Z rozhodnutí: Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci…
3 A 165/2025- 26 - text
9 3 A 165/2025
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci
žalobce: X. Y., narozený N.
bytem X
zastoupený Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s.
sídlem Poděbradská 173/5, 190 00 Praha 9
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 – Holešovice
o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v prohlášení zániku dočasné ochrany podle § 5 odst. 8 písm. e)
takto:
I. Zásah žalovaného spočívající v prohlášení zániku dočasné ochrany žalobce podle § 5 odst. 8 písm. e) zákona č. 65/2022 Sb. je nezákonný.
II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před prohlášením zániku dočasné ochrany žalobce.
III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Jádrem sporu je otázka, zda důvod zániku oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany podle § 5 odst. 8 písm. e) zákona č. 65/2022 Sb. o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „lex Ukrajina“) je v souladu s právem Evropské unie.
2. Podle uvedeného ustanovení oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany dále zaniká po uplynutí 90 dní, kdy bylo místem pobytu cizince sídlo správního orgánu podle § 6 odst. 4. Žalobce namítá, že tento důvod nevyplývá ze směrnice č. 2001/55/ES o dočasné ochraně, která stanovuje nutné minimum. Členské státy unie dle žalobce nemohou postavení vysídlených osob zhoršit. Tento důvod zániku dočasné ochrany nemá dle žalobce ve směrnici oporu.
Žaloba
3. V žalobě žalobce uvádí, že po začátku invaze na Ukrajinu překročil hranice Rumunska, kde mu byla automaticky udělena dočasná ochrana. Žalobce však měl od začátku v úmyslu požádat o dočasnou ochranu v České republice, kterou získal dne 15. 9. 2022. Ta mu byla následně třikrát prodloužena, poslední vízový štítek měl platný do dne 31. 3. 2026.
4. Dne 13. 10. 2025 obdržel žalobce email od žalovaného s informací, že jeho dočasná ochrana zanikla z důvodu, že jeho adresa byla více než 90 dnů hlášena na adrese správního orgánu. Jako zákonný důvod zrušení žalovaný uvedl § 5 odst. 8 písm. e) zákona lex Ukrajina.
5. Poté, co se žalobce dozvěděl o zániku dočasné ochrany, šel o ni znovu požádat. Jeho žádost však byla vyhodnocena jako nepřijatelná z důvodu, že „žadatel(ka) JE nebo BYL(a) držitelem(kou) dočasné ochrany v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru a bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 z. č. 65/2022 Sb.“ I tento zásah žalovaného je podle žalobce nezákonný, jak opakovaně uznávají soudy. Nezákonný však byl podle žalobce i původní zásah, tedy prohlášení zániku dočasné ochrany z důvodu podle § 5 odst. 8 písm. e) zákona lex Ukrajina.
6. Žalobci není známo, zda jeho původní hlášená adresa zanikla na základě odhlášení ubytovatelem nebo z důvodu jiného. Žalobce uvádí, že na původní hlášené adrese již opravdu nežije – přestěhoval se na novou adresu a je připraven tuto novou adresu správnímu orgánu doložit (adresu už mimo jiné doložil také k žádosti o dočasnou ochranu ze dne 31. 10. 2025). Žalobce uvádí, že se domníval, že bude dostatečné novou adresu doložit při vylepení nového vízového štítku (jak koneckonců lze dle žalobce vyčíst z § 7b odst. 6 lex Ukrajina).
7. Žalobce se domnívá, že samotný akt zrušení dočasné ochrany z důvodu uvedeného v § 5 odst. 8 písm. e) lex Ukrajina byl nezákonným zásahem proto, že toto ustanovení rozšiřuje důvody pro zrušení dočasné ochrany nad rámec evropské legislativy, která stanovuje minimální normy pro poskytování dočasné ochrany. Jde konkrétně o nesoulad se Směrnicí Rady č. 2001/55/ES o dočasné ochraně ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) a s čl. 17 Prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice o dočasné ochraně, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „prováděcí rozhodnutí Rady“).
8. Kromě tohoto důvodu nezákonnosti zásahu lze dále uvést, že podle § 2 odst. 3 správního řádu správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká. Je nepochybné, že oprávněným zájmem žalobce bylo prodloužení jeho dočasné ochrany, správní orgán však tohoto zájmu v případě žalobce nešetřil.
