2 Az 12/2025 – Městský soud v Praze

2 Az 12/2025- 20 - text 11 2 Az 12/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci žalobce X, narozený dne X státní příslušnost X bytem X zastoupen JUDr. Bc. Marcelou Lafek, advokátkou sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2025, č. j. OAM-189/ZA-ZA11-HA13-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2025, č. j. OAM-189/ZA-ZA11-HA13-2025 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobce v podané žalobě předně namítal, že napadené rozhodnutí neobsahuje náležitosti podle § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť výrok rozhodnutí neobsahuje žádné procesní ustanovení, dle kterého správní orgán postupoval. Z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. K tomu žalobce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. 15 A 230/2018-49. Dále uvedl, že žádné procesní ustanovení, dle kterého žalovaný postupoval, neobsahují ani další součásti výrokové části, ani odůvodnění. Z rozhodnutí jako celku tak nelze seznat, jakými ustanoveními se žalovaný řídil. V souvislosti s výrokem napadeného rozhodnutí žalobce rovněž namítal, že zákon o azylu přiznává žalovanému oprávnění udělit mezinárodní ochranu dle § 12, 13, 14, 14a a 14b zákona o azylu, nikoli mezinárodní ochranu dle těchto ustanovení neudělit, přičemž ve smyslu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí nemůže správní orgán rozšiřovat obsah svých pravomocí. K tomu doplnil, že ani v jiných částech zákona o azylu není žalovanému přiznána pravomoc „neudělit mezinárodní ochranu“, proto žalobci není zřejmé, podle jakého ustanovení zákona žalovaný postupoval, když ani zákon takový postup nezná. 3. Dále žalobce namítl rozpor napadeného rozhodnutí s § 23c zákona o azylu, neboť podklady nejsou různorodé. Žalovaný ze svého posouzení zcela vyřadil zprávy např. organizace Human Rights Watch, Amnesty International a Ministerstva zahraničních věcí USA. Omezil se na jediný zdroj, Informaci OAMP – Vietnam – Bezpečnostní a politická situace v zemi, vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, ze dne 4. 6. 2024. Podkladem pro rozhodnutí mají být ve smyslu § 23c zákona o azylu přesné a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel občanem. Užití jediného zdroje, nadto informací selektovaných, tuto podmínku nesplní. V této souvislosti též namítl, že jde o podklad vypracovaný žalovaným, tedy nikoliv nezávislou organizací, ale orgánem rozhodujícím ve věci. Takový postup lze připodobnit k situaci, kdy by autorem znaleckého posudku byl soudce, což nelze ani v situaci, kdy by měl potřebné znalosti. Uvedená zpráva je též zpracována tzv. od stolu, bez kontaktu se zemí, jež je v ní posuzována. Existují dokumenty nadnárodních organizací činných v posuzovaných lokalitách, které však žalovaný nepoužil. Závěrem vytkl, že není zřejmé, z jakých podkladů uvedená informace o zemi původu čerpá. 4. Navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve vyjádření nejprve stručně shrnul dosavadní průběh řízení a žalobu. Nesouhlasil s ní a měl za to, že se vytýkaných vad nedopustil. Vycházel z řádně zjištěného stavu věci, který ale nesvědčí o přítomnosti důvodů, pro něž by měla být mezinárodní ochrana udělena. Žalovaný svým postupem žalobce na jeho právech nezkrátil. Informace o zemi původu, které žalovaný shromáždil, jsou adekvátní, aktuální a v souladu s požadavky, které na ně judikatura klade. Žalobce měl svou pobytovou situaci řešit jinou zákonnou cestou, nikoliv skrze snahu o udělení mezinárodní ochrany. Zjevně není uprchlíkem ve smyslu Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951, naopak uvedl, že svou vlast opustil z důvodu studia, práce a dobrého výdělku v ČR. Potíže čistě ekonomického rázu nečiní z dané osoby uprchlíka ve smyslu této úmluvy. Uzavřel, že předestřená argumentace není způsobilá zpochybnit jím vyslovené závěry. 6. Navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 7. Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 8. Dne 14. 2. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Dne 21. 2. 