3 Ads 37/2003 — Nejvyšší správní soud

21 Ad 2/2025- 75 - text  12 21 Ad 2/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. bytem X. zastoupený advokátem Mgr. Liborem Hlavsou sídlem Guldenerova 510/5, 326 00 Plzeň proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 12. 2024, č. j.: X. takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 10. 12. 2024, č. j.: X., se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí žalované ze dne 1. 8. 2023, č. j.: X., se zrušuje. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 17 340 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho současného zástupce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou řádně a včas podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 10. 12. 2024, č. j.: X., jímž byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 8. 2023, č. j.: X., jímž byla žalobci zamítnuta žádost o zvýšení starobního důchodu o částku zvýšení za vychované dítě pro nesplnění podmínek čl. II zákona č. 323/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 323/2021 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „z.d.p.“), a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“). II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaná rozhodnutí postavila v rozporu s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2024, č. j. 13 Ad 30/2023-131, znovu pouze na srovnání výdělků matky dítěte a žalobce, a nikoli za celou dobu od synova narození až do jeho zletilosti, nýbrž jen v účelově vybraných rocích 1980 – 1987, navíc žalobce od roku 1988 přestal pracovat jako X. a výdělek se mu radikálně snížil. Právní režim společné péče rodičů je pro věc nerozhodný, jelikož nic nevypovídá o tom, zda a v jakém časovém rozsahu každý z rodičů o dítě osobně pečoval. Rozsah odměňování X. nevyplýval z toho, zda pracoval na plný úvazek, vycházel z konkrétního nastavení směn v grafikonu X. Žalobce musel plánování směn přizpůsobit péči o syna, čímž musel brát hůře odměňované směny. Žalovaná nemohla zjistit konkrétní rozsah osobní péče žalobce o syna z evidenčních listů důchodového pojištění a ani neprovedla žádné šetření k prověření faktického rozsahu péče včetně výslechu žalobcova syna. Není zřejmé, z čeho žalovaná dovodila, že se i po dovršení jednoho roku dítěte uskutečňovala obvyklá společná péče obou rodičů ve stejném časovém rozsahu. 3. Podle žalobce zatěžuje prvostupňové i napadené rozhodnutí nicotnost, když žalovaná rozhodla o žádosti o výchovné navzdory absenci své věcné příslušnosti ve smyslu ust. § 6 odst. 4 písm. a) bodu 14 zákona č. 582/1991 Sb. 4. Matka v čestném prohlášení ze dne 17. 10. 2022 potvrdila, že žalobce o syna nejméně po dobu deseti roků pečoval do dosažení zletilosti v největším rozsahu. Sice byla upoutána na lůžko a nemohla se osobně účastnit úředních jednání, ale její psychický stav jí nebránil projevit vůli, jak vyplývá z vyjádření praktické lékařky ze dne 22. 11. 2021. Skutkové zjištění, že matka nebyla minimálně od 15. 12. 2021 schopna projevit vůli ve formě čestného prohlášení, nemá oporu v rozhodnutí ÚMČ Praha 6 ani v jiném dokumentu žalované. Absence vlastnoručního podpisu matky na jejím čestném prohlášení neznamená, že se s jeho obsahem neztotožňuje. Čestné prohlášení učinil jí zvolený advokát jejím jménem a ve smyslu ust. § 34 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“), z něj vznikla práva a povinnosti přímo matce. 5. Výzvu dle ust. § 53 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. žalovaná vydala v rozporu s ust. § 53 odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění zákona č. 323/2021 Sb., které představuje lex specialis ve věcech posuzování žádosti o zvýšení starobního důchodu o výchovné. Žalovaná nesprávně shledala spor o rozsah osobní péče o dítě mezi matkou a žalobcem, ačkoli tento spor nenastal. Současně i syn čestným prohlášením potvrdil, že žalobce o něj po relevantní dobu do dosažení zletilosti osobně pečoval v největším rozsahu. 