21 A 16/2025 – Městský soud v Praze

21 A 16/2025- 28 - text  6 21 A 16/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. t. č. X. proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 4. 2025, č. j.: KRPA-107096-18/ČJ-2025-000022-ZSV takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 2. 4. 2025, č. j.: KRPA-107096-18/ČJ-2025-000022-ZSV, jímž byl podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „z.p.c.“), zajištěn za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění žalobce byla podle ust. § 124 odst. 3 z.p.c. stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaná vycházela z nesprávně a nedostatečně zjištěného stavu věci, aniž by se blíže zabývala proporcionalitou omezení osobní svobody. V České republice se sice nachází již několik let neoprávněně, ale za celou dobu jinak neporušil její právní řád. Bydlí několik let u konkrétní rodiny a disponuje finančními zdroji na pobyt i vycestování. V případě potřeby by z území vycestoval, ale nikoli do domovského státu, kde pociťuje obavy o život kvůli pronásledování z důvodu X. Žalovaná se nedostatečně vypořádala s možností uložení zvláštních opatření. Samotná skutečnost, že by žalobce mohl mařit či ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, nemůže být jediným důvodem pro zajištění žalobce ve smyslu usnesení Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 28. 2. 2017, č. j.: 5 Azs 20/2016-38, které se sice vztahuje jen na interpretaci ust. § 124 odst. 1 písm. c) a d) z.p.c., nicméně podle žalobce by jeho závěry měly být použity i na zajištění podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) z.p.c. Tuto úvahu podporuje i rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2017, č. j.: 2 Azs 253/2017-37. Žalovaná je povinna představit konkrétní okolnosti případu, pro něž není možné uložit žádné ze zvláštních opatření, a musí také vysvětlit, z čeho vyplývá obava, že se cizinec bude do budoucna chovat protiprávně. NSS v rozsudku ze dne 9. 2. 2017, č. j.: 5 Azs 294/2016-18, konstatoval, že pouze na základě neoprávněného pobytu a práce nelze vyloučit uložení zvláštních opatření. Doba trvání zajištění je stanovena v rozporu se z.p.c., neboť nesmí přesáhnout dobu přiměřenou vzhledem k určenému cíli. Podle žalobce není možné připustit paušalizované rozhodování ve věcech jednotlivých skupin zajišťovaných cizinců, když příkladem takového postupu je napadené rozhodnutí, dle něhož je důvodem k zajištění jen faktický nelegální pobyt žalobce na území, žalobce přitom na území nepáchal žádnou trestnou ani jinou protiprávní činnost. Žalovaná porušila základní zásady činnosti správních orgánů dle ust. § 2 odst. 2 a 4, § 3, § 50 odst. 3 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“), čl. 8 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Na základě výše uvedeného žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a ukončení svého zajištění. Současně se domáhal přiznání odkladného účinku žalobě. III. Vyjádření žalované 3. Žalovaná uvedla, že v napadeném rozhodnutí poukázala na konkrétní okolnosti případu a definovala skutkové jednání nasvědčující závěru, že uložení zvláštního opatření za účelem vycestování by bylo nedostatečné pro realizaci správního vyhoštění a že žalobce naplnil skutkovou podstatu ust. § 124 odst. 1 písm. b) z.p.c. Žalovaná se vypořádala s realizovatelností správního vyhoštění, kdy neexistují dlouhodobé překážky jej znemožňující. Vzhledem k jednání žalobce a způsobu jeho pobytu by žalobce nerespektoval pravomocné rozhodnutí o správním vyhoštění ani uložené zvláštní opatření a nadále by pobýval na území. Žalobce nečinil žádné kroky k legalizaci svého pobytu, na území neoprávněně setrvával, ačkoliv si byl vědom povinnosti vycestovat. Nerespektováním právních předpisů si žalobce zapříčinil stav nedůvěryhodnosti, pročež žalované nezbylo než přistoupit k zajištění. Žalobu navrhla žalovaná zamítnout. IV. Obsah správního spisu 4. Dne 2. 4. 2025 byl žalobce kontrolován policejní hlídkou a předložil pouze fotografii vízového štítku s platností X. Následně byl žalobce zajištěn dle ust. § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb. (úřední záznam ze dne 2. 4. 2025, č. j.: KRPA-107096-1/ČJ-2025-000022). 5. V rámci podání vysvětlení dne 2. 4. 2025, z něhož byl vyhotoven protokol, č. j.: KRPA-107096-13/ČJ-2025-000022, žalobce mj. uvedl, že do Schengenského prostoru vstoupil X. v roce X. na X. vízum a v České republice pobývá od X. Cestovní pas ztratil v roce X. a neměl prostředky na podání žádosti o vydání nového dokladu na zastupitelském úřadu. O mezinárodní ochranu nežádal. Je si vědom svého neoprávněného pobytu na území, žádné kroky k legalizaci pobytu neučinil. Je svobodný, bezdětný, pracuje různě, kde se dá, za jídlo a oblečení, stálého zaměstnavatele nemá. V zemi původu má X., ale není s nimi v kontaktu. V České republice nemá žádné příbuzné ani nikoho, komu by ukončení pobytu zasáhlo do soukromého či rodinného života. Nic tu nevlastní, nemá zde žádné závazky ani pohledávky. V České republice bydlí, kde se dá, nemá stálou adresu. Nemá adresu ani bankovní účet, nemá finanční prostředky a nechce složit záruku. Ve vycestování do země původu mu brání obavy z napadení, neboť X. je nebezpečná země s vysokou kriminalitou. 6. Dne 2. 4. 2025 bylo s žalobcem zahájeno řízení o správním vyhoštění z důvodu pobývání na území bez platného cestovního dokladu a oprávnění k pobytu (oznámení o zahájení správního řízení, č. j.: KRPA-107096-14/ČJ-2024-000022-ZSV). 7. Dne 2. 4. 2025 vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí, podle jehož odůvodnění nelze od žalobce očekávat jeho dobrovolné vycestování. Žalobce se na území snaží setrvat co nejdéle i přes vědomí protiprávnosti svého jednání, když neučinil žádné kroky směřující k vycestování. Na s. 5 - 7 napadeného rozhodnutí se žalovaná zabývala nemožností uložení zvláštních opatření dle ust. § 123b odst. 1 z.p.c., neboť by byla zjevně neúčelná. Lhůta trvání zajištění byla stanovena na 90 dnů při zohlednění předpokládané složitosti přípravy předání. Jelikož v České republice nežijí žádné žalobci blízké osoby ani jeho rodinní příslušníci, nebudou zajištěním dotčeny rodinné a soukromé poměry žalobce. 8. Dne 7. 4. 2025 žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu. Rozhodnutím Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, ze dne 10. 4. 2025, č. j.: OAM-409/BA-BA01-BA06-Z-2025, byl žalobce ve smyslu ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců, když doba zajištění byla stanovena do dne 25. 7. 2025. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 9. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu žalobcem uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s.ř.s.“), a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), přičemž přihlížel i k případným nezákonnostem nad rámec žalobních bodů v souladu se závěry rozsudku velkého senátu Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. 11. 2022 ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože postupoval dle ust. § 172 odst. 5 z.p.c. 11. Podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) z.p.c. policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádřil úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání. 12. Podle ust. § 124 odst. 3 z.p.c. policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění je policie povinna zohlednit případy nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin či jiných osob s dětmi. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem správního vyhoštění je vydání rozhodnutí prvním