9. Žalobce má za to, že absence hlášené adresy pobytu ve státě, který dočasnou ochranu poskytuje, nemůže být důvodem pro neudělení dočasné ochrany, respektive pro její zánik, neboť takovýto požadavek nevyplývá ze směrnice o dočasné ochraně. Podle bodu 12 preambule směrnice „Z podstaty minimálních norem vyplývá pravomoc členských států v případě hromadného přílivu vysídlených osob zavádět nebo udržovat opatření příznivější pro osoby požívající dočasné ochrany.“ Standardy stanovené směrnicí jsou nutné minimum, které členské státy musí v případě hromadného přílivu vysídlených osob těmto vysídleným osobám poskytnout. Podle názoru žalobce není přípustné, aby na základě směrnice o minimálních standardech byla přijata taková vnitrostátní úprava, která zhoršuje postavení vysídlených osob a klade jim další překážky k získání dočasné ochrany v členském státě EU.
10. Žalobce odkazuje na rozsudek zdejšího soudu ze dne 25. 9. 2025, č. j. 10 A 81/2025-41 ve kterém městský soud rozhodoval o nezákonnosti zásahu spočívajícím v prohlášení zániku dočasné ochrany ze stejného důvodu, tedy s odkazem na § 5 odst. 8 písm. e) lex Ukrajina. Soud shledal nezákonnost dřívějšího zásahu, spočívajícího ve změně adresy žalobce na adresu, kterou žadatel nahlašoval v souvislosti se svým podnikáním a vyjádřil se i k souladu § 5 odst. 8 písm. e) lex Ukrajina s právem EU. Městský soud uvedl, že § 5 odst. 8 lex Ukrajina je pro obecné soudy pro rozpor s právem EU neaplikovatelné.
11. Žalobce dále namítá, že došlo k obcházení vyloučení institutu přezkumného řízení ve věcech dočasné ochrany. Podle § 5 odst. 7 zákona lex Ukrajina se věci neudělení či odnětí dočasné ochrany použije zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dočasné ochraně“).
12. Podle § 16 zákona o dočasné ochraně není možné již jednou udělenou dočasnou ochranu držiteli odejmout, není-li přítomen důvod stanovený v zákoně o dočasné ochraně; žalobce však nenaplňuje ani jednu z podmínek § 10 zákona o dočasné ochraně, který vymezuje podmínky pro odnětí dočasné ochrany. Ustanovení § 10 lze shledat za souladné s právem Evropské unie, vzhledem k tomu, že jeho účelem je především upravit souběh dočasné ochrany s „trvalejším“ pobytovým oprávněním. V tomto lze dle žalobce českému zákonodárci přisvědčit v tom, že pokud se osoba požívající dočasné ochrany stane držitelem povolení k trvalému pobytu (anebo pobytu, případně víza, kvalitativně nikoliv horšího) podle zákona o pobytu cizinců, nejedná se o přiznání méně výhodných podmínek než těch přiznaných směrnicí.
13. Žalobce shrnul, že zrušením místa hlášeného pobytu cizinců s udělenou dočasnou ochranou a následným prohlášením zániku této ochrany v obdobných případech, jako je ten jeho, žalovaný obchází výslovné vyloučení institutu přezkumného řízení v § 16 zákona o dočasné ochraně a odnímá tak dočasnou ochranu těm cizincům, kterým z dnešního pohledu žalovaného neměla být udělena. Správní orgán však nemůže dočasnou ochranu, která byla jednou udělena, jejímu držiteli odejmout, není-li důvodů stanovených v zákoně o dočasné ochraně.
Vyjádření k žalobě
14. Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje žalobu zamítnout.
15. Podle žalovaného je přesvědčení žalobce o rozporu § 5 odst. 8 písm. e) lex Ukrajina s právem EU mylné. Toto přesvědčení je podle žalovaného důsledkem nerozlišování pobytu za účelem dočasné ochrany a dočasné ochrany jako takové.
16. Podle žalovaného se podle § 2 lex Ukrajina dočasnou ochranou rozumí oprávnění k pobytu na území České republiky podle zákona o dočasné ochraně za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území České republiky v návaznosti na rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a) lex Ukrajina. Lex Ukrajina tedy dočasnou ochranou nerozumí dočasnou ochranu vyhlášenou prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2022/382, ale již samotné pobytové oprávnění podle článku 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně.
17. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění povolení k pobytu osobám požívajícím dočasné ochrany, a to na celé období trvání ochrany. Za tímto účelem budou vydány potřebné dokument