3 As 313/2017 — Nejvyšší správní soud

3 Ad 17/2024- 70 - text  16 3 Ad 17/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: Ing. L. V., bytem X, zastoupen advokátem Mgr. Václavem Čechtickým, sídlem Dr. Milady Horákové 580/7, 460 01 Liberec, proti žalované: Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, sídlem Sokolská 1498/15, 120 00 Praha 2, zastoupena advokátem Mgr. Martinem Sadílkem, sídlem Václavské náměstí 802/56, 110 00 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí shromáždění delegátů žalované ze dne 19. 10. 2024, č. j. 1528/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Vymezení věci a její procesní vývoj 1. Žalobce se svou žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“ či „soud“) domáhal vyslovení nicotnosti, eventuálně zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž shromáždění delegátů žalované zamítlo odvolání žalobce proti rozhodnutí představenstva žalované ze dne 18. 4. 2024, č. R2402-10 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná nepovolila obnovu řízení ve věci pozastavení autorizace udělené žalobci pro obor „Pozemní stavby“ do doby přezkoušení jeho odborné způsobilosti, o němž bylo rozhodnuto rozhodnutím představenstva žalované ze dne 21. 11. 2013, č. R1305-4 (dále jen „rozhodnutí o pozastavení autorizace“). 2. Žalobou nyní napadené rozhodnutí je již druhým rozhodnutím, kterým Shromáždění delegátů žalované nevyhovělo žalobcovu odvolání proti rozhodnutí představenstva žalované o nepovolení obnovy řízení. Pro přehlednost soud shrnuje procesní vývoj věci: 3. Žalobce podal u žalované Podnět k zrušení rozhodnutí představenstva ČKAIT č.R1305-4 ze dne 13. 10. 2014 (dále též „žádost o obnovu řízení“ nebo „žádost“), které bylo žalovanou považováno za žádost o obnovu řízení, a to s výslovným souhlasem žalobce vyjádřeným ve sdělení ze dne 30. 10. 2014. Rozhodnutím představenstva ze dne 20. 11. 2014, č. R1406-12, žalovaná obnovu řízení nepřipustila (dále jen „první rozhodnutí představenstva“). 4. První rozhodnutí představenstva žalobce napadl u městského soudu, který rozsudkem ze dne 13. 9. 2017, č. j. 9 Ad 4/2015-63 (dále jen „rozsudek 9 Ad 4/2015-63“), žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost. Rozsudkem ze dne 6. 12. 2019, č. j. 3 As 313/2017-36, Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) zrušil rozsudek č. j. 9 Ad 4/2015-63, neboť shledal pochybení v procesním postupu městského soudu. Žalobce totiž podal žalobu proti rozhodnutí o nepřipuštění obnovy, aniž by se domáhal jeho přezkoumání cestou řádného opravného prostředku (odvolání) ve správním řízení podle § 100 odst. 6 in fine zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Vzhledem k tomu, že žalobce takto postupoval v důsledku nesprávného poučení o nemožnosti podat opravný prostředek, měl městský soud žalobu odmítnout a postoupit příslušnému správnímu orgánu jakožto odvolání. 5. Postoupenou žalobu žalovaná považovala za včasně podané odvolání. Rozhodnutím ze dne 15. 10. 2020, č. R1406-12, shromáždění delegátů žalované odvolání zamítlo (dále jen „první rozhodnutí Shromáždění“). Toto rozhodnutí žalobce napadl u městského soudu, který rozsudkem ze dne 11. 8. 2021, č. j. 11 Ad 15/2020-57 (dále jen „rozsudek č. j. 11 Ad 15/2020-57“), žalobě vyhověl, první rozhodnutí Shromáždění pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. V něm měla žalovaná zejména řádně odůvodnit svůj závěr, že návrh žalobce na obnovu řízení nebyl podán v rámci zákonné tříměsíční subjektivní lhůty. Soud žalované rovněž uložil, aby se vypořádala s námitkou nesplnění zákonné povinnosti podle ust. § 37 odst. 3 správního řádu, kterou žalobce uplatnil v podání ze dne 2. 2. 2015. Proti rozsudku č. j. 11 Ad 15/2020-57 podala žalovaná kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 8. 2021, č. j. 9 As 194/2021-40, zamítl (dále jen „rozsudek č. j. 9As 194/2021-40“). V návaznosti na rozhodnutí soudů žalovaná zrušila první rozhodnutí představenstva a následně vydala nové prvostupňové a posléze i žalobou nyní napadené rozhodnutí, která jsou označena výše. Napadené rozhodnutí 6. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná nejprve odmítla námitku nicotnosti rozhodnutí o pozastavení autorizace, kterou žalobce vznesl ve svém odvolání, s tím, že žalobce měl tuto námitku uplatnit v rámci řízení o pozastavení autorizace. Pokud tak neučinil, nemůže toto své pochybení napravit v odvolání proti rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení. Rovněž dalšími námitkami směřujícími proti rozhodnutí o pozastavení autorizace se žalovaná odmítla zabývat, neboť toto rozhodnutí nebylo předmětem přezkumu v daném odvolacím řízení. 