20 A 30/2024 – Městský soud v Praze

20 A 30/2024- 27 - text 9 20 A 30/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., ve věci žalobce: T. C. N., narozený dne X státní příslušnost X zastoupený advokátem JUDr. Hugem Körblem sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha proti žalovanému: Velvyslanectví České republiky v Hanoji sídlem 13 Chu Van An, Hanoj, Vietnamská socialistická republika o žalobě proti usnesení žalovaného ze dne 14. 6. 2024, č. j. 1592-1/2024-MZV/HANOKO, takto: I. Usnesení žalovaného ze dne 14. 6. 2024, č. j. 1592-1/2024-MZV/HANOKO, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 800 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Huga Körbla, advokáta se sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení usnesení žalovaného ze dne 14. 6. 2024, č. j. 1592-1/2024-MZV/HANOKO (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tím žalovaný rozhodl, že žádost žalobce o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem ostatní je nepřijatelná dle ustanovení § 169h odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť nebyla předložena některá náležitost. Konkrétně prostředky k pobytu na území dle ustanovení § 31 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, když žalobce nepředložil platební kartu na své jméno. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobce v podané žalobě nejprve zrekapituloval, že podával dne 14. 6. 2024 osobně žádost o udělení dlouhodobého víza. Měl řádně sjednaný termín a žádost měl připravenou včetně příloh. Přesto jej žalovaný informoval, že jeho žádost je nepřijatelná, vrátil mu ji včetně příloh a vydal napadené rozhodnutí. 3. Dále žalobce podotkl, že usnesení o nepřijatelnosti žádosti je soudně přezkoumatelné. Namítl, že v napadeném rozhodnutí žalovaná odkazuje na ustanovení § 31 odst. 1 písm. c), avšak neuvádí, o který právní předpis se jedná. Pokud se má jednat o zákon o pobytu cizinců, tak podotkl, že ustanovení § 13 zákona o pobytu cizinců neuvádí, že by měl žadatel o udělení dlouhodobého víza doložit vždy kumulativně výpis z bankovního účtu a platební kartu. Žádost má být doložena alternativně dokumenty uvedenými v ustanovení § 13 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Napadené rozhodnutí je tedy podle něj nesprávné, protože požaduje předložení něčeho, co dle zákona o pobytu cizinců neměl povinnosti dokládat. 4. Následně žalobce uvedl, že institut nepřijatelnosti žádosti je velmi přísný a v konkrétních případech vylučuje vůbec zahájení řízení a jinak obvyklou možnost odstraňovat případné vady žádosti. V této souvislosti odkázal na důvodovou zprávu k zákona č. 222/2017 Sb. Poznamenal, že měl všechny podklady připraveny včetně dokladu o finančních prostředcích v podobě potvrzení z bankovního účtu vedeného na své jméno. Institut nepřijatelnosti podle něj nemá být používán, když žadatel doloží kompletní náležitosti, třebaže by měly formální či obsahové vady. V takovém případě je na místě využít výzvy k odstranění vad podání. 5. Rovněž zmínil, že ustanovení § 169h odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců označuje za důvod nepřijatelnosti žádosti nepředložení náležitostí a používá tedy množného čísla. Taktéž uvedl, že napadené rozhodnutí je nezákonné a jeho žádost byla v pořádku a v souladu se zákonem o pobytu cizinců. Doplnil, že i kdyby měl snad doložit ke své žádosti platební kartu, tak není pravdou, že by žádost podával bez náležitostí. Měl být tedy žalovaným vyzván k odstranění vady podání. Poznamenal, že platební kartu měl k dispozici a doložil by ji. Závěrem navrhl zdejšímu soudu, aby určil, že napadené rozhodnutí je nezákonné a uložil žalovanému povinnost přijmout žádost žalobce o udělení dlouhodobého víza. Dále navrhl, aby zdejší soud uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady řízení. III. Vyjádření žalované 6. Žalovaný ve svém vyjádření předně označil žalobu za nedůvodnou. Zrekapituloval, že dne 14. 6. 2024 podal žalobce osobně žádost o udělení dlouhodobého víza. Spolu s ní předložil bankovní výpis, ze kterého však nevyplývalo, že může během pobytu na území disponovat s peněžními prostředky v požadované výši. Takový nedostatek přitom lze nahradit např. předložením platební karty. K žádosti tedy nebyly předloženy náležitosti podle zákona o pobytu cizinců a žádost tak byla nepřijatelná. 