2025 poskytl údaje k jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Uvedl, že je občanem Vietnamské socialistické republiky, národnosti X, dorozumí se vietnamsky, je ateistou. Politicky aktivní nikdy nebyl. Je svobodný a bezdětný. Jeho zdravotní stav je bez omezení. Narodil se v obci X, okrese X, provincii X ve Vietnamu, ve vlasti bydlel naposledy tamtéž a měl tam i registrovaný pobyt. Bydlel tam s otcem, dědou a babičkou, tito lidé tam přebývají dodnes. Z vlasti vycestoval do ČR dne 23. 9. 2022, a to letecky z X přes X do Prahy, kam dorazil dne 24. 9. 2022. Od té doby zůstává v ČR. Jde o jeho první žádost, v minulosti nebyl nikde trestně stíhán ani odsouzen za žádný trestný čin. O mezinárodní ochranu žádá, jelikož chce v ČR pracovat a rozvíjet se v podnikání, jiné důvody nemá. Svou totožnost prokázal cestovním pasem vydaným orgány Vietnamské socialistické republiky, č. X, platným od 2. 11. 2021 do 2. 11. 2031. V něm je vylepeno vízum X, vydané Velvyslanectvím České republiky v Hanoji dne 2. 8. 2022, platné od 15. 9. 2022 do 13. 3. 2023. Na stránkách tohoto dokladu je dále otištěno vietnamské výstupní razítko ze dne 23. 9. 2022 a české vstupní razítko z letiště Praha-Ruzyně ze dne 24. 9. 2022. V pase je dále vlepen též štítek s výjezdním příkazem č. X, platný od 16. 1. 2025 do 14. 2. 2025. 9. Pohovor k žádosti byl s žalobcem proveden dne 21. 2. 2025. Při něm žalobce uvedl, že ve Vietnamu chodil na střední školu, žil s rodinou, která má od smrti jeho matky v roce 2018 finanční potíže, ztratila jeden příjem a je na tom teď hůře. Vycestoval za účelem studia, problémy s opuštěním vlasti neměl. Má informace z více zdrojů, že v ČR je velká vietnamská komunita, kdo se do ČR z domovské země dostane, má lepší podmínky pro rozvíjení pracovních možností. Tuzemsko si vybral kvůli práci a dobrému výdělku, původně i kvůli studiu, za tímto účelem si vyřídil i vízum. Účastnil se kurzu českého jazyka, má v plánu se přihlásit na Českou zemědělskou univerzitu. Už se tam učil v náhradní třídě v letech 2022-2023, byla to taková neoficiální přípravka. Bydlí sám na adrese uvedené v záhlaví rozsudku. Od 20. 11. 2024 do 13. 2. 2025 se živil jako prodavač ve stánku se suvenýry na X. Předtím byl zaměstnán jako stejné pozici v obchodě s potravinami v X. Pracoval tam oficiálně a legálně. Žalobce byl dále konfrontován se zjištěním z Cizineckého informačního systému a protokolu z Oblastního inspektorátu práce ze dne 14. 12. 2023, podle nichž vykonával práci dlouhodobě nelegálně. K tomu sdělil, že zaměstnavatel má dvě provozovny, nechal u právníka zpracovat smlouvy, ale ten asi zapomněl uvést jedno z těchto míst výkonu práce, i když žalobce pracoval v obou prodejnách, firma „funguje pod jedním IČem“. Smlouvu a důkaz o legální práci chtěl doložit elektronicky. Za tím účelem mu byla stanovena lhůta jednoho dne. Dále uvedl, že by chtěl v ČR zůstat a rozvíjet své podnikání. O mezinárodní ochranu žádá až nyní, jelikož podal žádost o prodloužení pobytu a ta byla zamítnuta, poté „dostal do pasu štítek s vycestováním“ a tak se tu „nahlásil na azyl“. Ve Vietnamu má babičku, dědu, otce a staršího bratra. Otec a bratr pracují, druhý jmenovaný v X, prarodiče jsou v důchodu. S rodinou je v kontaktu občas, asi jednou za dva týdny, někdy jednou do měsíce, přes internet, používá k tomu aplikaci Zalo. Návrat do Vietnamu si nechce představovat, nevěděl by, co dělat. Od úmrtí jeho matky je finanční situace horší. Problémy s policií, státními či bezpečnostními orgány ve vlasti neměl, stejně tak výslovně uvedl, že v domovském státě nečelil potížím kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. Vše již řekl, chtěl pouze dodat, že čeká na rozhodnutí o vyhoštění. Přeje si v ČR zůstat za účelem práce. Další podklady doložit nechtěl, pohovor si za účelem kontroly nechal zpětně přetlumočit, připomínky nicméně nevznesl. 10. Žalobce následně zaslal žalovanému do spisu dne 21. 2. 2025 fotokopie dvou pracovně-právních dokumentů. Podle dohody o provedení práce, uzavřené dne 15. 1. 2023 mezi žalobcem jako zaměstnancem a X jako zaměstnavatelem, měl prv