7. Shromáždění delegátů žalované dále konstatovalo, že představenstvo žalované se řádně vypořádalo s § 37 odst. 3 ve spojení s § 3 správního řádu, jakož i s během subjektivní lhůty a s důvody obnovy řízení včetně předložených důkazů. 8. Závěrem žalovaná reagovala na námitku proti výrokové části prvostupňového rozhodnutí formulovanou tak, že „obnova řízení ve věci pozastavení autorizace se nepovoluje a řízení se zastavuje.“, a nikoli že se návrh zamítá. Žalovaná uvedla, že z textu výroku je zcela zřejmé, že návrh byl zamítnut, a jedná se o pouhou formalitu. Žalobní argumentace 9. Za první žalobní bod lze označit námitku nicotnosti, kterou žalobce uplatňuje ve vztahu k napadenému rozhodnutí, prvostupňovému rozhodnutí, jakož i všem předchozím rozhodnutím žalované ve věci SPR 2/2013. Žalobce namítá nedostatek pravomoci rozhodujících orgánů a též další procesní vady. 10. Podle žalobce není představenstvo žalované oprávněno rozhodovat v prvním stupni o disciplinárních opatřeních a shromáždění delegátů nemá pravomoc rozhodovat jako odvolací orgán v disciplinárních věcech. Ustanovení § 8 odst. 6 Organizačního řádu žalované svěřuje pravomoc zahájit disciplinární řízení výhradně stavovskému soudu. Podle § 4 odst. 1 Disciplinárního a smírčího řádu žalované je k disciplinárnímu řízení v prvním stupni příslušný stavovský soud. Představenstvo má pak podle § 4 odst. 2 Disciplinárního a smírčího řádu pravomoc rozhodovat o odvolání proti rozhodnutí stavovského soudu. Představenstvo však rozhodlo samo, aniž by věc postoupilo příslušnému orgánu, čímž podle žalobce překročilo své pravomoci. 11. V návaznosti na námitku, že představenstvo žalované rozhodlo mimo rámec svých pravomocí v disciplinárním řízení, žalobce vyjadřuje pochybnost o tom, zda rozhodnutí o autorizaci nabylo právní moci. Poukazuje na povinnost doručit rozhodnutí o přijatém opatření osobě postižené disciplinárním opatřením i navrhovateli, která plyne z ustanovení § 26 odst. 4 Disciplinárního a smírčího řádu žalované, stejně jako z příslušných ustanovení správního řádu. 12. Rovněž ve vztahu k žalobou napadenému a prvostupňovému rozhodnutí ve věci obnovy řízení žalobce namítá, že byla vydána orgánem, který k tomu neměl pravomoc a věcnou příslušnost. 13. Žalobce také poukazuje na to, že mezi delegáty Shromáždění byli i všichni členové představenstva a osoby aktivní ve věci SPR 2/2013, což zakládá kolizi zájmů a porušení vnitřních předpisů žalované. Nadto rozhodnutí vydané v první i druhé instanci podepsala stejná osoba – předseda žalované. 14. Žalobce dále namítá, že napadené rozhodnutí bylo fakticky připraveno předem, neboť s ohledem na jeho obsah a formu nebylo možné jej sestavit, projednat a schválit na místě. Takový postup dle žalobce představuje porušení práva na spravedlivý proces a je v rozporu i s preambulí Disciplinárního a smírčího řádu, která se odvolává na Listinu základních práv a svobod. Taktéž projednávání věci SPR 2/2013 za účasti až 200 osob je v rozporu s vnitřními předpisy žalované s ohledem na požadavky ochrany osobních údajů a práv disciplinárně stíhaného a s požadavky nařízení GDPR. 15. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítá, že v jeho případě jsou dány důvody k obnově řízení podle § 100 odst. 1 správního řádu. Tvrdí, že spis SPR 2/2013, který mu byl předán dne 18. 3. 2015 jako údajně úplný, neobsahoval zásadní dokumenty, zejména jeho odpověď ze dne 10. 11. 2013 na výzvu Ing. J. B. obsahující doklady o výkonu odborné činnosti. Tyto doklady nebyly představenstvu před rozhodnutím o pozastavení autorizace předloženy, rozhodovalo tedy na základě neúplných podkladů, což zásadně ovlivnilo výsledek řízení. Tuto skutečnost mohl žalobce zjistit a prokazovat až po předání svázaného spisu SPR 2/2013 dne 18. 3. 2015. 16. Žalobce sděluje, že dne 13. 11. 2023 zaslal předsedovi žalované dopis s žádostí o doplnění spisu, a protože se nedočkal reakce, podal následně dne 21. 3. 2024 oficiální stížnost na nečinnost, jejíž součástí byla rovněž žádost o doplnění spisu. Dle názoru žalobce měla žalovaná po obdržení této stížnosti zahájit obnovu řízení z vlastní iniciativy.