20 A 11/2024 – Městský soud v Praze

20 A 11/2024- 43 - text 10 20 A 11/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., ve věci žalobce: nezl. J. K., narozený dne X státní příslušnost X bytem v ČR X zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 2. 2024, č. j. MV-6644-6/SO-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 20. 2. 2024, č. j. MV-6644-6/SO-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 10. 11. 2023, č. j. OAM-11856-25/TP-2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán prvního stupně zamítl žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu pro nesplnění podmínek uvedených v ustanovení § 67 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a to podle ustanovení § 75 odst. 1 písm. h) téhož zákona. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobce v podané žalobě nejprve zmínil, že žalovaná se nevypořádala přezkoumatelně s nosnými argumenty, které uplatnil v průběhu řízení. Podotkl také, že jeho případ je velmi atypický, což žalovaná řádně nezohlednila. Zrekapituloval, že jeho žádost ze dne 13. 7. 2022 nebyla první žádostí o povolení k trvalému pobytu dle § 67 zákona o pobytu cizinců. Takovou žádost podal již po ukončení řízení o prodloužení doplňkové ochrany ke dni 25. 7. 2019, a to dne 12. 8. 2019. Tato žádost přitom splňovala veškeré zákonné požadavky pro povolení trvalého pobytu. Byla však pravomocně zamítnuta a neúspěšný byl i s žalobou, kterou zamítl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 11. 2021, č. j. 17 A 98/2020-47 (sic!). Dále nicméně žalobce poukázal na tzv. judikatorní obrat, ke kterému došlo v případě jeho matky. K tomu odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2022, č. j. 8 A 96/2020-40. Tento obrat označil za naprosto mimořádnou skutečnost, kterou bylo nutné zohlednit při výkladu ustanovení § 67 zákona o pobytu cizinců. 3. Žalobce uvedl, že jeho případ zcela jednoznačně naplňuje předpoklady pro to, aby jej šlo považovat za hodný zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 67 odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Poznamenal, že podal žádost bezvadnou, které nebylo vyhověno s ohledem na právní názor, který se posléze v řízení jeho matky ukázal jako nesprávný. Vzhledem k tomu, že k judikatornímu obratu došlo v řízení jeho matky, nemohl toto vítězství využít ve svůj prospěch ve vlastním řízení. Systém podle jeho názoru není na anomálie připraven. V tomto ohledu odkázal na nález Ústavní soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97. Dodal, že pokud aplikace právní normy vede ke zjevně nespravedlivému výsledku, je třeba relevantní ustanovení interpretovat způsobem, který umožňuje dospět ke spravedlivému řešení. 4. Dále žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. IV. ÚS 690/01. Uvedl, že napadené rozhodnutí je ve světle jeho pobytové historie a procesního průběhu předešlého řízení natolik nespravedlivé a absurdní, že je třeba se při posuzování jeho žádosti řídit obecnými právními zásadami, které musí převážit nad prostým zněním zákona. Tím spíše je třeba zjevnou nespravedlnost podřadit pod neurčitý právní pojem důvody hodné zvláštního zřetele. Rovněž žalobce zmínil, že jeho první žádost byla zmařena, ačkoliv v provázaném případě jeho matky došlo ke změně a faktickému konstatování nesprávného postupu správních orgánů. Nezbylo mu tak než iniciovat žádost novou. Podřazením pod neurčitý právní pojem důvody hodné zvláštního zřetele tak podle něj dojde k určité nápravě systémové chyby. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2010, č. j. 7 As 21/2010-232, s tím, že zájem na tom, aby správní orgány napravovaly své chyby, může zcela zásadním způsobem ovlivnit rozhodování v individuálních případech, a to i za cenu prolomení psaných právních norem. 5. Taktéž žalobce namítl, že nesplnění podmínky podání žádosti do dvou měsíců od okamžiku, kdy bylo skončeno řízení o udělení mezinárodní ochrany, rovněž nebrání vyhovění jeho žádosti. K tomu opět odkázal na závěry Nejvyššího správního soudu týkající se prolomení zákonného znění tam, kde je to nutné za účelem zachování spravedlnosti v širším slova smyslu. 