7. Dále žalovaný podotkl, že pokud je žádost nepřijatelná, není řízení zahájeno. Zastupitelský úřad může v řízení o žádosti o udělení dlouhodobého víza vyzvat žadatele k odstranění vad podání, které nemají za následek jeho nepřijatelnost. To znamená, že k odstranění vad, které nepřijatelnost působí, zastupitelský úřad nevyzývá. Ani v projednávané věci tedy tuto povinnost žalovaný neměl. 8. Taktéž žalovaný poznamenal, že ustanovení § 13 odst. 2 písm. a), b) a c) skutečně jsou v alternativním poměru. Nicméně nebylo to tak, že by požadoval současně splnění povinností podle písm. a) i c). Žalobce totiž nepředložil prostředky k pobytu na území, když neprokázal, že s nimi může na území disponovat. Pokud by z předloženého výpisu z účtu vyplývalo, že žalobce je oprávněn s prostředky disponovat, splňoval by takový výpis podmínku náležitosti podle ustanovení § 31 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců a mezinárodní platební karta, kterou žalobce mohl tuto vadu na místě zhojit, by nebyla vyžadována. Zároveň podle něj není pravdou, že by žalobce platební kartou na místě disponoval. Jestliže pak opomněl ve výroku napadeného rozhodnutí u ustanovení § 31 odst. 1 písm. c) uvést, že se jedná o ustanovení zákona o pobytu cizinců, jde o zřejmou chybu v psaní. 9. Rovněž žalovaný uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalobce, že k nepřijatelnosti podání nepostačí nepředložení jen jedné z náležitostí. Úmyslem zákonodárce podle důvodové zprávy k zákonu č. 222/2017 Sb. bylo vyloučit podávání nekompletních žádostí. Dále pak žalovaný odmítl námitku, že by se institut nepřijatelnosti měl používat pouze v případě, že nejsou předloženy náležitosti vůbec, nikoliv v případě nějakých obsahových či formálních vad. Takový výklad nereflektuje pozdější vývoj právní úpravy. Poslední novelizace provedená zákonem č. 173/2023 Sb. totiž přinesla výjimku z možnosti vyzvat žadatele, má-li podání vady zakládající nepřijatelnost. Žalovaný tedy může do velké míry neformálně vyzvat žadatele k odstranění vad, které nepůsobí nepřijatelnost a jsou tedy méně závažné. Výpis z bankovního účtu, který nedokládal možnost žalobce s prostředky na území disponovat, přitom není vadou dílčí, protože ji nelze snadno odstranit. Oprávněně tedy považoval takovou vadu za vadu působící nepřijatelnost žádosti. I z hlediska účelového výkladu je podle žalovaného rozhodné to, zda je žádost fakticky přijatelná či nikoliv. Pokud by bylo třeba žadatele vyzývat k odstranění vady, ztrácí řízení o žádostech o dlouhodobá víza zásadní odlišnost od řízení o povolení k pobytu. 10. Následně žalovaný zmínil, že rovněž ze srovnání s dikcí ustanovení § 169i odst. 2 zákona o pobytu cizinců vyplývá, že smysl odstraňování vad v případě dlouhodobých víz je odlišný. V projednávané věci pak podle žalovaného nejsou použitelné ani závěry vyjádřené v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2023, č. j. 21 A 29/2023-30. Nepřijatelnost žádosti v této věci totiž byla dovozena z důvodu nepředložení úředního překladu výpisu z trestního rejstříku. V případě této náležitosti však zákon o pobytu cizinců obsahuje speciální úpravu, která předchozí výzvu správního úřadu v případě absence úředního překladu předpokládá. Žalovaný tak závěrem svého vyjádření navrhl, aby zdejší soud podanou žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Replika žalobce 11. Žalobce reagoval na vyjádření žalované svým podáním ze dne 24. 9. 2024. V něm předně uvedl, že trvá na tom, co uvedl v podané žalobě. Ustanovení § 13 zákona o pobytu cizinců podle něj nevyžaduje doložení výpisu z bankovního účtu s platební kartou. K žádosti musí být některý z dokumentů doložen alternativně. Za dané situace přitom mohl žalovaný vyzvat žalobce k odstranění vad, pokud měl za to, že v žádosti je vada. Žádost však měl přijmout a řízení zahájit. Pochybnost žalovaného o disponibilitě s finančními prostředky přitom musí být vyjádřena jiným způsobem než nepřijetím žádosti, a to právě výzvou k odstranění vad, případně vypořádáním se s takovými pochybnostmi v samotném rozhodnutí. 12. Dále žalobce poznamenal, že na rozpor mezi množným číslem v zákoně a jednotným číslem v důvodové zprávě upozorňoval jen pro úplnost. Důvodová zpráva pak podle něj jasně vysvětluje institut nepřijatelnosti a v jeho případě by použit být neměl. I další body vyjádření žalovaného označil za nesprávné. Závěrem tedy uvedl, že na podané žalobě trvá. V. Obsah správního spisu 13. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 14. Žalobce si sjednal u žalovaného