné důvody pro uložení správního vyhoštění. 7. Žalobce vyjádřil nesouhlas se závěrem žalovaného o možnosti vycestovat do Moldavské republiky, kde v současně době panuje katastrofální ekonomická situace, množí se případy vražd a není zde bezpečno pro civilní obyvatelstvo, a to i s ohledem na poslední politický vývoj. Moldavská republika je navíc v ohrožení v důsledku přímé vojenské invaze Ruské federace na Ukrajinu. V této souvislosti poukázal na incidenty, ke kterým došlo v Podněstří. Žalobce na území ČR zůstává z důvodu probíhající války na Ukrajině, nemohl vycestovat z území schengenského prostoru. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a rovněž na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce a navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 9. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 10. Dne 25. 5. 2025 byl žalobce kontrolován hlídkou cizinecké policie na adrese X. Žalobce sdělil, že do schengenského prostoru vstoupil zhruba před měsícem a ve stejné době ztratil v D. svůj cestovní pas. Následně bylo zjištěno, že žalobce disponoval zdravotním pojištěním od 9. 1. do 13. 1. 2025. Vzhledem k těmto skutečnostem vzniklo podezření, že se žalobce na území ČR nachází nelegálně. Žalobce proto byl policií zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 11. Dne 26. 5. 2025 bylo s žalobcem zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění. Do protokolu o výslechu účastníka správního řízení žalobce uvedl, že svůj cestovní doklad ztratil v dubnu roku 2025 v D. Ztrátu cestovního dokladu žalobce nenahlásil, i když věděl, že je k tomu povinen. Chystal se odjet do Moldavska, aby si opatřil nový cestovní doklad. Žalobce dále uvedl, že naposledy do schengenského prostoru přicestoval dne 9. 1. 2025, a to z Moldavska přes Ukrajinu do Polska. Jelikož nemá cestovní pas, nemůže ukázat vstupní přechodové razítko, aby svůj příjezd dokázal. Poté žalobce přicestoval do ČR, asi dne 10. 1. 2025, aby zde pracoval. O udělení pobytu nežádal. Bydlí na ubytovně v Praze, za bydlení platí 5 000 Kč a bydlí s krajany. Žalobce v ČR není poprvé. V průběhu června 2025 zamýšlel odcestovat zpět do země původu. Žalobce si byl vědom, že je oprávněn pobývat na území 90 dnů v 180denním období. Nevycestoval, protože si chtěl vydělat peníze. V ČR nemá žádné vazby, v Moldavsku má celou rodinu. Žalobce uvedl, že ve vlasti nemá zajištěné bydlení. Se svou matkou by nemohl bydlet, protože je žalobce v X v pátrání, neboť Y. Je schopen si najít bydlení v jiné části Moldavska. Žalobce má peníze na další pobyt i na vycestování, které získal ze své práce v ČR na stavbách. V ČR nevlastní žádný majetek. Je zdravý, s ničím se neléčí. Nemá v ČR žádné závazky, dluhy ani pohledávky. Není nikdo, vůči komu by měl žalobce v ČR vyživovací povinnost. Žalobci nebyla známa žádná překážka, která by mu bránila ve vycestování. V Moldavsku mu nic nehrozí. Vycestuje dobrovolně. 12. Téhož dne vydala cizinecká policie prvostupňové rozhodnutí, kterým uložila žalobci správní vyhoštění a stanovila dobu zákazu vstupu na území členských států v délce jednoho roku. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí uvedla, že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců, neboť nebyl schopen prokázat, že na území smluvních států pobývá po dobu, po kterou je na tomto území oprávněn pobývat přechodně bez víza nebo na krátkodobé vízum, a podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona o pobytu cizinců, neboť na území pobýval minimálně od 1. 5. do 25. 5. 2025 bez platného cestovního dokladu, ač k tomu nebyl oprávněn. Cizinecká policie neshledala nepřiměřenost dopadů správního vyhoštění do žalobcova soukromého a rodinného života. Vycestování žalobce je možné, neboť pochází z bezpečné země původu a neuvedl, že by mu hrozilo při návratu do vlasti jakékoliv nebezpečí. Doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, byla stanovena na jeden rok, kdy bylo přihlédnuto ke skutečnosti, že žalobce po celou dobu správního řízení spolupracoval, na druhou stranu se jednalo již o druhé porušení povinností stanovených zákonem o pobytu cizinců žalobcem (v minulosti mu byla za neplnění povinnosti pro cizince uložena bloková pokuta) a do pozice neoprávněného pobytu se dostal svým vlastním přičiněním, a to tím, že nebyla schopen prokázat oprávněnost pobytu na území, že na území neoprávněně pracoval, byl zde bez zdravotního pojištění a neoznámil ztrátu cestovního dokladu. Doba zákazu vstupu byla proto s přihlédnutím ke všem shora uvedeným okolnostem stanovena při spodní hranici zákonného rozsahu. 13. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím dne 11. 7. 2025 tak, že odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na základě správných skutkových zjištění, která byla podložena dostatečnými podklady, a že se žalobce dopustil popsaného protiprávního jednání, kterým naplnil skutkovou podstatu správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 a písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců. K odvolací námitce ž