6. Ze zákona č. 323/2021 Sb. i z výkladu žalované a Ministerstva práce a sociálních věcí, kdy žalobce citoval jejich webové stránky, vyplývá, že pokud žena – matka dítěte, jejíž starobní důchod byl zvýšen o „výchovné“ automaticky, netrvá na tom, že o dítě pečovala v největším rozsahu, potud mezi rodiči nevznikne spor o rozsahu osobní péče. Žena – matka dítěte by se proti žádosti otce dítěte o zvýšení starobního důchodu musela ohradit výslovně projevenou vůlí. Při absenci sporu ve smyslu ust. § 84a zákona č. 582/1991 Sb. postačuje podání žádosti na předepsaném tiskopisu obsahující čestné prohlášení žadatele spolu s rodným listem dítěte, čímž se bez dalšího prokáže splnění zákonných podmínek pro vznik nároku a další dokazování se již neprovádí. Smyslem řízení o žádosti o zvýšení starobního důchodu o výchovné při absenci sporu je pouze ověřit z rodného listu údaj o vychovaných dětech a z čestného prohlášení v něm uvedené skutečnosti rozhodné pro vznik nároku. Žalobce v řízení předložil rodný list dítěte a čestné prohlášení, čímž bez dalšího prokázal osobní péči o syna ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků v největším rozsahu. Žalovaná staví svá opačná tvrzení na spekulacích či z hlediska zákona nerozhodných skutečnostech a žalobcem prokázaný stav řádně nevyvrátila. 7. Pokud jde o neopatření žádosti vlastnoručním podpisem, s ohledem na ust. § 34 s.ř. a na absenci výslovného zákonného požadavku na vlastnoruční podpis žadatele na formulářové žádosti o výchovné obsahující čestné prohlášení platí, že žalobcova žádost je perfektní, neboť právní zástupce vystupoval v řízení jménem žalobce a z úkonu právního zástupce vznikly práva a povinnosti přímo zastoupenému žalobci. Žalovanou požadovaný vlastnoruční podpis žalobce byl nezákonný a neměl oporu v právním předpisu. Neobstojí ani argumentace obecným ust. § 50 odst. 2 s.ř., neboť zákon ukládá povinnost součinnosti žadatele o výchovné pouze při sporu o rozsah osobní péče o dítě ve smyslu ust. § 6 odst. 4 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb. ve zvláštním řízení o uznání výchovy vedeném okresní správou sociálního zabezpečení, o což v žalobcově věci nešlo. 8. V napadeném rozhodnutí nebyly vypořádány námitky opírající se o ust. čl. II., bodu 5. Přechodná ustanovení zákona č. 323/2021 Sb., ust. § 6 odst. 4 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb., ust. § 53 odst. 4 a ust. § 84a zákona č. 582/1991 Sb. 9. Žalovaná bezdůvodně odmítla provést důkaz čestným prohlášením matky ze dne 17. 10. 2022 s ohledem na spekulativní a ničím nepodložené zjištění o její neschopnosti projevit vůli. X. nemělo za následek, že by žalovaná nemohla přihlédnout ke skutečnostem plynoucím z čestného prohlášení. Pokud žalovaná měla za to, že žalobce neprokázal důvodnost své žádosti o výchovné, byla povinna provést čestné prohlášení k důkazu. 10. Větší rozsah osobní péče žalobce o syna spočíval v tom, že osobně pečoval o syna ve věku do dosažení jeho zletilosti (alespoň po dobu deseti roků) ve větším rozsahu než synova matka. Osobní péče ovlivnila negativně žalobcovu pracovní kariéru v tom smyslu, že žalobce osobně pečoval o syna s následkem nižšího rozsahu a horšího druhu turnusových služeb. Matka dítěte pracovala v rozhodném období jako X., její pracovní vytížení vyžadovalo osobní účast v zaměstnání od ranních do večerních hodin včetně plnění úkolů souvisejících s její prací i mimo pracovní dobu. Matka i syn svými čestnými prohlášeními a syn také v rámci prohlášení učiněného v doplnění žádosti potvrdili žalobcem uvedené rozhodné skutečnosti. Námitka žalované, že jde jen o citaci zákona, je zcestná a lichá. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Ej 12/2008 ze dne 13. 12. 2007, č. j. 8 As 12/2006-51, předložení písemnosti o prohlášení osoby, která není účastníkem řízení, nebrání správnímu orgánu, aby tuto písemnost označenou jako čestné prohlášení hodnotil jako důkaz listinou. Samotné předložení takové listiny obsahující popis skutečností, které mohou být pro rozhodnutí podstatné, nezbavuje správní orgán povinnosti vyslechnout tuto osobu jako svědka. Tvrzení žalované o využití čestného prohlášení pouze jako jednoho z podkladů pro vydání rozhodnutí s nižší vypovídací hodnotou odporuje zásadě volného hodnocení důkazů dle ust. § 50 odst. 4 s.ř. 11. V Pozměňovacím návrhu č. 8828 se toliko v úvodu v části popisu stávajícího stavu uvádí rozdílná úroveň odměňování na trhu práce jako odhad příčin rozdílu v průměrných starobních důchodech mezi ženami a muži ze statistických zjištění, a nikoli jako kritérium rozhodné pro zvýšení starobního důchodu o výchovné. Dokazovanou skutečností v žalobcově věci byl pouze největší rozsah osobní péče o syna do jeho zletilosti minimálně po dobu deseti let. 12. Žalovaná postavila závěry na nesprávných skutkových zjištěních i stran výdělku obou rodičů v rozhodném období. Matce dítěte byl starobní důchod vypočten z průměrného měsíčního výdělku za nejvýho