6. Podle žalobce také s ohledem na to, že rodina je nerozlučná, její pobytový příběh je naprosto totožný a nachází se v nejistotě již dlouhou dobu, bylo na místě, aby žalovaná přijala mimořádné řešení. Poznamenal také, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé, jak přesně se žalovaná zabývala případem rodiny v souhrnu, když vůbec neuvádí, jakým způsobem vyhodnocovala provázanost řízení žalobce a jeho matky. Konstatoval, že on i celá jeho rodina materiálně naplňují veškeré předpoklady, které zamýšlel zákonodárce zohlednit v ustanovení § 67 zákona o pobytu cizinců. Jejich neúspěch tedy byl způsoben formalistickým postupem správních orgánů a částečně i krkolomnou právní úpravou. 7. Následně žalobce uvedl, že se žalovaná zcela nedostatečně vypořádala s otázkou přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života celé rodiny. V rozhodnutí totiž není vůbec zohledněna délka dosavadního pobytu ani míra integrace. K odůvodnění žalované pak podotkl, že on i jeho otec pobývají na území na základě víz strpění dle ustanovení § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců (jeho matce pak bude v nejbližších dnech vydána zaměstnanecká karta). Tato víza podle něj nelze prodloužit, ledaže by podali žádost o trvalý pobyt, což však není možné. K algoritmu přezkumu přiměřenosti pak žalobce citoval rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 1 Azs 81/2016-33, a ze dne 24. 7. 2018, č. j. 10 Azs 102/2017-35. Podotkl, že žalovaná test přiměřenosti vůbec neprovedla. Zájem státu, který by šlo vážit oproti zájmům rodiny, zde podle něj vůbec není dán. Nepřiměřenost rozhodnutí může být přitom způsobena také nedostatkem zájmu na straně státu, aby bylo rozhodnutí vydáno. V daném případě je přitom třeba upřednostnit zájmy ležící na jeho straně, tedy délku pobytu, míru integrace, specifický způsob, jakým se do současné situace dostal, soukromý a rodinný život a nejlepší zájem nezletilého dítěte. 8. Závěrem podané žaloby tedy žalobce navrhl zdejšímu soudu, aby napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalované k dalšímu řízení a uložil jí povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalované 9. Žalovaná ve svém vyjádření předně odmítla námitky uvedené v podané žalobě a odkázala na spisový materiál. Napadené rozhodnutí podle ní splňuje všechny požadavky kladené na odůvodnění rozhodnutí. Přezkoumatelným způsobem zdůvodnila, jak se vypořádala s námitkami žalobce uvedenými v odvolání a jakými úvahami se řídila při hodnocení důkazů a výkladu právních předpisů. 10. Za důvod zamítnutí žádosti žalovaná označila skutečnost, že ta nebyla podána ve lhůtě podle ustanovení § 67 odst. 8 zákona o pobytu cizinců, přičemž prominutí této podmínky nebylo v případě žalobce možné. Dále podotkla, že předchozí žádost žalobce byla zamítnuta a pravomocné rozhodnutí v dané věci bylo potvrzeno Městským soudem v Praze. V předmětném řízení zahájeném dne 13. 7. 2022 přitom byl rozhodující skutkový a právní stav ke dni podání žádosti, přičemž žalobce nesplnil podmínku podání žádosti ve stanovené lhůtě po ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany dle ustanovení § 67 odst. 5 zákona o pobytu cizinců. 11. V souvislosti s otázkou přiměřenosti žalovaná rovněž odkázala na napadené rozhodnutí. Dodala, že žalobce na území v současné době pobývá na základě víza strpění s platností až do 31. 3. 2025. Dne 11. 4. 2024 podal žádost o dlouhodobý pobyt za účelem soužití rodiny. Jeho matka má na území povolen dlouhodobý pobyt s platností do 31. 12. 2024. Závěrem svého vyjádření navrhla žalovaná soudu, aby podanou žalobu pro nedůvodnost zamítl. IV. Obsah správního spisu 12. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 13. Žalobce podal dne 13. 7. 2022 správnímu orgánu prvního stupně žádost o povolení k trvalému pobytu ve smyslu ustanovení § 67 zákona o pobytu cizinců. Ve správním spisu byla založena i evidenční karta žalobce (X), coby žadatele o mezinárodní ochranu. Z ní vyplývá, že usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2019, č. j. 2 Azs 414/2018-37, byla pro nepřijatelnost odmítnuta kasační stížnost v řízení o mezinárodní ochraně. 14. Součástí správního spisu byla rovněž fotokopie rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 27. 4. 2020, č. j. OAM-11971-13/TP-2019, kterým správní orgán pr