2 Ad 7/2024 – Městský soud v Praze

2 Ad 7/2024- 101 - text  9 2 Ad 7/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci žalobce: X bytem X zastoupen Mgr. Lenkou Šrámkovou, advokátkou sídlem Aloise Jiráska 1367/1, 415 01 Teplice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 12. 2023, č. j.: X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 29. 12. 2023, č. j.: X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 4. 2023, č. j.: X, kterým byla žalobci pro nesplnění podmínek v § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), zamítnuta žádost o invalidní důchod. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce v podané žalobě poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 4 Ads 42/2013-43, podle kterého je nezákonný postup spočívající ve snížení invalidního důchodu v námitkovém řízení, neboť je tím porušena zásada dvouinstančnosti řízení o dávkách důchodového pojištění. 3. Ačkoli žalobce podal žádost o přiznání invalidního důchodu dne 1. 6. 2022, prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno až dne 11. 4. 2023, čímž nebyla dodržena lhůta plynoucí z § 71 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Kdyby prvostupňový orgán vydal rozhodnutí do 15 či 30 dnů po obdržení posudku, mohl si žalobce doplatit měsíc sociálního pojištění, čímž by splnil podmínku k výplatě invalidního důchodu II. stupně ve smyslu § 40 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Postup správního orgánu byl tendenční, znemožňující požívání invalidního důchodu II. stupně. Žalobce rovněž nebyl přizván k jednání před správním orgánem, a to i v rámci řízení o námitkách, nemohl tudíž konat v souladu s § 36 správního řádu a předkládat další návrhy či důkazy. Žalobce nemá žádné vlastní finanční prostředky na zabezpečení základních životních potřeb a je zcela odkázán na péči své matky. 4. V námitkovém řízení nebyly vzaty v úvahu všechny žalobcovy nemoci, čímž došlo k porušení požadavku z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 5 Ads 42/2003-61. Žalobci by vznikl nárok na přiznání invalidního důchodu III. stupně, jestliže by byly posouzeny diagnózy diabetes mellitus a celiakie, s hodnotou 45 % za lehkou mentální retardaci by se dostal na celkových 85 %. Žalobce žádá o nové posouzení zdravotního stavu pro získání invalidního důchodu III. stupně, v němž budou započteny acrodermatitis enteropathica, celiakie a diabetes mellitus, v souvislosti s čímž žalobce přiložil lékařskou zprávu ze dne 11. 7. 2023. 5. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení s tím, že mu od X má být přiznán invalidní důchod III. stupně. III. Vyjádření žalované a replika žalobce 6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění. Po ukončení povinné školní docházky nevykonával žádnou činnost, kterou by bylo možno považovat za dobu pojištění podle § 40 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění. Žalobci by stačil méně než jeden rok doby pojištění, jak ovšem sám uvedl, nebyl důchodového pojištění vůbec účasten. V době sepsání žádosti dne 1. 6. 2022 nezískal ani jeden den doby pojištění, čímž nemohl naplnit podmínku získání potřebné doby pojištění k datu vzniku invalidity. V námitkovém řízení není orgán sociálního zabezpečení vázán podanými námitkami a napadené rozhodnutí přezkoumává v plném rozsahu, přičemž v otázce posouzení nároku na dávku důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je žalovaná vázána odborným lékařským posudkem. Žalobce je sice invalidní, ale nelze mu přiznat a vyplácet invalidní důchod pro nesplnění potřebné doby pojištění. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou. 7. Žalobce v replice zopakoval, že při dodržení lhůty 15 nebo 30 dnů pro vydání rozhodnutí po obdržení posudku si žalobce mohl sám doplatit měsíc sociálního pojištění. Jelikož žalobce skončil speciální základní školu ke dni 30. 6. 2021 a nebyl vzhledem ke svým smyslovým a rozumovým schopnostem schopen vykonávat jakoukoli výdělečnou činnost, nemohl plnit potřebnou dobu pojištění. Od podání žaloby si hradí sociální pojištění, čímž na počátku září 2024 splní potřebnou dobu pojištění. V přezkumném řízení ze dne 30. 5. 2022 byla žalobci uznána invalidita II. stupně a datum vzniku invalidity bylo stanoveno ke dni X. 8. V doplňujícím vyjádření žalovaná setrvala na svém názoru, že žalobce v době sepsání žádosti dne 1. 6. 2022 nezískal ani jeden den doby pojištění, pročež nemohl naplnit podmínku získání potřebné doby pojištění ke dni X, coby datu vzniku invalidity. Vzhledem k nezískání potřebné doby pojištění žalobci nevznikl nárok na invalidní důchod. IV. Obsah správního spisu 9. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti. 10. Dne 1. 6. 2022 podal žalobce žádost o invalidní důchod. Do rubriky „Přehled o činnostech a náhradních dobách od ukončení povinné školní docházky až do dne podání žádosti o důchod“ k době od X uvedl, že nepracuje, není v evidenci úřadu práce ani nepodniká. 11. Na základě této žádosti vydala žalovaná dne 11. 4. 2023 prvoinstanční rozhodnutí, kterým žádost o invalidní důchod zamítla pro nesplnění podmínek v § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Jak je zjevné z odůvodnění, žalobce nezískal v době do X žádnou dobu pojištění. Podle posudku o invaliditě ze dne 2. 2. 2023 vydaném PSSZ – LPS pro Prahu 9 pod č. j.: LPS/2022/1820-P9_CSSZ se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění, jde o invaliditu II. stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) tohoto zákona, když pracovní schopnost poklesla o 55 %, den vzniku invalidity byl stanoven na X. Žalobce je schopen po vzniku invalidity druhého stupně vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti, platnost posudku byla určena jako trvalá. U žalobce byly diagnostikovány lehká mentální retardace, diabetes mellitus 1. typu bez diabetických komplikací a byl také léčen bezlepkovou dietou pro celiakii. Rozhodující příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 8b, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). 12. Dne 11. 5. 2023 žalobce podal proti prvoinstančnímu rozhodnutí námitky, v nichž konstatoval, že měl od 15 let věku status studenta, u něhož se bere v úvahu příslušná doba pojištění. Úmyslně neprotahoval dobu získání základního vzdělání, prodloužení této doby způsobil jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Zařazení do II. stupně invalidity je chybné s ohledem na několik závažných psychiatrických diagnóz. 13. V napadeném rozhodnutí žalovaná potvrdila prvoinstanční rozhodnutí. Žalovaná vzhledem k námitkám směřujícím k posouzení zdravotního stavu nechala vypracovat posudek o invaliditě oddělení LPS pro pracoviště ČSSZ Ostrava. Podle posudku ze dne 7. 8. 2023, č. j.: LPS/2023/885- NR-MRS_CSSZ, se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění, k datu vydání prvoinstančního rozhodnutí šlo o invaliditu I. stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, přičemž pracovní schopnost poklesla o 45 %, den vzniku invalidity byl stanoven na X a platnost posudku byla určena natrvalo. Funkční dopad lehké mentální retardace coby rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídá posudkovým kritériím stanoveným v kapitole V, položce 8b, přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Ve spojitosti s kompenzovaným diabetem I. typu bez komplikací byla stanovena horní hranice rozpětí 30–45 %, tzn. přímo 45 %. Posudkový lékař, který vystavil prvostupňový posudek, nevycházel ze správného použití posudkových kritérií, neboť zdravotní stav a stupeň invalidity nebyly posouzeny v souladu se zákonem o důchodovém pojištění a s vyhláškou o posuzování invalidity. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se nezměnila ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Žalobce sice splnil zdravotní podmínku nároku na invalidní důchod, neboť byl uznán invalidním ode dne X, ale k tomuto datu nesplnil podmínku získání potřebné doby pojištění v rozhodném období pro vznik nároku na invalidní důchod. Jelikož nebyla splněna podmínka získání potřebné doby pojištění, shledala žalovaná námitky n